Vstup do adventu

Vítám Vás u nás 🙂

Vždycky,když se mi sál zaplní vůní jehličí a jeden věnec za druhým mi roste pod rukama, přemýšlím co to má v sobě advent tak kouzelného, že skoro všichni chceme mít doma jeho symbol- adventní věnec. V pedagogice Franze Ketta je krásně vysvětleno, že adventní věnec je symbolem života a naděje… Kruh je symbolem nekončícího společenství- rodinného kruhu,který nemá začátek ani konec a Bůh také nemá začátek ani konec. Někdy mám pocit, že při tvoření adventního věnce  neseme v sobě touhu být pospolu, mít se rádi a prožívat čas více niterněji. Je otázka, jestli si na sebe během dlouhých večerů najdeme čas, jestli si budeme vykládat o svých nadějích, tužbách, přáních, o tom, co prožíváme… jestli nás adventní věnec na stole spojí, tak jako nás spojuje jeho výroba.

setkáváme se s maminkama a dětma při lámání  zelených větviček…

protože i tehdy, když něco ohýbáme, lámeme, tvarujeme může vzniknout něco nového…

použili jsme všechno, co bylo nalámené a tak jako má každá větvička své místo, tak i v našem životě má své místo všechno, co prožíváme…

tak jako každá větvička patří k sobě, i my, když si podáme ruce, patříme k sobě, můžeme se jeden o druhého opřít 🙂

světlo svíčky nám prozáří tmu…nemusíme se ničeho bát… a pak už nás čekalo společné tvoření:

Těším se na chvíli, kdy i my rozžehneme první svíci u nás doma:

Těžký začátek je většinou desetkrát účinnější než lehký…

Přeji Vám pěknou neděli adventní a pokud máte možnost se podívat, jak to bývalo u nás, je to zde :

http://tvnoe.tbsystem.cz/index.php?cs/videoarchiv/npr_a0015_v1411__

Těším se příště Kejt

Do hněda

Vítám Vás u nás 🙂

Skoro bych řekla, že by se toto tvoření  mohlo nazývat do kaštanova 🙂 .Mám je ráda…jedlé…pečené i tyto 🙂 :

Hluboké touhy našeho srdce nejsou vždycky špatné, ale někdy volíme špatnou cestu k jejich naplnění.

Kéž se pak dáme aspoň zastavit.

🙂

Pokojný páteční den vám přeji a těším se příště Kejt

Do fialova

Vítám Vás u nás 🙂

Tvořila jsem do fialova:

op

…Každá věc pod nebem má svůj čas, říká Písmo.

Advent nás učí vnímat jeho cenu…

Přeji Vám pěkný den a těším se příště Kejt

Růžička

Vítám Vás u nás 🙂

Posílám Vám včerejší překvapení, které se nám ocitlo na stole, jen tak… Mi se moc líbí ta její barva:

A že jsem o víkendu spala v jiné posteli, vykoukla jsem ráno z okna a uviděla toto:

Ve chvilkách pokračuji v knížce od Immaculée, tentokrát jsem se vrátila ke knížce Odpustila jsem.Vracím se znova do doby těsně po genocidě a někdy si na lístek napíši nějaký odstavec, co mě zaujme a pak si ho dám před oči. A tak teď  naposledy jsem měla napsáno:

…Také jsem poznala, že když utrpíme v životě ztrátu, která se nám zdá nad naše síly, naše srdce a mysl se otevře zázrakům…a někdy i malý zázrak může posílit naši víru a pomoci nám přežít…(Immaculée po setkání s dalším přeživším)

…zatímco jsem čekala až se Bůh dostaví, trávila jsem čas očištováním srdce a modlitbou růžence. (Immaculée čeká celý  den na vízum, konzul odjel mimo město, je ráno a je naprosto bezdůvodné čekat na něj, je prostě mimo město, ale Immaculée to vízum potřebuje a tak usedá na lavičku a začíná se modlit)

odpustila jsem všem lidem na které jsem si dokázala vzpomenout, znovu jsem opakovala všechna jejich jména a poslala modlitbu a požehnání každému z nich. Přemýšlela jsem o veškerém požehnání a všech darech, kterými mě Bůh během posledních dvou let obdařil a poděkovala mu za každou milost zvlášt…

…bylo jen na mě, zda si zvolím víru nebo to vzdám…

A v knížce to pokračuje dál:

(stmívalo se a Immaculée razítko stále neměla. Pozorovala oblohu,ptáky, uvědomovala si, co všechno BVůh na tomto světě stvořil a za co mu mohla při tom čekání děkovat…Pak řekla:)

Nepochybuji o tom, že to zařídíš, Bože. Ale mám dojem, že tě budu muset poprosit, abys to trochu uspíšil. Můžeme se ohledně víza dohodnout na nějakém termínu- řekněme sedm hodin večer?

(v 18.45 pracovnice ambasády otevřela okno, poprosila Immaculée  o pas, jména lidí,které chtěla navštívit a za dvacet minut před ambasádou zastavilo auto, vystoupil konzulární úředník, převzal pas, dal do něj potřebné razítko a povídá:)

…Povězte mi- proč jste čekala celý den? Kdo vám dal tu jistotu, že vízum dostanete, když byla kancelář zavřená?

” Bůh,”- odpověděla jsem s úsměvem. ” Věřila jsem, že pro mě udělá zázrak, a udělal. Jediné, co jsem musela udělat já, bylo mít víru a trpělivost.”


Víru a trpělivost do našich všedních dnů vyprošuji sobě i Vám a těším se příště Kejt

Další dny

Vítám Vás u nás 🙂

Čas tak rychle utíká. Nedávno jsme měli u nás v kapli křtiny a já šla kolem zahrádky maminky křtěného miminka a objevila trávu:

a tak ji “přesunula” do kaple:

Když byl pokřtěn v řece Jordán Ježíš,z nebe se ozval hlas- to je můj milovaný syn, v něm mám zalíbení. Každý křest je mi takovou připomínkou, která mě pohladí – ty jsi má milovaná dcera- můj milovaný syn- v tobě mám zalíbení…a tak byl pokřtěn Petřík:

a těší mě, že pro mne  tím světlem…sluncem…oporou je Bůh  a že díky křtu má On zalíbení i ve mně

Stejné zalíbení má i ve vás 🙂 a tak nám všem přeji hezké dny a těším se příště Kejt

p.s. pokračování  setkání z Anglie najdete i zde:

http://www.modlitbymatek.cz/aktuality/setkani-s-veronikou-v-star-house