Vítám Vás u nás 🙂
Vzpomínáte si, jak jsem minule psala o tom, co dává smysl našemu snažení v tento adventní čas?
Dnes jsem narazila na zamyšlení p. Mireii Ryškové ze staršího vydání KT….
V adventní době se snažím vnímat náladu času- tmy se zářícími světly, chladu venku a tepla uvnitř, výzdoby na ulicích, vůně pečeného cukroví. Je to takový sváteční pocit- pocit, že se blíží něco radostného, úžasného…
A nenechám si ho zkazit dárkovým shonem. Pro mne je důležitá i přítomnost adventního věnce… A mnohem víc vzpomínám na své blízké, kteří tu už se mnou nejsou. Člověk nemusí trávit hodiny meditováním, protože většinou ani nemůže, když chodí do zaměstnání. A přípravy na vánoce také stojí spoustu času a pozornosti. Já jimi nepohrdám,nesnižuji je, neříkám “už aby bylo po vánocích”, nýbrž se z nich těším, protože přinášejí radost, pohodu.
A tak medituji jaksi přitom- vzpomínám na své rodiče, přátele, těším se tím, čím jim mohu udělat radost, těší mě mít uklizeno, nazdobeno a napečeno.
Advent je doba očekávání, prožívání vstupu do tajemství a pro mne k tomu patří odhalování lidské radosti z obyčejných věcí.
Ježíš přišel k Marii a Martě jako host i jako hostitel- a tak se snažím, aby se u mne v osobách druhých i v mém nitru jako host cítil… a zároveň se těším z Jeho darů…kterými jsou i ty věci každodenního života…
Moc se mi toto vyznání líbí… 🙂







Moc Vám i sobě přeju vnímavost pro radost z obyčejných věcí každodenního života… a těším se příště Kejt