V sobotu

Vítám Vás u nás 🙂

S děvčaty jsme zdobily Maria Skálu k poděkování za dar života…

Užily jsme si to již v předvečer slavnosti…



I v samotný den…

…Všechno existuje díky tomu, že to Bůh drží ve své lásce…

Co víc říct? Moje milé, díky Vám 🙂 , protože bez Vás by to nebylo ono 🙂

Otec Marek Mariankám říká: Čas je Boží dar. Jak já využívám čas? Sobota prožívaná s Marií je dobře využitý čas 🙂

Díky.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Chce zdůraznit…

…Boží milující laskavost a odpouštějící milost…

Vítám Vás u nás 🙂

Kdo chce zdůraznit co? 🙂 Papež František- Boží milující laskavost a odpouštějící milost.

Ve středu 13. dubna bylo výročí zvolení papeže Františka. Ležela jsem v té knize a vzpomínala, jak jsem si ji četla poprvé. Ani jsem nedýchala… Františkův pohled byl tak jiný… a jiný i zůstal…

Vzpomínala jsem na chvíle, kdy jsem zažívala atmosféru s ním:

6. 6. 2015


Sarajevo
17. 6. 2015 Řím…nezapomenu na úlek,když si to milý papež namířil k nám 🙂



…ale nešel k nám… šel pozdravit nemocného na vozíčku :-)… to jsem ještě nevěděla nic o jeho novém zvyku, že pokaždé, když někam přijede, jde pozdravit nemocného 🙂
byl blízko…stačilo natáhnout ruku 🙂
nedokázala jsem to… spíše jsem ho bránila, aby ho druzí nerozškubali :-))


Když jsem knihu dočetla, řekla jsem si : Wau, to bylo 🙂

A bylo to. Vzpomínáte si na jeho principy?

Jednota je důležitější než konflikt.

Celek je důležitější než část.

Čas je důležitější než prostor.

Realita je důležitější než idea.

A dnešní pozdrav skončím jeho slovy po pobytu v Córdobě:

…Je to mrtvola, a v ní skryté božství bude vzkříšeno… 

Boží reformy přicházejí tehdy, kdy doufat v nemožné je jediné řešení…

Otec Jeroným zase říkal:

Boží čas přichází jedině poté, co vypršel čas všemu ostatnímu.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Pohled…

Vítám Vás u nás 🙂

cestou do práce

Počasí se střídá… jednou je krásně, pak zima, ale líbí se mi každá varianta. Jen nestíhám aktuálně vkládat fotky 😉

Blíží se postní doba…doma se ozývají smutné tóny 🙂

Do rukou mi přišel jeden dokument… a je silný:

https://redemptoristi.sk/spoved/

Přeji Vám krásné dny… a těším se příště

Kejt

Je krásně

Vítám Vás u nás 🙂

To je krásně, co? Jakmile vykouklo sluníčko, začalo to v úle bzučet… a aktivita je nevídaná. Samotnou mě to neustále láká ven. Všechny připomínky zimy letěly do kamen a najednou vnímám to očekávání. Škola, ne škola, povinnosti ne povinnosti, venku je nádherně!

A tak jsme řádili s nůžkami…

Mějte se hezky!

Těším se příště Kejt

Leonie

Vítám Vás u nás 🙂

Pevně věřím, že i Vy máte čas, kdy si možná nejenom večer zalezete do pelíšku s knížkou. Je to nádhera, klid a příjemné. Já dočetla Leonii.

Leonie neměla lehké dětství, byla vzpurná, neposlušná, divoká, číst o ní v knížce Rodiče Terezie z Lisieux, tak se Vám nechce ani věřit, nebo aspoň mně se nechtělo věřit, že by se tak maminka dokázala vyjadřovat o své dceři :-), jenže důvěra v Boha a v Jeho dobrotu, že to tak nemůže přece zůstat, vykonaly své. Také víra Leonininy maminky v přímluvu zemřelé sestry byla  tak veliká, že zlepšení chování Leonie na sebe nedalo dlouho čekat. To mě zase posílilo v napojení na naše blízké svaté, na které se často obracíme s prosbou o přímluvu…

Na obalu knihy Leonie- Starší sestra Terezie z Lisieux  je napsáno: je důležité vydržet ve svých základních rozhodnutích a doufat v Boha- i když se životem někdy motáme a tápeme.

A Leonina vnitřní proměna ?… několikrát (3) chtěla vstoupit do kláštera a nevydržela tam, až po čtvrté, a po svém vstupu měla na jazyku jen vděčnost a díky za všechno, čím procházela. Všechnu tu slávu, která se rozpoutala po smrti její sestřičky Terezky, její blahořečení, svatořečení vždycky jen okomentovala : “Jak bude Pán Bůh oslaven!” Žádná ze sester nejela na svatořečení, všechny volily ticho kláštera, Leonie napsala : “To, co se odehrává v duši, lidský jazyk vyjádřit nedokáže, a proto je na místě ticho.” Byla tak pokorná, že jí ani nevadilo, když poslouchala rozhlasový přenos z vysvěcení baziliky zasvěcené její sestře sv. Terezičce, které vedl biskup z Bayeux a z Lisieux a zmiňoval se  Tereziiných sestrách , ale nepočítal ji.

Když jí čím dál tím víc trápí zdraví komentuje to slovy: “Jsem jako dům z písku.” nebo : “Daří se mi skvěle stejně jako mému houserovi, kvůli němuž jsem shrbená jako stoletá stařenka; tak člověk vesele odchází do ráje. A jak se daří vám, milované sestřičky?

Teď 28. ledna to bude 120 let ode dne, kdy vstoupila do kláštera a prožila tam 42 let. Do nebe odešla v 78 letech. V roce 2015 byl zahájen její beatifikační proces. Terezie “Malou cestu” vytyčila a Leonie po ní po celý svůj dlouhý život kráčela.

Další úvahy o ní najdete zde:

Marie Leonie Martinová

Úryvky z dopisů Zélie o Leonii

A myslím, že mám v ní novou kamarádku!  🙂

Mějte se hezky a těším se příště Kejt