Vítám Vás u nás 🙂
Je štědrý den ráno a venku je jasno jako na jaře… budka pro ptáčky zeje prázdnotou neb ti někde lítají, vůbec nemají potřebu hledat potravu v budce…
ale ta kapka…
Jasno je i u stromečku. Včera jsme ho chystaly večer s Kačkou:
a dnes sluníčko probleskuje i přes jeho větvičky:
všechno se blíží k večeru, i nebe nad vesnicí se zaplnilo:
líbilo se mi to, myslím, že za každou tou hvězdičkou jde vidět něčí přítomnost, něčí ochota ráno vstát a něčí radost- byl jsem tam 🙂 . Každý za sebou vidíme kus přípravy, která uběhla od začátku adventu… máme připravené srdce a večer může přijít…tajemný večer…
Kolikrát jen Ježíš vchází do našeho života, posílá nám anděla a my si to neuvědomujeme, protože jsme velice zaneprázdněni, pohrouženi do vlastních myšlenek, do svých záležitostí dokonce i v těchto dnech naší přípravy na Vánoce, takže si nevšimneme, jak přichází, klepe na bránu našeho srdce, prosí o přijetí a žádá svolení podobně jako u Marie.
Jeden světec říkával: „Bojím se, že přijde Pán“. Víte, proč se obával? Měl totiž obavy, že si Jej nevšimne a propásne Ho. Když ve svém srdci pocítíme: „Chtěl bych být lepším či lepší… Lituji toho, co jsem učinil…“ Právě to je Pán, který klepe. Dává ti pocítit vůli být lepším, vůli být více nablízku druhým, Bohu.
Pocítíš-li to, zastav se. Je to Pán! A jdi se modlit, a možná ke zpovědi, očistit se trochu… to dělá dobře.
Dobře si však pamatuj, že jestli pocítíš vůli polepšit se, klepe Pán. Nenech Jej přejít!
(papež František)
Přeji Vám pokojný den a těším se večer Kejt
letos u nás hrají prim hnědé šišky
a tak, když jsem vtom modrém ladění, šli jsme v sobotu pěšky nahoru na Spálov na mši, bylo k večeru, přituhovalo…a všechno kolem hrálo do modra:
