Paprsky

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsem toužila být “kočkou” 🙂 Musela jsem se usmívat, když do okna vlezla jen malinkou chvíli po jeho otevření. A co všechno zvládla 🙂 Nechápu, jak dokázala tak brzy přijít na to, že tam svítí sluneční paprsky a je tam teplo.

V hlavě teď mívám tu knížku, kterou jsem vzpomínala i minule. Chlapec, který se setkal s Ježíšem. Poselství, která měl Segatašja předat světu bylo poselství pokání, usmíření, lásky.

…Kdo z nás je bez hříchu a nepotřebuje odpuštění?…

Potřebujeme očistit svá srdce od nenávisti a hříchu upřímnou modlitbou…

Vybavila se mi slova kněze Jana Maria Vianneye 🙂 (řádové jméno jednoho františkána 🙂 ), která jsem slyšela v Praze na konferenci MM. Všechno trápení, zlo, nenávist, utrpení je následek hříchu. Poznáte, kdy jste posloužili dáblovi?  Ďábel nechce být sám, trpí osamělostí a touží po tom, aby mezi nás a Boha- Lásku vložil klín, protože on od stvoření světa se snaží člověka obalamutit prostřednictvím lží a svodů a doufá, že člověk bude milovat hříchy ďábla než dobrotu Boží.

V Praze jsem si uvědomila, jak člověk dokáže skočit “na špek” ďáblovi ani neví jak. Ďábel se snaží dát “svému”  aspoň malinko, aby  dosáhl svého. Vloží do nás nepokoj…myšlenečku…nedůvěru vůči Bohu…zpochybí Jeho lásku…Jeho majestát… a naše zahořklosti, uraženosti tomu poslouží, pak v našich modlitbách pochybí vroucnost, otevřenost a už se to sype…a ďábel si mne ruce… ďábel se nám směje do očí, protože jsme se zahleděli do něčeho, co potřeboval on a my se od Boha vzdálili… a náš chladný vztah se přenáší na okolí … a my se stáváme těmi, kdo druhým kalí víru…

kéž bychom hledali chvíle, které oživují náš vztah k Bohu

protože při tom všem, čím procházíme…čím jsme se pozraňovali, v čem se plácáme…ON s námi počítá…je potřeba hledat chvíle, kdy si oživíme víru…kdy máme prostor nabídnout Jemu vlastní srdce… prožít vztah před Pánem, dát MU prostor…pak nás rozehřeje…a bude skrze nás mít možnost měnit tvář světa…musíme mít důvěru, naději, velikou lásku a to můžeme najít jen v Bohu, v NĚM můžeme mít všechno a kéž to vyprošujeme i těm, kdo jsou nám svěřeni…

🙂

Přála bych Vám knihu Chlapce, který se setkal s Ježíšem přečíst. Člověk si uvědomí chvíle, kdy poslouží zlému ani neví jak a poznáte to po ovoci, které za sebou uvidíte. Ale mi se na tom dost hodně líbí no, “líbí”- jsem vděčná , že můžu mít naději, že nám Pán opravdu nabízí cestu, podává ruku a vlévá do srdcí pokoj, když mu to srdce nabídneme…

Srdce, které touží – Bůh najde 🙂

Tak, tolik od nás. Přeji nám všem vystavit svá srdce hřejivým paprskům Božího pokoje,lásky a něhy a těším se příště Kejt

p.s. děkuji za vaše emailíky a smsky 🙂 děkuji moc 🙂

Podzimní světlo

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsem jednu chvíli pozorovala poslední listy.

Tvořila:

A čtu 🙂  Pokračuji v příběhu  Chlapce, který se setkal s Bohem. Nutí mě k zastavení, k přemýšlení, k tichu…

A pak mě povzbudil papež František. Ani jsem o tomto setkání nevěděla, ale líbilo se mi to moc. Líbí se mi, že odpovídá na otázky, že se umí zastavit, že žije s lidmi. A jestli to dokážete dočíst až do konce,přeji Vám krásný, požehnaný čas s Pánem 😉

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21001

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

úryvek z článku:

Jak to papež dělá, že si uchovává radost a naději?

Modlitba bez odvahy je k ničemu

Nemám nejmenší tušení. Trochu asi záleží na osobnosti, řekl bych, že jsem trochu nevědomec. A nevědomost mne činí lehkomyslným. Nedovedu odpovědět. Opravdu nevím. Modlím se a odevzdávám se. Plánování mi působí těžkosti. Osmělím se říci dvě věci. Pán mi dal milost mít velkou důvěru, odevzdat se Jeho dobrotě. I uprostřed největších hříchů. A poněvadž mne neopustil, činí mne to ještě více důvěřivým a umožňuje mi to jít dále s Ním. Mám v Něho velkou důvěru. Vím, že mne neopustí. A modlím se. To ano. Jsem si také vědom, že jsem se dopustil mnoha špatných věcí a mnoha chyb, když jsem Pána opustil, chtěl jsem kontrolovat kormidlo sám a vydat se ožehavou cestou sebevykoupení, tedy spasit se sám svým konáním. Takovou byla spása učitelů zákona, saducejů, lidí, kteří znepříjemňovali život Ježíšovi. Já nevím. Upřímně řečeno neumím to vysvětlit. Odevzdávám se a modlím. On však nikdy nechybí.Viděl jsem, že je schopen, nikoli skrze mne, ale skrze lidi konat zázraky. Viděl jsem zázraky, které Pán koná skrze lidi, kteří jdou touto cestou, odevzdáni do Jeho rukou.

Jen tak na podzim

Vítám Vás u nás 🙂

I my jsme v neděli využili krásného počasí a vyšli na chvíli ven.

Jinak jsem se pustila do čtení další knížky. Bůh mě nepřestává překvapovat 😉

Tato kniha obsahuje vyprávění o chlapci, který se setkal s Ježíšem. A co mě na tom okouzlilo úplně nejvíc (jsem teprve na začátku čtení),byl Ježíšův příslib chlapci. Ten chlapec nikdy nechodil do školy, nikdy neviděl Bibli, nikdy v životě nevkročil do kostela a byl pohan. A když jej ve vizi navštívil Ježíš a chtěl, aby předal lidstvu poselství, chlapec souhlasil pod podmínkou, že mu Ježíš ZODPOVÍ všechny dotazy a dotazy všech lidí,které na cestách potká, dotazy ohledně víry, náboženství, účelu života, podstaty nebes a pekla. Ježíš s podmínkou souhlasil…

“Ježíš”, pravil Segatašja, “mi na to řekl:

Najdu si srdce každého, kdo ve mě věří a dodržuje má přikázání – bez ohledu na to, kterou Bibli čte nebo kterého náboženství je stoupencem.

Až přijdu vyhledat svoje děti, nebudu hledat jen v katolické církvi dobré křesťany,kteří konají dobré skutky a jednají s láskou a zbožností. Budu hledat po celém světě ty,kdo ctí má přikázání a milují mě otevřeným a oddaným srdcem…je to láska, nikoliv nábožentsví, co z nich činí pravé děti Boží. Věřte ve mě, a ať činíte v životě cokoli, čiňte tak s vírou a láskou.

Nikdo není nucen uvěřit v Boha; přesto Bůh žije v srdci každého jedince…následujte prostě své srdce a dojdete k Boží lásce. Ti, kteří žijí v lásce, uslyší hlas Boží, neboť hlas Boží je hlasem lásky.

…Následujte prostě své srdce :-)… mi se to líbí…nebudu hledat jen dobré křesťany …budu hledat po celém světě 🙂 …to se mi líbí…nechme se najít…

A tak vám přeji dnes pěkný den a těším se příště Kejt

Východ slunce v Medžu

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes je krásný den. Jsem doma a sluníčko se snaží, aby nás potěšilo. Tím pádem jsem si vzpoměla na východ slunce, jak jsem byli letos v Medžu. Byl to náš třetí východ slunce tam. A byl zase úplně jiný. Vyšli jsme ve tři ráno, abychom východ slunce zastihli včas a připraveni nahoře, ale vůbec nám nedošlo, že jsme poprvé v Medžu až v srpnu a že čas pokročil, že prostě východ slunce bude později. Takže jsme celou křížovou cestu šli ve tmě. A nahoře ještě hodinu čekali. Na hotelu jsem všem říkala, že bude horko- i v noci- ať si s sebou neberou nic moc zbytečného, že se výšlapem zahřejí, když bude potřeba… No, nezahřáli jsme se. Foukal silný vítr a ti, kdo mě poslechli- mrzli. Ach jo, zase zkušenost a zase možnost k pokoře.

vycházíme

jsme nahoře

fotil Marťa…i sám sebe 🙂 Marťo, děkuju

stačil jeden růženec a rozednilo se

snažily jsme se navzájem zahřát

ale nešlo to 😉

a pak to vypuklo

chvilička dezorientace, kde se dívat 🙂

stálo to za to 🙂

tady už cesta dolů

některým jakoby ani nevadilo brzké vstávání

ale přece jen 🙂

tak tam jsme byli- pohledem z busu

Čím je pro mě slunce dnes?

…a ve své štědrosti

nikdy se neunaví

zářivé paprsky

rozdává do všech stran

Přiznejme si

Jsme z rodu slunečního

I na nás je

nikdy se neunavit

v umění

cele se rozdávat

( z básně J.Veselého JSME Z RODU SLUNEČNÍHO)

Přeji Vám pěkný den a těším se příště Kejt