Kolik lásky jsme každý z nás přijali daleko dřív, než jsme ji byli schopni také někomu dát…
Vítám Vás na našich stránkách.
Včera na několika místech po celé republice byla tzv. “Noc kostelů”. A ikdyž “náš” kostel známe, přijeli jsme do Oder, abychom se této noci zúčastnili.
Byla jsem překvapena, kolik lidí se přišlo do kostela podívat. Vím, že 170 lidí na Odry je “hrstka”, ale překvapená jsem byla. My jsme se šli podívat do věže… bylo to poprvé a poprvé měl člověk možnost podívat se na Odry z výšky…
Také jsme si “sáhli” na původní barokní cihlu… na schodech do věže je jedna přímo po ruce, jen jsem si ji zapoměla vyfotit…Na půdě je jich ovšem víc, jenže po klenbách se nesmí chodit…
Opačný pohled z uličky na věž
Od některých dveří a mříží máme klíče jen my sami- jen je použít…
I ty nejobyčejnější věci zkrásní, když je můžeme prožívat s někým…
Dnešní den byl bohatý na zážitky. Nejenže jsme oslavili slavnost seslání Ducha mší v oderském kostele, ale naši mladí hasiči z Klokočůvka měli ve Vésce soutěž. Byla napínavá a plná zvratů. Družstev bylo devět a poprvé soutěžili i naši Benjamínci, které jsme povzbuzovali přezdívkou piškoti…
Nakonec byly úspěšné starší děti, Klokočůvek A, kteří ve své kategorii skončili třetí.
Čekání na vyhlášení vítězů
A krásný okamžik jsme zažili i navečer, když na návštěvu k sousedům doletěl čáp 🙂
Přeji Vám pěkné vykročení do nového týdne a mějte se hezky Kejt
Když se o letnicích na apoštoly vylil Duch svatý, ani jeden nezůstal sedět na své židli, aby vychutnával své vnitřní hnutí. Hnalo je to do ulic , a to s takovým nadšením, že se lidé ptali, co asi pili…
Hledat a poznávat krásu ve všem je už samo cestou k vděčnosti…
Vítám Vás na našich stránkách.
V minulém týdnu jsme se vydali na cestu do Krkonoš. Vyhráli jsme pobyt v penziónu Permoník (www.permonik.eu ) a tak jsme se celá rodina vypravili na cestu.
Ještě musím podotknout, že malým dětem se neodjíždělo lehce. Ten den nám totiž naše kočka donesla ukázat týden stará koťátka 🙂
Cestou jsme se zastavili u přátel- Radu a Vojti- díky za oázu 🙂 a také jsme se zastavili na Hospitál Kuks.
Po ubytování v penziónu jsme vyšli na procházku ke kostelu sv.Petra a Pavla, kde jsme se podívali i na hřbitov, který vypovídal o minulosti toho místa a četli bolestnou historii Malé Úpy. V r. 1945 tam bydlelo 1000 obyvatel a po vystěhování mohlo zůstat deset rodin , s dětmi, celkem 50 lidí.
Večer nás čekalo seznámení s vílou Lucimírou, která nás a hlavně děti doprovázela činnostmi každý den. Takže jsme malovali, tvořili z hlíny, chodili stezkou, kde nám skřítkové nachystali úkoly, krmili ovečky, čekala nás olympiáda, kde jsme stříleli z luku, jezdili na velkých koloběžkách, tahali lano,grilovali jsme venku a také jsme se vyjeli podívat do Jánských Lázní a na Sněžku.
Malování s vílou
Celý nečekaný pobyt končil v neděli.
Cestou domů jsme se zastavili ve Zlatých Horách, kde probíhala diecézní pouť rodin a my se chtěli zúčastnit aspoň málem…
Stvořil jsi nás pro sebe, Bože.
Neklidné je srdce člověka, dokud nespočine v Tobě.
(sv.Augustin)
Po příjezdu domů naším krásným krajem,
děti první zamířily ke koťatům.
Venku ještě svítilo sluníčko, stromy byly posypány květy,
tráva se vytáhla snad o dvacet čísel, člověk vydechl- byl doma.
Všichni jsme na této zemi jen poutníci; skutečné putování nám to připomíná…
Je dobré mít spoustu možností…Ještě lepší je umět si z nich vybrat a ostatní pokojně nechat být…
Vítám Vás na našich aktualizovaných stránkách…
Uvedený citát nejlépe vystihuje dnešní radost z toho, že se nám podařilo po dvou měsících 🙂 zaktualizovat naše stránky pro otevřenější přístup Váš i náš… 🙂