Včerejší svátek sv. Rodiny

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsme měli v církevním kalendáři pěkný svátek patřící k vánočnímu období. Svátek sv. Rodiny. A musím se usmívat, jak ho vlastně my – v naší rodině, oslavujeme … rozděleně 🙂 Byli jsme se sborem zpívat a hrát a ostatní členové rodiny byli doma. A když jsme s Máří dorazily večer domů,padla jsem do postele a už nevstala.

Na cestách jsem zahlédla pár pohledů:

tak třeba tady ten …

v kostelíku na Bílé jsem byla poprvé…někdo už vycházel 🙂 a já stála teprve přede dveřmi…

🙂

usazujeme se

i zasvěcení kostelíka sv. Bedřichu jsem slyšela poprvé (více zde:http://www.obecbila.cz/pametihodnosti/ )

všude krásné voňavé dřevo

náš šéf

ruka mistra

a radostná zvěst “Hej mistře, vstaň bystře” se šíří světem 🙂

Začala jsem pohledem z kostela sv.Michaela-archanděla v Kozlovicích, kde jsme zpívali ten den poprvé… pak jsem přešla na Bílou a kupodivu se ke kostelu sv. Michaela vrátím posledním pohledem, který mě potěšil, když jsem ho uviděla 🙂

no, a nebyla bych to já, abych  na stránku s papežem Františkem, co nám chtěl včera říct on, neklikla. Najdete to zde:http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19312

A všimněte si kouzelného, jednoduchého  předpředposledního odstavce:

Hledíme-li na Svatou Rodinu, upoutává nás také jednoduchost života, který vede v Nazaretu. Je to příklad, který velice prospívá našim rodinám, pomáhá jim stávat se stále více společenstvím lásky a smíření, kde se zakouší něha, vzájemná pomoc a vzájemné odpuštění. Připomeňme si tři klíčová slova pokojného a radostného života v rodině: s dovolením, děkuji, promiň. Rodina, ve které se namísto neomalenosti žádá o dovolení, namísto sobeckého jednání se děkuje a ve které ten její člen, který zjistí, že učinil něco nepěkného, umí požádat o odpuštění, taková rodina potom žije v pokoji a radosti.

Pamatujme si tato tři slova.

A můžeme je společně zopakovat: s dovolením, děkuji a promiň.

Není to jednoduché? 🙂 Mi  se to líbí moc. Samozřejmě , že vím, že začínat musím u sebe. O to víc se mi to líbí. Je to jednoduché a prosté. A jestli k tomu nemám z nějakého důvodu sílu…o to víc se mohu obrátit do svého srdce a zkoumat, proč tomu tak není nebo proč se tomu bráním. A pak můžu padnout na kolena, protože Pán je věrný…On dá sílu tomu, kdo Ho o ni prosí…

Mějte se hezky ve svých rodinách 🙂 a nebojte se a těším se příště Kejt

a děkuji Vítkovi za jeho chladící se čaj v poslední kupce sněhu. Fakt byl skutečný. Ten sníh i ten čaj 🙂

Žehnání vína

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes se v církvi slaví svátek sv. Jana Evangelisty. A zároveň se na jeho památku žehná víno. Sv. Jan byl jediný z učedníků, který vytrval pod křížem,když byl Ježíš ukřižován. Při poslední večeři byl blízko Ježíšovi, objal ho a slyšel jeho srdce… Jeho evangelium je jiné než ostatních. A také jako jediný definoval Boha. Řekl: “Bůh je láska”. Četli jsme si ten úryvek:

Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje Boha se narodil z Boha a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska..

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.

V tom je láska, ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.

Boha nikdo nikdy neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

(Najdete to zde: 1.list Janův 4, 7-12)

Jak je to jednoduché 🙂 milovat se navzájem a Bůh je v nás 🙂

v kostele ve Fulneku

Také jsme dnes hráli divadlo Když přišla na svět láska v Domově důchodců v Odrách:

sešli jsme se už na mši svaté

a pak už Josef s Marií hledali místo k noclehu

ale všichni je odmítli

a že se něco děje, vytuší děti…ony vidí hvězdu, kterou dospělí nevidí

a pak k dětem přijdou pastýři (klečím coby nápověda)

kteří to zažili u Betléma a  přišli se o tu radost podělit s ostatními 🙂

V modlitbě při žehnání vína  zní slova: Neboť tys, Bože, stvořil tento nápoj pro radost lidského srdce. 🙂 Podáváme si víno se slovy: Pij lásku svatého Jana.

A tak přeji nám všem, aby společné chvíle byly radostí a požehnáním pro všechny.

Těším se příště Kejt

Betlém v srdci

Vítám Vás u nás 🙂

Milí, děkuji za Vaše přání, pozdravy, děkuji moc. Co říct víc? Vážím se toho moc. Docela nedávno jsem dostala jedno pozdravení v podobě písničky. Pod písničkou najdete i text…kéž se Vám líbí…

Be born in me (Mary) Naroď se ve mně (Marie)
Everything inside me cries for order
Everything inside me wants to hide
Is this shadow an angel or a warrior?
If God is pleased with me, why am I so terrified?
Someone tell me I am only dreaming
Somehow help me see with Heaven’s eyes
And before my head agrees, my heart is on it’s knees
Holy is He. Blessed am I.
Vše ve mně volá po pořádku
Vše ve mně se chce skrýt
Je toto zastínění anděl nebo válečník?
Jestli ve mně Bůh našel zalíbení, proč se tak bojím?
Řekněte mi někdo, že se mi to jenom zdá
Pomozte mi vidět očima nebes
A než to má hlava přijme, bude mé srdce na kolenou
On je svatý. Já jsem požehnaná
Be born in me, be born in me
Trembling heart, somehow I believe that You chose me
I’ll hold you in the beginning, You will hold me in the end
Every moment in the middle, make my heart your Bethlehem
Be born in me
Naroď se ve mně, naroď se ve mně
Mé srdce se chvěje, když věřím, že sis mě vybral
Na začátku ponesu já tebe, na konci ty mě
a ve všem, co je mezi tím, ať je mé srdce tvým Betlémem
Naroď se ve mně
All this time we’ve waited for the promise
All this time You’ve waited for my arms
Did You wrap yourself inside the unexpected
So we might know that Love would go that far?
Celou dobu jsme čekali, až splníš svůj slib
Celou dobu jsi čekal na mou náruč
Daroval ses nám tak nečekaně proto,
abychom poznali, kam až je Láska schopna zajít?
Be born in me, be born in me… Naroď se ve mně, naroď se ve mně…
I am not brave
I’ll never be
The only thing my heart can offer is a vacancy
I’m just a girl
Nothing more
But I am willing, I am Yours
Nejsem statečná
a nikdy nebudu
Jediné, co mé srdce může nabídnout je příbytek
Jsem jen dívka
Nic víc
Ale jsem ochotná, jsem tvá
Be born in me, be born in me
I’ll hold you in the beginning, You will hold me in the end
Every moment in the middle, make my heart your Bethlehem
Be born in me


Naroď se ve mně…
Na začátku ponesu já tebe, na konci ty mě
a ve všem, co je mezi tím, ať je mé srdce tvým Betlémem
Naroď se ve mně



Kéž je i naše srdce také Betlémem a přeji nám všem požehnaný sváteční den. Kejt

Je štědrý den

Vítám Vás u nás 🙂

Dny utekly jako voda a začátek doby vánoční  je tu. Když jsem viděla, jak dny letí a vnímala jsem všechnu tu intenzívní přípravu kolem, nejvíce se mi v ty dny honila hlavou myšlenka čistoty úmyslu, proč to všechno člověk dělá, co za tím je, co tím sleduje… a dívala jsem se do svého srdce… Nepřestanu žasnout, že si znova připomínáme noc, kdy se narodilo Dítě… Dítě…všude na celém světě se to narození připomíná, všichni ho vnímají… žasnu, že to narození má takovou sílu, že znova a znova vzbuzuje naději, touhu a probouzí i v nás to nejlepší, aby se člověk vy-dal.

Ale také pravdivé zamyšlení najdete zde: http://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/Dost-bylo-Vanoc.html

Děkuji i za jedno darování,které připutovalo poštou. U  Ajky – http://ajka-uajky.blogspot.cz/ probíhala vánoční výměna a mi pak od Jany připutovala taková krása:

Já tvořila na výměnu takto:

A obdarování přišlo i při Vánočních vstupech do škol: http://kpc.doo.cz/uvodni-informace/pro-skoly-aktualne/ Byla jsem ve škole poprvé, ale ráda bych šla zase 🙂 Děti svou upřímností dokáží člověka obdarovat ani neví jak…a tady tvořily rozzářené nebe nad Betlémem, který jsme si tam znázornili:

Další obdarování jsme si přivezli autem – to když se po několika měsících doma objevila Máří:

Takže jsme doma na chvíli kompletní.

Svítá… ranní šero ustupuje a přichází nový den. Nový den se svými možnostmi, úkoly i tajemnem 🙂

Přeji nám všem pokoj i odvahu do tohoto dne a těším se příště Kejt

Vyjděme

Vítám Vás u nás 🙂

Uplynulý víkend se rozzářily, tak jako u vás, i na našem věnci už tři svíčky. Světla přibývá. I svátek Lucie, který jsme si v pátek připomněli, nám ukázal směr ke Světlu. “Posvítit” si na všechno 🙂 : úklid… teplo domova…vztahy…Dalo by se nad tím přemýšlet různými směry…

Je však pravda, že 3.neděle adventní je neděle RADOSTNÁ. Poslouchali jsme papeže Františka v jeho andělském pozdravení světu. Mezi jiným řekl:

Naší radostí je Ježíš Kristus, Jeho věrná láska je nevyčerpatelná! Když tedy nějaký křesťan zesmutní, znamená to, že se vzdálil od Ježíše. Pak je však zapotřebí nenechávat jej samotného! Musíme se za něho modlit a dát mu pocítit vřelost společenství.

Líbilo se mi to. Nenechávat jej samotného…

(více zde: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19247 )

a také jsme jej samotného nenechali, když jsme se v uplynulém víkendu zastavili a otevřeli téma vzájemného soužití. Při farní obnově v naši farnosti jsme si vyslechli z úst katechetky Jarky zamyšlení nad Stopami ve sněhu. Odvíjel se před námi příběh zvířátek na motivy pohádky “Budko, budko,kdo v tobě bydlí”, ale s jiným poselstvím. V domečku u Ivanky se sešla tři zvířátka, kterým bylo venku zima  a toužily po teple a úkrytu,který jim Ivanka poskytla. Když se však zvířátka ráno probudila a zjistila, že byli vedle sebe zajíček- liška- a medvěd, každé se polekalo a uteklo. Zajíček se bál, že ho sežere liška, liška se bála, že ji sežere medvěd, medvěd se bál, že ho Ivanka zastřelí, protože nad postelí viděl pušku. A když se probudila Ivanka, nejprve si myslela, že se jí to jen zdálo, ale když uviděla stopy ve sněhu, uvědomila si, že to nebyl jen sen 🙂

Každý člověk, je to jedno, jestli malý a slabý jako zajíček nebo velký a silný jako medvěd, touží po klidu a pokoji. Přeje si, aby byl pokoj a porozumění mezi lidmi, které potkává, v jeho rodině, v domě, kde bydlí, kde žije.

A Bůh je schopen tuto touhu v našich srdcích naplnit. A pomáhá nám, abychom tento pokoj hledali a také sami vytvářeli…

jako první zaťukal na dveře domečku zajíček

pak už tam spali všichni tři

a když zůstaly venku jen ty stopy ve sněhu, my všichni jsme vytvářeli dům, ve kterém nám je dobře

a také bylo

A večer jsem ležela v papežově jiném dokumentu.

Vyjděme, vyjděme nabídnout všem život Ježíše Krista.

Opakuji tady celé církvi to, co jsem mnohokrát řekl kněžím i laikům v Buenos Aires: preferuji církev havarovanou, raněnou a špinavou, protože vyšla do ulic, spíše než církev, která ochořela uzavřeností a pohodlností a drží se vlastních jistot. Nechci církev, která se stará o to, aby byla středem, a která se nakonec uzavírá do spleti obsesí a procesů. Pokud nás má něco posvátně zneklidňovat a dělat našemu svědomí starosti, pak to, že mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, které je přijímá, bez horizontů smyslu a života. Více než strach z pochybení námi doufám pohne strach z uzavřenosti do struktur, které nám dávají falešnou ochranu, do norem, které nás přetvářejí v nelítostné soudce, do zvyků, v nichž se cítíme klidně, zatímco venku je množství hladovějících a Ježíš nám bez ustání opakuje: „Vy jim dejte jíst“

(více zde: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19157 )

Děkuji Vám za vaše nakouknutí a dočtení až sem. Děkuji Martínkovi za fotky a přeji Vám hezký den.

Těším se příště Kejt