Jeřabinové “kuk”

Vítám Vás u nás 🙂

Venku je krásně a jednou, na cestě, se objevila alej jeřabin…no, nezastavte 🙂

A tak se jeřabiny objevily doma…

jeřabiny v koši

…a vesele se tvořilo…

...
...
...

…a četlo:

“… V podstatě je v životě nejdůležitější, aby člověk nebyl nikdy spokojen ani sám se sebou, ani s poznáním,kterého dosáhl; a také aby stále hledal, stále se snažil, stále stoupal…”

(P.Termier)

…aleluja… měla jsem radost…

Tak Vám jí kousek posílám a prožijte pokojný víkend. Těším se příště Kejt

Svatá Anna

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes v Církvi slavíme památku sv. Anny a Jáchyma- rodičů P.Marie…Úcta k sv. Anně se šířila už od 6.století…Troufnu si říct, že skoro v každém kostele najdeme její vyobrazení…poznáme ji podle toho, že má u sebe dívenku- Marii a někdy i dítě Ježíše…Jméno ANNA znamená milostná, milostiplná, líbezná, milá a je to jméno původem hebrejské. U nás v České republice se jedná o jedno z nejoblíbenějších jmen pro děvčata… Vloni se narodilo 1665 děvčátek, které dostaly jméno Anna… I my jsme měli na seznamu jmen pro děti, které plánujem, jméno Anna, ale švagrová nás předběhla 🙂 a děvčátko pojmenovali dřív než my 🙂 .

A i my jsme se vydali ke kapličce sv. Anny… za Lukavcem…

cestou…
ke kapličce…
tak nevím, jak dítka zvládala zpívat a ještě zkoumat peříčko…
pak se dítka vrhla k soše, až jsme se báli, že o sochu příjdem…

Otec Slavomír měl ke svaté Anně krátkou myšlenku, teda, já si zapamatovala jen tohle… že vlastně ani toho o ní moc nevíme…sv. Anna neměla nikdy žádné zjevení a přesto byla …věrná…

Dnes jsem ráno narazila v knížce na ústřižek myšlenky sv. Bernarda. A tak nějak se mi propojil se svatou Annou, protože i ona pro svůj skrytý život musela někde čerpat…

…Bratři, nepokládejte nikdo svou modlitbu za bezcennou: Říkám vám, že ten k němuž se modlíme, zná její hodnotu. Sám nařídil, aby byla zapsána v jeho knize dříve než přejde přes naše rty…

Také jsme se dívali s návštěvami na příběh svaté Bakhity. A film končil slovy : “Žij ve svobodě a v radosti z Pána…otevři své srdce…a pohleď k nebi a Pán bude stále s tebou, moje malá…

a mi se líbilo, jak se to všechno krásně umí propojit a když chci, tak směr, který mám uvidět- uvidím…

Při zpáteční cestě se nám ukázal krásný výhled…

od Lukaveckého kostelíčka směrem k Fulneckému zámku...

V nastávajícím víkendu bude hlavní pouť ke svaté Anně ve Staré Vodě…http://ado.cz/poutni/stara_voda/stara_voda.htm -hlavní pouť je tam v sobotu v 10hodin, ale klidněji je v neděli -poutní česko-německá mše svatá začíná v 15hodin… 🙂

A ještě jsme dostali pozdravy od Máří:

vydala se nám na chvíli do světa...
...hrát...
pracovat...
a poznávat nové tváře...

Tak, tak u nás…Mějte pěkný, poklidný letní den a těším se příště Kejt

Lásku prověří čas…

Vítám Vás u nás 🙂

V uplynulých dnech jsem se setkala s dvěma mladými lidmi, kteří se rozhodli jít spolu životem…A trochu jsem zase 🙂 musela myslet na lásku, na lásku dvou lidí, na lásku v manželství a radovala jsem se z tvoření…

auto nevěsty
auto ženicha
kytice nevěsty
kytice pro maminky
kytice pro svědkyni a korsáž pro svědka
tady ještě svatební stoly září prostorem...
protože je ráno a kyticemi to teprve začíná...
detail polštářku na prstýnky- tentokrát ve tvaru srdce...
a výzdoba u Maria Skály...
na začátku cesty...tatínek odevzdává dceru...

Moc bych novomanželům přála, aby nikdy neztratili první nadšení…P.Vojtěch Kodet jednou v přednášce o svátosti manželství řekl: Každý den jsi mi tak vzácný, že jsem ochotný pro tebe udělat všechno…co mám udělat, abys byl-a šťastný-á?…

Tak jako v modlitbě, ani v lásce nezáleží na mimořádných věcech, ale na každodenní věrnosti a vytrvalosti…

Kéž my všichni jsme věrní a vytrvalí v dobrém…

Pokojnou dobrou noc a klidný začátek nového týdne přeji a těším se příště  Kejt

Jít dál…

Vítám Vás u nás 🙂

Je to už hezky dlouhá doba, kdy  jeden človíček potřeboval udělat na chodbě místo a já byla obdarována 🙂  starou skříní a konečně slouží na chodbě nám :

Tak takhle to začínalo:skříň připravená k opálení...
po opálení- vždycky je to jako objevování země- nikdy nevím, jaké dřevo se z pod nánosu barev vyloupne...
ještě vyčistit zevnitř...
a kuk- znovu slouží...

Akorát jsem nečekala, že bude takový problém sehnat nějaké pěkné kryty na místo klíčů, zatím se mi nedaří něco objevit…

A včera jsem se vrátila k  pouti do Medžugorje…

setkání s vizionářem Ivanem
trošku blíž... 🙂

a co říkal?

“… Není živé Církve bez živé modlitby…vraťte modlitbu do rodin…rodina se musí uzdravit…nemůžeme čekat více povolání, když nedáme modlitbu do rodin…Matka přichází k nám…chce nás povzbudit,utěšit, chce dát cíl, uzdravovat, ošetřovat s láskou, něhou, mateřskou vroucností…Ona nás chce vést k Synu…říká: Drahé děti,dnes víc než kdykoliv jindy svět prochází krizí, největší krize je krize víry v Boha, vzdálili jste se od Boha, od modlitby, lidstvo před sebe dalo hmotu a Boha až na druhé místo…mír je jedině v Bohu samotnému…pro vaše dobro…vymizela modlitba z našich rodin, vymizel čas jeden pro druhého, už není láska v rodině…je tolik zlomených, unavených rodin, dochází k rozkladu morálky a Matka přichází k nám a říká: Drahé děti, dejte Boha na první místo, tehdy budete mít mír, bude víc lásky, tehdy budete mít všechno…chce skrze vás vnášet naději do tohoto světa…jestli nemá člověk mír ve svém srdci, nemůže být mír ve světě, nemluvte o míru, ale začněte žít, nemluvte o modlitbě,ale modlete se…méně mluvte, ale více dělejte, více se modlete drahé děti, jenom návratem míru, modlitby se vaše rodina může uzdravit…drahé děti, dnešní svět je v recesi…Matka přichází k vám, chce vás pozvednout…

ve škole modlitby nejsou víkendy a odpočinek…jestliže se chcete modlit, je třeba se modlit víc…je to osobní rozhodnutí… a modlit se lépe je milost…je to milost daná těm, kteří se modlí více…

není problém čas, hodiny, dne…problém je láska…když člověk něco miluje, čas si najde…když nemiluje, nemá čas…proto nás volá,proto nás probouzí, chce nás upevnit ve víře…

chci vás dnes doporučit, vaše modlitby, vaše rodiny, vaše kněze, farnosti, doufám, že odpovíme P.Marii na její výzvy…

ať tento čas, který prožijete, bude dobrým semenem, já doufám, že toto sémě padne do dobré půdy…ten čas, který žijeme je časem odpovědnosti…

modleme se spolu s Ní a pomozme Jí, aby se modlitbou uskutečnily Její plány…

jedině v Bohu je náš mír

...

Je to jen část svědectví,protože když začal mluvit, seděla jsem a seděla, poslouchala a poslouchala a najednou ŤUK…Kejt- piš…nedalo se to stíhat, takový vodopád to byl…ale úžasný…pak jsme museli čekat, než se tok myšlenek zpomalí a zpomalí…zrovna tak jako jsem včera četla v knížce “Medžugorje Dny války” -…člověk odchází obohacen a neví proč…

jedno ráno jsme byli na nádvoří dva 🙂

Tak, tak u nás … mějte se hezky, nemaroďte jako u nás, užívejte dny prázdnin, dovolených a těším se příště Kejt

nová králikárna- podle dětí...

Já se musím umenšovat…

Vítám Vás u nás 🙂

Nedávno se v Církvi slavila slavnost Narození sv. Jana Křtitele… Je to velký světec, každý světec je velký, ale sv. Jan Křtitel je zvláštní zvláštním způsobem. Žil a ohlašoval Ježíšovo narození a také se s Ním setkal a v Jordánu Ježíše pokřtil a pak- žádné společné pobývání…uvěznění a smrt (Jana). A v Církvi slavíme vlastní narození jen tří lidí- P. Marie, Ježíše a právě Jana Křtitele… Už jsem tu kdysi psala, že se mi líbí, že se v Církvi žije každý den někým jiným. Někdy jsou to známí světci, někdy méně známí, ale všichni nás mohou nějakým způsobem oslovovat a vést k Bohu. Ta letošní slavnost Narození sv. Jana Křtitele mi v hlavě rozezvučela vzpomínku na dávné doby mého dospívání a první vědomé setkání se sv. Janem Křtitelem. Se sv. Janem Křtitelem je spojován následující citát:

…Já se musím umenšovat, abys Ty mohl růst…

a mi se v souvislostech s letošním svátkem vybavila vzpomínka, že bych někde tuto “básničku”, kde se mluví o tomto citátu měla mít…a připadalo mi, že tento citát nějak pokračuje, nějak na něco navazuje a tak jsem hledala…

…a předevčírem našla 🙂

Jan Křtitel

On musí růst, já se pak umenšovat!

Známá věta,

zkratka obsahující celý smysl následování.

Věřící člověk

nemá obvykle námitek proti tomu, Pane,

abys rostl,

aby rostlo tvé království.

Naopak, je to žádoucí.

Horší je, až člověk zjistí,

že tento Tvůj růst

úzce souvisí

s umenšováním vlastního JÁ.

A to vždy bolí,

a co člověka bolí,

do toho se mu nechce.

Velkým nebezpečím

i v mém životě, Pane,

je záměna významu této věty,

její převrácenost.

Když vidíme převrácené auto, je to vždy nápadné,

ale tato převrácenost

je často těžko postižitelná:

Stává se totiž,

že lidské JÁ chce růst

a Kristus se umenšuje.

Není i ve mně toto pokušení,

růst v pocitu vlastní důležitosti,

svého nadání,

svého zaměstnání,

svých schopností a zásluh?

Vše se může dít  zdánlivě v dobrém úmyslu,

ale i zde se může naše JÁ přiživovat

a velmi ztučnět.

A tam, kde roste toto moje JÁ,

zákonitě se umenšuje věc Boží.

Až je menší a menší a odumírá.

A člověk si řekne: Kdo za to může?

A najde mnoho důvodů a výmluv,

aniž přitom odhalí,

že chyba mohla být i v něm,

že se vědomě neumenšoval,

aby mohl růst Ježíš

v něm i v lidech kolem něj.

Pokusím se, Pane, pokorně o tom přemýšlet,

pokusím se dosadit si tuto otázku i do své situace,

nebudu zjednodušovat hledání odpovědi,

a budu Tě prosit o vedení

a vyvedení ze všech bludných kruhů

svého JÁ.

Aby se toto JÁ umenšovalo

a Ty abys rostl…

Křtitelnice v kostele v Odrách (foto P.Petr Kuník)

A když jsem už dnešní příspěvek začala vzpomínkou na to, co bylo, přidám i vzpomínku na začátek prázdnin, kdy jsme s dětmi, co nacvičovali divadlo, spali u nás pod širákem…tak napřed jsme se odpoledne sešli a k večeru šli na růženec k P.Marii ve Skále:

děvčata vypouštějí odpoledne chyceného raka do Odry...
po růženci se vyfotili...
i sestřička si vyzkoušela klučičí zbraň...
a pak to vypuklo...naskládali jsme se kolem pergoly...
abychom pojedli a vychutnali si "letní kino"...
děvčata chtěla pohádku...dostala příběh o sv. Prokopovi 🙂 ...

ale hezké bylo, že už bylo tma, četla jsem při svíčce a tak na děvčata vůbec neviděla… v duchu jsem si občas při čtení říkala, jestli ještě vůbec někdo poslouchá a tak když jsem skončila, zeptala jsem se, slyšel někdo konec?… a bylo ticho 🙂 🙂 🙂

spala i Anežka...
...i Kačka...
zkrátka- děvčata byla k.o.
tak jsem přešla ke chlapcům, kteří spali pod jabloní...
a najednou se ozvalo: "to je za trest..." (Marián myslel focení 🙂 ) a já se pěkně lekla...
ale jinak už spali...
na druhý den chlapci vyrazili do lesa- na střílečku a my s děvčaty na louky kolem...
nasbírat...
různé bylinky...
každá měla náruč...
a tak jsme se vydaly domů...
abychom tu vonící nádheru...
všechny...
nějakým způsobem zpracovaly...
a vykoukly na nás různé bylinkové víly...
které byly krásné...
a věnečky, srdéčka také...
🙂

Kaččiné srdíčko krásně doma proschlo a voní:

...

Tak, tak od nás…bylo to dnes dlouhé- já vím, ale mějte se hezky a těším se příště Kejt