Každý okamžik svého života žijeme z dědictví těch, kteří žili před námi, a někomu zase připravujeme cestu … 🙂
A my dnes připravovali cestu a kufry nejstarší dcerce… 🙂
A do jednoho kufru se vlezla i ta nejmladší 🙂
Maru řekla, že by ji vzala s sebou…no, nevím, co by tomu řekli na letišti 🙂
Vypadala šťastně
Bylo to půvabné. Čas nám utíkal rychle…
Jedna slepička se dnes předvedla, co dokáže "stvořit"- velikostně 🙂
Pak jsem tvořila a upravovala i já…
A ještě jsem měla radost z pohledu, který došel v poledne 🙂
Úplně mi to připomnělo tu nádheru kvetoucích stromů- krásný pozdrav- Evi díky moc 🙂
Zítra dovyřizujeme poslední věci, čeká nás pár rozloučení a pak …pošleme nejstarší na zkušenou do světa. Odlétá do Irska, cestu má otevřenou a já věřím tomu, že ji tato cesta posílí a posune dopředu 🙂
No, uvidíme…budem se těšit…mějte se hezky a těším se příště Kejt
Abychom viděli něco za sebou, je třeba jít dopředu…
Letos kostel v Odrách nebyl otevřený, ale byl otevřený kostel na Veselí… a tak jsme se jeli podívat tam. Mimo jiné jsem žasla, ale trochu smutně, že je Veselí tak malá vesnička, co do počtu obyvatel- jako my…a přitom rozlohou je daleko, daleko větší. Některé stavení po odsunu původních obyvatel jsou rozebraná a původní rodina tam nezůstala žádná. U nás byly původní rodiny čtyři, ale lidé umírají a minulost se stává historií… Byly to smutné časy…
Kostel Nejsvětější Trojice z roku 1840Dítka nakukovaly do varhan-opravených v r. 2006V kostele byla přichystána výstavka k období liturgického roku
Byla možnost si sednout a povykládat
Nebo okoštovat mešní vína 🙂Děti měly možnost vyrobit si svíčku a dostaly "Pas veselého poutníka"
A nakonec jsme ještě navštívili evangelickou modlitebnu v Odrách a poslechli si koncert skupiny “Jesus Track”. Ta se nám moc líbila 🙂 🙂 🙂
U evangelíků
Bylo to nádherné! 🙂 Jednak jsem žasla nad precizní připraveností na Veselí, kolik úsilí, chuti a času tomu museli farníci věnovat. Sehnat staré fotografie, naučit se historii, nachystat výstavu a být k dispozici lidem… a u evangelíků se mi líbilo nadšení mladých, s jakou chutí zpívali…
A musím poděkovat z celého srdce našemu duchovnímu správci Petrovi za poskytnuté fotografie 🙂 , protože já foťák zapomněla doma.
Nehledat to, co nás přesahuje, by znamenalo nechat zakrnět srdce…
…Shledal jsem, že není nic lepšího než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl…
(kniha KAZATEL)
Naše první seno
Tak máme první část sena pod střechou…nedá mi to, abych nepřirovnala naši náladu k citátu z Písma 🙂 máme velkou radost…v domácnosti- teda na dvorku přibyli už v minulém týdnu králíčci a tak jsme se museli začít točit kolem zajištění krmení…třebas i na zimu… 🙂
p.s. jinak jsem ale vděčná za momentální počasí 🙂 a zimo kšc…kšc… 🙂
Stěhujeme králíčky od jedné hodné babičky 🙂Bylo nás u toho víc 🙂a jsou doma nebo v akci 🙂
Mějte se krásně a přeju žádné přívalové deště! Těším se příště Kejt
Pominou i nejkrásnější díla lidských rukou, jen láska přetrvá…
Vítám Vás na našich stránkách…
O víkendu jsme slavili jednu událost za druhou… Ale asi nejprve začnu svatbou našich známých.
21.5.2011
Doma se mi předsíň proměnila v jednu zahradu a chystala jsem jednu kytici za druhou
Girlanda v předsíni...Girlanda v kostele
Moc se nám líbilo povzbuzení o.Vladimíra v promluvě. Mluvil, jak jinak než o lásce 🙂 , vycházel ze čtení, které na svatbě zaznělo, ale krásně to na sebe navazovalo. V evangeliu se mladík ptá Krista: Mistře, co mám dělat, abych měl život věčný? A Ježíš odpovídá: “Miluj Boha celým svým srdcem a svého bližního jako sám sebe”… na to nesmím zapomenout, to dá smysl našemu životu-miluj… a otec rozvedl, že ani práce, ani víra, ani děti nejsou nic, když nemám lásku. Láska dává smysl práci, víře, z lásky se rodí děti…“Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon…Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem….A kdybych rozdal všechno, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje…všechny mé skutky vykonané bez lásky vyjdou na nic…v prvním čtení zazněla věta…”proto opustí muž muž svého otce a přilne ke své manželce a budou jedno…”- milovat znamená opouštět pro druhého, opouštět a přijímat druhého v lásce- to je “tep” manželství…a pokud se tento “tep” vytratí, všechno ztácí smysl…Ježíš je pramenem – tepem vaší lásky…manželství je prostorem, do kterého bude Bůh vylévat proudy lásky, milosti- pokud budete chtít 🙂 a budete ji okoušet 🙂 láska Kristova je trpělivá, laskavá,shovívavá, dobrosrdečná, a dnešním dnem přijetí svátosti manželství vám přeji, abyste otevřeli tento Pramen, přicházeli k Němu a čerpali z něho po všechny dny, kdy budete spolu… 🙂
Tak, tady vycházejí na tu společnou cestu 🙂
Takže, nejenže jsme se radovali z jedné lásky, pro našeho Martina se otevřel Pramen v přijímání Eucharistie a tuto slavnost jsme zase oslavovali v neděli…
Naše dítka vyfotit v klidu není jednoduché 🙂Někdy jsem to nemohla vydržet smíchy 🙂...a tak jsem to vzdala 🙂konečně 🙂 povedlo se 🙂
A Janou jsme chystaly listy na nástěnku …začínalo to takhle ve čtvrtek…
Doma všechno stálo a my stříhaly a vykládaly a stříhaly a vykládaly 🙂Nachystané plátnopřipevněná révanastříhané hroznové kuličkypřipevněné listy i hrozny- znázorňující vínoa nástěnka v neděli a my 🙂a dítka
Nástěnka znázorňovala vinný kmen- Krista a počet dní- ode dne křtu- napojení na “vinný kmen” 🙂
Pravá láska slouží, i když ví, že se jí to nikdy nevrátí…
Jani, díky za vše 🙂 , a Vám díky za sdílení naší radosti. Mějte se hezky a těším se příště Kejt
sourozenci Martínka...někdy jsou i k zulíbání...otče Petře díky za fotečky 🙂a s kamarádema my všichni
Nejkrásnější na světě nejsou věci, které vlastníme, ale okamžiky, které smíme prožít…
Dnes jsme se s dětma byli potěšit, jak rostou králíčci, kteří se k nám chystají na službu… (nemůžu hned psát na pekáč 🙂 ) Jsou na světě, rostou a já mám co dělat, abych dochystala králíkárnu…
Už vystrkují uši...Jejich "bráchové" jsou daleko víc urostlejší 🙂
A že jsme šli cestou kolem druhé paní sousedky, neodolali jsme a mrkli na kůzlata…
Jsou dvě- kozička a kozlíkA že jsme si užili, než jsme je chytili...No, přemýšlela jsem, jak by kozlík vydržel u nás... 🙂Ale nádhera! 🙂V sobotu zase dítka pro koťátka vymýšlela "bunkr"Jsou tam...
Neustále mám hlavě slova našeho duchovního správce… : “Cože?! U vás se narodila koťata? No, ti chudáčci neví, ke komu se narodili…Pak si budou říkat…zas u těch Kučerků…” 🙂 Ale snažím se to vidět v hezčích barvách, nicméně, když jsem dětem oznámila, že už musíme od kůzlat jít domů, hned se s nima začali honit, až jsem, musela zakročit přísně. Tak jsem si v duchu řekla, no ještěže je- kůzlata nemáme. To by teprve bylo živo. 🙂 🙂 🙂
Všechno uvidíte v jiném světle, když se zadíváte na děti.
Protože dítě dovede to, co jsme my už dávno zapomněli: