Měsíc: Únor 2011

Vítám Vás na našich stránkách 🙂

Možná si říkáte, co to je za nadpis, ale navazuji na hlavní myšlenku z Valentýna v Klokočůvku. 🙂  Protože téma přednášky bylo ” V dobrém, i v zlém”, velkou část povídání otce Šebestiána Smrčiny OFM, naplnila bouře Ducha svatého. Manžel mi totiž říká, že jinak se to nazvat nedá 🙂 .

Já bych z té ” bouře ” vytáhla pár vět, protože povídání otce, který žije svým povoláním se nedá přetlumočit 🙂

O.Šebestián začal slovy, “… že se nám občas stane, že se neshodneme…” a ozval se hurónský výbuch smíchu 🙂 … a všichni jsme se smáli a smáli a padaly připomínky 🙂 ale otec pokračoval slovy “…ten konflikt není na škodu…” a všem smích došel. Tedy, smáli jsme se ještě nesčetněkrát, ale také nesčetněkrát bylo v kuchyni takové  ticho, že by se dalo krájet…

“…Ono, přijmout ten konflikt, to je blažený střed…to je “lakmusový papírek” , který nám ukáže, co v nás je…

konflikt je vzácný prostor, kde mohu spatřit něco hlubšího, je to vstup do srdce…

umět se zaposlouchat do “toho” nepříjemného , nemám to ( konflikt) odpinknout, ale mám do “toho” vstoupit…

jsme citliví, zranění a naučit se se slovama zacházet a normálně komunikovat…to nedokáže nikdo…

pokud někdo nosí masku, úsměv, hraje divadlo, pak se tím může atmosféra tak zešněrovat, že nevím, na čem jsem…atmosféra nás dusí…pokud konflikt přijmeme, hodně záleží na naší vnitřní otevřenosti, na nic si nehrajem a konflikt je taková podaná Boží ruka…

učí nás věci si vyříkávat…odpouštět…uznávat svou chybu…usmiřovat se…

tím k o n f l i k t e m   jsme pozváni k růstu 🙂

pokud to neumíme, tak to zatuchne…

konflikt musíme přijmout… naslouchat…a řešit…láska je vynalézavá…

jestli mám druhého rád, tak to přijímám…

strašně záleží na našem postoji, jak se umíme postavit k tomu, že nám někdo ubližuje, jestli budeme  d o b ř í, v hlubinách druhého srdce  může “něco”  zrát… 🙂

problém- konflikt nás nesmí rozdělovat , ale  s p o j o v a t…

sv. František vždy hledal to lepší…to čisté srdce…

zaujmout postoj klidu, nesu problém s láskou…

láska hledá naše dobro…

umět být dobrý i vůči zlu…

rozpouštíme ho  🙂

to je to, k čemu nás Bůh volá…

přemáhat zlo dobrem…věřit v sílu lásky…

tomu, kdo má srdce kajícníka…tomu je uvnitř hezky…kajícník ví, že je slabý…že to dělá špatně…ale

zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš…

člověk, který skloní hlavu…to se otvírá nebe  🙂  Bože, pomoz “mi”… měnit sebe, ne svět…

není to jednoduché, ale sv. Pavel říká: nechci mezi Vámi znát nic než “kříž”  Ukřižovaného…

a sv. Terezce… kdybys věděla, jaký je to poklad – kříž, chtěla bys víc křížů…

my na zemi k něčemu zrajem…

                                                                  dorůstáme….

                                                                                    o něco jde…

   takže logicky…

                    v tom boji je smysl života…

kdo chce jít za mnou, zapři se…

láska je, že se zapřu…