Východ slunce

Vítám Vás u nás 🙂

Jak jsme byli na pouti v Medžugorje, domluvili jsme se, že si vyjdeme na kopec Križevac http://www.medjugorje.ws/cs/apparitions/docs-medjugorje-guide/3#ch3-2 , pomodlíme se křížovou cestu a také jsme i kvůli velkému horku, chtěli vyjít brzy ráno. A nejenom kvůli horku… Padlo rozhodnutí, vyjít ve tři ráno…

a vyšli jsme...byla tma...
postupně se rozednívalo...
světla přibývalo...
začalo být vidět pod nohy...
i já šla po cestě...
po cestě k vrcholu...
až jsem se tedy i já ocitla pod křížem z roku 1934
chlapci se rozhlíží po obzoru...
a tedy i my dva jsme si našli místečko a chystali se poprvé v životě společně pozorovat východ slunce...
a nečekali jsme dlouho...
nejprve udělalo KUK...
a už to jelo...
byla to rychlost...
vůbec jsem to nečekala...
a protože jsem to zažila poprvé, byla jsem velmi překvapená...
tady se kocháme sluncem se švagrovou...
a předháníme se v "rozletu"

Když jsme tam nahoře seděli, modlili se, mlčeli i  smáli se, ukazovali si mezi sebou tu krásu, měla jsem radost, byla cítit i mezi námi, že to stálo za to- ta námaha, “šílenost” vstávat po druhé v noci a chystat se, ale pak byl člověk odměněný víc než by čekal…(Peťo,dík za nápad… 🙂 )

A v hlavě mi vyskakuje jen pár slov z žalmu:

…Hospodine, Pane náš, jak důstojné je jméno tvé… z úst maličkých mocně dokazuješ sílu svou protivníkům…já když spatřuji nebesa tvá… měsíc i hvězdy…vzdávám ti chválu a říkám, co je člověk, že jej máš tak rád…

Tak, tak od nás…

doma mám plnou vanu hortenzií...
a lípy a chrazantém a růží...

a těším se na tvoření…

Mějte se pěkně a pokojný poslední školní den přeje Kejt

Po pouti

Vítám Vás u nás 🙂

Tak jsme zase doma. Vrátili jsme se z pouti k P. Marii Medžugorské… Bylo tam krásně, pokojně, klidně a ticho…

je pár minut po šesté
naše první setkání...
naši chlapci umí vzít do rukou i koště...
tak tohle byla levandule...né jako u mně na zahrádce nějaké slabé výhonky...tady to byla krása...
...
také ji měli různě tvarovanou...nádhera...
stopy poutníků...

Zjišťuji, že mi dává docela zabrat, dát dohromady nějakou souvislou myšlenku…asi Vám pošlu pozdrav posledního zamyšlení v den odjezdu a k pouti se ještě vrátím někdy jindy 🙂

Tak tedy :

Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce…

Kde je naše srdce? Čím je plné naše srdce? Čím je plné, tím jsou plná i naše ústa…O čem vlastně mluvíme, co je nejfrekventovanější téma našeho mluvení, našich rozhovorů? …

Někdy slovy manipulujeme, děláme je “hezčími”, líbivými,ale nechceme hrát divadlo…

Je tu přímá souvislost s naším srdcem…je to oboustranné…i to, o čem mluvím- tím plním své srdce…

Pak také…je-li tvé oko jasné, tvé tělo bude jasné…i z našich očí může vyzařovat laskavost nebo lhostejnost, láska nebo nezájem, pochopení nebo odsouzení…

Oči- ústa jsou nám Bohem darované nástroje….skrze tyto oči, ústa jsme utvářeni a také to může fungovat i zpětně…

…Co z nás vychází? můžeme usilovat o to, aby byl s námi spokojen Bůh nebo můžeme plnit svá srdce  televizí, počítačem, drbama…

Buď budeme usilovat o to, být solí země, nebo z nás bude zářit mělký vábivý svět…

Ježíš i Maria se dívají na nás a jestli jsme upřímní, tak naším vnitřním pohledem tento pohled zachytíme…

K nim máme vzhlížet, z nich můžeme čerpat…a nás to může utvářet…

...
...
...
...
momentka v den odjezdu...
naši chlapci drží v rukou "moravský růženec"

Tak tak, od nás…kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce…

Mějte se hezky a těším se příště Kejt


Svatební tvoření

Vítám Vás u nás 🙂

Blízké vztahy znamenají velkou oporu, nezvítězí-li v nich ovšem rivalita…

Když jsem v uplynulých dnech chystala svatební výzdobu, byla jsem potěšena odvahou nevěsty ve volbě kvítek pro maminky a svědkyni… Nikdy jsem si totiž nemyslela, že by se mi mohly líbit karafiáty. Nu, a líbí…

kytice pro svědkyni...a maminky...
pak jsem měla úžasnou kytici z lesa...
kterou jsem vplétala do konstrukce...
aby z toho mohla být brána...
a byla...
svatební polštářek na prstýnky...
kytičky na stoly v krabici...
začátek výzdoby svatební hostiny...
se snítky šalvěje...

a užívala jsem si vůní, protože kytice pro nevěstu byla doplněna fréziemi, tak to teprve byla symfonie…

kytice pro nevěstu...
a ženicha a prstýnky...
auto ženicha...

Na auto nevěsty jsem si zapomněla foťák…

Počasí se nám rozvinulo do krásného slunečního dne a tak si ho užijte i dnes…Přeji Vám krásnou neděli, pohodovou a plnou odpočinku k načerpání sil…

Těším se příště Kejt

Co je v lásce první?- Smysl pro společenství.

A co je v ní nejvyšší?- Vzájemná důvěra.

(Fr.von Schlegel)

Další den

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsem pokračovala ve tvoření věnečků, co půjdou do světa 🙂

bylinkový nádech
tu se mi líbily dřevěné květinky
...
a celkový pohled...

A vzpomínala na uplynulé dny…V pondělí jsem cítila  vděčnost za takové jakoby prodloužené slavení hodů sv. Antonína…tím, že měl člověk možnost se zase setkat s blízkými…

sešli jsme se na Rusavě...
s krásným dekorativním vodním kolem..., které se ovšem točilo...
v prostředí, kde jsem mohla "napást" oči...
Máří vyzkoušet klavír...
i ti mladší vyzkoušeli krásný zvuk...
nejmladší si krátili čas...
ale ani se jim nedivím...uličky to byly kouzelné...
před svým přítelem se nemusím omlouvat, nemusím se bránit, nemusím nic- u něho nacházím pokoj...(A.de-Sait Exupéry)

a odpočívali jsme…a pak se mi v hlavě vynořily vzpomínky na citáty s přátelstvím…

Lidé si myslí, že přátelství je založené na podobnosti.

Jsou příliš netrpěliví a nedokáží čekat na úžasné výsledky,

které mohou přinést protiklady…

(Peter Rosegger)

Usmát se na druhého, i když jej v některých věcech předstihujeme

a v jiných zdaleka nestačíme 🙂

je výrazem přátelství…

( Jean Paul)

Už jen to, že přítele vidíme, vzbuzuje v našem srdci radost,

která prostoupí celou naši bytost.

(sv.Jan Zlatoústý)

Přátelství, podobně jako láska, vyžaduje téměř stejné umění, jako např. nějaká krásná a zdařilá taneční figura.

Je zapotřebí velkého sebeovládání, mnoha slov a nejvíce mlčení…

(Rudolf Nurejev)

Být laskavá a přátelská je víc než mít pravdu…

Tak, a tomu poslednímu se neustále učím…ještě, že sv. František říká: “Bratři, každý den musíme začínat znovu…”

Mějte se hezky a těším se příště Kejt


Hlásej slovo

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsme u nás už oslavili hody k sv. Antonínovi z Padovy… Jeho svátek je v kalendáři ve středu, nicméně už včera bylo veselo 🙂

dostala jsem koš plný bylinek a jahůdek 🙂

ale tak nejde ani tak o to, čím jsem byla obdarována do domácnosti, ale o setkání a mimo to setkání jsem ještě byla obdarovaná takovou nádherou, která už sama o sobě vypovídá o té kráse přírody, co je kolem nás 🙂

strom z Noci kostelů se objevil na dvoře...
to jsem se jednou vrátila z cest a strom na mě vykoukl z tohoto místa, jak ho uklízel manžel- rozhlédl se,kam by ho dal a napadlo ho toto...moc se mi tam líbí a Kačka sleduje Martinovo letadlo...
v předvečer hodů jsme si doma s návštěvou udělali kino...pustili jsme si film o sv. Antonínovi...
kostelík už byl nazdoben...

a tak jsme si mohli vychutnat Antonínův život…Ve filmu byla scéna, jak sv. Antonín prosí o život utonulého děvčátka a jeho modlitba šla z hlubin srdce...Otče, vyslechni bolest jiného otce…já tě jen prosím, prosím, prosím o pomoc…prosím o dech pro toto děvčátko…pro světlo jejich očí…květiny dýchají… mouchy a myši dýchají…dej dech této své dceři… a dej ať žije…dej ať žije…

relikviář s ostatky sv. Antonína

ke konci filmu zazněla Antonínova modlitba:…neztrácej odvahu jít po cestě, která tě vede k Pánu…Bůh, který je schopen řídit větry a vichry…je schopen vyhnat z tvé hlavy zástup špatných myšlenek…vstoupí do tvé duše…usedne k tvému stolu…a ukáže ti pokoj a lásku…učiň, ať ten pokoj a láska se stanou Tvými zbraněmi…více zářícími pro tento svět…a pospěš  změnit svět podle  plánu…

...
"...podle plánu..."
při mši svaté zaznělo slovo z Písma: Duch Páně, duch Hospodinův je nade mnou protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu obveselit, dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti...

toto čtení mám ráda…mám pocit, že vystihuje to, o co Bohu jde…ti “zajatí”, “uvěznění”, to všechno můžeme být my- zajatí do svých představ, uvěznění ve svých chybách…a On nám posílá hlasatele vhod i nevhod, aby nám ukazovali tu Jeho nesmírnou lásku a milosrdenství…a k tomu mi vyskakuje v hlavě myšlenka jednoho kněze,který říkal, že Boha už naše hříchy nezajímají, protože On už svého Syna za nás vydal, Ježíš se už za naše hříchy obětoval…Boha zajímá naše SRDCE…naše pohnutky, s kterými konáme a říkáme to, co konáme a říkáme…jednoduše řečeno…na konci života budeme souzeni jen podle lásky, která byla v našich srdcích… 🙂

...

…Celý život hledá člověk domov.

Jediný domov, ve kterém může žít věčně, je láska…

Přeji Vám pěkný týden…a na přímluvu svatého Antonína, kéž naše srdce Pán naplní pokojem a láskou…mějte se hezky a těším se příště Kejt