Letní vzpomínky a o. Leopold Mandič

Vítám Vás u nás 🙂

Jak přichází babí léto a s ním i chladná rána, vzpomínám na žár letního slunce. Někdy se mi nechce věřit, jak rychle se podzim přiblížil.

V Padově jsme s vděčností zamířili k svatému Antonínovi, měli jsme mu za co děkovat 🙂

Svatý Antonín je znám jako prostředník mezi nebem a zemí:-) Vnímám ho jako blízkého kamaráda, který díky své lásce k Bohu zapomínal na sebe a sloužil druhým. Být tak blízko místům, kde Antonín žil a pohyboval se, bylo pro nás vzácné 🙂

A druhým kamarádem, který je zázrak, je svatý Leopold Mandič. Vzpomínám si, když jsem poprvé o něm četla, jak na mě zapůsobily slova:

...nejsou nutná mimořádná pokání.

Stačí, že snášíme s trpělivostí běžné starosti našeho ubohého života:

nedorozumění… nevděčnost… ponížení

trápení způsobené změnami ročních období nebo prostředí ve kterém žijeme…

kříž, který nám hřích vložil na ramena a který Bůh chtěl jako prostředek spásy…

Nenápadná, malinkatá cela, která při bombardování Padovy zůstala zachována, je místem, kde lidé zakoušeli Boží něhu:-).

Více o něm zde:

https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=bozi-neha-ve-zpovednici-svaty-p-leopold-mandic&cisloclanku=2021110004

Každé ráno se klášter otevíral úderem 6 hodiny, pak se řeholníci scházeli k ranním chválám, po kterých byla mše svatá. V klášteře bylo ráno ticho.

Mohli jsme tu pobýt a pobývali každé ráno 🙂 Mi se to ticho rán moc líbilo. Ráda na to vzpomínam 🙂

O. Leopold řekl:

Jediný pokyn Pána Ježíše stačil k utišení bouře na moři…

Za 2000 let náš Pán tu moc neztratil.

On je věčný a to stačí.

Pán je věrný ❤️

Přeji Vám pěkný čas a těším se příště!

Kejt