Neratov

Vítám Vás u nás 🙂

V rámci prázdninového času jsme zavítali do Neratova. Když jsme přijeli, pršelo. Po mši se rozzářilo slunce. Odjížděli jsme a blížila se tma.

Odlesky slunce si hrály…

Manžel mi říká: “Sedím v kostele a vidím stromy…” Já na to: KDE?!?” Občas stačí zvednout pohled 😉

Galerie vzpomínek při výstupu na věž…

já se dolů už dívat nemohla…zatočila se mi hlava…

Při odjezdu

Přeji Vám krásný čas a pokojný vstup do nového školního roku!

Těším se příště Kejt

Pěšky na Cvilín

Vítám Vás u nás 🙂

Byli jsme na pěší pouti. Od pátku do neděle. Směr Klimkovice- Cvilín. Propojený Matkou Boží. Bylo nám hezky.

Člověk, který se vydá na pouť v pravém rituálním slova smyslu a nejede ani na výlet ani na poznávací zájezd, musí především najít ochotu a odvahu k tomu, aby vyšel. Pouť je nevratná cesta! Když vycházíme na pouť, musíme opustit místo svého života, musíme otevřít bránu, kterou jsme se uzavřeli, a rozbořit hradbu, kterou jsme se opevnili. Musíme vylézt ze svého pelíšku, ze svého brlohu, který jsme si zamilovali, a vydat se do nepohody a nejistot vnějšího světa. To není lehké.

(Petr Piťha: Jedeme na pouť)

Hrabyně, naše první místo večerního zastavení

Doma jsem nachystala základ kytičky na poutní hůl, doslova naházela věci do batohu na záda, neb ten jsme si nesli celou cestu sami, rozdala úkoly k zabezpečení domova, chytla za ruku manžela a vyjeli jsme na místo srazu.

Hůl se zdobila celou cestu:

Cestou jsme míjeli “impulsy”. Malá zastavení, kdy jsme zavnímali něžná propojení obyčejných věcí s něčím, co nás přesahuje. Některé chvilky jsem měla slzy v očích, protože v běžných dnech si to neuvědomím a náš průvodce Pavel čerpal ze zkušeností, které zaťukaly na srdce jemu.

Např. u památníku v Hrabyni jsme přemýšleli takto:

Impuls – Památník Ostravské operace 10. března5. května 1945

Místo nejtvrdších bojů, padly na obou stranách desetitisíce vojáků a bylo zmařeny životy mnoha civilistů. Nemilosrdné vraždy, kruté mučení, popravy dezertérů nebo zastřelení vojáků, kteří již nechtěli bojovat marný boj…

Zamyšlení nad vlastními předky, kteří museli prožít část svého života ve válce nebo válkách, museli bojovat se zbraní v ruce a nebo i ve válce zemřeli… Modlitba za zemřelé.

Současně impuls u děla: s čím my bojujeme? Jaké jsou naše vlastní osobní boje?

Zamyslet se, napsat na lístek – vložit do nábojnice. A vzít s sebou – na pouť.

Nebo u překročení hranic Vávrovice  – Wiechowice

Překročení hranice: cesta do neznáma, do jiné země, do jiné kultury. Každý si ji projde sám, sejdeme se na druhé straně.

Je to také symbol přechodu ze života do smrti – přechod na druhou stranu… řeky. Pradávný symbol smrti – čeká nás tam nová země, jiná, neznámá…

těším se…

Mimo to byl čas dívat se k obzorům:

Těšit se z krás:

Odpočívat:

Vykládat si:

Poznávat nová místa:

Branice…místo posledního odpočinku biskupa Nátana

Doputovali jsme:

Poslední impuls položen. Na kamínek jsme zapsali jedním slovem svůj pocit z putování – co prožívám, co pociťuji…

Poučení pro poutníky:

jdu na poutní místo proto, abych znovu uviděl nebe…

Mějte se hezky a těším se příště!

Kejt

Až jednou dozrajem…

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes píšu pozdrav ze žárem zalitého domova 🙂

Je krásně… skoro se nedá nic dělat a tak ležím v knížce.

Ještě jsem nečetla hezčí vyznání ke chvíli, kdy má člověk umřít:

Tak si ho také užijte ❤️❤️❤️

Pěkný letní čas přeji všem a těším se příště!

Kejt

Dnešní svátek manželů

Vítám Vás u nás 🙂

Prázdniny jsou v plném proudu. Někde je ticho- to když jsou děti na táboře, jinde je před bouří- to když je dětí plný dům, ale všude je cítit uvolněný čas.

Dnes by se mohli zastavit i všichni manželé. 🙂

V církevním kalendáři mají svátek rodiče sv. Terezky- svatí Zelie a Louis Martinovi. Jsou nám nablízku, pomáhají, dávají příklad. A to stojí za to se zastavit, ne? 🙂

Zelie říká: Jsem s ním stále šťastná, hodně mi zpříjemňuje život. Můj muž, to je svatý člověk. Přála bych takového každé ženě. 🙂

Louis : Drahá přítelkyně, (…) nemohu se dočkat, až budu u tebe. Nemusím ti ani říkat, jak mě tvůj dopis potěšil. (…) Líbám vás z celého srdce a těším se až budu s vámi. (…) Tvůj manžel a opravdový přítel, jenž tě miluje na celý život.

…uvedené texty jsem čerpala zde

Jestli jste náhodou neměli čas se zastavit dnes a slavit, můžete klidně i zítra. Martinovi měli svatbu o půlnoci, čili z 12. července na 13. 🙂 1858. 😉

kvetoucí Odra v Odrách u Optimitu

nové- letní- podložky na stůl…

Tak se mějte moc hezky! Moc Vám přeji pěkný večer, hezký víkend i sváteční čas.

Těším se příště Kejt

Svátek Eucharistie

Vítám Vás u nás 🙂

šla jsem včera vesnicí a potkala dvě překvapení. Umělce:


a klapot…

Omlouvám se, že jsem se tu dlouho neukázala, i když jsem srdcem stále na cestách a vzpomínám, nedokázala jsem se dostat k tomu, abych ve vzpomínkách pokračovala i zde. Ale dnes se vrátím. 🙂 Na pouti jsem se setkala s knihou In sinu Jesu.

více o ní zde:
https://www.ikarmel.cz/produkt/in-sinu-jesu-2vydani?gclid=CjwKCAjwuqfoBRAEEiwAZErCsklxVXjgRWBrLmrjqqvqQeI8ropoF-CzkDTha17FXrh_VqPfX6zf8hoCJkQQAvD_BwE

Je krásná. A dnes, protože je svátek Těla, které se nám dává, Vám z ní napíši úryvek:

Utěšuješ mé eucharistické Srdce, když mi projevuješ známky svého přátelství. To, co mě ale těší nejvíce ze všeho, je tvá přítomnost před mou eucharistickou Tváří. Je mnoho způsobů, jak vyjádřit své přátelství a odpovídat na lásku přítele, ale srdci nejvíce lahodí jednoduchý projev společenství, přítomnosti. Zkušenost mě tomu naučila v lidských vztazích, můžeš to však aplikovat také na svůj vztah se mnou, tak velkoryse, jak po tom toužím. Přicházej ke mně a zůstávej se mnou, vyhledávej mě ve svátosti mé Lásky a tím, že budeš setrvávat se mnou, klaníc se mi láskou, dávej mi své přátelství a náklonnost svého srdce. Nemůžete-li přicházet před mou eucharistickou tvář, můžete tam být přeneseni duchovně, úkonem touhy, jenž bude vycházet z hloubi duše. Žádejte mě, abych vás přenesl před ty svatostánky světa, kde jsem nejvíce zapomenutý, zanedbaný a opovrhovaný. Já přenesu vaše duše do své přítomnosti a přijmu z vaší adorace a lásky útěchu, kterou očekávám od svých přátel.

V dnešních liturgických textech je popisováno, jak Pán Ježíš rozmnožil pět chlebů a dvě ryby. Znovu před sebou vidím ta místa:

okolí Tiberiatského jezera
Pod folií jsou pěstovány rajčata nebo banány nebo nevím, co ještě. Setkali jsme se s tímto.
Krajina, kde došlo k nasycení pětitisícového davu

A dnešní den mi to silně připomíná. Prostě je to tak.

A pak, my všichni jsme svatostánkem, když neseme Tělo světu. Mi se to ne vždy daří.

Ale přeji Vám pěkný sváteční den 🙂

Těším se příště Kejt