Nejprve hledejte Království

Vítám Vás u nás 🙂

U Evika na stránkách http://kouzlodomova.blogspot.com/2011/07/bozi-pozehnani.html jsem uviděla krásný obrázek nad dveře…Boží požehnání…moc se mi líbil text, ještě jsem takový nikde neviděla… a Evík mi napsala, ať vyfotím to své…

Jenže já mám zas jinačí. Dlouho mi visel nad dveřmi, až letos před vánocemi jsem dělala reorganizaci a pár obrázků vyhodila- poměnila a Boží požehnání jsem si dala víc na oči. A ještě abych vysvětlila, jak jsem k němu došla…

Tchán je samouk-řezbář- dlátka se mu v rukou jen míhají, jak po másle kloužou v lipovém dřevě a nabídl nám, ať máme památku, že nám něco nad dveře vyřeže…

A my chtěli něco, co by nám NĚCO řeklo…nějaký “program”, povzbuzení, požehnání…

Na textu jsme se shodli skoro současně a manžel už jen namaloval návrh a děda se pustil do vyřezávání… 🙂

Nejprve hledejte Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno...-tak zní úplný text z Písma

Levá strana ukazuje, kde čerpat a pravá znázorňuje bohatství 🙂

Vlevo je naše kaplička v Klokočůvku
a z doby vánoční

Tak tak…

Dnes přes den průběžně prší, klučík vždycky vytáhne sekačku, poseče dva pruhy a letí ji schovat… 🙂 já trávím čas v sále a najednou jsem vyšla na dvůr a na obloze krásná duha…

a nastalo hledání toho “pravého” pohledu…lepší foťák nemám, takže to nešlo víc…

Nasmáli jsme se u toho…ale mi se k tomu vybavila ranní modlitba, co mě doprovází z dob dospívání…(objevila jsem ji jen tak, na zažloutlém novinovém ústřižku, nalepenou na starých dveřích)

Prosba jitřní

Ó, rozsviť ve mně světlo radosti,

                  aby tryskalo ven,

                            okny mých očí a úst,

                                        abych po celý den

                                              směl růst

                            do krásy, do lásky, do naděje.

Kéž se Tvé Božství ve mně

                      pousměje

                                        kéž mé srdce pohostí

                                                           všechny drahé i všechny cizí,

                                                                                    kéž z něj Tvá síla nevymizí.

                                           Ó, rozsviť ve mně světlo radosti…

Á slyším venku sekačku…svítí sluníčko, musím se smát…snad se něco stihne poséct 🙂

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

 

Neděle a svatá Anna

Vítám Vás u nás 🙂

Včera  jsme byli na pouti ke svaté Anně ve Staré Vodě…Po revoluci se zde obnovily poutě k této známé světici…Svatá Anna je maminkou P. Marie, takže je babičkou P. Ježíše. A je patronkou za šťastný sňatek a manželství, za požehnání dětí, za šťastný porod, matek, vdov, hospodyň, dělnic, domácích zaměstnanců, horníků, tkalců, soustružníků, uměleckých truhlářů, mlynářů, kramářů, provazníků, krejčích, krajkářů, čeledínů, za déšť, proti bouřce a za znovunalezení ztracených věcí…

Jezdíme zde rádi, každým rokem, jen když jsem měla malého Petříka, tak jsem byla potřebnější doma…Mám ten dojem, že nemáme žádnou jinou tradici- myslím poutní- než  každým rokem se na tohle na tohle poutní místo vydat…hmmm

Rok 2009

Jméno Anna je druhé nejoblíbenější dívčí  jméno pro narozené děvčátka v r. 2010.http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nejcastejsi_jmena_deti_v_lednu_2010

Kostel se nám vynořil mezi stromy...

 Zaniklá obec se nachází ve vojenském prostoru Libavá. Tato obec fungovala do konce 2.svět.války, poutě na svátek sv. Anny a Jakuba Většího se zde konaly již od konce 16.st. Jméno vesnice je odvozeno od názvu potoka(Stará Voda- Altwasser), který jí protéká. Poutě zde bývaly veliké, slavné, chodila zde procesí nejenom z Libavska a Budišovska, ale i z Olomouce, Fulneku, Příbora, Krnova, Opavy i z Kroměříže…Jenže po odsunu původních obyvatel  zůstala obec prakticky pustá… V r. 1946 ještě přišlo první poválečné procesí ze Sv. Kopečka, ale již v r. 1947 byla celá oblast vyhlášena za vojenský výcvikový prostor, odejít museli i poslední civilní obyvatelé ze všech obcí v prostoru. A všechno zůstalo opuštěno.  Nejprve zde “hospodařila” Československá armáda- její hospodaření je zachyceno na fotografické dokumentaci v nálezové zprávě Památkového úřadu v Olomouci. A po okupaci Československa v r. 1968 vystřídala Českosl.armádu sovětská vojska.  A devastace kostela pokračovala.

 Kostel se  pomaloučku  opravuje a  jen fotografie dokazují, jak smutně zde šel čas. Jezdíme zde od r. 1990 a vnímáme tu snahu dodat kostelu jeho vznešenost.  Někdy je minulost hodně bolestná. A letos také poprvé bylo zataženo, studeno a i déšť se přehnal…

Martínek u "Královské studánky" v r. 2010

Jestli máte chuť – více informací se dočtete na následujícím okazu. Já čerpala z knihy Poutní místo Stará Voda z r. 1997 z Památk. úřadu v Olomouci

http://ado.cz/poutni/stara_voda/stara_voda.htm

Slyšeli jsme zde povzbuzení, abychom se snažili pěstovat mezi sebou co nejlepší vztahy. Aby naším vztahům vládlo světlo, tak jako září světlo svícím a jestli nám to nejde,tak máme nechat do našich vztahů svítit světlo Ducha. Máme o něj prosit, aby ty  vztahy byly co nejhezčí…

Jinak se nám domů vrátili kluci

Cestou k domovu
Martínka jsem čekala doma, Kačka pomáhala s krosnou 🙂
A dítka zažila první stahování králíka 🙂
Na pouti byl i "bojovník"- kluci si mohli vyzkoušet v ringu 🙂 souboj s meči, Martínkovi však stačilo koupit si dřevěný nůž...no jo, kde jsou ty časy, co jsme si z pouti vozili růženec- třebas byl sladký 🙂
A všude kolem kvetla mateřídouška...bylo to jako pohlazení 🙂 v tom studeném dni...

 Těším se na teplé dny a Vám přeji pěkný začátek dalšího týdne. Kejt

Vůně bylinek

Vítám Vás u nás 🙂

“Krása spočívá v užitečnosti…”

                                                                               (matka Ann Leeová, zakladatelka hnutí  shakerů)

Když ještě nepršelo 🙂 , užívali jsme si sluníčka v lesích kolem a při tom jsem plnila košík bylinkami…

s třezalkou
dobromysl
mateřídouška
a v košíku
a doma, roztříděné, nachystané do čaje i zdobení, neb prostě bylinky musí a chtějí být i užitečné 🙂

 Kořenářka

                 Suším, suším bylinky, velký i ty malinký

                                   tento vývar horký pít

                                                         a za chvíli budeš fit.

                                   Přidám trochu kopřivy

                                                         ta tvá zdraví oživí… 🙂

                  a pak jsem si také užívala konečně posledních zbytečků nezmrznuté levandule…všude okolo na netu jsem viděla nádherné stopy této bylinky, která- někdy mi připadá, že roste jen proto, aby svou vůní a oblíbeností překonávala všechny ostatní. Díky hodné Šárce, http://sar-decoration.blogspot.com/2011/06/palicky.html   která  mi poslala  návod, ač ode mě dostala pouze prázdný email, jsem se i já mohla pustit do pletení 🙂

začínám...
hotovo
vracím ji na původní místo
a také běláskům levandule voněla
a ještě mě čekalo levandulové tvoření do obchůdku
a hotovo

A při té vší kráse se mi vybavil citát od F.M. Dostojevského “Krása spasí svět”

Když jsem ho poprvé slyšela- v promluvě o. Vladimíra Schmidta- při zahájení Přehlídky Církevních škol v Odrách- vůbec jsem mu nerozuměla.  Naštěstí mu nerozuměl ani otec a tak nad ním chvíli přemýšlel…Říkal, že tomu nerozumí, jak může nějaká krása “spasit” svět, ale že si pak uvědomil, že pokud nás krása vede v myšlenkách na Toho, kdo ji stvořil, pokud nás vede od sebe, směřuje k nebi, pak ta krása spasí svět…

Mějte se krásně a těším se příště Kejt

Kopretinová svatba

Vítám Vás u nás 🙂

Ve čtvrtek  se mi v obchůdku začaly hromadit kopretiny…

v obchůdku bylo chladněji než jinde v domě...

…blížila se totiž  svatba…byla jsem moc potěšená, že se našla nevěsta, které se líbí luční kvítí a přála si ho mít na výzdobu…a tak jsem se mohla zase těšit radostí z tvoření…

i hotové vazby jsem si nosila do obchůdku, aby byly pěkně "v chládku"
byl na ně krásný pohled

A pak přišla sobota a zdobilo se v reálu…

detail na obětním stole
pohled na hlavní oltář
pohled od ambónu

P. Petr  při závěrečném požehnání novomanželům popřál, aby nezapomněli, že jejich svatba byla kopretinová, protože všude vidí samé kopretiny, a že kopretina je pokorná, skromná a krásná květina…tak aby i jejich vztah zůstal pokorným a krásným 🙂

Při promluvě novomanželům připomněl smysl manželství- beru si tě,abych tě učinil-(a) šťastnou, šťastným…a já si uvědomila, že jsem hodně obdarovaná, když mohu být na tolika svatbách a znovu a znovu slyšet krásné myšlenky, no a doma je uvádět ve skutek! 🙂  Pane, díky…

A taky jsme s dětma malinko malovali- nebo- spíš kapky z deště malovaly…

Nasypali jsme na papír barvy na barvení oblečení a zbytečky potr. barviva...
pak dali výkresy pod deštěm smáčený keř- protože než jsme si výkresy nachystali, tak přestalo pršet 🙂
a pak třepali a třepali...
...a třepali...
a koukali, co s nám vytvořilo...

Musím říct, že to dítka zaujalo, ale prosím! pokud to budete zkoušet, neberte ty barvy na oblečení…Já si to vůbec neuvědomila a chtěli jsme mít velký výběr, jenže, když si šly dítka umýt ruce, tak “posahali” i oblečení, co bylo na odmočení v umyvadle…a to už je na nic…a navíc i ruce, Marťásek dokonce i nohy měl v takovém stavu, se kterým moc nenaděláte, protože holt barvy na barvení drží dobře 🙂  Tož tak…

Mějte se krásně a těším se příště Kejt

…a přineslo užitek

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes celý den nosím v hlavě myšlenku z včerejšího čtení evangelia. Bylo o Rozsévači, který vyšel, aby zasel semeno. Některé padlo na kraj cesty, přiletěli ptáci a sezobali je. ..Jiné padlo na kamenitou půdu, kde nemělo možnost pořádně růst, protože neleželo v zemi hluboko… Jiné padlo do trní, trní vzešlo a udusilo je…Jiná však padla do úrodné půdy a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný…

No a na porozumění nám otec Petr přečetl následující zamyšlení od spisovatelky p. Hany Pinknerové z knihy “Budu asi lítat” – možná to bude trošku delší, tak se pohodlně usaďte a dejte prostor vaší představivosti 🙂

Zpracovat včas

 Dneska jsem neměla moc času na vaření oběda. Naštěstí jsem včera uvařila kotel čočkové polívky, že jsme ji nedokázali sníst. Byla tedy zase čočková polívka a pak palačinky. My je máme rádi s domácím meruňkovým džemem, s bílým jogurtem, sekanými ořechy a špetkou skořice. To je dokonalý chuťový akord. Něco jako E9.

Domácí meruňkový džem je zaručeně domácí. Vím to, protože jsem ho u nás doma sama vařila. Tehdy o prázdninách bylo horko, meruňky na naší zahradě rychle dozrávaly, padaly na zem do trávy, kde po nich lezli mravenci a hodovali na nich vosy. Rychle začínaly hnít. Bylo nutné je rychle sklízet a zpracovávat. Meruňky byly tak krásné, velké a šťavnaté…

Vysílala jsem holčičky několikrát za den posbírat spadané ovoce. Ochotně běhaly na zahradu a přinášely plné košíčky meruněk. Pořád jsme je jedli, vařila jsem meruňkové knedlíky, pekla koláče s meruňkami, ale meruněk byla pořád hora. Od rána do večera jsem vařila džem. Když jsem tak vařečkou míchala tu slunečně oranžovou směs v  hrnci, představovala jsem si , jeké to bude, až ten džem budem v zimě mazat na palačinky k obědu nebo na chleba s máslem ráno k snídani. Snila jsem o tom, že do malých lahviček zavařuji léto. Chuť a vůni léta na zimu. A tak jsem nelitovala času ani námahy, ani peněz za cukr a zavařovala a zavařovala. Nechtěla jsem dopustit, aby se ta bohatá úroda zkazila. Aby přišla vniveč.

    Jak jsem tak smažila ty palačinky , přemýšlela jsem o zajímavé přednášce, kterou jsem slyšela o víkendu.Docela souznila s tím, co jsem si krátce předtím přečetla v nějaké knížce. Chtěla jsem si to nějak porovnat v hlavě, projít své poznámky z přednášky,možná znovu přečíst tu knížku, dokud to mám v hlavě, dokud to nevyšumí. Možná bych si je mohla zapsat i do svého deníčku, co mi připadalo důležité pro mne. Promyslet, co mohu  vyvodit pro svůj život. Jinak na to zapomenu. Jeden z mých šuplíků u psacího stolu je plný různých sešitků s poznámkami ze zajímavých přednášek, ktré jsem si už nikdy po zapsání nepřečetla. Ty zajímavé myšlenky přišly vniveč!

          Jejda! To je stejné jako s těma meruňkama!

         Musím zpracovat úrodu myšlenek, které mě oslovily. To je přece minimálně stejně důležité jako meruňky. A do zavařování jsem se pustila, protože to bylo potřeba, i když se mi někdy nechtělo. Neodložila jsem to na příští týden nebo až se mi bude chtít. Dokonce jsem se jednou nešla s dětmi koupat. Bylo jasné, že tohle se odložit nedá. Proč teda se zpracováním myšlenek tak váhám? Princip je jasný, to je jasné. Nejsem já náhodou skrytý materialista? Když ony ty staré, vyčichlé myšlenky tak nepáchnou a nemusí se vyhazovat do popelnice jako staré meruňky…

   Ale je jich taky škoda.

 

No a se “zrnem” Božího slova je to podobné. Pokud je nezpracujeme včas- nevydají užitek, nevyčerpáme to slovo naplno. Chtějme to, co slyšíme- zpracovat 🙂 … pak vydáme  plody… 🙂

p.s  …dnes jsme měli k obědu velký hrnec čočkové polévky a palačinky s domácí meruňkovou marmeládou 🙂 jen na povrch palačinek máme rádi tvaroh nebo někteří z nás raději šlehačku 🙂

Kačka nad polévkou
A palačinky čekají

Tak Vám přeji prostor a chuť ke zpracovávání myšlenek a klidnou noc 🙂 Kejt