Vítám Vás u nás 🙂
Dnes – ještě chvíli – si v Církvi připomínáme svatou Scholastiku. Zavzpomínala jsem :
cestou na Montecassino pohled vzhůru
pohled cestou
cestou dovnitř kláštera… ještě jsem nevěděla, co nás čeká
hrob sv. Scholastiky
Scholastika se narodila kolem roku 480 v Nóricia (Nursia), v umbrijských horách při hranici jako dvojče slavného bratra Benedikta, patrona Evropy. Matka Abundancia při porodu zemřela a otec Euprob, ze vznešeného rodu, svěřil děti pěstounce. Již v mladém věku se Scholastika zasvětila Bohu a pak po bratrově příkladu opustila své rodiště. Z lásky k Bohu si oba zvolili život v chudobě, čistotě a poslušnosti.
Některé životopisy se zmiňují (bez spolehlivých podkladů) o jejím působení též v různých klášterech, jeden snad byl v Subiaco. Jisté je, že se později usadila u Piambarole v blízkosti velkého kláštera Montecassino.
Tam s bratrovou pomocí založila první ženský benediktinský klášter. Sestrám byla mateřskou učitelkou a jí byl vůdcem a rádcem Benedikt.
Scházeli se spolu jedenkrát za rok, ve dvorci mezi oběma kláštery. Jejich poslední setkání je známé zázrakem bouře, již si Scholastika vyprosila na zadržení bratra, aby s ním mohla déle hovořit o Bohu, protože cítila, že se blíží konec její pozemské pouti.
Podrobně se o tom zmiňuje Řehoř Veliký: Benedikt chtěl odejít jak to vyžadovala řeholní pravidla. Když nechtěl zůstat, jeho sestra zaprosila o Boží zásah a nečekaně se přihnala silná bouřka.
Ta zapříčinila, že se s druhým bratrem nemohli vrátit. Na Benediktovy výčitky sestra odpověděla, že jen prosila Boha o pomoc, kterou bratr odmítal. A Bůh ji vyslyšel. 🙂 Tehdy bratr ustoupil a pokračovali v duchovním rozhovoru po celou noc. Až ráno se rozešli.
Nebyla jinak mnohomluvná. Její přísloví znělo:
“Mlč nebo mluv o Bohu; neboť co na tomto světě je hodno slova.”
O tři dny později měl Benedikt vidění, v němž spatřil duši své sestry v podobě holubice vystupovat do nebe. Zaradoval se, oznámil to spolubratrům a zapěl děkovný chvalozpěv za prokázanou milost.
Řeholníci potom přenesli Scholastičino tělo a na Benediktovu žádost je uložili do hrobu, připraveném pro něj v montecassinském klášteře. Za krátkou dobu k ní do téže hrobky pochovali i Benedikta. Nad jejich hrobem je hlavní oltář montecassinské basiliky.
u jejich hrobu
více zde: http://catholica.cz/?id=533
Vzpomínám si, jak jsem byla překvapena přítomností bílých holubic v klášteře. Líbilo se mi to, když jsem kolem nich procházela já, vypadaly takto:
…když dítka, tak takto:
Vzpomínala jsem na zmiňovaný zázrak. A líbilo se mi, že si sourozenci 1x za rok na sebe udělali čas 😉 a mluvili o Bohu. A pak, dovedete si představit, jaké by to bylo, kdyby naše láska a věrnost Bohu byly tak veliké, že by Bůh odpověděl na naše prosby okamžitým vyslyšením? Přesto si myslím, že Jeho blízkost je intenzivní a vím, že mi posílá drobné pozornosti, aby mě ubezpečil o své Přítomnosti.
Mějte se hezky. My jedeme zítra do Olomouce na setkání s knězem Mariánem Kuffou a také se těšíme.
Pěkný víkend Kejt
ne až na věčnosti…mít ji na dosah…
