Odjížděla jsem z města domů a cestu jsem vzala jinudy. Na kopci mě čekalo překvapení.
Doma jsem chystala kytice na svatbu a užívala si květinového obdarování.
pro nevěstu
pro maminky
A Kačky jako modelky
Je nádherný čas. Občas sluníčko hřeje tak, že cítím každý jeho paprsek, tak je intenzivní a občas prší silně. Myslím na včelky, jestli se jim podaří nanosit včas dostatek medu. Říká se, že když odkvete lípa je po medobraní. Někdy se může objevit ještě spadový med, ale už se na to nedá spoléhat. Tak jsem zvědavá 😉
med před odvíčkováním
a teče
Když jsem viděla ten lán s mákem, myslela jsem na ty včelky, jak si máku užívají a jestli jejich nálada roste 😉
Druhý pátek po slavnosti Nejsvětější Trojice slavíme slavnost Božského Srdce Ježíšova. A v sobotu nato Neposkvrněné Srdce Panny Marie. Není důležitějšího orgánu v těle 😉 . Vím, že jsou všechny orgány propojené a jeden bez druhého nemůže být, ale srdce je jaksi středem všeho… dává život, určuje směr, v srdci se rodí touha nebo bolest, srdce je odjakživa spojováno s citem. Sestra Lucie z Fatimy uvedla, že jí Panna Maria sdělila, že ji nikdy neopustí a že její Neposkvrněné Srdce bude jejím útočištěm a cestou, která ji povede k Bohu. Sv. Hyacinta často trhala na poli květiny a přitom si zpívala nápěv, který si sama vymyslela: “Sladké Srdce Mariino, buď mojí spásou! Neposkvrněné Srdce Mariino, obrať hříšníky, zachraň duše před peklem.“
Tak kéž i Vám dnes dnes den uteče při zpěvu a radosti z Pána 😉
A moc se mi to líbilo. Slavíme dnes svátek Božského Srdce a nějakým pro mě tajemným působením Boží Prozřetelnosti jsem Božské Srdce, plné lásky, mohla vnímat i takto 😉
V uplynulém víkendu jsme oslavili sv. Antonína.
Sluníčko nás hřálo milými paprsky a prosvítalo do kaple… proto tolik fotek s jeho odlesky 😉
Dnes jsem v knize In Sinu Jesu četla:
Děkuji ti, že jsi dnes odpoledne zůstal v mé přítomnosti a byl mým společníkem v hořkém umučení. Hleděl jsem na tebe, jako jsem kdysi hleděl na Jana, mého milovaného učedníka. Uč se setrvávattímto způsobem v mé společnosti. Stačí, že mě vyhledáš a zůstaneš v tichu mé přítomnosti, spokojen, že jsi se mnou. Nepotřebuji tvé myšlenky ani tvá slova. Stačí, když mi nabídneš klanící se srdce plné lásky a vděčnosti za mou trvající přítomnost v Nejsvětější svátosti.…
…nemohu odmítnout, co ode mě žádáš, obracíš-li se k mému eucharistickému Srdci. Někdy mé Srdce dává ještě lepší dar, než o jaký prosíš, neboť žádáš krátkozrace a omezeně podle své lidské přirozenosti, zatímco já dávám moudře a nekonečně podle svého srdce… Žehnám všem, které mi předkládáš.
Na ně na všechny zazáří světlo mé eucharistické Tváře a tobě žehnám z hlubin svého probodeného Srdce.
Dnes si v Církvi připomínáme svatou Zdislavu. Že se její památka slaví 30. května se ví, ale neznáme přesný rok jejího narození. Měl by to být +- rok 1220, což by k dnešnímu dni bylo 800 let. Rok úmrtí se ví – 1253, protože zemřela mladá ve 32 letech a už se o ní vědělo hodně 😉
Svaté Zdislavě vděčíme za narození nejmladší dcery. A tak na ni dnes myslím.
Moc se mi líbí modlitba k ní, převzatá ze stránek zdislava.zdislav.cz
