Tajemství…

Vítám Vás u nás 🙂

Protože jsem měla ještě jedno svatební tvoření a dřív jsem se tu nedostala- posílám Vám ho dnes. V týdnu mi do ruky padly papežovy odpovědi snoubencům z loňského roku a tak dnešní příspěvek začnu jeho jedním  slovíčkem PROMIŇ, protože mi k mému životu zapadá 😉

…Promiň…

V životě se dopouštíme mnoha chyb a omylů.

Všichni chybujeme. Je tu snad někdo, kdo by se nikdy nezmýlil? Ať zvedne ruku! Chybujeme všichni, všichni. Neuplyne den, abychom nepochybili.

Bible říká, že i ten nejspravedlivější zhřeší sedmkrát za den. A tak, jak chybujeme, je nutné také užívat toto prosté slovo: „promiň“. Většinou každý pohotově obviní druhého a sám sebe ospravedlní. To už začalo u našeho otce Adama, když se ho Bůh zeptal: „Adame, jedl si z toho stromu?“ „Já? Ne! To ona mi to dala!“ Obviňovat druhého, abychom nemuseli říkat „promiň“, „prosím o odpuštění“. To je starý příběh! Je to pud, který stojí u počátku mnoha pohrom.

Učme se uznávat vlastní chyby a prosit o odpuštění. „Promiň, jestli jsem dnes zvedl hlas“, „promiň, že jsem kolem tebe prošel a nepozdravil jsem tě“, „promiň, že jsem přišel pozdě“, „že tento týden jsem byl tak tichý“, „že jsem příliš mluvil a nikdy nenaslouchal“, „promiň, že jsem zapomněl“, „promiň, byl jsem rozzlobený a vybil jsem si to na tobě“…

Můžeme říci tolikrát denně „promiň“.

Také takto křesťanská rodina roste. Všichni víme, že neexistuje dokonalá rodina, ani dokonalý manžel nebo dokonalá manželka. O dokonalé tchýni ani nemluvě…Existujeme jen my, hříšníci. 🙂

Ježíš, který nás dobře zná, nás učí jednomu tajemství: nikdy nezakončit den, aniž bychom vzájemně požádali o odpuštění, aniž by se k nám domů a do naší rodiny vrátil pokoj.

Je normální, že se manželé hádají, 🙂

ale je tu vždy ještě něco jiného…Pohádali jste se, rozzlobili jste se, možná létaly talíře, avšak prosím, pamatujte si – nezakončete nikdy den bez toho, že byste se usmířili! Nikdy, nikdy, nikdy!

To je tajemství, tajemství k uchování lásky a k nastolení pokoje.

Není nutné pronášet krásná slova…Někdy stačí jen gesto a… usmíření je tu. Nikdy bez něj nezakončete den, protože kdybyste to udělali, to, co máte uvnitř, vychladne a zatvrdí se, a další den už je obtížné se usmířit. Dobře si pamatujte: nikdy nekončit den bez usmíření! Naučíme-li se žádat vzájemně o prominutí, odpouštět jeden druhému, manželství potrvá a půjde kupředu.

🙂

pohled na výzdobu uloženou v obchůdku

DSCF0200detail nevěstiny kytice:

DSCF0203pro ženicha:

DSCF0228

pro svědkyni:

DSCF0231

auto pro nevěstu:

DSCF0263pro ženicha:DSCF0262

Celé znění papežových odpovědí je zde:

http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19590

A k rozvinutí tohoto tajemství přeji hodně sil nám všem. Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Letně svatebně

Vítám Vás u nás 🙂

Měli byste vidět, jaký byl u nás tvořivý víkend a ticho po pěšině, neb nám nešel tři dny internet a já se nestačila divit, jak  tvořili i jiní členové naší rodiny. Já Vám posílám tvoření své- svatební- letní- luční-lehoučké..

před naložením do auta:

DSCF0234kytičky pro maminky v rukou Kačky

DSCF0216detail nevěstinyDSCF0221

korsáže pro tatínky

DSCF0223

a v kostele

DSCF0240

DSCF0243

DSCF0245

DSCF0289

 

DSCF0247

DSCF0296a že nevěsta dlouhé roky patřila mezi skautky-byly tam skoro všechny

DSCF0304a že ji měli rádi, nachystali novomanželům skauti překvapení

DSCF0308

DSCF0310novomanžel si ženu odvážel k “domku”

DSCF0311

jak jinak než skautskému

DSCF0312dům se jim líbil…a jak to v životě chodí…přibylo miminko

DSCF0313

DSCF0316

…zkušenost nás učí, že láska nezáleží v tom, že se díváme jeden na druhého,

ale v tom, že se díváme stejným směrem…

(Antonie de Saint Exupéry)

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Kus krásy a litanie v období sucha

Vítám Vás u nás 🙂

DSCF0081Včera  jsem šla po zahradě. Všude je sucho, zem popraskaná a najednou mi do očí padly slunečnice. Dlouho jsem v tom koutě zahrady nebyla, proto jsem byla velmi překvapená, že už jsou a že vůbec jsou! Pak mi manžel řekl, že ty jako jedny z mála zalévá … bodejť by nerostly do krásy…

DSCF0079

DSCF0082

DSCF0089

 

Pak jsem si četla u o. Jeronýma v Dobrých vlivech a najednou “ŤUK”…

Architekt Dumas nikdy nezasahoval do detailů díla. Když se např. chystal zadat práci malíři a vitrážistovi Cingriovi, slyšel jsem ho, jak prohlásil: “Určím mu jen základní barevné ladění, pak ať se vyřádí.” Obdivoval jsem u Dumase i tuto duchovní tolerantnost. Žádat změny v detailech znamená umělce pokořovat a působit mu bolest, protože umělecké dílo vytváří jednotu. Je možná lidštější celé je odmítnout, než ho měnit. Když umělec stojí tváří v tvář jednomu ze svých děl, vidí zcela jistě jeho nedostatky – ale vidí také kus krásy, kterou v sobě dílo nese. A jako by žasl nad tím, že se krása tohoto díla zrodila z něj. Pak se ho zmocní strach, že příště, v jiném díle, se mu už nic krásného vytvořit nepodaří.V každém umělcově úspěchu je tedy i trocha nostalgie a jakýsi neklid.

Pán je Umělec nad umělci, ten se o své slunečnice bát nemusí…

DSCF0090

DSCF0091

Vím, že je všude velké sucho, slunce pálí… jedny litanie našly cestu i k našim srdcím:

DSCF0074

DSCF0076

DSCF0077A jinak? Máme po akutním slepém střevě (syn) a pak, že všechno tak rychle schne, pustila jsem se do natírání.

DSCF0078“jeden rožek” je takový

DSCF0076a druhý už je takový 🙂

Těším se příště 🙂

I vy se těšte 🙂

Mějte se hezky Kejt

JMV

Vítám Vás u nás 🙂

DSCF2388

V souvislosti s dnešním církevním svátkem jsem si vzpomenula na loňskou zářijovou návštěvu srdce Jana Maria Vianneye v naši zemi.

DSCF3056Zavzpomínala jsem:

Když JMV přišel do farnosti, která mu byla svěřena, našel kostel prázdný… Díky své pokoře si byl vědom toho, že nemůže chtít začít kázat a napomínat. Začal tedy soukromou modlitbou a příkladem kajícnosti. Jeho bídný oděv odpovídal okolí, do něhož přišel. Jedl velmi málo. Jeho pokrmem bývaly brambory navařené na celý týden. Spal pouhé tři hodiny. Nevyhledával farníky, kteří stejně tehdy neměli zájem, ale bylo ho zprvu možné, snad kdykoliv, spatřit na kolenou před svatostánkem. Osoba, která si toho začala všímat, vyprávěla o něm druhým. Janovo chování je nenechalo lhostejné a jeho modlitba je postupně přiváděla před Ježíše i k vlastní modlitbě. Janův přísný způsob života měl vliv na jejich myšlenky a přiměl je k úvahám nad vlastním životem a na cestu k obrácení…

(zdroj net)

DSCF2232

Něco malinko jeho myšlenek:

Poněvadž jsme dětmi Prozřetelnosti, je třeba, aby se jeho ruka ve všem projevila. Dům, který stojí na kříži, nebojí se bouře. Je to božský základ. Prozřetelnost ukazuje všemi těmi křížky, že jste vyvolenými dětmi.

med2 013

„Potřebujeme pokušení, abychom pochopili, že sami o sobě nejsme nic.

Ach, jak jsme malí a jak málo můžeme spoléhat na všechna svá dobrá předsevzetí!“

med3 021

Když farář arský nesl v procesí dvě hodiny monstranci, odpověděl na otázku, zda není unaven: ” Proč bych měl být unaven? Ten, kterého jsem nesl, také mne nesl.”

DSCF3690

Také zde se můžete o JMV dočíst:

http://fatym.com/view.php?nazevclanku=promluvy-sv-jana-marie-vianneye&cisloclanku=2014010133

a přeji vám i sobě hezký den ve spojení s JMV.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

 

Mezi obilím

Vítám Vás u nás 🙂

Tentokrát kolem nás všude vonělo obilí. Tvořila jsem svatebně a s obilím.

DSCF0088

DSCF0087

DSCF0086

DSCF0101

DSCF0099

 

DSCF0100

DSCF0107Odpoledne jsem pak ležela s knížkou o. Jeronýma. Vím, že je to mnich, ale úryvek, který jsem četla mi tak krásně naskočil i k novomanželům a ke každým manželům zvlášť, že mi to nejde jinak než ho sem vypsat. Vím, bude dlouhý 🙂 , ale jestli ho dočtěte… pochopíte 🙂

Vzpomínám si na první svědectví, jež se týkalo kláštěra v Sept Fons. Muselo to být někdy v listopadu roku 1928 ve Friborgu. Hostili jsme u rodinného stolu dva mnichy z Maredsous, kteří se u nás zastavili cestou do nového převorství v Corbiéres. Při jídle přišla řeč na můj pravděpodobný vstup do nějakého cisterciáckého kláštera. Když kdosi ze spolustolovníků upřesnil, že půjde patrně o Sept- Fons, jeden ze ctihodných benediktínů prohlásil: ” V Sept – Fons se podle nejdůstojnějšího opata z Maredsous ještě nacházejí giganti modlitby”.

Toto ocenění potěšilo doma Chautarda, ne snad proto, že bylo formulováno poněkud bombasticky, nýbrž proto, že vyjadřovalo to podstatné, co si přál.

Protože jsem tehdy o životě modlitby ještě nic nevěděl, jenom jsem chápal, jakou hodnotu by mohl mít tento druh gigantismu. Přesto jsem se cítil polichocen tím, co říkají o mé budoucí komunitě; již jsem si maloval, jak se na ní budu podílet! O dvacet let později mi dal dom Godefroid Belorgey následovnou radu: “Pokud jde o vás, i nadále prožívejte svůj čas, že budete přítomen, hodiny přítomen, před Svatostánkem! ”

Chtěl snad , aby se rasa gigantů opakovala do nekonečna? To tím určitě nemyslel. Věděl, že v našem povolání nejde ani o významné postavení, ani, a to především o prestiž.

On, který znal věci zevnitř, by nikdy neřekl “giganti modlitby”, ale spíše: “věrní modlitby.”  Tenkrát bych slovo “věrný” nepochopil o nic lépe než slovo “gigant” .

Jak je možné, že slovo “věrný”, nejkrásnější kompliment, který můžeme zamilovanému složit, se také hodí na mnicha?

Dnes je mi to už jasnější- právě díky těm hodinám  stráveným před Svatostánkem.

Věrný je ten, koho nikdy nepřemůže opotřebování, ani jeho vlastní, ani, zdánlivé, Objektu jeho věrnosti!

🙂

(Otec Jeroným  Umění naslouchat)

Kéž se nikdy neopotřebujeme a mějte se hezky a těším se příště Kejt

DSCF2621