Měsíc: Říjen 2012

Vítám Vás u nás 🙂

I u nás už je tu! Zima! Přesto se ráda otočím za uplynulými dny a nechávám je plynout…

Pak jsme také využili krásných dní a prošli se:

Jsme z rodu slunečného

Tak často uzavřeni paklíčem smutku

do kruhů člověkostředných

zapomínáme

že jsme se narodili

do rodiny sluneční

V mlhovinách nejistot

stále jen hledáme

planetu světla

planetu lásky a naděje

Bratr náš Slunce

den co den pomáhá

zaplašit noc

aby i v srdci tvém

naplno se rozednilo

A ve své štědrosti

nikdy se neunaví

zářivé paprsky

rozdává do všech stran

Přiznejme si

Jsme z rodu slunečného

I na nás je

nikdy se neunavit

v umění

cele se rozdávat

Až zasednem ke stolu

uprostřed svátečních dnů

nastavme vnitřní baterie

proudění tajemnému

Ať v komůrce duše naši

pěkně je uklizeno

a slavnostně prostřeno

pro LÁSKU

(P. Josef Veselý)

Mějte se hezky, přeji Vám pokojný pracovní týden, plodný v rozdávání z ušetřeného a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Misie. Dnes jsme při mši svaté mysleli na misie ve světě. K čemu slouží misie? Pomáhá lidem ve světě, kteří na tom nejsou tak dobře jako my. Nás tato myšlenka vede k tomu, abychom se s tím co máme,  uměli rozdělit.  Můžeme pomoci skutkem, darem, prací, učením dovedností, modlitbou. Učíme se nemyslet na sebe…. Kdo dává-dostává…

Na misie se v různých farnostech myslí různě. V naší republice fungují tzv. Papežská misijní díla, do kterých se zapojují různé skupinky lidí, dospělých i dětí. Někde pracují misijní klubka, fungují misijní jarmarky, aktivit je celá řada, záleží jen na nás, k čemu se přikloníme. Více se můžete inspirovat zde:

http://www.missio.cz/

V naší farnosti jsme na misie mysleli při přímluvných modlitbách:

Přinášíme Ti, Pane, ZA EVROPU- OBILÍ- peče se z něj chléb, který denně jíme, abychom neměli hlad…

Prosíme Tě, Pane, aby žádní lidé neměli hlad.

Přinášíme Ti, pane, ZA AMERIKU – KUKUŘICI- má zlatožlutou barvu, která nám připomíná slunce a teplo.

Prosíme Tě, Pane, ochraňuj celou zemi a její bohatství.

(Občana Ameriky  jsem nestihla vyfotit…)

Přinášíme Ti, Pane, ZA AFRIKU – PÍSEK- připomíná nám vyprahlá srdce, která tě nikdy nepoznala.

Prosíme Tě, Pane, za všechny, kteří neznají Tvou lásku, ukaž jim cestu k Sobě.

Přinášíme Ti, Pane, ZA ASII – RÝŽI-její malá zrnka živí denně miliony lidí.

Prosíme, Tě, pane, za nás zde přítomné, ať dovedeme obohatit všechny,kdo jsou kolem nás.

Přinášíme Ti, Pane, ZA AUSTRÁLII – VLNU, je teplá a hřejivá.Představuje lásku lidí kolem nás- rodičů a kamarádů.

Prosíme Tě, Pane, za naše rodiče, příbuzné, učitele  a kamarády.

Přinášíme Ti, Pane, za celý svět – glóbus- připomíná nám vše, co Bůh z lásky k nám stvořil.

Děkujeme Ti, Pane, za dar života a prosíme tě za mír a pokoj na celém světě.

Přinášíme Ti, Pane, chléb a víno- dary, které budou proměněny v Tvé Tělo a Tvou Krev. Je v nich síla, se kterou člověk může překonat všechny těžkosti a životní překážky.

Prosíme Tě, ať jsou posilou všem, kdo pracují jako misionáři ve všech částech světa.

A ten klučina v 1:39 minutě je úplnou náhodou náš Péťa před xy lety 🙂 . Tenkrát totiž na setkání dětí z PMD měla jet Maruška, ale dostala teploty , tak jel za ni Péťa a pak, až za čas,  jednou při žehlení koukám na TV NOE a najednou vidím stejný klobouk, jak má Péťa a mikina také a najednou poznám, že je to vlastně ON! 🙂

A tak, dávejme, dávejme dobrou mírou, plnou, natřesenou…, stojí přece v Písmu:

… Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.”

(L 6,37-8)

Tak se mějte hezky, prožijte pěknou, požehnanou neděli a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Probírali jsme se předevčírem tatínkovým albumem a z ničeho nic vypadla fotka kterou sice znám:

ale netušila jsem, co jsem tatínkovi napsala jako věnování:

Uplynulo 23 let.

Nedávno jsem byla v nemocnici, kde měly sestřičky v ošetřovně nástěnku a na ní citát:

Skutečným úsměvem života je úsměv ve chvíli, kdy je ti do pláče…

Podívala jsem se sestřičkám do tváře a musela nad tím citátem chvíli přemýšlet… úsměv… dokázala bych dát úsměv, ve chvíli, kdy je  do pláče?…

Všimli jste si, jak se nám lehce usmívá na malé dítě? A pak v dospělosti?

Ze stejné doby mám úryvek z dopisu jedné řádové sestry, která zemřela ve věku 31 let. Napsala:

…Chci a toužím  usmívat se až do konce, aby ti, kdo jsou kolem mne, pokud možno nepoznali, jak trpím a abych zkoušku, kterou mi Pán ve své velké lásce poslal, prožívala jen pro něj samého. Pane, s tvou milostí chci se stále pokoušet o úsměv, jako bych vůbec netrpěla. Úsměv mi dává sílu přijímat oběti a utrpení. Zpočátku mi bylo nesnadné usmívat se na to, co se tak příčilo mé přirozenosti, ale pozvolna jsem si navykla usmívat se na všechno těžké, protože jsem si myslela, že je především třeba usmívat se na malá odříkání, na lehké oběti, mám-li dospět k milosti úsměvu při velkých zkouškách.

Bůh přece miluje ty, kdo dávají s radostí.

A také jsme pilně přinášely podzim k našim dveřím:

Sílu a nalezení pramene k úsměvu nám všem v dnešní krásně podzimní den přeji a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Je krásný měsíc říjen. Je mi blízký i tím, že v něm několik mi blízkých lidiček  slaví své narozeniny. Někdy se sejdeme, někdy pošleme sms, zavoláme si… Včera jsme se teda, ne náhodou sešli 🙂

Ale v četbě o. Jeronýma jsem pokračovala plánovaně a došla jsem k tomuto úryvku.

…” Je nutné hledat; zároveň je ale třeba také umět si udržet všechno krásné a pravdivé, co jsme již nalezli; abychom se tím poučili, duchovně zjemnili a pozvedli. K čemu je to nekonečné budování, které se nezastaví po celý život? Musíme si umět udělat čas, abychom si vychutnali pobyt ve zdech, které jsme zbudovali, a abychom tam přijímali přátele. Uspěl v životě ten, kdo neumí nikdy říci: dnes zůstanu doma, mám zde dost dobrých věcí, které bych si znovu rád prohlédl? A musí ještě umět dodat: pojďte i vy ostatní se podívat, co doma mám; a bude toho dost i pro vás a budete si to moci odnést.”

” I když se všechno mění nebo mizí, ty nikdy nedopusť, aby se ztratilo něco z toho, co dává smysl tvému životu…”

🙂

Takže jsme se na to  společné setkání chystali:

Rozstříhali jsme  jedno super staré prostěradlo a obyčejnými tempery  jsme obtiskovali listy, jablíčka i hrušky…dozdobila jsem staré láhve listy a plody a dnes mi je bylo líto likvidovat, tak jsem je dala za okno:

Ještě chvíli nám budou připomínat chvíle s přáteli, s rodinou.

Mějte se  hezky a chvíle zastavení přeji i Vám 🙂 .Těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

U nás je krásně. Podzimní práce jsou v plném proudu a je to úžasné, jak si človíček u nich protáhne tělo 🙂 a ještě potěší duši nádhernou přírodou a počasím.

Vzpomněla jsem si na slova žalmu:

Hospodine, dílo svých rukou neopouštěj!

A pak už jen Malé poselství:

Milosrdenství je jen jiná tvář Boží lásky- ta, která počítá s naší slabostí…

Mějte se hezky, podzimně a těším se příště Kejt