Je dobře, když člověk není sám, dělit se s druhým neochuzuje, ale obohacuje… 🙂
Já se dnes dělila 🙂
Vyšla jsem si do lesa, natrhala heřmánku a neodolala trošku ho nabídnout koze na louce 🙂..a chutnal jí MOC!!! 🙂Venku bylo krásně 🙂
V sobotu jsme měli s farností děkovnou pouť na Velehrad…Bylo tam jako u Pramene, dějiny koukaly skoro ze všech koutů, vzpomínky na toto místo v r. 1985 při pouti za socialismu nebo i v r. 1990, kdy přijel sv. Otec Jan Pavel II, pak i setkání s řád. sestřičkama, všechno se to na mě valilo, byla to silná chvíle vzpomínek…připadám si ještě mladá, ale vzpomínek je někdy pytel 🙂 a to jsem ještě měla podtržené tím, že jsem se dočetla, že v pondělí 4.7. bude na Velehradě v rámci “Dnů lidí dobré vůle” má další vzpomínka na mládí a to zpěvák a skladatel J.M Talbot…nezapomenutelné jeho písničky…hned bych se tam rozjela znovu 🙂
Děti a VelehradKačka pozoruje včelkuA z levandule jsem byla natěšená i já...u nás ještě tak nekvete, ach jo- ten teplý jih 🙂
a ještě jsme se podívali i do ZOO Lešná
Martínek se projel na velblouduKačka na poníkuNapřed Martínek se pokusil složit obrázek......pak i já...a hotovo 🙂 🙂 🙂a i jiné radosti jsme tam prožívali...
Krásný začátek prázdnin 🙂 a krásně i jinak podobný přeji i Vám 🙂 Kejt
Dnes se v Církvi slaví krásný svátek. Božího Těla. Možná si vzpomenete z vykládání našich babiček a prababiček, jak se chodívala procesí…družičky sypaly květy na cestu,… muži nosívali baldachýn nad Nejsvětější Svátostí,… muzika vyhrávala,..kněz se modlil za tu vesnici, za lidi,kteří v ní žijí, za svět a přiznám se, že jsem dřív nepátrala nad původem tohoto svátku. Zvláštní je, že jsem si letos na to vzpomněla a “náhodou” v Katolickém týdeníku č.26, který přišel teprve včera(!) jsem našla krásné zamyšlení…
U krásného Bolsenského jezera leží městečko Bolsena s kostelem sv. Kristýny.K tomuto kostelu se váže následující událost: Kněz Petr z Prahy- známý pod jménem Pietro di Praga, pochyboval o tom, zda Kristus je skutečně přítomen v Eucharistii. V kostele sloužil mši svatou u hrobu prvokřesťanské mučednice Kristýny, kdysi pochované v katakombách v Bolseně.
Během mše svaté proměněna hostie v jeho rukou zkrvavěla, takže celý ustrašený se ji snažil ukrýt v korporálu.(ubrousek pod kalich, misku)
Přitom korporál prosákl krví, která vystříkla na dlažbu před oltářem, když jej s hostií odnášel do sakristie.
Zpráva se brzy dostala k papeži Urbanu IV., který pověřil orvietského biskupa, aby potřísněný korporál přinesl.
Sám papež se svým průvodem mu vyšel z města vstříc.
Bylo to 19.června 1264, právě ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice.
Den přenesení korporálu se stal svátkem Božího Těla, dnes Krve a Těla Páně. 🙂 🙂 🙂
A od roku 1264 je tento svátek zavedený pro celou církev.
Nádhera 🙂
Průvod Božího Těla dnes na Pohoři
V bolsenském kostele je velký relikviář s dlaždicí, na níž je jasně vidět kapka Krve Páně. Další dlaždice vyjmuté z podlahy jsou uchovány v trezoru. V relikviáři je schránka, v nichž jsou také uchovány části Těla Páně, které při onom zázraku zůstaly knězi Petrovi na paténě. V roce 1985 zkoumali vědci částice Těla Páně a konstatovali, že se jedná o lidskou tkáň. Ani po staletích nepodlehla rozkladu.
(převzato z KT č. 26 zamyšlení o. Františka Sedláčka)
Žehnání u kapličky na PohořiModlitba u druhé kapličkyDružičky dnes No a NEPOCHOPÍM, jak mohl stihnout můj syneček vzít mikrofon do ruky a otočit se zrovna v okamžiku zmáčknutí spouště 🙂 🙂 🙂 ach jo, nepochopitelné
A dnes jsem slyšela v kázání krásnou myšlenečku o. Petra: Když člověk nezapomene, co pro něj Bůh udělal- otevírá se před ním perspektiva života 🙂 🙂 🙂
Krásný zbytek dnešního dne a zítřejší den Vám přeje Kejt
a moc díky za vaše milé komentáře 🙂 rozdáváte tolik radosti 🙂 díky K
Spokojit se s vykonáváním povinností by znamenalo hrozné zploštění života. Láska je vynalézavá…
Dnešní krásný den jsem využila k tvoření kamínků do obchůdku…
Natírala jsem, lepila a zase natírala 🙂A ještě jeden
A ačkoliv sluníčko svítilo, neměla jsem ruce tak opálené, jako když se vrátil Martínek z dopravního hřiště. Byli tam se třídou celé dopoledne a já jen zírala na jeho “černé” ruce, které končily těsně s rukávem trička. 🙂
A poslali jsme jedno koťě do světa…
Poslední hrátky v trojiciÚplně mi zrušily kapradíTakže šup s ním do košíčku a už se vezlo 🙂
A ještě : 🙂
Pozdravy z Irska 🙂Jakoby to fotila pro mě 🙂Krásný výhledTak odtud pochází Máří ty noty? 🙂Krásné využití...
Tak tohle u nás už zrušili...no, vypadala přece jen trošičku jinak, ale už je pryč- všichni mají mobily...Zajímalo by mě, jestli si tam zákazníci opravdu sednou a jestli k tomu dostanou i třeba kapučíno?
A při cestě 🙂
Trošku jsem se zasnila…ještě že čas dovolených je tady a je tak krásný…
Mějte se hezky, krásně plánujte Vaše volno a těším se příště Kejt
Dnes jsme tedy oslavili svátek sv. Antonína Paduánského. Na stránce https://www.klokocuvek.cz/klokocuvek-kaple-2/ je připomínka jeho života, ale dnes jsme slyšeli zase jinou krásnou myšlenku, která člověka povzbudila a oslovila. Sv. Antonín je prý patron pro “sklerotiky” , jak trefně poznamenala jedna žena,protože často něco hledáme, zapomínáme a pak voláme k Antonínu o pomoc…Ale sv. Antonín hledal spíše duše- ztracené duše Bohu vracel. Krásně kázal, představte si, že lidí na jeho kázání chodilo tolik, že se pomalu ani do kostela nevlezli, stáli všude, i na okna si vylezli.Sv. Antonín nám říká, že být s Pánem je největší poklad, dar, naše modlitba je o vztahu lásky, rozhovor s Bohem by měl být nevýslovná radost a jestli chceme vidět Boha i v rozčeřených vodách dnešního světa, musíme s velkou trpělivostí a vytrvale Boha hledat tam, kde nás postavil. Kéž nám Bůh žehná, posíleni příkladem sv. Antonína.
Včera jsem večer do kaple ještě jednou zašla. A až dnes, když jsem se na tuto nadcházející fotku podívala, tak mi přišlo, jakoby se Antonín díval mým směrem. p.s. Já vím, že je to jen socha, ale kdysi v dětství jsem četla v jedné knížce, že obrázky, které nám představují světce, nás vedou k soustředění, jsou jakoby mostem v myšlenkách na Boha.Takže i socha, na kterou se dívám, mě může směrovat nějakým směrem… A možná to znáte sami z vlastní zkušenosti, že se díváte třeba na obraz a máte pocit, že se oči z osoby na obraze dívají stále za vámi. Všimnete si toho?
