a tak se mi to v hlavě stále honí…Bůh nás stále předchází… 🙂 Přijde mi to úžasně uklidňující, že když já mám někam jít, že ON už tam je. Tak se mějte hezky a přeji nám všem poklidný, požehnaný pracovní den. Těším se příště Kejt
V dnešní sváteční, i vzpomínkový den všechny pozdravuji. Před xy lety jsem v dnešní den stála v bílých šatech u okna mého pokojíku a otevřely se dveře… a bylo ticho…
Když se dívám na krásu bílého kvítka, nedá mi to nežasnout nad jasem dnešního dne. I tenkrát bylo jasno, krásno a teplo…
Následující skladba je hrána po ranní mši svaté dnes. Je to srdeční záležitost 🙂 vím, vím, že je tam plno pohybu, nebyla jsem schopná lépe umístit foťák ale i tak …strýčku, děkuji…
Podzimní dny jsou tu…stačí vykouknout z okna, viďte?
a když konečně vysvitlo sluníčko, byla to radost:-)
Uplynulý víkend bylo živo, měli jsme krásné zážitky s koněm:
bylo to moc pěkné, kůň byl překrásný a ty krásné fotky jsou našeho duchovního správce 🙂
A jinak? Sáhla jsem po knížce a vypadl mi z ní lístek. Vyvolal mi na tváři úsměv, protože se mi líbil, ale i když jsem na něm měla napsanou stránku, z které jsem to opisovala, nevím, kam ho zařadit. Posílám Vám ho:
…mýlit se je lidské. Pán je na této cestě průvodcem, jehož MILOST a PŘÁTELSTVÍ jsou člověku OPOROU.
Nevyžaduje, abychom byli dokonalí, žádá pouze,abychom směřovali k dobru, abychom odpovídali na Jeho lásku.
Slabosti, rozpoznané a přijaté jako slabosti, nejsou této lásce na překážku. Naopak, obracejí pohled k Němu. 🙂 Jestliže jsme podlehli zlému, můžeme říct: Ježíši, vzpomeň na mne…
Líbí se mi a přeji Vám pokojný, hezký den a těším se příště Kejt
Dnes ten čas rychle letí, peču, chystám, tvořím a pak najednou klik, kliknu při tom všem na zprávy z Vatikánu a hledám, co papež František nám dnes posílá. A posílá 🙂 :
“…církev dnes nejvíce potřebuje schopnost hojit zranění a rozehřívat srdce věřících, tedy schopnost přiblížení a spříznění. Vidím církev jako polní nemocnici po bitvě. Je zbytečné ptát se těžce zraněného, zda má zvýšenou hladinu cholesterolu či cukru! Je třeba léčit jeho rány. Potom můžeme mluvit o všem ostatním. Hojit zranění, hojit rány… A je třeba začít zezdola“.
Když zezdola, znamená to ve své rodině, pro své nejbližší. Hojím rány?
Tak mám zas nad čím přemýšlet a jestli si to chcete celé přečíst, můžete zde:
Ještě mi tu chybí uvařit šípkový čaj 🙂 a lehnout s knížkou do postele 🙂 . Nu, čaj piji, v posteli ležím, protože neustojím na nohou, a knížka mi vypadává z ruky 🙂 foto sem nedám :-), ale vzpomněla jsem si, jak tu v ložnici řádily dítka a v ruce držely i foťák:
i jiné fotky jsou kouzelné, ale stejně tak nepoužitelné 🙂
Poslední věta, která mi utkvěla v hlavě, než mi knížka vypadla z rukou byla:
… Už léta mě povzbuzuje hecování Terezie z Ávily:Jen chtěj! To jediné se od tebe čeká. Stejně to chceš vidět jen proto, že ti to On chce ukázat, notuje si spolu s ní Augustin 🙂
Tak se mějte hezky, nemaroďte a těším se příště Kejt