Tiché chvíle

chvilky k zastavení…

slova papeže Františka 8.12. 2017 na svátek Panny Marie Neposkvrněného početí:

Dnes kontemplujeme krásu Neposkvrněné Marie. Evangelium, které vypráví o zvěstování, nám pomáhá k pochopení toho, co slavíme, zejména prostřednictvím andělova pozdravu. Gabriel se k Marii obrací nesnadno přeložitelným slovem, které znamená „zahrnuta milostí“, „stvořená milostí“, „milostiplná“ (Lk 1,28). Ještě předtím, než ji nazve Marií, ji anděl nazývá milostiplnou, a tak odhaluje nové jméno, které jí Bůh dal a které je vhodnější než jméno zvolené jejími rodiči. Také my ji tak nazýváme při každém Zdrávasu.

Co znamená „milostiplná“? Skutečnost, že je Maria naplněna Boží přítomností. A pokud je cele obydlena Bohem, není v ní místo pro hřích. Je to něco mimořádného, protože ve světě je bohužel všechno znečistěno zlem. Každý z nás, když pohlédne do svého nitra, spatřuje temné stránky. Rovněž největší světci byli hříšníci a veškerá skutečnost, i ta nejkrásnější, je napadena zlem – veškerá realita, s výjimkou Marie. Ona je jedinou vždyzelenou oázou lidstva, jediná nepošpiněná, stvořená bez poskvrny, aby svým přitakáním plně přijala Boha, který přicházel na svět, a zahájila tak nové dějiny.

Pokaždé, když ji uznáme za milostiplnou, skládáme jí největší poklonu – tutéž, kterou jí složil Bůh. Pěkným komplimentem pro nějakou paní je zdvořile říci, že vypadá mladě. Když Marii oslovujeme jako milostiplnou, v jistém smyslu jí na vyšší úrovni říkáme také toto. Uznáváme totiž, že je stále mladá, protože nikdy nezestárla hříchem. Existuje totiž jediné, kvůli čemu skutečně stárneme – vnitřně stárneme, a to nikoli věk, nýbrž hřích. Hříchem kornatí srdce, a proto nastupuje stáří. Srdce se uzavírá, vadne a propadá netečnosti. Avšak milostiplná je zbavena hříchu, a tudíž je stále mladá, „mladší než hřích“, „nejmladší z lidského rodu“ (G. Bernanos, Deník venkovského faráře).

Církev dnes skládá Marii poklonu a nazývá ji tota pulchra, celá krásná. Jako její mládí netkví ve věku, tak její krása nespočívá v zevnějšku. Jak ukazuje dnešní evangelium, Maria nevyniká vnějším dojmem – pocházela z prosté rodiny, žila skromně v Nazaretě, téměř neznámé vísce. Nebyla slavná – ani když ji navštívil anděl, nikdo se to nedozvěděl, na místě tehdy nebyl žádný reportér. Madona nevedla pohodlný život, nýbrž prožívala starosti a znepokojení – když „od ní anděl odešel“ (v.38), problémy ještě přibyly.

Přesto žila milostiplná krásným životem. Jaké bylo její tajemství? Můžeme je postřehnout, když se ještě jednou zadíváme na výjev zvěstování. Na mnoha obrazech je Maria znázorněna, jak sedí před andělem a drží v rukou malou knihu. Maria měla ve zvyku naslouchat Bohu a setrvávat s ním. Jejím tajemstvím bylo Boží Slovo – byla blízká Božímu srdci a poté přijala Jeho tělo do svého lůna. Maria naplnila svůj život krásou, protože zůstávala s Bohem a za všech okolností s ním rozmlouvala. Nikoli vnější zdání, nikoli pomíjivost, nýbrž srdce pozdvižené k Bohu totiž vnáší do života krásu. Pohleďme dnes s radostí na milostiplnou. Prosme ji, aby nám pomohla uchovat si mládí, odmítat hřích a žít krásně v přitakání Bohu.

DSCF0064

od otce Pia:

…Během dne,když to nemůžeš udělat jinak, volej Ježíše i uprostřed všech svých zaměstnání.

Buď ve své duši odevzdaný.

Ježíš příjde a spojí se s tebou svou milostí, svou láskou.

Zalétej v duchu ke svatostánku, když tam nemůžeš jít tělem,

a dej volný průchod vroucím tužbám.

Pros a objímej miláčka duší více než kdyby ti  bylo dopřáno přijmout Ho ve svátosti…

DSCF1507

zahlédla jsem na zadní straně obrázku tento text:

“Když se tuto modlitbu

se zkroušeným srdcem

a vírou pomodlíš za některého hříšníka,

dám mu milost obrácení:

KRVI A VODO

KTERÁ JSI VYTRYSKLA ZE SRDCE JEŽÍŠOVA

JAKO ZDROJ MILOSRDENSTVÍ PRO NÁS

– DŮVĚŘUJI TI.”

images

(slova Pána Ježíše sv. Faustyně, srov. Deniček 186-187)

DSCF1259

…ve vlastním srdci se musíme odvrátit od stop hříchů a prosit za odpuštění všeho povyšování nad druhé, prosazování vlastních názorů bez lásky, nesnášení originality a jedinečnosti druhého a mnoho dalších zárodků zla, které máme ve svém srdci jako kořeny hořkosti…

své modlitby chceme ukončovat prosbou, aby Pán na odkryté rány vnesl svou uzdravující moc a aby to, co se hříchem od Něj oddělilo se zase k Němu vrátilo…

(stránky sestřiček)

 

DSCF0141

V této fázi našeho  rozhovoru jsem poznala, že mě Segatašja opravdu lituje, viděla jsem na něm, jak by si přál, abych mohla vidět to,co on sám viděl, když byl s Ježíšem. ,,Je třeba, aby sis uvědomila toto: Ježíš nás zná všechny, zná všechna zákoutí naší duše, všechny naše sny a obavy, všechny naše naděje a strachy, všechny naše dobré i slabé stránky,” vysvětloval.

,,Je schopen vidět naše hříchy a poklesky a touží po jediném – po očištění našich duší, jež by nám umožnilo nesmírně jej milovat, tedy tak,jak on miluje nás.Pokud nám sesílá utrpení, činí tak jen proto, aby posílil našeho ducha,abychom byli dost silní a dokázali se ubránit satanovi, který nás chce zničit. Ježíš chce, abychom se navždy vyhřívali ve slávě jeho přítomnosti.

Dovol mi, abych to vyjádřil takto, Immaculée: Když jsem s ním, ani na okamžik jsem si nepřál odejít. Kdyby mě v té chvíli požádal, abych za ním hned přišel a zůstal s ním, ani na okamžik bych nezaváhal. Přebývat v jeho blízkosti znamená žít v lásce; není třeba nic říkat.

V jeho přítomnosti je tvá duše klidná a nesmírně šťastná. Pamatuj, že jeho láska je skutečná, že je věčná a že ji můžeme mít, jestliže jej budemem milovat a konat jeho vůli na zemi. Pozvi jej do svého srdce a všechny jeho milosti jsou tvoje.

Neodmítne ti nic.

Pokud bys byla schopná poznat za celý život jen jednu pravdu, měla bys znát tuto:

Ježíš tě miluje. “

(I. Ilibagiza- Chlapec,který se setkal s Ježíšem)

DSCF2408Každý člověk se může obracet k Bohu a kolikrát si toho ani nemusí být vědom.

Ale teprve pravidelná modlitba, osobní, tichá a pozorná přítomností před Nejsvětější svátosti oltářní,

přetváří lidský život a dává mu směr.

Toužíme-li po této proměně, musíme se nejprve naučit setrvávat po dlouhou dobu v postoji víry za pomocí ústní modlitby, modlitby invokací či četby. Musíme pochopit, že touha po častých návratech k Bohu, byť s příměsí jiných přání, je uskutečnitelná  s pomocí milosti. Musíme vytrvat ve svém úsilí, ikdyž se nám zdánlivě nedostává žádného z jeho plodů.

Ten, kdo se modlí, se učí stavět proti svým pokušením,pokleskům a emocím střelnou modlitbou. Postupně si osvojuje reflex pravidelných návratů k Bohu, který představuje vyváženou kombinací spontánních hnutí a úkonů vůle, opakovaných do nekonečna. Ať se to jeví přehnané…tyto opětovné úkony pozornosti a hluboké úcty ke stále přítomnému a blízkému Bohu jsou vždy vyslyšeny.

Sčítají se a hromadí

a jejich prostřednictvím dochází k naší proměně.

(Otec Samuel Na ohnivém voze)

 

DSCF0711

…to ON vkládá do našeho srdce strunu a nechává ji rozeznít.

Láska k Bohu, to jsme my sami, to nejlepší,co je ukryto v našem nitru.

Ikdyž se tedy jedná o nadpřirozený dar, zbývá dost prostoru pro uplatnění vlastních sil. Chtějme tedy po svém srdci, aby dalo Bohu vše, co může, a aby dávalo stále víc.

Když Bohu říkáme: “Miluji Tě”…, dodejme alespoň čas od času: “A děkuji ti za to!”

Protože láska k Bohu je Božím darem, tím darem ,který proměňuje naše ostatní lásky i naše možnosti.

(Otec Jeroným Možnosti a melodie)

DSCF0712

DSCF0035

 

Kdo se chce těšit z plnosti všeho, má dělat to jediné:očišťovat své srdce,nelpět na tvorech a zcela se přenechávat Bohu. V této čistotě a odevzdanosti se nachází všechno. Ať tě jiní, Pane, velmi výmluvně a mnoha modlitbami vzývají o všemožné dary: já tě, můj Bože, prosím jen o jediné.

Má jediná prosba zní: dej, mi srdce, jež na ničem nelpí!

Jak je pak šťastné! Živou vírou se takhle zahlédne Bůh. Je vidět ve všech věcech a každým okamžikem; a není vidět, jak působí v našem nitru i mimo nás. Ve všem se mu slouží jako předmět svému nástroji. Ve všem nás vede a přivádí nás ke všemu. Většinou na to vůbec neposmyslíme, ale on myslí za nás. Stačí mu, když toužíme po tom, co nás potkává, a jeho ustanovení zdůvodňuje,co nás má potkat. Ví, jak se na to připravujeme. Snad se snažíme i odhalit v našem nitru tuto touhu:avšak při naší vleklé slepotě to nevidíme. On to však vidí. Jak jsme naivní!

Copak nevíme, co je dobře disponované nitro? Je to srdce, ve kterém přebývá Bůh.

Když v něm tedy Bůh zpozoruje své vlastní náklonnosti, ví, že jeho příkazům bude vždy vyhověno. Ví také, že jsme slepí vůči všemu, co potřebujeme.

Proto sám přebírá starost o to, aby nám dal, co je pro nás léčivé.Nestará se příliš o to, zda nám přitom musí odporovat.

Usmyslili jsme se, že půjdeme na východ, on nás však vede na západ. Chtěli jsme najet na útes, avšak on otáčí kormidlem a dovede nás do přístavu. Aniž bychom znali mapu a směr cesty, bez větru i bez znalosti toho,kdy nastane příliv nebo odliv, probíhá naše cesta stále klidně.I když na nás vyrazí piráti, prudký vítr, vanoucí proti nim, je skolí a on nás vytrhne z jejich obchvatu…

(J.P.de Caussade Odevzdanost do Boží prozřetelnosti)

DSCF0040

Z listu Diognetovi

Křesťané se od ostatních lidí neliší ani bydlištěm, ani mluvou, ani způsobem života. Nebydlí přece ve svých vlastních obcích, neužívají žádného zvláštního jazyka ani nevedou nějak neobyčejný život. A křesťanské učení není žádná lidská vymyšlenost ani nevzniklo z úsilí nějakých lidí toužících po vědění; vždyť křesťané se vůbec nezaštiťují nějakou lidskou moudrostí, jak to jinak bývá.

A tak žijí v řeckých i barbarských městech, tak jak to každému život přinesl, a v oblékání i jídle a v ostatních stránkách života se zcela řídí místními obyčeji. A přece se jejich život vyznačuje nápadnými rysy, které budí podiv a jsou podle obecného mínění neuvěřitelné: Bydlí sice ve svém, ale jako by byli hosty a nájemníky. Na všem se podílejí jako svobodní občané, a nechávají si všechno líbit jako přistěhovalci a cizinci. Každou cizinu mají za vlast, a každá vlast je jim cizinou. Jako všichni ostatní se žení a mají děti, ale novorozence neodhazují. Jejich stůl je připraven pro všechny, lože však nikoli.

Jsou sice v těle, podle těla však nežijí. Pobývají sice na zemi, ale domovem jsou v nebi. Stanovené zákony zachovávají, a svým životem všechny zákony překonávají. Všechny lidi milují, a všichni je pronásledují. Lidé je neznají, a přesto je odsuzují; usmrcují je, a oni dostávají život.” Jsou žebráci, a mnohé obdarovávají, ve všem mají nouzi, a přece mají všeho nadbytek. Lidé je znevažují, a jim se uprostřed hanby dostává slávy. Jsou pomlouváni, a docházejí ospravedlnění. Zlořečí se jim, a oni dobrořečí, dostává se jim urážek, a oni prokazují čest. Činí-li dobro, trestají je jako zlé, a jsou-li trestáni, radují se, jako by ožívali. Židé proti nim bojují jako proti cizákům a Řekové je pronásledují, ačkoli ani ve své nenávisti nedokážou udat důvod svého nepřátelství.

Zkrátka a dobře, křesťané jsou pro svět tím, čím je pro tělo duše. Duše se nachází ve všech částech těla, křesťané ve všech obcích světa. A jako duše přebývá v těle, ač není z těla, tak přebývají křesťané ve světě, ale ze světa nejsou. Neviditelná duše je vězněna ve viditelném těle; i na křesťanech je vidět, že jsou ve světě, ale jejich zbožnost zůstává neviditelná. Tělo nenávidí duši, a ačkoli mu neublížila, bojuje proti ní, neboť mu brání v užívání rozkoší; a také svět nenávidí křesťany, aniž mu ublížili, a to proto, že odpírají rozkoším.

Duše však miluje tělo i jeho údy, i když ji tělo nenávidí; a křesťané milují své nepřátele. Duše je sice držena v těle, ale sama tělo udržuje; i křesťané jsou drženi ve světě jako ve vězení, ale sami svět udržují. Nesmrtelná duše přebývá ve smrtelném stánku; a stejně křesťané pobývají jako cizinci uprostřed porušitelných věcí, a očekávají neporušitelnost v nebi. Nedostatek jídla a pití duši prospívá; a křesťané se při pronásledování den ze dne více rozrůstají. Takto význačné místo určil Bůh křesťanům a je nepřípustné z něho zběhnout.

DSCF2356

DSCF2357

…setrvává-li mnich každý den dlouhou dobu před svatostánkem, opíraje se jen o čistou víru, není to důsledek jeho tvrdohlavosti či záliby v planém snění.

Jen docela prostě jako křestan pochopil, jakým způsobem je mezi námi Pán přítomen,

že každý má přístup k jeho lásce,

že právě v modlitbě se vytváří a postupně upevnuje vztah mezi Bohem a člověkem…

DSCF2358

Zůstává jediná otázka.

Může jedno lidské srdce, které mne miluje, vyvážit celý zbytek vesmíru? Může mít tenká struna, která mi náleží v něčím srdci, větší hodnotu než celý vesmír, kterému jsem lhostejný?

Ano, může.

A co tenounká síť Boží lásky, která obepíná můj život- váží na mých vahách více než celý vesmír?¨

A dokážu-li – byť jen nesměle – odpovědět na Boží volání, znamená pro mne tato odpověď víc než to, co nalézám nebo dávám jinde?

Ano, Boží láska k nám a naše láska k Bohu mají větší cenu než vše ostatní.

Ať je láska k Bohu v našem srdci jakkoli chabá,ať je jakkoli malá naděje, že jednou zesílí a dosáhne plnosti,

už teď představuje lásku k nekonečnému, věčnému a nevyčerpatelnému Dobru.

To je naše odpověď na jedinou otázku, na níž skutečně záleží.

(o.Jeroným Možnosti a melodie)

Výklad na “Otče náš”

Nejsvětější OTČE NÁŠ: náš Stvořiteli, Vykupiteli, Utěšiteli a Spasiteli!

JENŽ JSI NA NEBESÍCH: v andělech a svatých, osvěcuješ je, aby poznali, že ty, Pane, jsi světlo; rozněcuješ je k milování,protože ty, Pane,jsi láska; přebýváš v nich a naplňuješ je štěstím,protože ty, Pane, jsi nejvyšší a věčné dobro, z něhož pochází všechno dobro a bez něhož není žádné dobro.

POSVĚŤ SE JMÉNO TVÉ: ať tě jasněji poznáváme,abychom mohli uvidět šíři tvých dobrodiní, délku tvých příslibů, výšku tvé důstojnosti, hloubku tvých soudů.

PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ: abys v nás vládl svou milostí a přivedl nás do svého království, kde na tebe budeme patřit bez závoje, dokonale tě milovat, spojeni s tebou ve štěstí a radovat se s tebou bez konce.

BUĎ VŮLE TVÁ JAKO V NEBI TAK I NA ZEMI:abychom tě milovali celým srdcem- když na tebe budeme stále myslet; celou duší- když budeme po tobě stále toužit; celou myslí, když k tobě budeme řídit všechny své úmysly a ve všem budeme hledat tvou  čest; a celou svou silou- když dáme všechnu svou energii a schopnosti duše i těla do služby tvé lásce a nikam jinam; a abychom milovali svého bližního jako sami sebe- když strhneme všechny, jak jen jsme schopni, ke tvé lásce, a když se budeme radovat z dobra druhých jako z vlastního, budeme mít účast na jejich utrpení a neublížíme nikomu.

CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ: totiž svého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, DEJ NÁM DNES? abychom si připomínali, uctívali, a chápali lásku, kterou k nám choval, a všechno to, co pro nás mluvil, vykonal a vytrpěl.

A ODPUSŤ NÁM NAŠE VINY: pro své nevýslovné milosrdenství, pro nesmírné utrpení svého Syna a na přímluvu a pro zásluhy nejsvětější Panny Marie a všech tvých svatých.

JAKO I MY ODPOUŠTÍME NAŠIM VINÍKŮM: a protože nedokážeme odpustit úplně, nauč nás,Pane,odpouštět zcela, abychom pro tvou lásku dokázali opravdu milovat své nepřátele a zbožně se za ně modlit, abychom nikomu neodpláceli zlým za zlé a snažili se pro tebe pomáhat všem.

A NEUVEĎ NÁS V POKUŠENÍ: ani skryté, ani viditelné, ani náhlé, ani neustávající.

ALE ZBAV NÁS OD ZLÉHO: minulého, přítomného i budoucího. AMEN

(Františkánské prameny)


Modlitba otce Pia z Pietrelciny po přijímání:

Zůstaň se mnou, Pane, neboť potřebuji tvou přítomnost, abych na tebe nezapomněl. Ty dobře víš, jak snadno tě opouštím.

Zůstaň se mnou, Pane, neboť jsem slabý a potřebuji tvou sílu, abych nepadal tak často.

Zůstaň se mnou, Pane, neboť ty jsi můj život a bez tebe mi chybí horlivost.

Zůstaň se mnou, Pane, neboť tys mé světlo a bez tebe se topím v temnotách.

Zůstaň se mnou, Pane, abys mi ukázal svou vůli.

Zůstaň se mnou, Pane, abych slyšel tvůj hlas a následoval tě.

Zůstaň se mnou, Pane, neboť velmi toužím milovat tě a vždy být ve tvé společnosti.

Zůstaň se mnou, Pane, chceš-li, abych ti byl věrný.

Zůstaň se mnou, Pane, neboť má duše, ač ubohá, touží být pro tebe místem útěchy a hnízdem lásky.

Zůstaň se mnou, Pane, neboť se připozdívá a den se nachýlil- můj život plyne, blíží se smrt, soud a věčnost; je třeba obnovit síly, abych nezůstal stát na cestě; k tomu potřebuji tebe. Již se připozdívá a smrt se blíží. Bojím se temnot, pokušení, suchopárů a bolestí…Jak mnoho tě potřebuji, Ježíši, v této noci vyhnanství!

Zůstaň se mnou, Ježíši, neboť v této noci života a nebezpečí tě tolik potřebuji. Učiň, abych tě poznal jako tví učedníci při lámání chleba, aby eucharistické společenství bylo pro mne světlem, které rozptyluje temnoty, silou,která mne podpírá , a jedinou radostí mého srdce.

Zůstaň se mnou, Ježíši, neboť v hodině smrti chci zůstat spojen s tebou. Jestliže ne svatým přijímáním, pak alespoň milostí a láskou.

Zůstaň se mnou, Pane, nežádám na tobě božské útěchy, neboť jich nejsem hoden, ale spíše dar tvé přítomnosti. Ano, jen tebe si žádám!

Zůstaň se mnou, Pane. Jen tebe jediného hledám, tvou lásku, tvou milost, tvou vůli, tvé srdce, tvého ducha, neboť tebe miluji a nežádám za to jinou odměnu, než abych tě miloval ještě více. Láskou pevnou, praktickou, abych tě miloval z celého srdce na zemi, abych tě mohl ještě dokonaleji milovat po celou věčnost.

Amen.

otec Pio 22.září 1968 v 5.hod slouží svou poslední mši

Ten, kdo se modlí, se učí stavět proti svým pokušením, pokleskům a emocím střelnou modlitbu. Postupně si osvojuje reflex pravidelných návratů k Bohu, který představuje vyváženou kombinaci spontánních hnutí a vědomých úkonů vůle opakovaných donekonečna. Ať už se takové úsilí jeví přehnané, nebo tvoří součást zdravého návyku, tyto opětovné úkony pozornosti a hluboké úcty ke stále přítomnému a blízkému Bohu jsou vždy vyslyšeny. Sčítají se,hromadí a jejich prostřednictvím dochází k naší proměně.

(otec Jeroným)


Chceš dosáhnout dokonalé čistoty? pravila má Pravda…Nuže, spojuj se ustavičně láskou se mnou, protože jsem svrchovaná a věčná Čistota a jsem Oheň, který očišťuje duši. Čím více se mi přiblížíš, tím budeš čistší…

Ještě něco jiného musíš dělat, abys dosáhla této jednoty a čistoty. Nikdy neposuzuj vůli lidí, ať jde o kohokoli nebo ať je vidíš dělat nebo mluvit cokoli. Ale hleď v nich a v sobě jenom na mou vůli… Ve vůli člověka nesmíš vidět jeho zlobu, nýbrž mou vůli…ne ho odsuzovat, ale mít s ním svatý soucit.

(sv.Kateřina Sienská)

 

Jan Křtitel

On musí růst, já se pak umenšovat!

Známá věta,

zkratka obsahující celý smysl následování.

Věřící člověk

nemá obvykle námitek proti tomu, Pane,

abys rostl,

aby rostlo tvé království.

Naopak, je to žádoucí.

Horší je, až člověk zjistí,

že tento Tvůj růst

úzce souvisí

s umenšováním vlastního JÁ.

A to vždy bolí,

a co člověka bolí,

do toho se mu nechce.

Velkým nebezpečím

i v mém životě, Pane,

je záměna významu této věty,

její převrácenost.

Když vidíme převrácené auto, je to vždy nápadné,

ale tato převrácenost

je často těžko postižitelná:

Stává se totiž,

že lidské JÁ chce růst

a Kristus se umenšuje.

Není i ve mně toto pokušení,

růst v pocitu vlastní důležitosti,

svého nadání,

svého zaměstnání,

svých schopností a zásluh?

Vše se může dít  zdánlivě v dobrém úmyslu,

ale i zde se může naše JÁ přiživovat

a velmi ztučnět.

A tam, kde roste toto moje JÁ,

zákonitě se umenšuje věc Boží.

Až je menší a menší a odumírá.

A člověk si řekne: Kdo za to může?

A najde mnoho důvodů a výmluv,

aniž přitom odhalí,

že chyba mohla být i v něm,

že se vědomě neumenšoval,

aby mohl růst Ježíš

v něm i v lidech kolem něj.

Pokusím se, Pane, pokorně o tom přemýšlet,

pokusím se dosadit si tuto otázku i do své situace,

nebudu zjednodušovat hledání odpovědi,

a budu Tě prosit o vedení

a vyvedení ze všech bludných kruhů

svého JÁ.

Aby se toto JÁ umenšovalo

a Ty abys rostl…

 

https://www.klokocuvek.cz/ja-se-musim-umensovat/

Odra

Ó člověče, ať jsi kdokoli, kdo se v záplavě tohoto světa cítíš vydán na pospas uprostřed bouří a otřesů,

nespouštěj oči ze světla hvězdy.

Jsi-li vrhán přímo na úskalí protivenství, hleď ke hvězdě, vzývej Marii.

Jestliže pýcha, ctižádost, žárlivost na tebe ve vlnách útočí, hleď ke hvězdě, vzývej Marii.

Jsi-li zostuděn výčitkami svědomí, necháváš-li se zachytit spáry smutku, vzývej Marii, volej k Marii.

Ať její jméno neopouští tvé rty, neopouští tvé srdce.

A abys získal přízeň jejích modliteb, nepřestávej napodobovat její život.

Následuješ-li ji – nezabloudíš.

Modlíš-li se k ní – neztrácíš naději.

Uchováš-li si ji v mysli – neuděláš chybný krok.

Drží-li tě – neupadneš.

Chrání-li tě – nebudeš se bát.

Pod jejím vedením se neunavíš. Díky její přízni se dotýkáš přístavu.

A tvá vlastní zkušenost ukazuje, jak pravdivé je toto slovo: Jméno té Panny bylo Maria.

(svatý Bernard)

 



květen 2012

Z brožurky hnutí Modlitby matek:

Pane, když klesám pod tíhou bolestí a starostí,

když je toho tolik, že už dál nemohu,

v této chvíli mě posilni.

Pomoz mi,ať i tehdy miluji

a pomáhám druhým,

aby se i moje břemeno mohlo proměnit v radost.

Pane, nech mě zůstat tak blízko tvého srdce,

abych mohla předvídat potřeby lidí kolem sebe.

Chápat je, jak je chápeš ty,

chápat jejich strach a bolest,

pláč jejich srdce,

jejich samotu a pády.

Ať dávám a nepočítám,

ať dávám svobodně a všechno

z lásky k nim a pro tvé svaté jméno…

https://www.klokocuvek.cz/svatek-matek-poprve/


Jan Merell:

Pane, vezmi mě s sebou na horu

Pane, touhou všech milujících je

být sám s milovaným,

v jedné místnosti,

na hoře,

na ostrově.

Ve výparech města,

mezi fasádami a světelnými reklamami

jen těžko nahlédneme druhému

do srdce.

V hluku ulic a motorů

nenacházejí ústa

pravá slova.

Pane,koho zvlášť miluješ,

toho vedeš do samoty

se sebou.

Uvolňuješ ho

ze zmatku a shonu,

aby si uvědomil sebe

i tebe.

Pak teprve spadnou

pásky z očí,

masky a schránky

a on stojí před tebou,

tváří v tvář.

Pane, vezmi mě

s sebou na svou horu,

abych byl s tebou sám.

Prosím o to plný strachu,

neboť vím,

že až mi otevřeš oči,

uvidím se v celé své nahotě.

Přesto o to prosím,

neboť tě miluji a vím,

že až otevřeš mé oči také pro slávu

tvé lásky,

budu ti zcela náležet.



P.Josef Veselý:

Doteky Boží

Tvůj dotek Bože můj

milostné pohlazení

a olej s vůní líbeznou

Tvůj dotek

rány bičem

posměšná koruna z trní

bezmocnost před Pilátem

Tvůj dotek

laskavý pohled matky

rouška Veroničina

Tvůj dotek Bože můj

neochota Šimonova

pády do prachu země

a bolestné lůžko kříže

Tvůj dotek Bože můj

směřující vždy a všude

k tomu jedinému rozhřešení

J e š t ě   d n e s  budeš se mnou  v ráji

https://www.klokocuvek.cz/navsteva/

Zastavení  v lednu:

v krbu
Sdílení je požadavkem přátelství. Přátelský vztah vyžaduje, aby náš přítel mohl volně nakládat se vším, co nám patří. Nejprve nás napadnou dobra hmotná. Ale nemylme se, na první místo musíme postavit vnitřní bohatství, vše, co je zjemňuje vnímavost, rozvíjí ducha, zušlechťuje srdce. Skutečný přítel se nemůže smířit s tím, že osobnosti jeho  přítele se dostalo méně dober, že není tak bohatě rozvinutá jako jeho vlastní osobnost. Každý  z těch dvou by chtěl, aby vnitřní život jeho přítele byl bohatší než jeho vlastní, nebo alespoň stejně bohatý. Proto nabízí druhému vše co má 🙂  Z toho je vidět, že přátelství vede oba partnery k intelektuálnímu a duchovnímu pokroku. Jestliže člověk ví, že jeho duchovní kapitál obohatí i milovanou bytost, rád na sebe vezme námahu spojenou s jeho zvětšováním. Navíc může k pokroku povzbuzovat i svého přítele, protože jeho plody poslouží oběma.
Je-li sdílení požadavkem přátelství, plyne z toho, že nadanější z obou přátel miluje víc a lépe. Ten totiž při vzájemném obohacování přináší svému příteli hodnotnější dary. Klade na stůl, u něhož oba přátelé každý den společně jedí, ty nejvybranější a nejhojnější pokrmy. Je na něm, aby jistá gesta, kterým méně nadaný přítel přičítá jen malý význam a nevěnuje příliš pozornosti, dovedl až k dokonalosti; obohatí to jejich vztah, i když si jich vědom bude možná jen on sám.
K úkolům nadanějšího z obou přátel také patří, aby o přátelství více pečoval v době, kdy se ukazuje jeho křehkost, aby doplnil to, co druhý do vztahu nevnáší, aby v čase sucha vlil do žil přátelství nový život. V podstatě se přátelstvá opírá o toho, který je citlivější a bystřejší, jehož srdce a inteligence byly více obdarovány. oporou přátelství je vždy ten zralejší – a také rezervovanější. Ten totiž zná lépe i cenu přátelství a může z něj udělat své dílo, své mistrovské dílo.
🙂 My se zabýváme přátelstvím s Bohem. Shledáme se zde se všemi charakteristickými rysy, které jsem uvedl výše. Nejprve se shodneme zcela jistě, že nás Bůh přesahuje po všech stránkách, a že tedy bude hrát podstatnou úlohu nadanějšího, bystřejšího a vnímavějšího přítele. Boží dobrota dala vzniknout našemu vztahu, jeho všemohoucnost jej dokáže udržet a rozvíjet. Postaví se do čela nebezpečím, jež jej ohrožují, náhlému konci nebo postupné únavě. To se vše bude odehrávat během doby, kterou věnujeme modlitbě. …
( Možnosti a melodie -o. Jeroným)
leden 2012
 
 
https://www.klokocuvek.cz/slova/
1.11.2011
 

Nebojme se pomáhat lidem v jejich životě modlitby. Každý věřící touží po modlitbě, chce se obrátit k Bohu a osobně se s ním setkat. Hledá-li poučení o své víře, o liturgii nebo Písmu, nás mnichy k tomu nepotřebuje- vždyť těmito tématy se zabývají obsáhlé studie a  vynikající profesoři. Ale modlitba, to  je něco jiného! A když už se o ní něco řekne nebo napíše, jak málo výstižné nebo zase složité to je. Hodně lidí má o modlitbě nesprávné představy. Domnívají se, že její podstatou jsou myšlenky nebo pocity. A protože ty se nedostavují buď vůbec, nebo jen málo, mají za to, že se nedokážou modlit, a ztrácejí odvahu. K modlitbě má však přístup každý. 🙂

Její podstatou je osobní setkávání s Bohem, setrvávání v Jeho přítomnosti. Jediné- nepatrné a zároveň obrovské- úsilí, které modlitba vyžaduje, spočívá v důvěryplném a vírou neseném přebývání v přítomnosti Boha, a jeho Syna Ježíše. Jestliže je některému mnichovi dáno, aby skutečně pomohl jednomu či dvěma věřícím v jejich životě modlitby, jestliže je tím uschopní k setrvávání ve víře a v přátelství s Bohem, učiní pro rozšíření Božího království tolik jako svatý František Xaverský na svých misiích v Indii. S nadpřirozenými skutečnostmi se to má jinak než se skutečnostmi čistě lidskými; jsou neviditelné, pružné, snadno unikají našim zákonům a vítězí nad nimi. Patří do jiného řádu.

(Otec Jeroným v rozhovoru s jedním bratrem, 4.ledna 1985)

https://www.klokocuvek.cz/otvirani-betlema-a-spolecnycil/

https://www.klokocuvek.cz/venovany-cas/

letní pohled na růže směrem ke kapli

“…Jsi můj přítel.

Kvůli tobě jsem přišel na svět,

tvé hříchy jsem vynesl na dřevo kříže,

pro tebe jsem umíral.

Jsi můj přítel.

Znám tvé srdce, jeho touhy a přání,

vidím až do jeho hlubin.

Naplňuji tě radostí a štěstím

ze své blízkosti.

Prosím, nevzdej se!

Nevzdej to nejdůležitější přátelství jaké můžeš prožívat

-přátelství se MNOU…”

Tvůj Ježíš

https://www.klokocuvek.cz/bolest-clovek-proziva-v-nitru/

Prosba jitřní

Ó rozsviť ve mně světlo radosti,

aby tryskalo ven,

okny mých očí a úst,

abych po celý den

směl růst

do krásy, do lásky, do naděje.

Kéž se Tvé Božství ve mně

pousměje,

kéž mé srdce pohostí

všechny drahé a všechny cizí,

kéž z něj Tvá síla nevymizí.

Ó, rozsviť ve mně světlo radosti…

a tentokrát pro vzpomínku 🙂

 

 

 

K zamyšlení

Dopis sv. Augustina

Drahý příteli,

možná jsi četl někdy můj životopis. Je možné, že se ne všechno přihodilo tak, jak je tam napsáno, historie často fakta zkreslí, udělá hrdiny z běžných lidí. A my jsme byli úplně normální lidé, snad jen jsme žili trošku dřív než Ty. Jiný byl způsob myšlení i zvyky. Ale srdce člověka se od těch dob nezměnilo.

Když jsem byl mladý, nebyl jsem ani lepší ani horší než ostatní. Možná, že jsem byl neklidnější. Už ve škole pro mne nebylo snadné se přizpůsobit. Vždy jsem chtěl vědět, co se za čím skrývá a jaký to má význam. Třicet let jsem přemýšlel, pozoroval, porovnával, vnímal… V té době jsem toužil po postavení, úspěchu, po zajištěné budoucnosti, po lásce všech… Se srdcem na dlani jsem žádal každý den víc a víc: více štěstí, více potěšení, více pravdy, víc… Nepřipomíná Ti to něco?

Pak přišla doba, kdy mě svět přesvědčoval: „Už nebude ničeho víc. A chceš-li být dospělý, zvykni si být spokojený s tím co je.“ Většina dospělých lidí kolem mne se dokázala spokojit. Ale já jsem to cítil jinak. Žádal jsem víc. A uprostřed té krize, když jsem nevěděl, jak dál, jsem si jednou provždy uvědomil, že moje srdce bylo stvořeno přijímat Lásku, že moje srdce miluje a bude neklidné, dokud v Lásce nespočine.

Moje žena, můj syn, mé knihy a mí přátelé… byli tam a já jsem je hluboce miloval, ale bez Boha bylo všechno neúplné. Teprve s Bohem jsem všechno naplno vnímal: život, smrt, lásku, přátelství a pravdu, odpuštění, čest, chudobu….

To je moje zkušenost. Nenutím Ti ji, pokud jsi jiný, než jsem byl já. Možná patříš k těm, kteří v životě nežádají více  – jenže… nezuří-li uvnitř Tebe válka, není-li v Tvém srdci oheň, neznamená to tedy, že jsi už uzavřel potupný mír?

Ale možná Ti moje zkušenost připadá známá, možná také chodíš z místa na místo a hledáš. Možná i Ty jsi dnes plný lásky a zítra zcela prázdný… Tobě píši tento dopis, abych Tě podpořil ve tvém neklidu, abys i Ty dále hledal. A pokud nenajdeš Boha, nezoufej – On sám najde toho, kdo hledá.

Augustin s neklidným srdcem

(převzato z http://farnostfulnek.cz/archiv/ )

 

Listovala jsem stránkami http://www.jph-lmjk.cz/index.htm a narazila na krásné zamyšlení hodící se k dnešnímu dni 🙂

Měj rád sám sebe.

Druhé nezměníš, změň svůj vztah k nim.

Najdi si své útočiště, své místo, svůj čas.

Buď ostatním oporou, nešetři chválou.

Cítit se bezmocným je někdy úplně normální.

Obměňuj pracovní postupy.

Zkus poznat rozdíl mezi dvěma druhy naříkání – jedno bolest jitří, druhé bolest tiší.

Cestou z práce nebo ze školy vzpomínej na to, co se ti dnes podařilo.

Sám sebe povzbuzuj, vymýšlej si nové věci.

Čerpej oporu a jistotu z dobrých přátelských vztahů.

Ve svém volnu nemluv o problémech v práci nebo ve škole.

Naplánuj si předem chvíli útěku a nenech si ji vzít.

Místo „musím“ říkej „rozhodl jsem se“, místo „nemohu“ říkej „nechci“.

Nauč se říkat také „ne“.

Přiznej si hranice svých sil.

Směj se, raduj se, hraj si často a rád.

a že jsem na tyto stránky narazila skrze tyto stránky http://web.katolik.cz/kunik/index.htm , tak posílám odkaz 🙂 a pozdrav z fotografií “po dešti”

Brána srdce

To přece víš

jak těžce se otevírá

brána srdce

Závory nedůvěry

ostnaté dráty strachu

mříže nejistoty

Kouzelným klíčem

duchovního příbuzenství

brána i sebevíc uzamčená

najednou se otevírá

Před vstupem do srdce

to přece víš

jen pro někoho

svítí zelená

Vstup do srdce

musí být vykoupen

tajemným uměním

vzájemně potěžkávat

tíhu dne i noci

(P. Josef Veselý)

https://www.klokocuvek.cz/brana-srdce/ )

Z návštěvy 🙂

Už uteklo hodně vody z návštěvy, kterou jsme uskutečnili v Rýmařově 🙂 . Ale nádherné verše, které jsme tam tenkrát slyšeli, jsou aktuální dodnes…

Kdybychom neměli vůbec nic,

je stále v nás jako neoddělitelná součást

největší poklad, o jakém by člověk mohl snít.

Jas přítomnosti Boží.

Jsme monstrancí živou, příbytkem samotného Boha.

Tak chovejme se stále tak jako v chrámu.

Nehřešme v slovech ani myšlenkách

a s největší úctou, s vědomím Boha přítomného v sobě,

živého svědka našich slov, myšlenek a činů,

vyzařujme lásku Boží do celého světa.

Všechno, i my sami, je součástí nekonečné síly

tvorby lásky Boží.

Božího působení ve všem neživém i živém.

S dlaněmi plnými darů seshora dávejme neustále,

když můžeme dávat.

 

22.10.2010 🙂

Dávat

Pohled na nebe

Přátelství se neptá na to, co od druhého potřebuji, nýbrž na to , co můžeme společně sdílet.

Nepožaduje, ale poskytuje, a sice čas a prostor, rozum a cit.

Požadovat přátelství je pro filosofku S.Weilovou těžký přečin, protože to odporuje nejvnitřnější podstatě přátelství.

Přátelství patří k „řádům milosti“. To znamená, že ho pouze poskytujeme a darujeme, ale nikdy ho nemůžeme vyžadovat….

Nikdo nemá na přátelství právo. Každý má však m o ž n o s t  přátelství vyjádřit.

Přátelství roste tam, kde ho člověk pěstuje, ne tam, kde o něm sní…

Přátelství je tedy láska, která přerůstá touhu.

Někdy jsou naše přátelství stálejší než naše lásky a tím jsou něčím jako odpočinková místa v životě.

Dlouholetá přátelství tvoří ve tvém životě pevnou půdu.

Přestála všechny změny a procesy růstu a zároveň ukazují, že ty budeš vždy ty…

(  M.a W. K“ustenmacherovi

Svoboda pro nové přátele)

Pěkný den přeje Kejt

 

Malé “kuk” z knížky Život je sacra zajímavej:

https://www.klokocuvek.cz/pritomnost/

https://www.klokocuvek.cz/jerabinovy-cas/

https://www.klokocuvek.cz/chutzit/

https://www.klokocuvek.cz/jak-se-mas/

7 odpovědí na “Tiché chvíle”

  1. Dobrý den, hledala jsem něco na netu a “náhodou” jsem přišla na Vaše stránky. Taková nádhera!! Moc děkuju. Srdíčko mi poskočilo, když jsem uviděla nápis Klokočůvek:-). Už leta žiju na jihu Moravy, ale narodila jsem se a dvacet let žila v Loučkách,kam se stále vracím. K P. Marii ve skále(Mariaštajnu :-)) jsme chodili pravidelně.Udělala jste mi velkou radost, děkuju.

  2. Našla jsem dnes Vaše stránky… Budu se k nim asi často vracet, zrovna jsem v těžké životní situaci a moc mi pomohlo jejich čtení. Děkuji

  3. Ahoj Katko, dnes jsem si poprvé prohlížel Tvoje “Tiché chvíle”. Zatím jsem se ještě nevzpamatoval z té krásy, kterou jsem zde mohl vnímat. Nejvíce mne oslovily texty – Sdílení je požadavkem přátelství, vyznání Lásky našeho Spasitele k nám a Brána srdce. Já to přesně tak cítím, jak je to zde napsáno. Díky a vřelý pozdrav celé Tvojí rodince.

  4. Pingback: Návštěva
  5. Jani, u víás bylo krásně… manželovi jsem pozdrav vyřídila a těší se na kafe 🙂

  6. Ahoj Katuško, z potěšení nad přátelstvím čerpám hodně často, mám se co učit. Moc děkuji za vaši návštěvu a vydáme se k vám J+D+R+J :))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *