Měsíc: Červen 2018

Vítám Vás u nás 🙂

Abychom se dostali z Astany do místa vesnice, kde kněz žije, jeli jsme zhruba 7 hodin. Napřed jsme jeli po silnici jako u nás- dálnice, pak silnice 1.třídy, pak místní, po které jsme jeli jen pár metrů a šup- odbočili jsme do polí. Pokud neprší, nesněží, jezdí se tudy. Podíváte se z okna vpravo a vidíte nic. Podíváte se z okna vlevo a vidíte nic. Příroda zde byla zpožděna od nás jakoby o měsíc.

Jsou zde vyježděné cesty, křižovatky, odbočky, kolikrát jsme zůstali stát a přemýšleli, kudy dál. Být tam sama, tak jsem tam ještě dnes. A tak to vlastně bylo, když v době represí  a krutých praktik bolševického režimu, zde byli vyváženi nepohodlní lidé. Dovezli je na tyto místa, zatloukli kolík a zde budete bydlet. Bez ničeho. Bez žádných prostředků. Jen tak. Překvapilo mě, když jsem v muzeu Kazachstánu v Astaně, uviděla pavilon věnovaný tomu období.

Vesnice, kde kněz žije má zhruba 1300 obyvatel. Žije v ní nejméně 7 národností, jsou zde tři náboženství, kostel, mešita,  má vlastní kolchoz, školu, mateřskou školku, pekárnu, obchod, kulturní dům, lázně, protože málokteré domy mají svou koupelnu. Často je v domech jen jeden kohoutek s vodou, která není pitná. Na celou vesnici je jedna studna s pitnou vodou, na soukromém pozemku, ke které si lidé jezdí načerpat pitnou vodu.

školka

kulturní dům

škola

jídelna

Někde se jakoby čas vrátil o jednu generaci zpátky. A někde jsem nedokázala stisknout spoušť. Prostě to nešlo.

Některé domečky zde jsou půvabné. Mají své kouzlo. Líbily se mi verandy, různě členitá okna, ale nevím, jak zde žijí ve 40° mrazech.

Aby se lidé ve vedlejší vesnici mohli scházet k bohoslužbám, mají zde kostel v jednom z domů.

U dveří na mě vykoukla známá tvář. Hned jsem tu byla jako doma 😉

Mějte se hezky a těším se na vyprávění příště.

Kejt

 

 

Vítám Vás u nás 🙂

Přiznám se, že příroda mě lákala moc. Byla nádherná.

 

 

 

Tak zase příště 😉

Kejt

 

 

 

Vítám Vás u nás 🙂

Čím začít? Měli jsme možnost jet na návštěvu ke knězi, který je v Kazachstánu na misiích. Naše putování začalo už dávno před tím, než přišel den a my sedli u nás ve vlaku a jeli do Prahy na letiště. Bylo to setkáním u nás doma v kuchyni, kdy jsme zůstali překvapeni neočekávanou zprávou, že náš známý kněz tam odešel na misie. Zůstal v našich modlitbách a nakonec slovo dalo slovo, přišlo pozvání a my se vydali na cestu. Na letišti v Praze, na Ruzyni, hned první let do Waršavy byl zpožděn a nám uletělo navazující letadlo. Odevzdanost v praxi. To víte, že jsem měla tendence všechno urychlovat a zjišťovat jaké jsou možnosti, rozdíly mezi mužem a ženou v praxi, ale bylo to nádherné.

Zpožděný let nám nahradili oklikou přes Moskvu. Tam jsem okouzleně koukala na cvrkot přistávajících a odlétajících letadel. Tam to teda bylo jak na běžícím pásu.

A pak už nás čekala Astana. Moderní novověké hlavní město.  Proč novověké? Protože před dvaceti lety se prezident Kazachstánu rozhodl hlavní město ze stávající Almaty přenést do nově vznikající Astany. Vloni zde probíhala mezinárodní výstava EXPO 2017.

 

Setkání s moderním městem skončilo. Co všechno se ukrývá za jeho budováním, zůstává skryté.

Vydali jsme se dál.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

 

 

 

Vítám Vás u nás 🙂

Vím, že jsem tu dlouho nebyla, ale není to tím, že bych nechtěla, ale nemohla jsem. Byli jsme na návštěvě Kazachstánu- zážitky přidám, dojeli jsme domů v pořádku a doma jsme nevěděli kam dřív… všechno hezky na sebe navazuje, a dnes začnu tím krásným, co nám cvrnklo hned po návratu domů do nosu. Na dvoře rozkvetla lípa. Pod ní máme dřevěný, vyřezávaný úl, takže to bzučí a voní dohromady. Nádhera. Hned jsem mohla lípu využít na tvoření malých dárečků.

jarní věnec jsem jen trochu proměnila:

A do toho jsem poslouchala kázání otce Mariána Kuffy a žasla nad technikou, že jsem 9.6. slavila svátek Božského srdce ještě v Kazachstánu v Zeleném Háji a uběhlo 10 dní a já mohu poslouchat otce tady 😉 mám ten svátek se vzpomínkami trochu prodloužený 😉

Tak se mějte hezky a těším se příště Kejt

a byla jsem nadšená z čerstvého kopru na zahradě 😉