O. Pio ještě jednou

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes je to 50 let od smrti otce Pia. Říkala jsem si… 50 let… kolik lidí by si ho ještě mohlo pamatovat?

Tak ještě vzpomínám:

 

 

 

 

Moc se mi líbí věta, která zazněla při návštěvě papeže Františka letos v San Giovanni Rotondu:

Když jste mě chtěli vidět, museli jste čekat,

dnes jsem tady  a čekám na vás.

Přijďte k mému hrobu a dostanete mnohem víc.

😉

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

O. Pio – 100 let výročí stigmat

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes je výročí 100 let, kdy byl o. Pio stigmatizován. Je to tak neobvyklé a nevysvětlitelné, že se to nedá ani popsat.

Před dávnými lety- rozuměj třeba 18 – 20 let zpátky, už po rekonstrukci našeho domu – jsem při vstupu do naší ložnice ucítila pach spáleného dřeva a lehce-  praskot páleného dřeva. Rozhlédla jsem se a neviděla nic. Začala jsem se tedy rozhlížet podrobněji a šla za tím zvukem. S hrůzou jsem zjistila, že nám nad postelí čtecí lampička, která zůstala rozžatá asi z rána, vypálila kus poličky. Dřevo bylo červené.

Z vrchu poličky ležel obrázek o. Pia a na něm stála soška P. Marie 😉 Když jsem vzala obrázek do ruky, tak se rozsypal.

Ono se  těžko popisuje, že je mi o. Pio blízko, jak díky němu vnímám Boží blízkost, jak věřím, že nám tenkrát zachránil ložnici :-)))  o. Pio se narodil pro nebe ve stejný den jako se pro život narodil můj tatínek, je mi blízko díky knihám, ze kterých si mohu o něm číst, je mi blízko při vzpomínce na naše putování, na vyslyšené modlitby, na blízkost jeho života s Pánem, na jeho napojení na Lásku…

Žij cele v Bohu a v lásce, která tě nese.

Trpělivě snášej sebe samu ve všech obtížných situacích svého života. Uvědom si, že že být dobrými služebníky Božími neznamená mít vždycky útěchy, prožívat slasti, nemít žádné nepřátele, nezakoušet odpor k tomu, co je dobré. Pokud by tomu tak mělo být, pak by svatá Kateřina Sienská ani svatá Terezie z Avily ani svatý Pavel nemohl být dobrými Božími služebníky.

Být dobrým Božím služebníkem ale ve skutečnosti znamená projevovat lásku vůči bližnímu,

mít v nejvyšší části duše trvalé rozhodnutí plnit Boží vůli, 

důvěřovat bezmezně Bohu

a vyznávat se mu tolikrát, kolikrát upadáme do hříchu.

Musíme snášet sebe samotné v našich vlastních slabostech a pádech.

Je také třeba učit se snášet pokojně nedokonalosti těch druhých.

( 4. srpna 1917- neznámé adresátce – ep.II. s. 922)

před dvěma lety

radost pro mě stejně intenzivní jako tady 🙂 obraz ze stropu z kostela v klášteře Santa Maria delle Grazie

 

mše svatá v kryptě

... sv. Terezička řekla: “Je dobré, že mluvíme o její milosti, ale především ji musíme následovat. Je lepší, když ji následujeme, než když ji obdivujeme, vždyť její život byl tak prostý… A jak byl plný strastí, jak plný zklamání! Kolik výčitek lidé činili dobrému svatému Josefovi. kolikrát mu nechtěli zaplatit za jeho práci. Byli bychom velmi udiveni, kdybychom věděli, jak trpěli…”

Díky Vám za společné vzpomínání a ty slova, co řekla svatá Terezka o Panně Marii se mohou vztahovat i k otci Piovi…takže díky za společné následování 😉

Mějte v tyto dny pěkné dny 🙂

Kéž je prožijeme v radosti z Pána.

Těším se příště Kejt

Šípky

Vítám Vás u nás 🙂

dnešní ráno

Je krásně. Asi nejsem jediná, kdo má radost z ještě teplých dnů. A ze začínajícího se vybarvování šípků… Neodolala jsem a musela je donést domů…

Lidušce jsem slíbila jeden text. Tak tady je 🙂

… Když jsem se znovu navzdory opravdovému předsevzetí dopustila té samé chyby, i když tou chybou byla drobná, spíše nechtěná nedokonalost, přesto jsem v duši pocítila tak živou bolest, že jsem přerušila práci a na chvíli vešla do kaple, padajíc Ježíšovým nohám, s láskou a velikou bolestí jsem Pána odprošovala, a tím více jsem se styděla, že jsem mu ráno po svatém přijímání v rozhovoru s ním slíbila věrnost. Tu jsem uslyšela tato slova:

Nebýt té drobné nedokonalosti, tak bys za mnou nepřišla. Pamatuj, že pokaždé, když ke mně přicházíš, ponižuješ se a prosíš o odpuštění, vždy do tvé duše vlévám celý příval milostí a tvá nedokonalost přede mnou mizí a vidím jen tvou lásku a pokoru, nic neztrácíš, ale mnoho získáváš…

( Deníček sv. Faustyny)

Ach, Ježíšova láska ❤️ … to nejde ještě něco dodávat, jen si ten text hezky užijte 🙂

Mějte se hezky, pěkný den a těším se příště Kejt

Kříž

Vítám Vás u nás 🙂

Už jsem zde zase chvíli nebyla, ale těšila jsem se.

Dnes v církvi slavime svátek Povýšení svatého Kříže. K tomuto dni mám vzpomínku, kdy jsem před xy lety byla v tyto dny v klášteře u sestřiček a chystala se na svatbu. A tak vím, že tento den spatřil tváří v Tvář svého Pána otec biskup František Vaňák. Dnes bych Vám tu ráda předala jedno ohlédnutí za letošní křížovou cestou v Medžugorii

… 2. zastavení

Pán Ježíš přijímá svůj kříž

kéž bychom uměli  zahlédnout milost kříže v mém životě, pochopit, ze je to vlastně dar, že je to možnost, způsob, kterým Bůh formuje mé hříchem zraněné srdce. Zkusme v tomto zastavení jakoby znovu obejmout svůj kříž, může to být povaha, může to být nějaká neschopnost života, někdy naším křížem může být i nějaká naše slabost. Pokud opravdu chceme být dobří, pokud chceme následovat Pána Ježíše, chceme jít cestou svátosti, pak nám kříźů spíše přibývá, protože vidíme více a jasněji, co nechceme a to že nejsme schopni vlastní silou to změnit, nás začne trápit. To je ten nejkrásnější kříž našeho života, kdy si s milostí Ducha svatého ošklivíme zlo, kterého nejsme schopni se zbavit. 

Pane Ježíši, pro své přijetí kříže Tě prosíme,daruj nám milost, aby se nám zošklivil náš hřích, aby se nám stal křížem.

❤️

Přeji Vám hezké prožití dnešního dne a těším se příště.

Kejt