Měsíc: Září 2011

Vítám Vás u nás 🙂

Tento týden ubíhá, jak voda…pro někoho byl možná svátek sv. Václava volnějším dnem, no, u nás vrcholil festival Duchovní hudby Odry 2011 a ještě byly oslavy školy sv. Anežky České v Odrách- 150let od založení a všude bylo bylo prostoru k setkávání se, k pozdravům, k vytvoření společenství…

Zaznělo plno krásných myšlenek, člověk se potkal se spoustou lidí, ale jaké bylo mé potěšení, když jsem otevřela včera KT a uviděla článeček o společenství, který krásně vystihuje všechno to, co nás potkává a co žijem… 🙂

Společenství se vždy proměňuje v příležitost k růstu. Vztah ke druhým je školou života…

Umožňuje získat nové pohledy: je-li vůle k naslouchání, od druhých se lze naučit spoustě věcí…

Společenství slouží ke vzájemné podpoře. Život někdy může být opravdu těžký. Máš-li někoho, kdo ti řekne:,, Jsem tady s tebou. Všechno je dobré.” je to k nezaplacení. Společenství je podstatné pro vyjasnění a vyřešení problémů.  Je duší sdílení, podstatou skupinové práce a společného života, aby se tak udržovala dynamika slovíčka ,,my”

…Společenství je utkáno z trpělivosti, protože každý člověk se pohybuje, roste a vyvíjí vlastním krokem a rytmem; proto se každý musí naučit respektovat jízdní řád druhého v jakékoliv oblasti- fyzické, citové, intelektuální, spirituální, stejně jako i vděčnosti. To znamená, že se musíme učit oceňovat a jeden druhého si vážit.

Se společenstvím roste přijetí a odpuštění.

Jde o to poskytnout druhým stejně bezpodmínečné pochopení a přijetí, jaké vyžadujeme pro sebe, a učit se žít s povahovými rysy, které narážejí.Musíme si neustále připomínat, že i ten druhý je člověk se svými potřebami, touhami a povinnostmi jako my… 🙂

                                                                                   (z knihy Br. Ferrera- Deset slov o víře)

A na druhou stranu si nemůžu pomoct, ale všechny ty slova o společenství mi připomínají, že o to jde i v manželství… byly pro mě povzbuzením tedy nejen do našeho spolča, ale i do dalších let našeho společného života…

 Takže…v životě jde o to poskytnout druhému stejně bezpodmínečné pochopení a přijetí, jaké požaduji pro sebe…

A s tímto zamyšlením se dnes loučím, kéž máte krásný den a sílu k dávání…Kejt

Vítám Vás na našich stránkách 🙂

Je prostým úkolem každého být branou k životu a lásce pro druhé…

Včerejší den jsem chystala výzdobu na dnešní poděkování za úrodu… práce šla rychle od ruky a tvoření přibývalo…Byla to samá radost, protože se mi líbí podzim se svým bohatstvím barev v přírodě a plodů kolem…

A tak jsme dnes při mši sv. děkovali za úrodu. Děkovali jsme za všechno, co nám Bůh ve své dobrotě dopřává. Nejprve jsme si vyslechli slovo z Písma, a v obětním průvodu jsme nesli dary země: chléb, ovoce, zeleninu, klasy obilí, hrozny vína, med, víno- už v tekutém stavu :-), květy, koláče…

Každý dar měl i svou specifickou prosbu, kterou přednášeli kluci- ministranti…

Tak třeba MED…

…Přinášíme ti, Pane, tento med za osoby zasvěcené slibem chudoby, poslušnosti a čistoty, aby jejich práce a modlitby přinášely hojný užitek pro tvé království…

Přinášení chleba:…Přinášíme ti, Pane, tento chléb, náš každodenní pokrm, za všechny služebníky církve, aby nás sytili chlebem věčného života a Božím slovem…

Přinášení misky s ovocem:…Přinášíme ti, Pane, toto ovoce, plody našich stromů za ty, kdo vedou lidskou společnost, aby nám vždy ukazovali správný směr…

Přinášení misky se zeleninou:…Přinášíme ti, Pane, tuto zeleniny, plody naší země za všechny nemocné a trpící, abys je na pozemském putování posiloval nadějí na nebeský domov…

Přinášení klasů: …Přinášíme ti, Pane, toto obilí, které vyrostlo na našich polích za celé toto farní společenství, abychom spolu žili svorně a dovedli si odpouštět…

Přinášení hroznů vína:…Přinášíme ti , Pane, tyto hrozny z vinohradů, za naše rodiny, aby manželé spolu snášeli všechno dobré i zlé a mladí i staří si spolu dobře rozuměli…

Přinášení vína:…Přinášíme ti, Pane, toto víno, plod révy a plod lidské práce, za všechny zklamané, hledající a toužící po smíření a nápravě, aby vytrvali v dobrém až do konce a jejich bolest byla proměněna v radost…

Přinášení květů: …Přinášíme ti, Pane, tyto květiny, dary našich zahrad, za naši mládež, aby se všichni mladí lidé nadchli pro pravou krásu a zamilovali si pravdu, kterou jsi ty sám…

Přinášení koláčů:…Přinášíme ti, Pane, tyto koláče, které jsme díky tvým darům mohli doma upéci, za naše děti, aby si vždycky vážili toho, co máme od tebe  a využívaly toho k dobrému a chránily přírodu…

Líbilo se mi, jak jsme byli dnes  vybídnuti, kéž bychom nikdy nepřestávali děkovat za všechno, co nám Bůh ve své dobrotě, štědrosti a lásce neustále dává. Všechno, co máme , je darem od Tebe, Pane a vede nás k Tobě… 🙂

Čtení z Písma končí slovy: Dej si pozor, abys neřekl ve svém srdci: “Má síla a má mocná ruka mi opatřila tento blahobyt.” Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť on ti dává sílu opatřit si blahobyt…

Dnes jsme tedy Pánu za tyto dary děkovali a kéž i náš život přináší  plody…Přeji Vám krásnou neděli a těším se příště Kejt

 

 P.s. Tyto dary obohacují naše rodinné stoly a můžeme se s nimi rozdělit. Plody země, které jsou při mši sv. žehnány, pak mají být použity při společné hostině. Nebo rozdány chudým a potřebným.

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jsme se probudili do zamračeného dne, ale jak čas postupuje, je stále tepleji a tepleji. Sláva… 🙂

 

A vyrazili jsme na zastávku vlaku, abychom se snad poprvé svezli v parním vlaku. Bylo to u příležitosti 120.výročí zahájení provozu na trati Suchdol nad Odrou- Budišov nad Budišovkou…

http://www.odry.cz/pozvanka-na-den-zeleznice-a-jizdu-parnim-vlakem/d-423909

No- bylo 🙂

A zavzpomínali jsme se na tu “naši” vloni…

Dále jsme nejeli, neb nás doma čekaly povinnosti…včera jsem vařila a přemýšlela jsem, jak zužitkovat cuketu…vzpomínala jsem, jak se mi sliny sbíhaly na blogu u Péti…

http://pucikov.blog.cz/1109/plnena-cuketa

 tak jsem vytáhla  svou oblíbenou kuchařku Jany Štěpánkové: “Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová”

Tuto kuchařku, když jsem dostala kdysi před lety od manžela- r. vydání je 1994, tak mě “dostala” tím, jak je napsaná… Tu totiž, když čteme, tak se vám nejenom sbíhají sliny, ale také nakouknete do života s cuketou a to se mi moc líbí…Tak jsem včera pohlédla na své suroviny- cuketu- 🙂 a přemýšlela, co s ní…doma v lednici nic moc a při listování jsem narazila na cuketu zapečenou s kukuřicí…tu bych měla někde mít…Cuketa a kukuřice? Schválně, jsem zvědavá na to spojení…Cuketu jsem nakrála na hranolky a recept si trochu upravila, protože jsem ji hned smíchala s kukuřicí, okořenila a hned zalila rozšlehaným vajíčkem s nivou…úžasné… jen jsem neměla doma foťák…

Tak jsme si to vynahradila dnes… manžel dostal za úkol koupit sekanou, tu jsem orestovala s cibulkou a česnekem, zvlášť lehce předvařila rýži, smíchala to dohromady a cukety naplnila… zalila jsem je znovu rozšlehanými vejci, tentokrát s tvrdým sýrem eidamem a šlehačkou a přetékaly 🙂

No a když jsme dojídali my- zbytek rodinky, kuchařku jsem vzala znovu do ruky a  otevřela ji na poslední stránce 🙂 a počtěte si sami 🙂

     V létě míváme každý čtvrtek den otevřených dvěří. Naši přátelé po celém kraji vědí, že ten den mohou bez ohlášení přijít na návštěvu a budou napojeni, nasyceni, ba i vlídného slova se jim dostane. Že neuniknou cuketám v nějaké pokud možno experimentální podob, vědí také. Někdy nepřijde nikdo, a jednou nás tam sedělo sedmadvacet a nejen stůl, ale i málem zahrada praskaly ve švech.A teď se na to zkuste připravit, aby bylo dost pohoštění pro všechny, a přitom nakonec nic nezbylo, když předem nevíte, kolik hostů přijde a samozřejmě nechcete trávit celý čas v kuchyni! Je to dobrodružství, je to fuška, je to hostitelská zkouška dospělosti a je to krásné, protože není hned tak něco pěknějšího než sedět kolem stolu s lidmi, se kterými je vám dobře.

           V tom, ne v plném žaludku, je smysl vaření…

           A to je moje amen za touhle knížkou na cukety. 🙂

                                                                                                       (Malý Bor březen 1994)

Už jsem dlouho nečetla nic tak krásného, co by vystihlo smysl našeho, tedy i mého, vaření. 🙂  Mějte se krásně a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes se v Církvi slaví svátek Povýšení sv. Kříže…slyšela jsem dnes zamyšlení  našeho o. Petra jaký máme my vztah ke kříži, když nám třeba visí na řetízku nebo doma na stěně?Jestlipak se necháme vést jeho poselstvím? Není to jen nějaký zapomenutý symbol?

Je to pro nás cesta? Cesta, kterou chceme jít? Pravda, ke které chceme přilnout?

Jenže kříž je těžký, nepohodlný, je s ním spojená oběť, utrpení…ale toto všechno v našem životě bývá, je spojeno s naším životem. Pokud chceme ze života jen brát, nezakusíme radost z oběti…kříž znamená možnost dávat- obětovat se…

Nu, a nakonec…když se někdo hlásí ke Kristu- hlásí se i k hodnotám, které Kristus a Jeho kříž přináší…(?)

 a víc nic! protože jsem v zápalu chystání oběda po vytáhnutí masa z trouby zapomněla na focení!!! 🙂 🙂

ale prý chutnalo…a ještě se :

 háčkuji…a zbytek bude příště neb nemám doma foťák…

Na dnešní stránce v kalendáři je citát, který mi připadá, že se hodí na dnešní zamyšlení:

Spokojenost neznamená jen mít, co mám rád, ale i naučit se mít rád to, co mám…

Pěkný zítřejší den Vám přeje Kejt

 Vítám Vás u nás 🙂

Štěstí nejsou splněné sny, ale splněné povinnosti…

Tak zní celý citát, který se mi dnes vynořil v paměti. Četla jsem ho kdysi v nějakém rozhovoru a moc se mi líbil. Dnes se v Cirkvi slaví svátek Narození P.Marie- my ho slavili poutí v neděli u P.M. ve Skále.  A celý den mi zněla v hlavě slova písničky- Maria- veliká je tím, že řekla Bohu, celým svým životem ANO.

ANO k čemu? Nebyla to žádná romantika, když se šli pěšky zapsat do Betléma (podle nařízení, které museli splnit) a tam se jí  narodil Syn. Sotva se  trochu vzpamatovala z porodu, už museli utíkat do Egypta, protože Herodes dal povraždit všechna nemluvňátka, neb měl z narozeného Ježíše- Krále- strach. Určitě nebyla zabezpečená, neměli nic, žádné klidné radování se z děťátka, a i pak, jak se Ježíš už coby dvanáctiletý, ztratil a tři dny o něm nevěděli, tak to taky mohlo být k nevydržení…A přesto věřím tomu a třeba nejsem sama, že to Maria uměla nést, nereptala a nenadávala a ještě se na všechno dívala očima lásky. No a tak mi dnes, jak jsem to honila hlavou, naskočil tento úvodní verš, který se mi už kdysi dávno líbil… 🙂

 A užívali si posledních pěkných dní

 Pak jsem pracovala…

 V sobotu jsme zažili na vlastní kůži Anetu 🙂

 

 

 A pak už byl jen obyčejný všední večer… 🙂

Moc Vám přeji odvahu ke krásnému  ” ANO”  k všedním dnům a povinnostem… Těším se příště Kejt