Nádhera

Vítám Vás u nás 🤗

Dnes mi zaplesalo srdce:-) Otevřela jsem si totiž náhodně knížku Radost z Boha, jak jsem o ní psala tady a hned jsem pocítila radost a vděčnost za moudrost života. Proto také sedám a píšu, abych povzbudila i Vás, kteří ještě někdy třeba ještě přijdete na tyto stránky ❤️

Někteří z mých spolubratří prožili obzvlášť bouřlivé dětství a dospívání. Aniž by za to nesli zodpovědnost, poznamenala jejich život velká zranění. Postupně se uzdravili tím, že vstoupili do školy svatého Benedikta, že žijí v blízkosti Krista. K proměně jim však nestačil jeden den. Museli se namáhat a vytrvat dlouhá léta. A ještě před koncem této krušné cesty jako by se vrylo do jejich zkušeností víry vzácné poznání:

„Mám prázdné ruce, všechno je darem Božím, nemá smysl znepokojovat se tím, co bude zítra. Bůh je zde, je se mnou.“

  Tedy i v naší době – v této tekuté společnosti – trvají zaslíbení. Naše nahota je dnes zevnější, než tomu bylo v pokojnějších dobách.

Uvnitř této prázdnoty však můžeme objevit Boží přítomnost a rovněž utrpení může být vnímáno jako dar.

Pak se obzor rozjasní, jelikož se obnoví důvěra, znovu budeme vědět, že jsme milováni.

Nepohlížejme na tuto dobu jen negativně. Přijměme ji od Boha jako místo, kde máme osvědčit svou věrnost.

  Jsem přesvědčen – a mám to ověřené zkušeností mnišského života zmítaného událostmi, které připomínaly spíš rozbouřené moře než klidné jezero–,

že kráčet s Kristem činí člověka šťastným;

že následovat Krista umožňuje překonat to, co nám obvykle stojí v cestě ke štěstí;

že věřit v Krista chrání před ideologickými svody, které by nás chtěly svést na scestí.

Přeji tedy i Vám stejný pokoj a důvěru, že kráčet s Kristem stojí za to❤️.

Mějte se hezky a těším se příště!

Kejt

Stáří

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jsem náhodou otevřela knihu Otec Jeroným / mnich. Nu, a když na mě vykoukla stránka se stářím, stárnu i já, přečetla jsem si:

“Stáří o sobě dává vědět a ohlašuje se možná víc v pohledech druhých než v mých vlastních pocitech.

Osobně si myslím, že nemám proč bych si stěžoval – ještě pořád se mohu modlit a trochu pomoci některým mladším bratřím. Pro nás staré harcovníky je velkým povzbuzením, že k nám Pán přivádí mladé lidi.

Patřím teď mezi deset nejstarších členů komunity. Byl můj život dlouhý, či krátký?

Jedno i druhé, ale na tom nezáleží.

Hlavní je přece uchovat si svůj ideál, své vzory, své touhy a přimknout se k nim hlouběji a promyšleněji než na začátku.”

Nádherné.

Přeji Vám krásný, požehnaný a pokojný čas.

Těším se příště!

Kejt

Radost z Boha

Vítám Vás u nás 🤗

Poslední dobou “ujíždím” na knížce Radost z Boha. Je náááádherná!

Otevírám si ji jen tak  – náhodně.

A dnes se mi líbilo:

Jsou chvíle, kdy se nad námi stahují mračna, ale náš život musí odrážet nejen spontaneitu a dobrou náladu, ale také nezlomné přesvědčení a víru. Právě naše vůle, naše odhodlání, víra a přesvědčení jsou základní páky našeho života, které nás pozvedají k radosti. Někdy se možná budeme do něčeho nutit, ale tím úsilím zbohatneme. S Bohem nás sjednocuje víra, nikoli pocity. A my se s ním chceme setkávat nejen pro jakési chvilkové štěstí, ale pro onu hlubší radost, již nám nikdo nemůže vzít a která přichází, jsme-li proměněni díky spojení s Ním.

Mějte se krásně! Díky spojení s Ním ❤️

Těším se příště !

Kejt

Podhoubí

Vítám Vás u nás 🙂 v krásně, podzimně zabarveném světě.

Není to, že bych nechtěla psát, ale nestíhám:-). Ale dnes mě něco nutilo sednout si a začít psát:-) Vede mě k tomu vzpomínka, na kterou, když se ohlídnu, nechci aby zapadla. Je to vzpomínka na vírou vedený čin neznámého kněze o povodních. Četla jsem zprávy, jak to kde vypadalo, jak pomohly různá opatření. I nepomohly. Vím. Ale, když mi přistál do mobilu tento příspěvek, zatajil se mi dech.

❤️

Připomnělo mi to slova P. Ježíše z knihy In Sinu Jesu:

Postav mě na první místo a já se postarám o vše ostatní.

Zkusili jste to také?

Přeji Vám hezký podzimní čas.

Těším se příště Kejt

Čas na procházku

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes byl syn na procházce a držel v rukou foťák. Vždycky mě pak překvapí, nadchne a tak Vám pár momentek posílám:

V jednom dřívějším výtisku Katolických novin otec Šebestián mluvil o době postní jako o času milosti, který se nám nabízí. Půst od slova pustit. Pustit, co překáží v mém životě, v mých touhách, emocích…

Stačí jen Pánu říct: Pane, já svůj život neumím, nezvládám svoje emoce, své závislosti, veď si mě, zbav mě toho, co mě zotročuje.

Pustit to, co mě okrádá

  • o drahocenný čas…
  • co mě vzdaluje od mých blízkých
  • co mě okrádá o vnitřní svobodu a pokoj
  • co mi bere sílu (majetek, věci), neslouží mi, ale já jim

V rámci postu mohu mnoho získat

  • víc času pro Boha
  • víc času pro své blízké
  • mnoho i pro sebe- přimknutím se k Bohu

Líbilo se mi, jak otec Šebestián mluvil tady:

o tom, že je půst čas, kdy jsme pozvaní na procházku 🤗 ❤️🤗

Tak si ji užijme 🤗

Mějte se hezky a těším se příště

Kejt