Matka Elvíra

Vítám Vás u nás 🙂

A myslím na Vás:-)

Zase utekl nějaký čas a dnes přišla zpráva, že se Domů, k nebeskému Otci, vrátila Matka Elvíra. Zakladatelka komunity Čenákolo.

nejkrásnější překlad slov a příklad ❤️

Když říkají: „Elvíra je mrtvá! „
Musíš zpívat, tančit, pařit…
Protože jsem naživu!
Běda vám, když řeknete: “chudák holka… “
Ne, žádné “chudák holka”!
Jsem v pořádku a šťastná
e canto, canto gi à!
Přede mnou se chystá
něco skvělého…
život neumírá!

Téměř při každém našem pobytu v Medžugorjii jsme s úžasem naslouchali svědectvím mladých mužů nebo dívek, kteří díky Matce Elvíře a jejímu nasazení pro Pána, objevili ŽIVOT!

Nebo jsme prostřednictvím záznamu poslouchali vyprávění Matky Elvíry o její cestě.

V místech Čenákola jsme si vykládali, poslouchali nebo užívali ticha.

Ještě v minulém týdnu, kdy jsem poslouchala svědectví chlapců z této komunity, o ní hoši mluvili a říkali, že žije! Ano, žije! Nyní víc než kdy jindy.

Když jsem namátkou otevřela její knížku, o které jsem psala tady:

A dnes jsem také knihu otevřela a našla toto:

…”Ale já ho nevidím, necítím toho živého Boha, toho vzkříšeného, o kterém nám vyprávíš!”

A já na to: ” A ty jsi mu otevřel dveře? Zkusil jsi na ten okamžik říci: “Pane, potřebuji tě, pomoz mi!´”

Brána srdce má jen jedinou kliku! Tu zevnitř!

A jen my můžeme svobodně otevřít Tomu, kdo klepe, kdo touží po tom, aby mohl vstoupit a udělat nás šťastnými, aby naše radost byla plná.

Popros Ho o pomoc, otevři Mu bránu svého srdce, nech Ho vstoupit!

…a budeš šťastný!”

…Vybočil z cesty, ale pak znovu Boha našel, opět pocítil stesk po prožitém dobru, potřebu modlit se a věřit v Něho.

Jsem si jistá, že setkáš-li se s Pánovou dobrotou, jestliže tě někdo miloval v Pánově jménu a ukázal ti skutečnou Boží tvář, pak to v tobě zanechá nesmazatelnou stopu.

Dříve či později se k Němu v životě vrátíš, protože

nikde jinde nenalezneš ten pokoj a radost,

které tvoje srdce zkusilo,

když žilo v Jeho přítomnosti.

Nikdy jsem nedělala plány do budoucna,

ale chtěla bych stále více otevírat dveře srdce, lásky,

abych mohla obejmout celé lidstvo a přijmout ty,

kdo jsou ještě ztracení a osamocení…

Matko Elvíro, děkujeme!

Kejt

I když se všechno mění

….nebo mizí,

ty nikdy nedopusť,

aby se něco ztratilo z toho,

co dává smysl tvému životu…

Vítám Vás u nás 🙂

Listovala jsem Uměním naslouchat a narazila na tuto krásnou větu. Jakoby ji o. Jeroným poslal nám jakoby náhodou do dnešních dnů…

Mezi svátky jsme se nadýchli ticha. Při náhodném pobytu v Medzugorje se všechno zpomalilo. A dostalo smysl. Bylo tam krásně.

Ve vánočním poselství nám Panna Maria řekla:

Drahé děti! Dnes vám přináším svého Syna Ježíše, abyste byly jeho mírem a odleskem jasu a radosti nebe.

Modlete se, dítka, abyste byli otevřeni přijmout mír, protože mnohá srdce jsou uzavřená volání světla, které mění srdce.

Jsem s vámi a modlím se za vás, abyste byli otevřeni přijmout Krále Míru, který plní vaše srdce teplem a požehnáním.

Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu. 

Když Jakovovi skončila pravidelná zjevení, řekla mu P. Maria, že se mu až do konce života bude zjevovat 25. prosince. Jakov uvádí, že je to pro něj nesmírný dar. Dar všech darů, říkám já 🙂

Po jeho skončení Jakov předal poselství:

„Drahé děti! Dnes, když světlo Ježíšova narození osvěcuje celý svět, zvláštním způsobem s Ježíšem na svých rukou, prosím, aby se každé srdce stalo betlémským chlévem ve kterém se narodí můj Syn a tak, aby se vaše životy staly světlem jeho narození.

Dítka, žijete v nepokoji a strachu.

Zato, dítka, dnes, v tento milostiplný den, proste Ježíše, aby posílil vaši víru a stal se vládcem vašeho života,

protože, děti moje,

jenom s Ježíšem ve svém životě nebudete vidět nepokoj,

ale modlit se za mír a žít v míru a

nebudete vidět strach, ale Ježíše, který nás osvobozuje od všeho strachu.

Já jsem vaše matka, která nad vámi neustále bdí a žehnám vám svým mateřským požehnáním. “

Pročítaje poselství, cítím se povzbuzena. O víru musíme prosit…ale pak to stojí za to 🙂

Mějte se krásně!

Těším se příště! Kejt

Každý den začínat znovu

Vítám Vás u nás 🙂

V minulém týdnu se nám při zvonění zvonem urvalo lano. Není divu. Myslím si, že už nežije nikdo z těch, kdo ho ke zvonu upevňovali. 🙂 Naštěstí spadlo jen lano. 🙂 Zvon zůstal na věži. Dnes tam moji pánové lezli, aby ho znovu ke zvonu připevnili a získali tak i tyto fotky, které nádherně ukazují dnešní zimní náladu.

Já fotila jen z okna. A ráno. 🙂

Před čtrnácti dny jsme si vzpomínali na výročí úmrtí o. Slavka Barbariče. Zemřel 24. listopadu 2000. Následující den bylo pravidelné měsíční zjevení Panny Marie, které mě stále nesmírně povzbuzuje.

Maria řekla:

Drahé děti ! Dnes, když je vám nebe zvláštním způsobem blízko, vás volám k modlitbě, abyste skrze modlitbu dali Boha na první místo.

Dítka, dnes jsem vám blízko a žehnám každého z vás svým mateřským požehnáním, abyste měli sílu a lásku pro všechny lidi, se kterými se setkáte ve svém pozemském životě, a abyste mohli dávat Boží lásku.

Raduji se s vámi a přeji si vám říci, že se váš bratr Slavko zrodil do Nebe a že se za vás přimlouvá.

Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.

25.11.2000

A tak jsem byla zase duchem v Medžugorji.

V knize Žít srdcem na o. Slavka vzpomíná o. Marinko:

…všiml si (o.Slavko), že dnešní člověk se dá lehce zotročit zevnitř, ztrácí při tom svobodu, bez které nemůže jako člověk žít. Proto stále zdůrazňoval, že je potřeba bojovat o vnitřní svobodu. Snaha a možnost získat tuto vnitřní svobodu se uskutečňuje skrze modlitbu, půst, dobré skutky, zpověď a slavení mše svaté. Není to vždy lehké. Naopak. Je to výjimečně těžké.

” Vybojovat si vnitřní svobodu a milovat je těžší, než osvobodit se od vnějšího nepřítele. Nikdo a nic nemůže ohrozit člověka tak, jako on sám …

Zajímalo mě, jestli existuje nějaký způsob, kterým by si člověk uchoval vnitřní svobodu, kterou získal.

” Není na to recept. Každý den je třeba začínat znovu. Když si to dnes dokázal, nemysli si, že je konec. Zítra tě čekají další pokušení. Zítra začínej znovu…”

Každý den začínat znovu. 🙂


Přeji Vám hezky pokojně svátečný adventní čas.

Těším se někdy příště!

Kejt

Lehce radostně, odevzdaně

Vítám Vás u nás 🙂

Už je to pár dní, co se nám kaplička proměnila do svátečního dne, kdy si dva mladí lidé slíbili lásku, úctu a věrnost dokud je smrt nerozdělí.

Byli jsme při tom. 🙂

Nejprve pracovně:

A pak i svátečně:

Tak tedy:

Vyslovením manželského slibu před Bohem začíná celoživotní slavení svátosti manželství. Ta není spojená pouze s okamžikem svatby, manželé z ní můžou čerpat každý den. Protože tam, kde se lidé milují a bez výhrad se přijímají, je přítomný Ježíš. On je tím darem, stává se třetím pramenem, jak o něm píše Kaz (4,12): Nit trojitá se teprv nepřetrhne! Manželé už nikdy nebudou sami, ve své slabosti se můžou opírat o Boží pomoc.

Více zde:

https://www.vira.cz/otazky/svatost-manzelstvi-a-bozi-obdarovani.html

A to všechno chceme vyprošovat všem, kdo touží prožít krásný život v Lásce.

Mějte se hezky a těším se příště!

Kejt

Letní vzpomínky a o. Leopold Mandič

Vítám Vás u nás 🙂

Jak přichází babí léto a s ním i chladná rána, vzpomínám na žár letního slunce. Někdy se mi nechce věřit, jak rychle se podzim přiblížil.

V Padově jsme s vděčností zamířili k svatému Antonínovi, měli jsme mu za co děkovat 🙂

Svatý Antonín je znám jako prostředník mezi nebem a zemí:-) Vnímám ho jako blízkého kamaráda, který díky své lásce k Bohu zapomínal na sebe a sloužil druhým. Být tak blízko místům, kde Antonín žil a pohyboval se, bylo pro nás vzácné 🙂

A druhým kamarádem, který je zázrak, je svatý Leopold Mandič. Vzpomínám si, když jsem poprvé o něm četla, jak na mě zapůsobily slova:

...nejsou nutná mimořádná pokání.

Stačí, že snášíme s trpělivostí běžné starosti našeho ubohého života:

nedorozumění… nevděčnost… ponížení

trápení způsobené změnami ročních období nebo prostředí ve kterém žijeme…

kříž, který nám hřích vložil na ramena a který Bůh chtěl jako prostředek spásy…

Nenápadná, malinkatá cela, která při bombardování Padovy zůstala zachována, je místem, kde lidé zakoušeli Boží něhu:-).

Více o něm zde:

https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=bozi-neha-ve-zpovednici-svaty-p-leopold-mandic&cisloclanku=2021110004

Každé ráno se klášter otevíral úderem 6 hodiny, pak se řeholníci scházeli k ranním chválám, po kterých byla mše svatá. V klášteře bylo ráno ticho.

Mohli jsme tu pobýt a pobývali každé ráno 🙂 Mi se to ticho rán moc líbilo. Ráda na to vzpomínam 🙂

O. Leopold řekl:

Jediný pokyn Pána Ježíše stačil k utišení bouře na moři…

Za 2000 let náš Pán tu moc neztratil.

On je věčný a to stačí.

Pán je věrný ❤️

Přeji Vám pěkný čas a těším se příště!

Kejt