Vítám Vás u nás 🙂
Byli jsme na pěší pouti. Od pátku do neděle. Směr Klimkovice- Cvilín. Propojený Matkou Boží. Bylo nám hezky.
Člověk, který se vydá na pouť v pravém rituálním slova smyslu a nejede ani na výlet ani na poznávací zájezd, musí především najít ochotu a odvahu k tomu, aby vyšel. Pouť je nevratná cesta! Když vycházíme na pouť, musíme opustit místo svého života, musíme otevřít bránu, kterou jsme se uzavřeli, a rozbořit hradbu, kterou jsme se opevnili. Musíme vylézt ze svého pelíšku, ze svého brlohu, který jsme si zamilovali, a vydat se do nepohody a nejistot vnějšího světa. To není lehké.
(Petr Piťha: Jedeme na pouť)
Doma jsem nachystala základ kytičky na poutní hůl, doslova naházela věci do batohu na záda, neb ten jsme si nesli celou cestu sami, rozdala úkoly k zabezpečení domova, chytla za ruku manžela a vyjeli jsme na místo srazu.
Hůl se zdobila celou cestu:
Cestou jsme míjeli “impulsy”. Malá zastavení, kdy jsme zavnímali něžná propojení obyčejných věcí s něčím, co nás přesahuje. Některé chvilky jsem měla slzy v očích, protože v běžných dnech si to neuvědomím a náš průvodce Pavel čerpal ze zkušeností, které zaťukaly na srdce jemu.
Např. u památníku v Hrabyni jsme přemýšleli takto:
Impuls – Památník Ostravské operace 10. března – 5. května 1945
Místo nejtvrdších bojů, padly na obou stranách desetitisíce vojáků a bylo zmařeny životy mnoha civilistů. Nemilosrdné vraždy, kruté mučení, popravy dezertérů nebo zastřelení vojáků, kteří již nechtěli bojovat marný boj…
Zamyšlení nad vlastními předky, kteří museli prožít část svého života ve válce nebo válkách, museli bojovat se zbraní v ruce a nebo i ve válce zemřeli… Modlitba za zemřelé.
Současně impuls u děla: s čím my bojujeme? Jaké jsou naše vlastní osobní boje?
Zamyslet se, napsat na lístek – vložit do nábojnice. A vzít s sebou – na pouť.
Nebo u překročení hranic Vávrovice – Wiechowice
Překročení hranice: cesta do neznáma, do jiné země, do jiné kultury. Každý si ji projde sám, sejdeme se na druhé straně.
Je to také symbol přechodu ze života do smrti – přechod na druhou stranu… řeky. Pradávný symbol smrti – čeká nás tam nová země, jiná, neznámá…
Mimo to byl čas dívat se k obzorům:
Těšit se z krás:
Odpočívat:
Vykládat si:
Poznávat nová místa:
Doputovali jsme:
Poslední impuls položen. Na kamínek jsme zapsali jedním slovem svůj pocit z putování – co prožívám, co pociťuji…
Poučení pro poutníky:
…jdu na poutní místo proto, abych znovu uviděl nebe…
Mějte se hezky a těším se příště!
Kejt
