Když jsem dnes poklízela a chystala si krmení pro zvířátka, byla jsem teda překvapená zimou. Králíkům bude potřeba vodu dávat teplou, neb ani já bych se neodvážila napít vody,když je všechno kolem tak studené. Soused škrábal na okně auta nějakou námrazu a já si smutně říkala, tak už je to tady. Potěšily mě však podzimní kratochvilné vystřihovánky od Vránů.
A pak jsem si dala do pořádku zákoutí před verandou:
A čtu 🙂 :
…Každý člověk, který se svém srdci nosí vznešený cíl, si vybírá vzory a neustále k těmto vzorům vzhlíží. Své vzory si může vybrat mezi velkými vědci, umělci, vojevůdci; mezi svatými a lidmi modlitby. Vybíráme si je za vzory kvůli jejich osobní hodnotě. Jak ale přišli k té vysoké osobní hodnotě? Všichni bez výjimky v sobě měli určitou hnací sílu: jakési malé “něco”, ukryté v hlubině jejich srdce, o co pečovali a co rozvíjeli, a co jim také umožnilo, s ohledem na osudové určení každého z nich, překonat všechny překážky a vyrovnat se se všemi nezdary; malé “něco” v hlubině jejich srdce, bez čeho by nic nepodnikli a v ničem nepokračovali; bez čeho by byli pouhým stínem sebe sama. Jak nazvat to “něco” ? Síla? Plamen? Či snad lépe: kousíček kvásku?
V srdci učedníka sv. Benedikta, jež je určeno k tomu, aby zdolalo dlouhou cestu, najdeme tedy rovněž to malé “něco”, jehož prostřednictvím jednoho dne všechno začalo, jehož prostřednictvím všechno každý den začíná znovu. U mnicha je to “něco” božská milost, a nic jiného než milost to ani být nemůže. Tato síla, tento plamen, tento kousek kvasu, jedním slovem- tato milost se nazývá modlitba. Skrze ni jsou všichni naši velcí předchůdci, jsou pro nás vzory. Skrze ni všechno začali; a skrze ni všechno získali.
Plamen,plamen, kousek kvasu: nač hledat obrazná přirovnání pro vyjádření prosté skutečnosti? Ten kousek kvasu, jež podobným způsobem podněcoval všechny ty, kteří nám mohou býti vzory, to byla jednoduše veliká láska k vědě, k umění, dobročinná láska; u těch kteří se oddávají modlitbě, je to velká láska k Bohu.
(O. Jeroným Umění naslouchat)
A ještě jedno potěšení kromě četby:
při benefičním koncertě Sešli se, aby pomohli v Ostravě v Zábřehu 🙂
Bylo to tam krásné a Vám všem přeji pokojný den babího léta, v srdci to “něco”, co nás posouvá dál … a těším se příště Kejt
Jak tak ležím občas v té knížce o.Jeronýma, došla jsem k jeho kapitole “Dobrých vlivů” na utváření mladého člověka. Každý z nás něčím prošel, něco, co nás utvářelo, posouvalo, ukazovalo směr…a to,co jenom tuším, ale za co jsem vděčná, o. Jeroným potvrdil:
…Dobré vlivy nepocházejí z žádných velkolepých skutků; prostý postoj, pouhé slovo, pochází-li od bytosti, která v sobě neustále pěstuje kvalitu, postačí. :-)…
…Jedno orientální přísloví říká:
…”krásnou hedvábnou látku získáme z obyčejných listů moruše.”
To souhlasí, ale jak vzdálený je výchozí bod od konečného produktu. Čest tedy budiž vzdána těm,kteří umějí provést onu proměnu…
Úžasné…
I když ještě na krásné hedvábné látce člověk stále pracuje,stejně mě to naplňuje vděčností, že člověk měl nebo má kolem sebe lidi, kteří ho utvářeli a utvářejí…
A tak jsem s vděčností zas jednou tvořila svatební tvoření:
a pak přišlo ráno:
A o.Jeroným pokračoval :
… Nechtějte po svém učiteli, aby k vám mluvil a nic neřekl. Ptejte se ho na problémy lidského osudu a na podobné, stále aktuální problémy. Jak on sám je prožívá? Jak to dělá, že je dokáže statečně a klidně přijmout? Ptejte se ho na to, co ví jistě, o čem už nepochybuje, co považuje neoddiskutovatelné a neměnné.
Ať s vámi hovoří o dramatu své pravdivé osobnosti, ne o povrchní komedii, kterou ho možná okolnosti nutí hrát. Ať se s vámi podělí o svou nespokojenost a své naděje, o svou náboženskou víru, svou důvěru v Boha, svou modlitbu.
Zeptejte se ho, jak a nakonec se sebedarováním osvobodil od sebe sama. Zjistěte,odkud pochází jasnozřivost, se kterou jisté věci odmítá. Ať se vám svěří s objevy, které mu přinesla jeho mlčenlivost. Ať vám poví, kde se rodí jeho slzy a co je důvodem jeho úsměvu. Snažte se proniknout až k podstatě tohoto člověka. A pokud bude ochoten vrátit se ke svým školním sešitům či nástrojům učedníka,poděkujte mu svou učenlivostí.
Mí učitelé mi řekli: “Nenarodil ses na světě sám. Na počátku jsi všechno přijímal, ale nevědomky. Teď, když jsi dosáhl věku rozumu, přijímej všechno, ale s plným vědomím. Neboť v životě ducha je člověk dvacet let začátečníkem, v životě modlitby je začátečníkem třicet let. Než uplyne tato lhůta, je tvá hodnota výlučně hodnotou toho, co jsi zdědil. “
🙂
Mějte krásnou, požehnanou neděli, vystavme se “dobrým vlivům”, hledejme je a nepřestávejme 🙂 . Těším se příště Kejt
Včera byla u Maria Skály pouť ke svátku Narození Panny Marie. (Tak jako vloni https://www.klokocuvek.cz/stesti-nejsou-splnene-sny/ ) Mši svatou jsme slavili společně s o.biskupem a poutníků k Panně Marii se svými prosbami připutovalo opravdu hodně…
Při chystání pouti jsem poprvé držela v ruce hodně anturií a honila jsem hlavou jaké to mám vlastně štěstí a cítím se obdarovaná, že mohu držet v ruce krásné květy, ke kterým bych se normálně ani třeba nedostala…
Pak jsme se u Skály ocitli ještě večer… a bylo to úplně jiné…
A pak, večer, jsem otevřela knihu:
…Bratře: ty krásné obrazy, krásné barvy- moře, nebe, slunce, pláže, květiny-, posuzujte to nezaujatě.Defilují před vámi jako na plátně: nechytejte se plátna…!!!
Když se vám nabízí nějaké potěšení nebo krása, řekněte si: “Vím, dobře vím, že pominete, je to záležitost několika hodin. Pominout: to je vaše přirozenost; v tom možná spočívá váš hlavní půvab . Nuže, obdivuji se vám, dozajista ano: ale mé srdce si uchová svou nezávislost! “
…
Bratříčku, milujete přespříliš krásu? Ne, vy ji dost nemilujete. Nemilujete ji natolik, abyste byl schopen vystoupit po žebříku až na vrchol bez toho, abyste se zastavoval na nižších stupních, kde se dělají ústupky. Máme totiž různé stupně krásy. Je tu krása uměleckých děl: linie, rytmus, dojmy a sny…(Ano, a co dál?) Mnohem poutavější je krása přírody: světlo a barvy, krása drobností i krása dálek; krajiny…(A dál?)
Ještě krásnější je krása ducha a srdce. Hlavně ale krása životů blízkých Bohu! Krása vydobytá, ale přesto přijatá; krása ohrožovaná, a přesto pokojná; krása blahodárná a tajemně přitažlivá; krása spojená se štěstím; krása vše přesahující.
…
Pojďte, budeme se navzájem podporovat při hledání dobroty a krásy nekonečné a nehynoucí; která by byla osobou, odměnou, srdcem, věčností. Pojďte; pojďme; pojďme společně, Pán nás přitahuje a nakonec i naplní. Budeme utišeni. A podpoříme mnoho přátel.
(O.Jeroným)
Tak k té cestě za objevováním pravé Krásy hodně odvahy nám všem 🙂 Těším se příště Kejt
…Rozhovor je pro lásku k bližnímu důležitý jako krev pro tělo.
Když krev přestává proudit, organismus umírá. Když odumírá rozhovor, umírá láska a na její místo nastupuje zášť a vztahovačnost.
Rozhovor však může odumřelý vztah obnovit.
Otevřený rozhovor ten zázrak dokáže- může probudit k životu nový lidský vztah a znovu vzkřísit ten,který už byl mrtvý…
(Reuel Howe)
Udělal mi radost, ukázal směr…
A pak také Evík http://kouzlodomova.blogspot.cz/2012/09/oblibenec.html .Také mám na zahradě jeden ořechoplodec, a i když vůbec nerozumím tomu,proč se mu říká ořechoplodec- pro jeho modrou mně neustále těší. Zrovna kvete a už jsme nad ním stáli a obdivovali ho…
No a i u nás je nadšený prvňáček…
Kéž by to první nadšení nikdy neztratily a ještě ho dokázaly rozdávat… Těšíme se…
Mějte pěkný den a užívejte si zářijových paprsků a začátků…už nikdy nebudou stejné… Těším se příště Kejt