Vítám Vás u nás 🙂
Přednáška s. Veroniky pokračovala slovy:
…ať naším bytím, naším domovem je Kristus…co…kdo…nás může odloučit od Jeho lásky?
On nás ospravedlňuje, přimlouvá se za nás, je naší cestou…naším domovem…udělat si v Něm příbytek…
On nás vidí jinak, opravdově, On ví,co do nás vložil, co od nás může žádat…všichni máme svůj příbytek v Kristu…svůj život, své vztahy ponořit do Něj…to je jediné, co má cenu…všechno ostatní pomine…jen to co je mezi mnou a Ježíšem to nepomine…jen Láska nepřestává…můj vztah s Kristem… umírající řeší jedinou věc- vztahy- potřebují odpustit, odpuštění…umožněme umírajícím, aby k tomu mohli dojít…
k Lásce- to jediné zůstává…život vyhrajeme pokud budeme spojeny s Ježíšem…
I kaštanové tvoření pokračovalo:
…umět si uspořádat věcí pod pohledem Ježíšovým…dokázat se všeho vzdát…schraňujeme nejenom věci, ale i povinnosti- to musím- ještě toto a toto…máme mnoho nároků…pamatujeme si, co se kdy stalo, kdo nám ublížil, neumíme se vzdávat svých problémů, ale musíme si uvědomit, že všechno se dá řešit s Ježíšem, v Jeho náručí, ponořit se do náruče Krista…a uvědomit si- tady je mé místo…v Tvé náruči…
On všechno ví, Jemu nemusím nic skrývat, vysvětlovat, mám právo vyplakat se v jeho náruči
a pak se v ní uklidnit, uklidnit jako dítě-
zůstat v Ní…
…nikdo nepůjde do nebe sám…jsme propojeni vztahy…láska přetváří i když on (ten druhý) o tom ani neví…když ho (druhého, neznámého) držím za ruku…vkládám Kristovu lásku do vztahu k druhému…je to mezi mnou a Kristem…On je žitím mého srdce…žena je nádoba, aby život dávala, přijímala…aby přijímala i od Boha, aby Ho pak mohla dávat skrze život s lidmi…
jediný, kdo nás naplní je Bůh…
Nechat se naplnit Bohem…a dnes už je to ode mě všechno 😉
Krásný podzimní čas Vám přeji a těším se příště Kejt
Milá Kejt,
to je pohlazení tady to čtení u Tebe.
A ty kaštany, jsou tak krásně lesklé, až mám chuť se jich přes obrazovku dotknout.
Děkuji za nádherná slova.
Měj se hezky, Zuzka