Štěnátko

Vítám Vás u nás 🙂

Máme nového člena rodiny:

🙂 jmenuji se Cézar 🙂

A na zahradě je krásně  🙂

 

 

Včera jsem u o.Pia četla:

… čeho by ses měla bát, když patříš Bohu, jenž nás tak mohutně ujistil, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému?

Nemysli na to, co přijde zítra, protože náš nebeský Otec, který se o tebe stará dnes,

se stejným způsobem bude starat také zítra! …

Jupííí 🙂

Mějte se hezky! Těším se příště Kejt

Společné dílo

Vítám Vás u nás 🙂

Je tu ten čas, kdy musíme nakukovat k našim včelkám. Voní to, bzučí, všude je cvrkot.

 fascinuje mě, co jsou schopné vytvořit

 

pořád je co dělat…

a i ony nepřestávají překvapovat…

 

 

Doma měníme okna…dovedete si to představit, nic není na svém místě…a do toho chytnu něco do ruky a vypadne mi z toho lísteček-mé výpisky z knihy A. Ivereigha-Papež reformátor.

Papež František, ještě když by biskupem, který byl “cítit po ovcích” měl  své čtyři principy:

…jednota je důležitější než konflikt,

celek je důležitější než část,

čas je důležitější než prostor,

realita je důležitější než idea…

Pak  se dívám na ty včelky, na jejich společné dílo, na jejich píli, nadšení, společný cíl a čtu z lístečku další slova:

…bezútěšnost naučí pravému vědění a pochopení, že vlastními silami nedokážeme nic,

ale že všechno je dar a milost od Boha, našeho Pána.

Bezútěšnost nás navštěvuje proto,

abychom nestavěli své hnízdo tam, kam nepatříme…

 

A poslední slova z lístečku:

… a přestože je to mrtvé tělo, je v něm ukryto Božství a bude vzkříšeno.

Tak se dějinách Církve rodí její skutečné reformy, které oživují části již mrtvé.

Uvnitř Církve samotné, nikoli vně.

Boží reformy se dějí jen tam,kde není jiné řešení než doufat

v nemožné…

Ach, mi se to tak líbilo:-)

Mějte se hezky!

Těším se příště Kejt

Marianky v Rajhradě

Vítám Vás u nás 🙂

Je krásně. Marianky měly tento víkend setkání v Rajhradu. Nejlepší na tom všem je, že jsem vůbec nevěděla,kam jedeme…jako věděla jsem, že jedeme do Rajhradu, ale kde vlastně budeme bydlet a co to je za místo…nic… a pak jsem koukala. Nádhera… poprvé jsme dojely k benediktinskému klášteru- špatně…zamířily jsme tedy ke klášteru sester Těšitelek- správně… vybalíme se, dosednu do lavice v kostele, rozhlížím se… je mi krásně…a najednou mi v hlavě začne cosi blikat…Těšitelky…že by? Je to tak. Při předloňské pěší pouti děvčat na Hostýn mi na faře v Hranicích na Moravě padla do rukou knížka Dávám všechno…měla krásný levandulový obal a ten název mě cvrnkl do nosu. Takže jsem se začetla do příběhu sestry Anežky, komtesy Františky Coudenhove-Honrichs z Kunštátu. A úplně mě pohltil… a jak tak sedím v tom kostele Nejsvětějšího srdce Ježíše v Rajhradě, najednou se mi začalo v hlavě vybavovat, že s. Anežka byla Těšitelka a že asi tady ten klášter pomáhala zakládat… je to fakt! Najednou jsem se cítila jako doma;-)  a nějaké její větičky, co mě tenkrát oslovily, mám napsány v mariankovském sešitě 🙂 a přímo na místě! Že by “náhoda?” Ne, to jen je zase jedno Pánovo pohlazení 😉

 

 

tady jasně vidíte, koho zajímá focení 😉 děvčata vyhlížela nevěstu …

Při setkání si nejen vykládáme, lítáme po chodbách, boucháme dveřmi- tedy žádný klášterní klid, ale byly jsme navštívit nemocné v hospici, hledáme, kam vedou schody…

a v neděli to vypuklo:

 

 

Říká se, že kdo zpívá- dvakrát se modlí…my se to teprve učíme vnímat, ale stojí to za to 😉

…pomáhej mi,ať Krista ve svém srdci mám a lidem všem Jeho lásku rozdávám…

Mějte se hezky a těším se příště Kejt