Svatodušní pondělí

Vítám Vás u nás 🙂

Tak ta včerejší slavnost, Seslání Ducha, se v okolních zemích promítá do života tak, že dnešní den mají pracovní volno. U nás bych ho také uvítala 🙂 .Možná bychom se mohli více  zastavit a slavnost více “zažít”.  Včera jsme měli při mši svaté takovou malou “rekapitulaci” , jak  jsme  v uplynulých sedmi nedělích, rozjímali nad DARY Ducha svatého. Náš duchovní správce, o.Petr Kuník, měl na každou neděli připraveno jedno rozjímání pro děti i s nafukovacím balónkem, na kterém byl označen jeden dar Ducha, nad kterým jsme se v tu neděli zamýšleli. A včera jsme se k těmto darům vrátili znovu.

tak takto probíhá příprava ke kázání 🙂 ...
dar MOUDROSTI- k němu potřebujeme lásku, láska přináší radost...
dar ROZUMU- je schopnost uvažovat a rozvažovat o tom, co životu prospívá...potřebujeme k němu víru...
dar RADY- pomáhá nám poznat, co je pro nás nejlepší...přináší nám pokoj...
dar SÍLY- pomáhá nám vytrvávat v dobrém, překonávat sám sebe- potřebujeme k němu trpělivost
dar UMĚNÍ- ten je nám k tomu,aby náš život byl uměleckým dílem- je to krása, bez které život nemůže být...
dar ZBOŽNOSTI- získá ho ten, který mluví často s Bohem, chválí Ho,k tomuto daru potřebujeme modlitbu...
ten úplně první balónek - bílý- souvisí s darem BÁZNĚ PŘED HOSPODINEM- bázeň- těžké slovo, Bůh je ohromně velký, ale ne proto, aby nám ubližoval, nebo nás strašil, On je tvůrcem celého světa, proto máme před ním bázeň- úctu- ten, kdo tuto úctu Bohu prokazuje, dostává tento poslední dar...

Duch svatý je jako DECH- Duch svatý naplní naši duši tím, co je krásné…

potom děti přinášely balónky v přímluvách...
byl to "pohyb"...
...dech...
...život...
"ochutnat" Boha můžeme jedině poznáním, dotekem v srdci...

…kéž by letošní “Letnice” byly pro nás novým dechem, který nás bude provázet, motivovat na cestě k Bohu … 🙂

A odpoledne jsme se ocitli v Rakousku...
...v klášteře v Herzogenburgu...
...abychom společně oslavili nejenom slavnost Seslání Ducha svatého...
...ale i 900 let od založení kláštera...
při nešporách zaznělo krásné "REGINA COELI LAETARE"
...na lavicích ležel program mše svaté...
ale napřed se zkoušelo...
procvičovalo...
...muzicírovalo...
a mně se nedařilo....
ale nádherné to bylo, bez ohledu na to...
jestli člověk svým přičiněním něco pokazí...doteky Boha v přírodě jsou dokonalé...
ochutnat Boha můžeme jedině poznáním- dotekem v srdci...
škoda jen, že k vám nemohu poslat nádherný zvuk zvonů, kdy jeden po druhém se přidávaly k pozvání- k pozvednutí svého srdce k výšinám...

Ale posílám Vám skladbu P.J. Vejvanovského, která zazněla v při obětním průvodu…

Kéž Duch naplní naše srdce tou krásou, která nás povede k Bohu…Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Dnešní slavnost

Vítám Vás u nás 🙂

Dnešní slavnost a vlastně každou slavnost předchází příprava. 40 dní jsme se radovali ze vzkříšení Krista a před 10 dny jsme oslavili Jeho nanebevstoupení. A dnes se v Církvi slaví slavnost Seslání Ducha svatého. Duch do nás vlévá život, pohyb, oheň… ” Když se o Letnicích na apoštoly vylil Duch svatý, ani jeden z nich nezůstal sedět na své židli, aby si vychutnával své vnitřní hnutí. Hnalo je to ven, do ulic,a to s takovým nadšením, že se lidé ptali, co asi pili… 🙂

(Loius Evely)

U nás doma se včera pracovalo…

napřed se manžel pustil do sečení trávy…
pažitka se předhání v kvetení…
chystala jsem další kytice

a ráno, když jsem byla v kapli, tak mě zdravil tento paprsek…
…se mi líbil… 🙂
pak jsme se setkali na svatodušní vigilii…
zůstávali jsme v tichu…
mladí chválili, jásali zpěvem…
a nakonec jsme dostali požehnání…

Dýchej ve mně

Duchu svatý,

abych svatě myslel!

Pobízej mě,Duchu svatý,

abych svatě jednal!

Nadchni mě,Duchu svatý,

aby svatě miloval.

Posiluj mě,Duchu svatý,

abych svatost ochraňoval!

Ochraňuj mě,Duchu svatý,

abych svatost nikdy neztratil!

(sv.Augustin)

letošní výzdoba k Duchu svatému

Dnešní slavnost je začátek cesty, přeji Vám hezkou neděli, otevřené srdce a možnost být spolu… Mějte se hezky, těším se příště Kejt

k seslání Ducha svatého... 🙂

Crash drums z Oder

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsme zažívali velkou radost, když se klukům-bubeníkům  ze ZUŠ v Odrách- těm menším i těm, kteří už jsou ve světě- podařilo dokončit a uvést do světa  CD jejich skupiny http://www.crashdrums.cz/ a včera ho při slavnostním koncertě “pokřtili”.

chvíle očekávání…
první takty…
a už to jede…
v jedné skladbě se připojili i čtyřletý syn p.uč.bicích- Tomášek a syn Petra Bendeho…
Petr Bende si i na bicí zahrál…
Paní ředitelka ZUŠ A. Jestřebská představuje “tři sudičky”
všichni bubeníci skupiny…

Ty záda s “vykřičníkem” patří Péťovi…

rozbaluje se krabice, jestli tam ten dárek- CD opravdu je?…
bylo tam…takže se může “křtít”…
radost kluků…
písnička Saši Langošové
písnička Petra Bendeho

Atmosféra byla krásná… Na následujícím klipu se můžete podívat na písničku přímo z koncertu. Ten bubeník točící s paličkou je náš Péťa…

Mějte se hezky, těším se příště Kejt

Žít…

Žít znamená chtít společně růst…

Vítám Vás u nás 🙂

Když jsem narazila na tento veršík,musela jsem se pousmát, protože manžel shání informace o našich králících, jaké máme plemeno a co můžeme od nich “očekávat” a v neděli neodolal, napřed mi dal králíka potěžkat v ruce a říká: “Co myslíš, má už kilo?” Já řekla, že ne, protože kilo mouky, kterou jsem před tím měla v ruce bylo víc…a tak, protože mají měsíc, vytáhl váhu a zvážil si je, jestli jeho předpoklad o plemenu je správný…

...tak má...
...700 gr...
...

A pak, když jsme teda seděli na lavičce, tak říkám Máří: “Nemůžu pochopit, když máme bílého samce a hnědou mamku, jak můžou být ti mladí černí…” A Maruška na to : “No to je přece proto, že rodiče mají v sobě schovanou recesivní alelu... a já na to “AHA” 🙂

Jinak jsem si natřela lavičku…

já vím, moc "nově" nevypadá ...
takhle vypadala před tím ... a teď je přece jen hezčí...

A také jsme se setkali s dětmi, co měli 1.výročí prvního sv. přijímání…

dítka měla za úkol vymyslet, jak oslovit P. Marii...
a tak psali...
a přemýšleli...
...a zdobili...
a nakonec oslovení přednesli v modlitbě litanií...
pěkně jeden po druhém...
některá oslovení...
pak jsme se setkali u stolu...
a pustili jsme se do pudinkového nadělení...
k 1.výročí...
a pak se jen usadili...
vykládali...
pozorovali kluky, jak bojují...
nebo se houpají...
nebo se na sebe usmívají...
nebo se koukají z okna...
...kuk...
nebo odcházejí ...
nebo hrají vybíjenou...

Večer jsme se rozloučili a uháněli “na kutě”…

ODEVZDANĚ

Schoulím se

do tvé dlaně

odevzdaně

Matko má

Když něco zabolí

nebo když na poli

po denním rozsévání

přes všechna přání

vyroste koukol místo pravých zrn

V úzkosti noci

když nikdo ku pomoci

ruku nepodá

a všude tma

schoulím se do tvé dlaně

odevzdaně

Matko má

Tvé oko neusíná

u tvého Syna

stále bdí

Já s tebou dobrá Paní

čekám na svítání

paprsky ranní světlo přinesou

A proto

do tvé dlaně

vždy odevzdaně

schoulím se

Matko má

(P.Josef Veselý)

Díky za krásnou neděli a přeji všem pohodový májový týden. Těším se příště Kejt

Svátek matek podruhé

Někteří lidé vstoupí do našeho života

a zase odejdou…

Někteří zůstanou jen chvíli

a navždy změní náš život…

Vítám Vás u nás 🙂

Jak jsem psala v minulém příspěvku, i tuto neděli jsme věnovali maminkám…Děti měly nacvičené divadlo a nachystané přáníčka pro maminky z farností a možná trošku z momentek okusíte i naší atmosféry…

tak tady začalo to pravé tvoření...
stříhání několika desítek koleček...
a ještě jsme stihly procvičovat angličtinu...
lepily a lepily...
a lepily...
kluci se bavili nacvičováním písní... 🙂
až jsme večer ukončili v kapli...
ovšem vybíjená byla nejlepší...
ale zachytit je hezky, na to můj foťák nemá...
a tady už to propuká... začínáme se chystat na představení...
dáváme dohromady víly...
a už to jede...
tady si "Vítek" zaslouží vězení...
dialog mezi vílama...
čekáme než přijdeme na řadu...
nebo fotíme...
podle nového zákona si nezletilý delikvent zaslouží smrt...
ale možná...asi...určitě... láska ukrytá v kameni zlo přemůže...
...láska se mezi lidmi dokazuje skutky...
při závěrečném potlesku a písničce pro maminky...
a z druhé strany...

Tak to bylo v Odrách… pak jely děti na Veselí a tam už bylo hej, tréma spadla a dítka “jela” a také děkujeme rodince na Veselí za poskytnutý “azyl” 🙂 Díky…

napřed se zaprášilo po toustech...
dialog s boháčem...
dialog s děvčátkem...
a také konec...

Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou… Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život…

Maminky nám život skrze sebe daly…vychovaly nás a pak se umenšily a nechaly nás odejít…Včera jsem o jedné mamince četla…Sice jakoby úplně mimo toto zamyšlení, přesto mi to zase přišlo jakoby “náhodou” jako na zavolanou …

Neexistuje žádná zaručená “metoda”, která by nás sama o sobě dovedla k Bohu. Kdo by si pomyslel, že takovou metodu nalezl, připravil by modlitbu o to nejcennější. Vždyť modlitba je rovněž osobním dílem každého z nás a nikdy předem nevíme, po jakých cestách nás povede.V tom spočívá její velikost a obtížnost. Otec Jeroným vytyčil jistý rámec, který nás může uchránit před mlhavou neurčitostí, podržet na uzdě přehnanou představivost, zároveň však nechává prostor milosti a osobní iniciativě. Měl vysoké nároky na způsob, jakým se člověk modlí, protože si byl vědom, jak nutná je pro křesťana modlitba- byť by měla být omezena na prostou invokaci, která je dostupná každému. Chtěl bych to doložit vyprávěním, jehož obsah se mě hluboce dotýká. Jde v něm totiž o mou matku.

Matka zemřela v r., 1983. Po třech měsících nemoci podlehla rakovině. Když se nemoc projevila, věděla, že se už neuzdraví. Dal jsem jí přečíst život sv. Terezie z Lisieux od G.Gauchera. Tato kniha ji velice rozrušila. Litoval jsem, že jsem ji matce dal. Byla vychována způsobem odpovídajícím tehdejší době. Měla silnou víru a základem jejího života bylo přesvědčení, že člověk musí jednat čestně, umět se obětovat a usilovně pracovat. Jenže nad krásnou knihou o. Gauchera si náhle uvědomila, že všechny její- samozřejmě správné a nutné- zásady samy o sobě nestačí, že pokoj a jistotu nalezne jedině v milosrdné Boží lásce… Musela mít pocit, že se zmýlila, že celý její křesťanský život spočíval na nesprávném pojetí evangelia. Když jsem viděl, jak je rozrušena, vyčítal jsem si, že jsem jí knihu půjčil. Vždyť jsem umocnil její nejistotu! Mluvil jsem o tom s o. Jeronýmem, který mě uklidnil. Sám jí 18.května ( 🙂 ) 1983 napsal tento dopis:

Milá paní, píši Vám tento dopis, abych Vám řekl, jak hluboce s Vámi soucítím. Od chvíle, kdy jste podstoupila

těžkou operaci, jsem se za Vás každý den modlil, dokonce několikrát denně.Bude dobře, když se i vy sama budete věnovat modlitbě. Její blahodárný účinek poznáte okamžitě. Ve chvílích, kdy jste sama, obracejte se srdcem k Bohu a opakujte krátkou modlitbu, ve které mu vyjádříte svou víru a důvěru. Pokaždé pocítíte radost z toho, že jste křesťanka. Důvěřujte Bohu.

Z celé duše Vám přeji pokoj a odvahu, a co nejsrdečněji Vás zdravím.

Br.M.-Jeroným

Když jsem matku opět navštívil, nemoc už byla v pokročilém stadiu. Mluvila málo, ale v jejím nitru vládl klid. Řekla mi, že sice přesně neví, kam jde, ale  ví, že jde k Ježíši a Marii. Na protější stranu si nechala nalepit obrázek P.Marie Ustavičné pomoci. Omylem, jak se nemocným často stává, mi přisoudila dopis psaný o. Jeronýmem. Řekla mi: ” Tvůj dopis mi pomohl vidět věci lépe. Předtím jsem se už nemohla modlit, každé Zdrávas Maria ode mě vyžadovalo tolik úsilí, že jsem toho po prvních slovech nechávala. Teď pohlédnu na obrázek před sebou, vyslovím jméno Ježíše nebo Marie a hned patřím Bohu…

(…)

Ať už člověk objeví jednoduchost modlitby na konci života nebo se takové modlitbě věnuje více než padesát let, výsledek může být prakticky stejný. Jediné, na čem záleží, je totiž vztah k Bohu zakotvený hluboko v srdci…

🙂

(z knihy Možnosti a melodie)

A z mého srdce vyběhlo: “Bože, změň mě…”

Tento den jsme se zrovna zamýšleli nad darem Ducha svatého- "UMĚNÍ"-Dar umění, dar tvůrčí síly je naše schopnost přetvářet a dotvářet svět k dobrému...

Kéž by se tak dělo 🙂

Pěkný den všem a těším se příště Kejt