Liturgické texty dnešní slavnosti Nanebevstoupení Pána mi před oči staví dny v Jeruzalémě. Ve Skutcích apoštolů Pán učedníkům přikázal, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení. – “budete pokřtěni Duchem svatým za několik málo dní…”
Měla jsem před očima TO okno, za kterým bylo TO večeřadlo, ve kterém apoštolové spolu s Marií očekávali seslání Ducha svatého.
Ona místnost se otevírá jednou nebo dvakrát do roka. Vím, že nám to kněz, který nás doprovázel vysvětloval, proč, ale přiznám se, že spoustu věcí z odborného výkladu jsem si zapamatovat nezvládla, a ani mi to nevadí 😉
…jdeme uličkami
V dnešní vstupní modlitbě zaznělo:
Všemohoucí Bože, věříme, že tvůj jednorozený Syn, náš Vykupitel, dnešního dne vstoupil na nebesa a prosíme tě, ať i my svou myslí přebýváme s ním v nebi. …
Ptám se Nejvyššího: Kde bydlíš? On mi odpovídá: každý den si nacházím nové obydlí, nově se rodím v nové jeskyni, v nízké stáji… Jsem šťastný v duši pokorné, v jeslích.
Ptám se Ježíše, kde bydlí. – V jeskyni: víte, jak jsem porazil nepřítele? Tím, že jsem se narodil v takovém ponížení…
Čtu si dále v Malé Arabce (viz. minulý příspěvek) a dnes čtu:
Nicota oproti bytí
Včera jsem měla velké pokušení… Pomodlila jsem se modlitbu k Nejsvětější Panně Marii…, pomodlila jsem se také Veni Creator. Pak jsem se vrhla do Boží náruče, svěřila jsem se Jeho dobrotě.
Ocitla jsem se v duchu před dvířky svatostánku; ležela jsem před oltářem a řekla jsem: Pane, tvá služebnice má hlad, dej jí kousek chleba; má žízeň, dej jí kapku vody.
Zdálo se mi, že pláču, ne očima, ale srdcem; a skropila jsem oltář těmito slzami.
Pak mi před mýma očima byly promítány jednotlivé hříchy, jeden po druhém. Neměla jsem už sílu prosit o chleba, tak velmi jsem se cítila nehodná a sklíčená.
Pak jsem řekla: Nyní, Pane, se to již stalo, co mám dělat? Stalo se to, Pane; víš, jakou bolest cítím ve svém srdci. Velikost Tvého milosrdenství smaže množství mých hříchů.
Pane, Ty jsi Bytí, a já jsem nicota. Ty jsi Bohem, a já jsem jen zrnko prachu. Je třeba, aby ten, který existuje od věčnosti, se smiloval na tím, který je ničím, a aby ten, který je Bohem na věky, prokázal své milosrdenství tomu, který je jen zrnko prachu. Pamatuj, Pane, na dílo svých rukou.
Pak jsem se celá svěřila víře, naději a důvěře. Celou noc jsem zůstala v tomto stavu…
…Velikost Tvého milosrdenství smaže množství mých hříchů…
Díky Vám za Vaši modlitbu při našem putování a těším se příště Kejt
Mohu být radostná, mohu být smutná, ať je Tvé svaté Jméno požehnané, Pane! Mohu být ustaraná nebo spokojená, ať je Tvé Jméno požehnané, Pane! Mohu trpět, mohu se těšit, ať je Tvé Jméno požehnané, Pane!
A uslyšela jsem hlas, který mi řekl: důvěru, důvěru!… – Ale, Pane, dej mi trpělivost, tím či oním způsobem, neboť já už déle nemohu… Na to jsem uslyšela hlas, který mi řekl: Ten, který je Pánem bezmoci, je také Pánem trpělivosti…
Na toto slovo jsem vnímala, jako bych byla mimo sebe, a už jsem nemyslela ani na své utrpení, ani na svou zbabělost… A potom se mi zdálo, že vidím průvod dětí. V jejich čele byla Maria.
Mnoho hvězd, podobných plápolajícímu plameni, šlo před ní. Zároveň jsem viděla, že měla vejít do velmi uschlé zahrady, kde všechny stromy, až na několik z nich, byly suché. Byl to jakoby les, ale stromy v něm byly více suché než zelené. A ona vešla do lesa. Jeden strom se povalil; byl zelený. Ona ho vzala do rukou a nesla ho; bylo slyšet nebeské zpěvy. A zem i tráva, po které ona přešla, se nanovo zazelenaly a zavlažily se jen tím, jak se jich dotkl její stín.
Zdálo se mi, že kudy přechází, tam ji pozdravují hory; vody v řekách stoupají a zřídla, která jsem viděla, tryskala ještě více a vystřikovala vodu, která se radovala. Z jejího stínu se radovala celá země, a díky němu se pokrývala zelení. Nepřítel před ní utíkal, utíkal před Bohem. Maria se vrátila na své místo v průvodu a hvězdy šly stále za ní. Hvězdy představují lásku Boha, který vždy kráčí před Marií.
Ona čerpá z této lásky, aby ji dala i nám,
protože patříme Marii a Maria patří Bohu a Bůh patří jí.
Všechno se před ní třese, ne jenom kvůli ní samotné, ale kvůli lásce, kterou jí Bůh obdarovává.
Držela jsem v rukou bílé a fialové květy určené pro svatební den K a J.
Páteční den byl pod mrakem… Kostel večer byl prázdný… tmavý… noční…
Sobotní ráno rozzářilo sluníčko a bylo krásně. Společná cesta životem mohla začít…
Vždycky, když vidím mladé lidi odhodlané jít životem společně, přeji jim to 🙂 Život je vzácný dar a jít životem spolu, je dar od Pána. Papež František nás povzbuzuje:
„Manželství je také každodenní prací, mohli bychom říci uměleckou prací, prací klenotníka, neboť úkolem manžela je činit manželku více ženou a úkolem manželky je činit z manžela více muže, a růst spolu také v lidskosti, jako muž a jako žena.“
„Láska je vztah. Je to tedy skutečnost, která roste, a přirovnáním můžeme říci, že roste a staví se jako dům. A dům stavíme společně, ne sami,“