Měsíc: Květen 2014

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jsem se vydala do polí za našim domem. Potřebovala jsem do práce penízek rolní a vím, že ho tam bývalo jak máku, ale byla jsem úplně překvapená,kde se poděl… byla ho tam troška…

A když už jsem ho měla v ruce, dodělala jsem jeden dluh, jsem zvědavá, jestli “sedne”:

A ráno u nás ? Hrábla jsem na poličku do článků a jeden potřebovala vytáhnout. Nevěděla jsem jaký, jen jsem toužila po “něčem”.

…Měli jsme víru. Nevěděli jsme nic o tom, co nás čeká, ale nepochybovali jsme, že je třeba jít kupředu.

Bůh přijal všechna naše trápení a věrnosti, jako je přijímá i dnes. Dokázal využít naše omyly, aby nám umožnil růst v pokoře.

My jsme neudělali nic, jsme neužiteční služebníci.

Vytyčil nám cestu a my jsme ji sledovali, přičemž jsme se opírali o Řeholi, ne jako o abstraktní text, ale jako o živoucí zkušenost předávanou z generace na generaci od našich prvních otců.Tuto zkušenost musíme do sebe neustále vtiskovat a předávat ji těm, které Bůh volá, aby se k nám připojili. Otec opat a otec učitel ze Sept-Fons nás doprovázeli krok za krokem.

Všichni jsme za sebe vydávali to nejlepší, velmi uboze, to je pravda, a každý musel snášet neobratnosti ostatních.

Nyní jsme na prahu nového desetiletí, početnější než tehdy, rozhodnutí stále hledět před sebe – hlavně se neohlížet za sebe! (srov.L9,62) –

abychom ničemu nedávali přednost před láskou ke Kristu.

(Zprávy z Nového Dvora)

Ničemu nedávat přednost před láskou ke Kristu…co spojuje nás? Vzpomínám si na jednu obnovu,kdy otec Pawel řekl větičku- nás spojuje v jedno láska k Tobě…a ještě řekl, že je to víc, než pokrevní pouto…protože nás spojuje krev Kristova…Musím na to myslet…spojuje nás?  Jdeme kupředu?  Co sledujeme, o co se opíráme? Co do sebe vtiskujeme a co předáváme? Vydáváme ze sebe, byť uboze, to nejlepší? Snášíme neobratnosti ostatních?

Nejsme nic…jen služebníci neužiteční…

Nu, sáhla jsem dobře…Pane, děkuji.

A Vám přeji hezký i když proplakaný deštěm- den.

A těším se příště Kejt

…není možné koupit, neprodává se.

Pokoj je dar, který je třeba trpělivě hledat a takřka „řemeslně“ tvořit pomocí malých i velkých gest, která prostupují náš každodenní život.

Vítám Vás u nás 🙂

V uplynulých dnech bylo tolik krásných setkání, momentů, ale i okamžiků ticha, že jsem se zde ani nestačila otočit. A skoro ani nevím, čím začít 😉

Dnešní příspěvek jsem začala slovy papeže Františka z jeho návštěvy Svaté země. …Pokoj se tvoří ŘEMESLNĚ malými i velkými GESTY… gesty… Pořád mě překvapuje (papež). Nevím, čím to je:-)

Náš syn v neděli přijal pečeť Ducha svatého 🙂

díky malé “náhodě” jsem mohla stát blízko něho:

mladší syn:

tady mitru vyměnil za kytici

p.s. z naší dílny 🙂

spolu:

a že prý fotka s papežem:

(pallottini mají i bílé misionářské oblečení)

chybí mi tu i náš duchovní správce:

mužská část:

s rodinou:

Evi, naše společná:

a pak jsme se spojili i s Islandem:

POKOJ není možné koupit, neprodává se… pokoj se trpělivě hledá…tvoří se malými řemeslnými  gesty…

Trpělivost je to, co mi chybí…

Prosím, kéž nechybí Vám…

Těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jsem při cestě do práce měla chuť zastavit několikrát…zastavila jsem jen jednou a přesto nádhera ranního oparu nad loukami

nešla zachytit tak, jak jsem ji viděla ve skutečnosti.

Tento, foťákem těžce postřehnutelný opar nad loukami, mi připomněl nedělní setkání i slova o. Jeronýma, kterou komentoval úryvek z Bible, z knihy Genesis, kap. 14, ve kterém došlo k setkání dvou mužů:

…Tato radost se projevuje pokaždé, když se setkají dva Boží přátelé a začnou si sdílet své zkušenosti. Každý z nich totiž okamžitě postřehne, že toho druhého vede Bůh. To, co ve svém vlastním dobrodružství nevidí vždy zcela jasně, rozpozná neomylně ve zkušenosti druhého člověka.

A stopa Boží ruky mu rozechvěje srdce...

…

Díky Vám za Vaše milé komentáře a díky za dnešní ranní opar a mějte pěkný den 🙂

Těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Tak jako jsem minule fotila prozářené květy, teď jsem měla pocit, že se snad ani fotit nedá. Pršelo. Jako j- mám ráda déšť, ale nějak mi v poslední dny byla zima. Dnes jsem ale jednu chvilku vyšla na zahradu a uviděla nádheru. Konečně. Protože, když mi děti nadšeně sdělovaly, že si zasadili semínka- zrní- na podzim- netušila jsem, co mě na záhonku čeká. Záhonek se nedá použít, neb díky teplé zimě už velmi brzy bylo vidět, že se má zrní čile k světu. Napřed jsem myslela, že to prostě zruším, protože nemám kde nasadit řepu, nicméně pak ve mně zvítězil pocit možné krásy. Velmi ráda totiž sleduji obilí, jak roste, vlní se, zraje…

A víte, nad čím jsem se dnes musela na jedné straně pousmát, ale na druhé mě to přinutilo se zamyslet? Ležím teď v knížce o Vincentu Pallottim a čtu:

Když brzy ráno přicházel do kostela, před jeho zpovědnicí již stála skupinka lidí. Pokud bratr neotevřel včas kostel, Pallotti mu vynadal a dával mi za příklad kupce:

Podívej se, s jakou přesností a horlivostí oni ráno vstávají, aby získali peníze. Vůbec jim není zatěžko. Stejně tak i večer pracují do pozdních hodin. Copak bychom se pro Boha neměli stejně tak snažit?

Pěkný sobotní večer a zítřejší sváteční den přeje a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Dny zase utíkají jeden za druhým. Vrátila jsem se do pracovního procesu a nestačím se divit, jak vzpomínky na naše putování zůstávají stále víc ve vzpomínkách.

pro mě nezvyklý pohled z nezvyklého místa  na ranním sluncem zalitý Klokočůvek…

a dnešní ranní slunce

Nechtěla bych, aby naše putování zůstávalo jen ve vzpomínkách 😉 Na plánovaném popoutním setkání by bylo zajímavé slyšet, jaký byl návrat do reality všedních dní. Když vnímám realitu já, jsem vděčná za Boží KUK do mých dní. Jedno takové bylo, když jsem klikla na stránky s papežem Františkem a začetla se do jeho promluvy. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=20161

…svatost je Ježíšovým darem jeho Církvi, aby bylo zřejmé, že ON vybírá lidi, na nichž je jasně vidět, že posvěcuje On

…byli tam mnozí další, na nichž je zřejmé, co je „prvním pravidlem svatosti: totiž, aby Kristus rostl a my se umenšovali.

To je pravidlo svatosti: naše ponižování, aby Pán mohl růst.“

😉

Rozumíte tomu?  Zase jsem u toho…musím se umenšovat,aby ON mohl růst…Kéž nám odlesk našich svatých dává sílu.

Přeji Vám pěkný den a těším se příště Kejt