Nenechme se snadno odradit kamením na cestě: úsilí o dobro nebývá bez překážek …
Vítám Vás na našich stránkách.
Tak bych řekla, že tento citát odráží naši situaci nyní. Prší a my máme rozdělanou střechu. Jenže, co dělat?! Musela se zpravit.
A tak tento čas trávím nad břidlicí a přemýšlím nad našimi předky, jak si s ní uměli “vyhrát”. Břídlice má docela nepravidelné tvary, hřebíky jsou zatlučené opravdu podle potřeby. Takže někdy jsou na břidlici dva, jindy čtyři. Každou břidlici otočím v ruce a ukládám…
A co teprve šindele…Mají kouzlo…Dala bych si říct, dát je znovu na střechu…Jenže to už nepůjde.
A tak Vás zvu na procházku sundávání střechy. 🙂
První pokusy sundávat břidlici 🙂Práce se rozběhla 🙂Dvůr se začíná měnit v měsíční krajinu 🙂Byl to krásný pohled, opravdu 🙂
Půlka střechy pokrytá jen šindelem...
Začíná být vidět na chlapy...A práce pokračují 🙂Zpevňování krokvíZ části vytahané hřebíky...Počátky naskládané břidliceNaskládané šindeleNové průhledy 🙂Nové houpačky 🙂 🙂Martin přemýšlí nad využitím prostoru 🙂A dnešní ráno 🙂
Radost nebude chybět tomu, kdo ji rád dělá druhým…
Vítám Vás na našich stránkách…:-)
Koťátka rostou. Tenkrát, když se narodily, se naše děti vrhly okamžitě na výrobu domečku pro koťátka.
A nyní se už jen těšíme z jejich dovádění…
Koťátka po narozeníVýroba domečkuDomeček v akciDomeček v akci IIDěti vytvořily i "poschodí"... to jen pro představu, čím se musí koťata "prodírat"Už se mají i k jídlu 🙂Nakonec jsme za to "nadělení" i děkovali 🙂
Čas utíká a už se budeme s koťaty loučit. Přinesly nám i dětem hodně radostí a tak ať ji dělají i jinde… 🙂
Mějte se hezky a užijte si dnešního slunečního dne. Těším se příště Kejt
Jak jsem minule poznamenala, dostala jsem pozvání ke hře 3 kroky a 10 nej… Napřed jsem se podivila a nevěděla jsem oč jde. Nicméně jsem nakoukla do blogu Gabky, která mě ke hře vyzvala a podmínky mi zůstaly v hlavě… 🙂
Hra má tři základní kroky:
1) Uvést, kdo mě do hry pozval.
2) Vyjmenovat 10 věcí, které mám ráda… Tak zjistila jsem, že by mi šlo bez problémů vyjmenovat věcí 20! 🙂 Jenže některé “věci” nejsou věci…
3) Pozvat do hry dalších 10 lidiček… A to si myslím, že je nejtěžší…Koho oslovit? Když jsem koukla k těm děcčatům, které mě oslovují a které aspoň trochu “jakoby” znám, všechny mají hru za sebou. Podívala jsem se i na datum a musela jsem se smát… Kdybych si nedala tak dlouhou pauzu, že budu přemýšlet- pozvání by je snad oslovilo ještě včas. Prosím tedy, nezlobte se na mě… dřív jsem to nestihla 🙂
Doufám, že vy, ostatní, mé pozvání přijmete…A pokud ne, nevadí… i tak to bylo pěkné čtení 🙂
Křehkost patří k lidskosti stejně jako síla, ale tu první si jen těžko přiznáváme…
Vítám Vás na našich stránkách 🙂
Dnes jsem dostala pozvání ke hře mezi námi blogerkami na netu… Je zajímavá, chtěla bych se nad ní zamyslet, ale nejprve chci poděkovat za pouť. Zažila jsem opravdový malý zázrak…Maličký, ale svou silou ohromující. 🙂 Poslední dny hooodně pršelo, měla jsem toho víc na starosti, dokonce se navíc ke mě dostaly úplnou náhodou květiny ke zpracování (půlka kufru od auta) a tak jsem neměla čas hlídat, jaké má být počasí na pouť. V sobotu večer, když jsem odjížděla od zdobení od Skály, tak jsem v autě úpěnlivě a zcela bez postranních úmyslů věnovala prosebnou modlitbu za počasí tam nahoru…
