Letem světem

Vítám Vás u nás.

Školní rok se rozběhl svým zářijovým tempem a dny se mi proměnily v běžící pás 🙂

Přicházejí doteky milých pozdravení, které povzbuzují a ukazují směr.

Na poslední prázdninový den jsme se s jednou maminkou – koordinátorkou hnutí MM domluvily, že si uděláme několikrát odkládanou pěší pouť za naše hnutí od Maria Skály v Klokočůvku k pandemickému kříži v Tošovickém kopci. Předpověď počasí sice nevycházela, ale cítily jsme, že už to asi jinak nedáme.

Až v průběhu putování jsem si uvědomila, že mým velkým prázdninovým přáním bylo vydat se někde na pěší pouť, ale okolnosti mi to neumožnily. A teď šlapu! V dešti, na poslední den, ale jdu 😉

Když jsme byly u cíle, přes všechen déšť, mokro v botách a únavu v nohách jsme se cítily šťastně. Hřejivě. Naplněně.

Ležím teď v knížce o Chaire. Možná si na ni vzpomenete. Už jsem o ní psala. Byli jsme i u jejího hrobu.

A když se teď objevila nová knížka, koupila jsem si ji.

A líbí se mi!

Povzbuzuje mě v malých krůčcích odvahy.

Bůh tvoří mistrovské dílo skrze slabosti 😉

A líbí se mi, jak Chaira řekla:

Nezáleží na tom, jestli je život dlouhý nebo krátký, podstatný je cíl, TEN, kdo tě čeká:-)

A tak teď ležím v horizontu naděje. Toho, co na mě čeká a čím se chci sytit.

Přeji hezký den i Vám.

Kejt