Lidské křižovatky

Vítám Vás u nás 🙂

Narazila jsem předevčírem na  jedno zamyšlení-básničku:

Lidské křižovatky


Stále se učím

umění čekat

dávat přednost

a vycházet v pravý čas

na lidských křižovatkách

zvolit vždy správný směr

pro všechna znamení

mít oči otevřené

a do srdce

natrvalo zabudovat

semafor lásky

(P.Josef Veselý)

chystám...
i když pro druhé...

přesto i mou oblíbenou modrobílou kombinaci

Přeji Vám i sobě krásný slunečný víkend, pohodové rodinné chvilky a na křižovatkách lidských setkání umět zvolit správný směr.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Když o tom mluvili…

Vítám Vás u nás 🙂

Taky si užíváte krásných dní? Když jsem měla jet v pátek do OV na Den země, ptala jsem se manžela jaké má být počasí-  řekl mrholit- svítilo slunce…pak jsme plánovali na sobotu sázet brambory- říkal, že to asi nevyjde a -svítilo slunce…a dnes ráno sluníčko vykouklo už po šesté…přece jen ten letní čas má něco do sebe, když tak brzy nás slunce budí…

včera jsem si vzala foťák a fotila rozkvetlou zahradu...
tařička lákala svou vůní...včelky i motýl nestíhali...
zlatý déšť
prošla jsem všechno...
z různých úhlů...
nezapomněla jsem ani na "něj"...
a i ten foťák věděl, že má "zaostřit" ho a né ty pupeny, které jsem chtěla já 🙂
Ráno manžel zjistil, že máme konečně tak dlouho očekávaná mláďátka králíčků a dítka hned vyběhla z domu a asi čekala, že králíci začnou hned běhat... takhle sedět vydrželi dobrých 20minut...
pak jsem chystala stoly na hostinu...
zadání znělo "jarně"
a bříza se mi k jaru líbí...
na louce jsem omrkla nový přírustek...
Máří musela zaskočit s pečením, neb těsto vybíhalo z mísy...
a my jsme začali motat čarodějnice, neb se blíží jejich noc...
a ten nápis-přemýšlím nad jeho umístěním kdekoliv v domě 🙂
děti byly skvělé...
Na Dni země vystoupili i tito bubeníci...
ale my tvořili...
a tvořili...
a tvořili...
a nejkouzelnější byly tyto děti, plné ochoty a touhy já, já...

Nu a v té Ostravě byly i chvíle, kdy se člověk mohl zastavit, pozorovat lidi, vnímat atmosféru kolem… a o zážitky nebyla nouze…i  o sportovní výkony, jak “měšťáci” honili údajného zloděje…celý den mě doprovázel jeden pán bez domova, hlídala jsem mu tašku, pak jsem se zastavila s  paní a poslouchala její zážitky ze života a nebyla to jen tato paní, bylo jich víc, i otec biskup se zastavil, i když jsem měla problém ho poznat, protože v civilu mi připadal nějaký k nepoznání…a s všemi těmito lidmi jsem prohodila pár slov, někdy jsme se bavili o minulosti, o hospodaření s penězi, nedostatku financí, někdy o dětech, o skautském setkání a celý ten den ve mě narůstal pocit smutku, co se to děje,  někdy jsem na to ani neuměla reagovat, jen jsem v duchu myslela na přímluvnou modlitbu a jinak  nevěděla, jak to uchopit…

A večer byla u nás mše svatá s o.Pawlem Pruszynskim…a on se v kázání zaměřil na jednu větu z evangelia: …Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: “Pokoj vám!” a otec říkal, o čem mluvili? Nu, o vzkříšení, o životě s Pánem a On jim řekl “pokoj vám!” Pán věděl, že pokoj potřebují…  A otec říkal, že my možná nemáme problém věřit tomu, že vstal z mrtvých, ale máme možná někdy problém věřit tomu, že je tady a teď s námi a říká nám- pokoj Vám! …my se nemáme  bát mluvit mezi sebou o Pánu, o našem životě s Pánem, Pán nám  předává svůj pokoj,  v Něm nalezneme Pokoj…

Všechno mi do sebe zapadlo…už vím, o čem jsme se měli bavit…

ne náhodou žalm z dnešní neděle končil slovy:

…Mnoho lidí říká: “Kdo nám ukáže dobro?” Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!

…usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí…

Pokoj nám všem do dnešní neděle a mějte se hezky! Těším se příště Kejt

...

Vděčnost

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jen krátce, neb to nějak u nás nabírá obrátky… 🙂 Tak nejprve:

...je konec...
...ruce se jen míhají...
...a vůně se šíří domovem...
pak nám otec na dětské mši vysvětloval cestu od beznaděje ke světlu...
...někteří se i hlásili...nebo klábosili...
Kačka oslavovala 7 rok života, ale dortu se trochu lekla...
nicméně všechno dobře dopadlo...
Kačku jsme skoro ani nestihli vyfotit, tak jí to v nových botaskách běhalo...bylo to kouzelné, schody seběhla v mžiku...
tvořila jsem na Den země...
...jen tak lehce...
...jarně...

A čtu 🙂

… Vděčnost jako disciplína obsahuje vědomou volbu. Mohu si zvolit, že budu vděčný, i když mé city stále ještě vězí v bolesti a zášti. Je podivuhodné, kolik příležitostí, ve kterých si mohu vybrat vděčnost místo zášti, se nabízí. Mohu si zvolit vděčnost, když mě kritizují, dokonce i když mé srdce odpovídá s hořkostí. Mohu si vybrat, že budu mluvit o dobrotě a kráse, i když mé vnitřní oko stále ještě hledá někoho, koho bych obvinil nebo nazval ošklivým. Mohu si zvolit, že budu naslouchat hlasům, které odpouštějí, a dívat se na tváře, které se usmívají, dokonce i když ještě slyším slova o pomstě a vidím masky nenávisti…

(…)

Vděčnost si lze velmi zřídka zvolit bez skutečné námahy. Ale kdykoliv se mi to podaří, je další volba o něco snadnější, trochu svobodnější, trochu méně sebevědomá, protože každý dar, který jako takový uznám, mi zjeví další a další, až se konečně prokáže, že i ty nejnormálnější,zřejmé a zdánlivě běžné události nebo setkání jsou plné milosti. Jedno estonské přísloví říká:

“Kdo neděkuje za málo, nepoděkuje za hodně.”

Projevy vděčnosti činí člověka vděčným,protože krok za krokem odhalují, že vše je milost…

Jak důvěra, tak vděčnost vyžadují odvahu riskovat, protože nedůvěra a zášť  mě, ve své potřebě udržet si na mě nárok, neustále varují, jak je nebezpečné zbavit se svých opatrných kalkulací a pečlivě střežených tvrzení. V mnoha okamžicích musím skutečně udělat skok víry, abych dal  šanci důvěře a vděčnosti: napsat jemný dopis někomu, kdo mi neodpustí, zavolat někomu, kdo mě odmítl, promluvit si ozdravně s někým, kdo nemůže udělat totéž.

Skok víry znamená milovat, aniž bychom očekávali, že budeme na oplátku milováni, dávat, aniž bychom chtěli přijímat, zvát, aniž bychom doufali, že budeme pozváni, podržet někoho, aniž bychom žádali o to, být sami podrženi.

A pokaždé, když se mi takový malý skok podaří, zachytím pohled toho,který ke mě vybíhá a zve mě, abych s ním sdílel jeho radost, radost, kterou nemohu najít jen já sám, ale také moji sourozenci…A tak disciplíny důvěry a vděčnosti odhalují Boha, který mě hledá,  plane touhou,  aby ze mě sňal  všechnu zášť a nářek, a dovolil mi usednout vedle něj při nebeské hostině…

(z knihy H.J.M. Nouwen-” Návrat ztraceného syna”)

Uf, to bylo zas dlouhé- omlouvám se 🙂 znáte mě,ale tož tak u nás …

...a pak jsem najednou držela v rukou jednu z těchto uzlíčků...plna vděčnosti, radosti,potěšení z daru života...

Mějte se krásně, jarně, vděčně i když všechno vyžaduje práci na našem úhlu, směru a důvodu pohledu 🙂 Těším se příště Kejt


Hořící srdce

Vítám Vás u  nás 🙂

Velikonoční dny plynou a opravdu si nejde nevšimnout, k jak radikální změně došlo ve čteních z Písma, která se čtou při bohoslužbách…každý den je před evangeliem zpěv: Aleluja…Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho…Aleluja… opravdu TEĎ je čas jásat a radovat se, když tento den UČINIL Pán…Nebo včera: Což nám nehořelo srdce, když s námi rozmlouval?  “Hořelo”  Vám již někdy srdce? Když jste s někým hovořili? Možná to bývá v momentech, kdy se našeho srdce něco, někdo, dotkne, pohladí, možná tehdy,když se cítíte být přijatými druhým člověkem, bez omezení, bez předsudků, prostě bezpodmínečně, takoví jací jste…No, přesně tak, jak to bylo v Písmu dál…Pán s učedníky šel po cestě do Emauz, ptal se jich, co se děje,učedníci mu vykládali, co zažili a ON jim “naslouchal” a mluvil s nimi dál…A dělám to já? Přijímám druhého, ptám se ho na jeho život, beru ho takového, jaký je?

detail hl. oltáře v Odrách

Ve čteních pro další dny radost pokračuje, ale začíná se tam také objevovat  pronásledování, uvěznění, vyslýchání ze strany kněží, saduceů,velitele chrámové stráže, kteří nelibě nesli, že je v Ježíšovi vzkříšení… prostě zkoušky…

Tak jako v našem životě…zažijeme něco krásného, dotkne se nás něco, hoří nám srdce a pak Pán pošle zkoušku… Ale zkouška není překážkou, nesmí se stát slepou uličkou, nýbrž cestou  vedoucí k Božímu světu, příležitostí k pohroužení se do svého hlubin našeho srdce…Každý z nás je jednoho dne přiveden k těmto zkušenostem…( a následující text navazuje na zkušenost br. Theofana- proto to ukazovací zájmeno 🙂 )ano, zdá se, že jí jde vstříc a snaží se jí čelit. Ne aby se oslavil, ani aby dokázal sobě nebo Bohu, že z ní  (zkoušky) může vyjít vítězně, nýbrž proto, že nejasně cítí, že tam na něho čeká Pán. Tuší Boha uprostřed zkoušky…

…neboť milost- to je Boží láska, dokáže svými zkouškami, které dopouští, s úžasnou dovedností a něhou, napřímit postupně to, co je v nás pokřivené… 🙂

( z knihy Na ohnivém voze)

i tyto fialky vykvetly v těžkém prostředí ohniště 🙂
nebo

a ještě

a že jsem se včera procházela po jedné zahrádce, líbilo se mi i toto, protože u nás ještě takové teplo na petrklíče není:

...
...

Dnešním příspěvkem bych Vás chtěla povzbudit…někdy opravdu nevíme, jak se k zkouškám postavit…

Mějte se hezky a jásejme a radujme se, těším se příště Kejt

Vzkříšení

Vítám Vás na našich stránkách 🙂

Pouze jedenkrát v roce, jeden týden, a to právě od dnešní noci až do následující neděle, zní v kostelích slova, kterými nás kněz propouští do svých domovů:

…Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja…

a my odpovídáme:

Bohu díky, aleluja, aleluja.

Je to slavnostní, majestátné a radostné…Přeji i Vám všem aleluja (však si vzpomínáte loňské aleluja?https://www.klokocuvek.cz/aleluja-dnes-podruhe/) do vašich rodin, vztahů, sílu,odvahu znovu začínat a radost…Děkuji Vám za vaše přání a na konci dnešního článku jedno pozdravení posílám.Připutovalo k nám skrze jednoho kněze před třemi lety a dnes jsem si na něj vzpomněla. Tak pro pobavení 🙂

z včerejšího požehnání ohně, který nám připomíná Božího Syna, v kterém nám zazářila Boží sláva. Kéž se v našich srdcích rozhoří veliká touha po Tobě, Bože...
závěrečné Aleluja při včerejší slavnosti...domů jsme dorazili po 23hod. za zvuků hudby, kterou jsme měli vypuštěnou celých 40dní...všichni jsme se už moc těšili a měli radost,tak jsme poslouchali oblíbené písničky skoro do dvou do rána...přitom jsme si vykládali a vykládali...
detail paškálu dnes ráno
pohled na boční oltář letošní velikonoční výzdoby...
obětní stůl
pohled skrz proudící slunce při dnešním ránu...
a ještě jedno tvoření
malování dětí prstem do mouky...
letošní vajíčka pro koledníky

a nakonec letošní beránek...tak takto nám vyskočil ze všeho našeho snažení a tvoření... 🙂

Co dělá život krásnějším, je často prosté a nepatrné, jen to nepřehlédnout… 🙂

Mějte se tedy moc hezky, požehnané velikonoční svátky a těším se příště Kejt

p.s. A ještě slíbené 🙂