Sváteční pocit

Vítám Vás u nás 🙂

Vzpomínáte si, jak jsem minule psala o tom, co dává smysl našemu snažení v tento adventní čas?

Dnes jsem narazila na zamyšlení p. Mireii Ryškové ze staršího vydání KT….

    V adventní době se snažím vnímat náladu času- tmy se zářícími světly, chladu venku a tepla uvnitř, výzdoby na ulicích, vůně pečeného cukroví. Je to takový sváteční pocit- pocit, že se blíží něco radostného, úžasného…

            A nenechám si ho zkazit dárkovým shonem. Pro mne je důležitá i přítomnost adventního věnce… A mnohem víc vzpomínám na své blízké, kteří tu už se mnou nejsou. Člověk nemusí trávit hodiny meditováním, protože většinou ani nemůže, když chodí do zaměstnání. A přípravy na vánoce také stojí spoustu času a pozornosti. Já jimi nepohrdám,nesnižuji je, neříkám “už aby bylo po vánocích”, nýbrž se z nich těším, protože přinášejí radost, pohodu.

                     A tak medituji jaksi přitom- vzpomínám na své rodiče, přátele, těším se tím, čím jim mohu udělat radost, těší mě mít uklizeno, nazdobeno a napečeno.

                                   Advent je doba očekávání, prožívání vstupu do tajemství a pro mne k tomu patří odhalování lidské radosti z obyčejných věcí.

                                                           Ježíš přišel k Marii a Martě jako host i jako hostitel- a tak se snažím, aby se u mne v osobách druhých i v mém nitru jako host cítil… a zároveň se těším z Jeho darů…kterými jsou i ty věci každodenního života…

Moc se mi toto vyznání líbí… 🙂

Kačka a její jmeniny...
tvořeni s ženami v Českém Těšíně
další věnec do fialova

 

z blahopřání
no, dejte manželovi foťák do rukou... 🙂
dnešní práce
a hotovo
poslední kousek dne 🙂

Moc Vám i sobě  přeju vnímavost pro radost  z obyčejných věcí každodenního života… a těším se příště Kejt

Co dává smysl

Vítám Vás u nás 🙂

Advent je za dveřmi…když se tak rozhlížím kolem, všude se to začíná probouzet k těšení se, ke kráse, k tvoření, začínáme se obracet více k rodině a plánujem, jak advent  prožít…těšíme se, že po adventu přijdou vánoce, těšíme se, že budeme více spolu, …a tak jsem dnes při tvoření tohle všechno nechala honit hlavou…

základ
první větvičky
ladím do oranžova
hotovo
ještě věnec na stůl oranžový
a dřevo na stůl
tentokrát stříbrno-bílá kombinace na přání
a hotovo

…a přemýšlela jsem, co to v nás je, že se to tak s  přicházejím adventem probouzí…proč se tolik těšíme na vánoce?

Jestli v tom nehraje roli to dítě v nás 🙂

Proč se snažíme vytvářet hezké domácnosti? K čemu to? Co dává smysl tomu našemu snažení?

                   jestli to, co tvořím, chystám, vytvářím, dělám z lásky…tak pak to má smysl 🙂

pozdrav z Petrovy galerie

pěkný advent všem 🙂  přeje Kejt

…  Teplo kamen je milá věc,

            ale pro pocit domova jsou důležitější vřelé vztahy…

Ty znáš mé srdce

Vítám Vás u nás 🙂

S blížící se dobou adventní  u nás přibývá věnců…Dnes jsem držela v ruce různé barvy a posílám k Vám výsledek  bílého  ladění… 

bílý pozdrav
podélný
a na dveře

a při tom tvoření jsem náhodou narazila na 139 žalm…a protože se na ně vlivem o. Jeronýma začínám dívat  jinak, nechala jsem ho znít …

O. Jeroným napsal:

          …  Co máte při tom dělat? (při modlitbě) Zcela jistě jste začal číst Písmo svaté- a možná některé z knih, které jsem vám doporučil- a vypsal jste si úryvky, které každý den mohou probudit Vaši chuť k modlitbě. Jestli je tomu tak, začněte vždy četbou, opakovanou četbou takového úryvku a nechte se jím prostoupit…

A ten úryvek žalmu?

    Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

                 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu,

                              zdálky je ti jasné, co chci dělat.

                    Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím,

                              všechny moje cesty jsou ti známy.

                                          ještě nemám slovo na jazyku

                           a ty, Hospodine, víš už všechno.

                                     Sevřel jsi mě zezadu i zpředu,

                                  svou dlań jsi položil na mě.

                                                         Nad mé chápání jsou tyto divy,

                            jsou nedostupné, nestačím na to.

                                                     Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce,

                                            zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

                                                             hleď, zda nejdu cestou trýzně,

                                                                                 a po cestě věčnosti mě veď!

vypůjčený pozdrav z Petrovy galerie

 Přeji Vám pokojné dny a těším se příště Kejt

p.s. a pokračování zamyšlení v knize :

O. Jeroným komentoval následující text jiného otce…    “To, co prakticky každý z nás  potřebuje, je jedna formule, věta, kterou by mohl pomalu a tiše opakovat. Musí být stručná a zcela jednoduchá. Musí mít hluboký smysl pro toho, kdo ji používá, dotýkat se samotné jeho podstaty (…) , musí být tím nejupřímnějším hlasem jeho srdce…”

těmito slovy:

…  Najděte si krátkou, stručnou a teologicky přesnou modlitbu, která obsáhne všechnu žízeň vašeho srdce a vystihne vaše povolání. Budete-li ji často opakovat bude vám sama přicházet na mysl. Omezte počet svých slov na minimum a donekonečna opakujte tutéž větu, kterou jste si sami zformulovali a ve které bude plně vyjádřena vaše víra a touha po Bohu. Pak dodával: Mladí lidé, kteří ještě nepřijali žádnou jinou duchovní formaci, si sami od sebe velmi rychle osvojí tento druh modlitby, který je pravým opakem prázdných, stereotypních a mechanicky odříkávaných formulí.

( O. Jeroným v rozhovoru z konce května nebo z června 1970)

Zářit osobností

Vítám Vás u nás 🙂 

Dnes jsem zase ve svatebním tvoření a tak jsem hledala, co bych Vám k němu napsala.  Na toto jsem narazila hned při prvním otevření knihy 🙂 

                      Můžete zářit ozdobami,

      ale opravdu líbit se budete pouze svou osobností…        

                                                                                                                (Jean Jacques Rosseau)

            Následující desatero prý napsala Audrey Hepburnová a stojí za přečtení a povzbuzení:

                  1)  Abyste měla hezké rty, říkejte hezká slova.

                  2)  Pro krásné oči hledejte v ostatních lidech to krásné.

                  3)  Pro štíhlou postavu se rozdělte o své jídlo s hladovějícími.

                  4)  Pro krásné vlasy nechte dětské prstíky, aby se vám v nich procházely aspoň jednou denně.

                  5) Pro duševní rovnováhu žijte s vědomím, že nikdy nejste sama.

                  6) Lidé mnohem víc než věci potřebují být ochraňováni, povzbuzováni, milováni a spaseni; nikdy nikoho nezraň.

                  7)  Pamatuj, že když budeš potřebovat pomocnou dlaň, vždycky ji najdeš na konci své ruky.  Jak budeš stárnout, objevíš, že máš ruce dvě. Jednu, aby pomohla tobě a druhou, aby pomohla ostatním.

                  8)  Krása ženy není v oblečení, které nosí, v postavě, kterou má, ani v úpravě jejích vlasů. Krása ženy musí být v jejích očích, protože jsou dveře do srdce, do místa, kde sídlí láska.

                  9)  Krása ženy není v obličeji. Pravá krása ženy se odráží v její duši. Vytváří ji péče, kterou jí věnuje, a nadšení, s nímž se rozdává.

                 10) Krása ženy roste s lety- když miluje a je milována.

                                                                                   ( Z knihy O  šťastném manželství s Jaro Křivohlavým)

 

             A tvořím:                                                                 

chystám si květináčky

 

plním je

 

a ještě

 

a hotovo

 

pohled na kytici- v pozadí věnců

 

pouštím se do hřebínku

 

kombinuji

 

hotovo

 

kytice pro nevěstu

 

kytice s korsáží pro ženicha a syna

 

všechno pěkně dohromady

 

srdce na auto, na stůl a kytice pro maminky

Přeji Vám odpočinkový prodloužený víkend a těším se příště kejt

Svatba není konec…

Vítám  Vás u nás 🙂

Nepřipouštějte si omyl, že manželství znamená: posadit se a být šťastný.

Svatba není konec, ale začátek.

                    Začátek snahy každý den, dokonce každou hodinu znovu poznávat lidskost toho druhého, porozumět mu, odpustit a společně růst, snášet se a zrát…

                                                        (E.Pilger)

Svatební tvoření tentokrát:

tak to vždycky začíná- vana plná kvítí...
tady se probouzí k životu korsáž pro svědka
navatičkovaná
a v reálu
tohle jsem měla za úkol dostat na auto 🙂 - ženich- hasič, nevěsta- fotbalistka 🙂
takže vyrobit podložku
připevnit...
připevnit a ozdobit obojí
dozdobené
ještě dostat auto do garáže 🙂
garáž byla plná...
ale vyšlo to...
kytice pro nevěstu
pro ženicha
a výzdoba sálu
a ještě...

                              Chce-li muž, aby jeho žena

                   byla velmi dobrou ženou,

   ať je především sám velmi dobrým mužem,

              a když  žena chce, aby muž

                      byl velmi dobrým mužem,

                                             ať je nejprve ona sama velmi dobrou ženou.

                            Nejprve musí oba začít každý sám u sebe

                                a nečekat jeden na druhého,

                                    jinak bude pro oba příliš pozdě, velmi pozdě.

                                                                                (Adolf Kolping)

 No, teď, když jsem ten citát dopsala, zdá se mi “tvrdý”, přesto mám pocit, že vystihuje, co nás v životě čeká.   Začínat každý den znovu a znovu a u sebe. Beru si tě  proto, abych tě učinil (a) šťastným (ou)… O. Vojtěch Kodet, když mluvil o manželství řekl:  … ” Každý den jsi mi tak vzácný (á), že jsem pro tebe ochotný (á) obětovat všechno…”  Často honím tuto myšlenku hlavou… a pak také hledám “Pramen”, obracím se k Němu a děkuji…

A ještě posílám alespoň ve zkratce fotogalerii ze svátku sv. Martina 🙂

http://farnostodry.cz/?p=2472

Prožijte krásně neděli, vím, že je to těžké, jako je těžký život sám, ale přeji hodně sil a těším se příště Kejt