Pamatuj na mne

Vítám Vás u nás 🙂

Tak nevím. Musela jsem se usmát, když na mě zničehonic z věnce vykoukl pavouček. Říkala jsem si, napřed beruška, teď pavouček…

No ale, když jsem za chvíli u dalšího věnce postřehla pohyb, tak to jsem si říkala, jestli bych to tvoření neměla nazvat- “tvoření se zvířátky”. Kroutila se mi tam housenka…

Ale tvořila jsem i s dětmi…

A co Vám napsat do těchto dnů? Blíží se advent, doba proměny, obrácení, naděje, čas, kdy chceme být intenzivněji se svými blízkými, protože je “něco” ve vzduchu…mě oslovilo to, co řekl papež František v uplynulé neděli o slavnosti Krista Krále:

…Dnes můžeme všichni přemýšlet o svých dějinách, svojí cestě.

Každý z nás má svoje dějiny, každý z nás má také svá pochybení, své hříchy, své šťastné i temné chvíle. Prospěje nám tento den přemýšlet o svých dějinách, hledět na Ježíše a z celého srdce mu častokrát, mlčky a srdečně opakovat: „Pamatuj na mě, až přijdeš do svého království. Ježíši, pamatuj na mne, protože se chci stát dobrým, chci se stát dobrým, ale nemám sílu, nemohu, jsem hříšník, hříšnice! Pamatuj však na mne, Ježíši. Ty si na mne můžeš vzpomenout, protože jsi středem, jsi ve svém království!“.

Jak krásné!

Řekněme dnes všichni, každý ve svém srdci, a víckrát: „Pamatuj na mne, Pane, ty, který jsi středem, ty, který jsi ve svém království!“

Slib, který dal Ježíš dobrému lotrovi, nám dává velkou naději. Říká nám, že milost Boží je vždycky štědřejší než modlitba, která ji žádala. Pán dává vždycky víc, je tolik velkodušný. Dává vždycky více, než o kolik je žádán. Žádáš jej, aby na tebe pamatoval, a on tě přenese do svého království! Ježíš je středem našich tužeb po radosti a spáse. Jděme všichni společně touto cestou.

více zde:http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19147

Mějte se hezky 🙂 ! Přeji Vám pěkné dny a těším se příště Kejt

p.s. a ještě ujíždím tady:-) :

Beruška

Vítám Vás u nás 🙂

Tvořím a najednou kuk, z větviček zeleného chvojí se vyloupne beruška.

…chvíli jsem ji pozorovala, ale pak už musela pokračovat v práci…a pak se stavím u dědy a on tvoří takovou nádheru, že se mi tajil dech a s chutí bych si ty jeho ovečky posbírala k sobě na stůl 🙂

Bylo to krásné zastavení…vzpomněla jsem si knížku Milost přítomného okamžiku a větu z ní :

Chci se soustředit pouze na okamžik: ten mě má upoutávat.

Tak chci z lásky k tobě plnit svou povinnost a tobě dát plně volnou ruku 🙂

Jdu tvořit 🙂

A mějte pěkný, pokojný den. Těším se příště Kejt

Plamen

Vítám Vás u nás 🙂

Otevřela jsem kamna a uviděla nádheru:

Jak je to zvláštní. Když se nad tím zamyslíte, plamen někdy hřeje a je to příjemné a někdy pálí a to bolí… A přitom je to jeden a ten stejný plamen.

Vybavili se mi  Trapisté z Tibhirine:

Hřejivý oheň do těchto  dní nám všem přeji a těším se příště Kejt

Kapka

Vítám Vás u nás 🙂

I když to není přesné, neb jsem nyní mimo domov. Ale myslím i na Vás 🙂 Včera jedno děvče otevřelo Bibli- knihu Moudrosti a slyšela jsem krásný verš, hodí se i k dnešnímu ránu, tak Vám ho posílám:

…Neboť jako prášek na misce vah je před tebou celý svět

a jako kapka ranní rosy padající na zem.

Nade všemi se smilováváš, protože všechno můžeš,

nehledíš na hříchy lidí, jen aby činili pokání.

Miluješ všechno, co je

a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil,

vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti.

A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys to nechtěl, anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí?

Šetříš všechno, protože je to tvé, Panovníku, který miluješ život.

Všechno je před Pánem jako kapka ranní rosy a On o ní ví 🙂 líbí se mi to…

A pak také i já jsem, Veru 🙂 držela poprvé v rukou plstící jehlu a musím říct, že jsem byla velmi zvědavá, co bude…

vyfotit “jen” nožičky jsem v zápalu práce zapomněla

Právě se rozezvučely zvony kostela vedle, tak jsem neodolala, otevřela okno a uviděla tohle:

právě někdo běžel, jdou slyšet i hlasy a někdo jakoby jel s taškou na kolečkách 🙂

I v našem domě za chvíli začne pohyb…

Mějte se hezky, přeji Vám pěkný den a těším se příště Kejt

Trpělivost

Vítám Vás u nás 🙂

Teď,když je u nás spousta bacilů, teplot, kašle,rýmy, vnímám, jak je slabá má trpělivost. A pak narazím náhodou  na článeček, nad kterým se pousměju.Jen si za slovo hněv dosaďte trpělivost a posuďte sami:

V životopise sv. Filipa Neriho je popsána takováto příhoda: svatý Filip byl popudlivý člověk, který se snadno rozzlobil a často vybuchl hněvem, a musel tedy rovněž snášet hněv svých spolubratří. Jednoho dne pocítil, že už to takhle dál nejde. Běžel do kaple, klekl si před sochou Krista a prosil Pána, aby ho zbavil hněvu.

Pak vyšel ven plný na­děje a první člověk, kterého potkal, byl jeden bratr, který v něm nikdy předtím nevzbu­dil ani ten nejmírnější hněv; nyní však, poprvé v životě, se k němu choval urážlivě a ne­příjemně.

Filip se rozzlobil a šel dál plný zloby, až potkal dalšího bratra, který mu byl vždycky zdrojem útěchy a štěstí. Avšak tentokrát mu i tento muž místo odpovědi mrzu­tě odsekl.

Filip běžel zpátky do kaple, klekl si před sochu Krista a řekl: Pane, copak jsem tě neprosil, abys mě zbavil hněvu? A Pán mu odpověděl:

„Ano, Filipe, a proto znásobuji příležitosti, při kterých se tomu můžeš učit.“

(http://www.marinka.cz/rybnicek/pruvodce-adventem-2012)


Kdo ví, jestli pavouk myslí na to, co vzniká, když “trpělivě” tká…

p.s. tady na to asi nemyslel 🙂

Tak se mějte hezky, zdravě a těším se příště Kejt