Měsíc: Únor 2012

Vítám Vás u nás 🙂

Tak máme u nás po jarních prázdninách…a že byly opravdu jarní! Sluníčko se snažilo, ledy tály- ne moc, jak jsme zjistili dnes na procházce, ale jarní nálada došla i k nám… Najednou jsem se podívala kolem sebe a všechny šišky a zimní dekorace letěly dolů 🙂 .

protože jsem na ně narazila tady http://deti.vira.cz/Omalovanky/Postni-omalovanky/Cesta-postni-dobou

přes www.marinka.cz

a upravila si je podle našich potřeb pro naše dítka…Napsala jsem jim na lísteček, co může znamenat vystřihnutá stopa- dobrý skutek- např. uklízet bez mrčení, chystat bez řečí školu, pomáhat v domácnosti, vysávat, zalét kytky, den vypnutý PC , TV, čtení, atd…a účast na mši svaté znamená vybarvený kostelík…a strašně se mi líbilo jejich nadšení a snaha…

Také jsme během prázdnin prožili krásná setkání

A dítka jsme třikrát v týdnu doprovodili na akci, na kterou mě upozornila Tererezka – díky moc 🙂

http://www.cb.cz/legoprojekt/

a děti si ji opravdu užily:

Když Marťa prosil, ať mu půjčím na akci foťák, nedivila jsem se mu…tolik lega ještě v životě neviděl. Jen jsem jemně podotkla, že stačí tak 20 fotek…bylo jich 130 ! 🙂

Tak snad si toho focení užil…

A dnes už jen pár momentek, neb celá akce trvala bez přítomnosti rodičů, takže dnes se brány evangelického sálu otevřely a my se mohli podívat…

Někdy jsme se večer museli trochu ztišit a zaposlouchali jsme se do knížky Čao Niku od M. Holkové…zrovna jsme došli ke kapitole, ze které je následující úryvek :

   ….Láska k bližnímu, Tonio, to není citový vztah jako třeba  láska k matce, sourozencům nebo přátelům. Je to vztah dobré vůle. 🙂  Cit se nedá přikázat. A přece láska k bližnímu je přikázáním , a to jedno z největších. Dobrou vůli, tu si můžeš naplánovat. Láska k bližnímu se projevuje hlavně v dobrých skutcích a v dobrém vztahu k jiným lidem…¨

Přišel mi jako na zavolanou 🙂

       Mějte se hezký týden a jestli máte zrovna jarní prázdniny prožijte je krásně a spolu. Těším se příště Kejt

 

 Vás u nás 🙂

Dnes je Popeleční středa. Vstupujeme do postního období, které se nám může zdát náročné. Něco se od nás vyžaduje,něco na nás klade nároky. Ale důležitá je otázka “proč” se od nás něco vyžaduje, “proč” něco na nás klade nároky a pak z jakého důvodu tomu uvnitř sebe vlastně nasloucháme. Jednou jsem slyšela kněze, který říkal, postní doba může být dobou radosti, protože se chceme obrátit k tomu,který nás spasil…

A jak tak někdy ležím v knížce, v “Milosti Boží”, četla jsem krásné vysvětlení hloubky a smyslu postu:

…Půst je současně znamením i objevem. Především je znamením jistého hladu: “Blahoslavení,kdo lační a žízní po spravedlnosti” (Mt 5,6). Kdo se postí, vyjadřuje konkrétně, že pozemský pokrm je v jeho očích vedlejší. Ne že by nebyl nutný, ale že není jeho první starostí. Zachovává si vůči němu jistou svobodu a nezakouší potřebu “vrhat se” na něj.(na ten pokrm).Ale v tom ještě není nejhlubší smysl postu.

 Mnohem zásadnější je, že půst nám odhaluje naši radikální křehkost. 🙂 Kdo nejí, vydává se všanc smrti, alespoň ve své obrazivosti. To by se mu skutečně stalo, kdyby přestal jíst. Půst takto staví člověka před jeho křehkost, před jeho omezení a před poslední hranici, kterou je smrt. Kdo se postí, nepozoruje to ve většině případů vědomě, ale nebezpečí smrti je stále i bez jeho vědomí přítomno, a to stačí, aby se v jeho nitru něco událo. 🙂

 Postící se člověk se stane krajně zranitelným a rychle se ho zmocní dojem, že nemůže dojít k cíli svými silami. (!!!)

 Toto uvědomění je snad podstatnou součástí postu a může nést mnoho duchovních plodů!  Přiznejme si to prostě, že v době postu musí mnich někdy už při vstávání vzývat Pána , aby mu pomohl vydržet tuto zkoušku. Slabost,kterou takto pociťuje a která ho pokořuje víc, než by se možná odvážil přiznat, stává se příležitostí, aby se otevřel Bohu, a s výzvou, aby se k němu obrátil.

 Nejde tedy o to, cítit se fyzicky v koncích. Tělo neumře skutečně, leda v mnichově obrazivosti, v níž se pak může rozpoutat mnoho obav, ale jeho vnitřní bytost zakouší svou chudobu a je vedena k tomu, aby se samovolně otevřela Bohu, chtěla záviset jen na Něm a nežít pouze chlebem, ale “z každého slova, které vychází z Božích úst”. (Mt 4,4)

…. Ale nemělo by žádný smysl, kdyby nás půst vedl pouze k uvědomění si vlastní fyzické smrti, z toho by nebyl žádný užitek,kdybychom nebyli zároveň v tomtéž okamžiku přesvědčeni, že jsme od ní uchráněni silou Ježíšova  zmrtvýchvstání.Po tomto střetnutí se svou omezeností budeme vedeni , často proti své vůli, k Božímu slovu, které je zasazeno do nejhlubší hloubky našeho srdce. Okamžik milosti, kdy nás Bůh “rodí” k plnějšímu životu. Všechno, co se nám přihodí na zemi, slouží tomuto porodu. To neznamená, že jsou odstraněny všechny těžkosti. Zřídka je snadné je přijmout a hlavně pochopit, co nám Pán chce říct prostřednictvím událostí. Naše měřítka se  tolik liší od měřítek Jeho a jen On sám zná skrytý význam toho, co se nám děje…

Uf… to byl dlouhý text- naťukat ho na PC…ale je krásný, nezlobte se proto na mě. 🙂

A ty dveře včera mě oslňovaly…měl pravdu P. Víťa Řehulka, když říkal, že obraz není schopen zachytit to, co zachycuje vitráž, když skrze ni svítí světlo, slunce…

A ještě jsme se radovali

Tak se mějte krásně, odvážné nakročení do doby postní a pěkné dny přeju. Těším se příště Kejt

https://www.klokocuvek.cz/2011/03/

Vítám Vás u nás 🙂

Tak jsme se včera společně setkali, zastavili, poseděli a poslouchali a nakonec nad přednáškou o. Slavomíra Peklanského SAC – popřemýšleli.

A něco z toho, co zaznělo? Asi to nejde tentokrát popsat slovo od slova…ale zamyšlení navazovalo na slova, která zazněla v kapli…

 Co je to vlastně těžká chvíle…když nám není dobře…když je nám těžko…když řádí migréna  (hromadný smích)…když muž přijde pozdě z práce…někdy malý problém, který ani nejde vidět, neřešený, přehlížený ,přeroste za pár let v problém velký…vázne komunikace …a přijde panika… totálně beznadějná situace (zrovna jako v úryvku z Písma, které se tento den četlo v kapli…čtyři muži donesli na nosítkách k Ježíši toho pátého,který potřeboval pomoct…jenže všude kolem bylo moře lidí, k Ježíši se nešlo dostat a tak milí čtyři muži rozebrali střechu a toho nemocného, ochrnulého k Ježíši spustili střechou…a otec se zamýšlel nad tím, že to vlastně vyžaduje kus odvahy, risku- rozebrat střechu a toho nemocného k Ježíši dopravit jen proto, že “věřili”, že by mu mohl pomoci… a co my?Jsme odvážní, riskujeme pro něčí dobro?)

A tak nás  otec vedl k zamyšlení zda důvěřujeme, že i v našich těžkostech je Ježíš s námi. Jestli se na Něho obracíme, když jsme v koncích, a že nám toho druhého při uzavření sňatku dal tak pevně jako bychom byli navázáni na jedno lano…

A to lano (svátost manželství) nás má přidržet, udržet, z něho máme čerpat, když ty těžkosti přicházejí. Jsme jeden za druhého zodpovědni a tak i když je jeden třeba “unavený”, tak ten druhý mu má být oporou…máme si pomáhat na cestě životem (jako když dva lezou na jednom laně na skálu)máme tu být  pro toho druhého,i když tohle není cíl našeho života…

Manželství není vztah bez těžkostí, ale když přijdou ty těžkosti,my to lano nemáme odřezávat, lano nás má udržet, máme si vytvořit- nejlépe před manželstvím- zásady, které budeme dodržovat (komunikace), protože pak nás tyto zásady podrží. Máme zásadu, že jeden druhého podržíme…a můžeme se i rozhlédnout a někoho třeba požádat o radu, když těžkosti přijdou, můžeme čerpat od jiných, jak to zvládli, ale nesmíme se zakoukat a komunikovat s někým jiným tak, že si lano odříznem …a vztah zabijem…

K tomu bych chtěla podotknout, že to v dnešní době zní  nekompromisně a nepohodlně, protože všichni víme,jak to s našimi vztahy kolem nás vypadá…jenže já věřím tomu, že i když jsou vztahy kolem nás bolavé a nemocné, tak Bůh je milosrdný a HO zajímá hlavně naše srdce a to, co s tím chceme udělat…jestli HO do našich těžkostí pozveme a budeme prosit o světlo do našich životů…

A k tomu nás nakonec i otec vedl: On dovoluje,aby jsme těžkosti zakoušeli, ale dovoluje to proto, aby nám ty zkoušky pomohly…

…Bylo ticho…možná jsme hlavou honili, v čem nám mají různé zkoušky pomoci, když je s nimi  ten život tak těžký…ale  věřím tomu, že nám Bůh v každé situaci dává sílu, možnosti, když se MU otevřem a do těch situací HO pozvem…a někdy nezbývá nic jiného věřit a  prosit “jen” o sílu tu situaci unést… já vím…

Přeji nám všem odvážné srdce do všech našich situací Někoho pozvat… Těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jen krátce. 🙂

Určitě jste zaregistrovali Valentýna 🙂 . Možná jste někde četli i o ” Týdnu manželství” http://www.vira.cz/Texty/Aktuality/Tyden-manzelstvi.html 

a tak dnes bych chtěla jen krátce připomenout zítřejší setkání u nás. Jestli máte chuť, čas, možnost- přijďte načerpat…

valentyn2012

 A jinak je u nás krásně, teda bylo nasněženo- dnes už sníh mizí před očima…Martin po dlouhých letech dotvořil svůj “skibob”

Tak, tak od nás 🙂 Mějte se hezky a těším se příště Kejt

         “Zamilovaný nekalkuluje: chce dát milovanému všechno…” 

 

 

 

Být plně člověkem znamená také dát průchod hravosti své i druhých…

Vítám Vás u nás 🙂

Včera  jsme se byli podívat na ochotnické divadlo na Spálově, na hru “ZRDCADLO”. Hráli tam naši známí a jak jsem viděla těch lidí, tak jsem si uvědomila, jak je to fajné, když se lidé sejdou něco dají dohromady a vlastně všichni sousedé a známí se pak příjdou pobavit. V textu hry byly použity i jemné odstíny humoru, který člověk pochopí vlastně jedině tehdy, když ty lidi zná a ví souvislosti. A také to tak bylo, že se někdy sál otřásal smíchem a přitom se mohlo zdát, že nic moc srandovního nezaznělo.   Spálovská “sokolovna” praskala ve švech a volného místečka nebylo. Na samém začátku si pan “režisér” zkontroloval evidenci míst, odkud lidé přijeli. Bylo to kouzelné a úsměvné, všechny vesnice blízké i daleké byly zastoupeny, dokonce i  z Brna byli na Spálově za divadlem.

 a odchází do světa hledat hloupějšího člověka, než je ona, jak ho nenajde, tak se domů nevrátí…

no, tady mi chybí momentka, kdy se teda Honza vrátil domů a Mařence se omluvil,že potkal ve světě daleko hloupější lidičky, než je ona a že je tedy rád, že Mařenku má…