Detail

Vítám Vás u nás 🙂

Dneska mi oči padly na dědův zámek,že je obalený, jak miminko v peřince:

Vzpomněla jsem si na pohled na bránu od hřbitova. Ta byla obalena  podobně, ale jinak:

Docela se mi ta dnešní peřinka u zámku hodí k tomu, co jsem četla ráno. Bylo to u sv. Terezičky, jak ona “rozumovala” nad tím, co to je být dítětem:

…Zůstat před Bohem malým dítětem znamená poznat svoji nicotu, očekávat vše od Boha, jako malé dítě očekává vše od svého otce; ničím se neznepokojovat, vůbec si nezískávat jmění.

Být malý ještě znamená vůbec si nepřičítat ctnosti, které konáme, a nemyslet si, že jsme něčeho schopni, ale uznávat, že Bůh vložil tento poklad do ruky malého dítěte, aby ho používalo podle své potřeby; vždy je to však Boží poklad.

Konečně to znamená vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti často upadnou, ale jsou příliš malé, než aby si ublížily.

ŽE BY TO TAK FAKT BYLO???

Ani se neptejte, co jsem potom našla, když jsem otevřela Písmo 🙂

Ale líbí se mi vracet se k tomu, co to znamená být dítětem v Jeho očích. Je to jako pohlazení…teď v neděli jsem Kačce vysvětlovala slova žalmu, co to znamená ” abych požíval Hospodinovy něhy”… něha… smála se tomu, když jsem ji ukazovala, co je to “něha”, ale očička jí svítily…snad na to nezapomene a jednou se k tomu vrátí. (…Víš, Maru, co jsi odjela…ona ty žalmy prostě zpívat chce…)

Bůh vložil tento poklad do ruky malého dítěte, aby ho používalo podle své potřeby 🙂 vždy je to však Boží poklad.

Není to úžasné?

Mějte pěkný den a požívejte Hospodinovy “něhy”. Těším se příště Kejt

Cestou

Vítám Vás u nás 🙂

Teď, jak se u nás objevil lehký závan sněhu, je krásné pozorovat tu nádheru. Skoro bych už zapomněla, jak je krásná.

Když jsem já teď stála před novou cestou, otevřela jsem Písmo a stálo tam:

Stůjte na cestách a vyhlížejte,

ptejte se na stezky věčnosti:

Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní

a vaše duše naleznou klid.

Nechtělo se mi věřit, co to mám před očima, ale líbilo se mi to…ptejte se…vydejte se po ní…No a pak můj zrak padl na pokračování toho verše:

Ale oni řekli:” Nepůjdeme.” (Jer.6,16) …

Co říct k tomu?

Trochu jsem chystala něco do tomboly:

A nad tou cestou přemýšlela. Ten den jsem otevřela i jinou knihu, kde stálo:

Kráčejte po přímé cestě svých povinností, aniž byste se dívali vzhůru; andělé vám v této noci stojí po boku; jejich ruka vás chrání. Přeje-li si od vás Bůh více, jeho vnuknutí vám to dá poznat.

🙂

Jít cestou svých povinností…nejjednodušší řešení. Krásné a pokojné. Už jednou jsem tu uvedla, že štěstím nejsou splněné sny, ale splněné povinnosti 🙂 a to se mě uklidňuje.

Mějte pěkný den a těším se příště Kejt

Křehká zima

Vítám Vás u nás 🙂

I k nám dorazily jemné sněhové vločky a mráz. Kapičky z minulého příspěvku ani nestihly spadnout a mráz je uzavřel v celé jejich kráse.

Jaký slabounký poprašek tu je, a přesto je to milé a pro letošní zimu i vzácné 🙂

Nakoukla jsem na stránky k papeži.http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19457 a jeho slova k jednotě se mi líbila. Tak nějak mi navázala na ty trapisty v Tibhirine. A na to, co se mi ohledně jednoty honí hlavou… Směřování k jednotě , to není to, že mám pravdu já, ale že dokážu přijmout i názor druhého, v čemž teda často plavu i já ….

…přijměme Pavlova slova jako výzvu k upřímné radosti z milostí, které Bůh udělil jiným křesťanům.

Je krásné uznat milost, s níž nám Bůh žehná, a ještě krásnější najít u jiných křesťanů něco, co sami potřebujeme, něco, co bychom mohli od svých bratří a sester dostat jako dar

Kanadská skupina, která připravila podněty pro tento Týden modliteb, nevybízí jednotlivá společenství k úvahám nad tím, co by mohla dát svým křesťanským bližním, ale k setkání a společnému hledání toho, co by mohla čas od času čerpat od jiných společenství. To vyžaduje něco víc. Vyžaduje to pokoru, reflexi a neustávající konverzi.

🙂

Pokračujme po této cestě a modleme se za jednotu křesťanů, aby toto pohoršení pominulo a nebylo již více mezi námi. Děkuji!

Na naší společné ekumenické bohoslužbě v Odrách o tom mluvil i  kazatel Radek Hanák … jednota je v postoji,  to není to, že mám pravdu JÁ, ale v úctě přijímáme druhého…jeho zvyky… postoje…

Já vím, že se tomu člověk učí pořád…stále…a že ne vždy se mu to daří…

ale je to krásné, když nepřestává 🙂

Děkuji vám za vaši návštěvu zde 🙂 , za vaše stopy a povzbuzení a těším se příště Kejt

Jednota křesťanů ?

Vítám Vás u nás 🙂

Naše slepičky mají “havaj”. A když už náhodou něco snesou, žasnu 🙂 :

skořápka je krásně nakrčená, jak já po ránu :-)))

nebo je vejce malinké, jak od nějakého malého kuřátka

chystám se je vyfouknout a dnes použít… slepičky jedna jak druhá a tolik rozdílnosti ukrývají 🙂

Jinak u nás prší. Máří zažila hned první den sněhovou vánici, že nebylo vidět na krok. Těším se na její fotky. Ta naše krása zde vypadá přece jen trochu jinak:

Tento týden se  v církvi  modlíme za jednotu křesťanů. Docela těžký úkol. Někdy by mě zajímalo, co si lidé pod tím pojmem jednota představují. Jak ji vnímají. I já nad tím přemýšlím… jednota… aby byli jedno… Mě by se taková diskuze- setkání – dialog  nad tématem jednota  líbil, jen si nejsem jistá, jestli bychom naše úvahy neskončili silným rozladěním a nepochopením, neřku -li hádkou 🙂 nebo by někdo mlčel a raději ani nemluvil. Takže, co nás povede k jednotě? Chceme ji vůbec?  Máme vůbec odvahu zadívat se do toho, co nám brání směřovat k jednotě? Mě nejvíc k vnímání jednoty nasměrovala  knížka Trapisté z Tibhirine. A to říkám jen “nasměrovala k vnímání jednoty” – tak slabé to ponětí o jednotě mám. Jeden úryvek Vám z ní pošlu:

…Stejně hluboko se mu do paměti vryl druhý, rovněž zmiňovaný zážitek z vlastního kláštera, kdy se společně s muslimským přítelem obraceli k Bohu v noční tmě kaple s “modlitbou a vzdechy”.

Christian cítil, vlastně věděl, že zde, v modlitbě a tichu před Bohem,

vznikla jednota v konečné fázi, která sice neodstraní všechny lidské těžkosti,

ale způsobí, že se stanou druhořadými…

Kdybychom kopali

ve studnici modlitby

dostatečně hluboko,

narazili bychom na Boží vodu.

(tamtéž)

Přeji Vám pěkný den. I když prší a jednota je těžká věc 🙂 Těším se příště Kejt


Zase život

Vítám Vás u nás 🙂

Kde se vzalo, tu se vzalo, zase se u nás objevilo nečekané chvění života. Babí očko.

Bylo to moc milé. 🙂

Jinak uplynulý týden byl velmi živý. Ale když mi zbyla chvilička, nakoukla jsem do knížky. Tentokrát to byly úryvky z poznámek tatínka  o. Jeronýma. Když jsem si přečetla následující úryvek, udivilo mě, že jsem si ho nikdy dřív nevšimla. Ale zůstal mi v hlavě. Ach jo, ta moudrost rodičů…

“…Jean (o.Jeroným, byly mu 2 roky) je hrozný taškář. Bere své sestře hračky, rozhazuje jí věci a pohrdá jejím smyslem pro pořádek. Ona se od něj naopak snaží získat vše mírností; se zvláštním, jakoby ochranným zabarvením hlasu na něj volá ‘maličký’ – a ‘maličký’ ustoupí. Vždyť tolik obdivuje svou sestru , která už zná spoustu věcí… a chce se líbit. Krášlí se mašličkami, šátkem nebo květinami a Jean, když ji chce pozlobit, říká: ‘ošklivá’. Ona se pak celá nazlobená utíká zeptat maminky, jestli je to pravda. Na tohle musíme dohlédnout, aby se dnešní spontánní jednání, nestalo zítra vadou. “

Vypravili jsme dcerku do světa, teda, dcerka se vypravila sama…už jsme do toho nemohli zasahovat 🙂

to je naše dnešní společná fotka, na 7 měsíců poslední 🙂

A Maří včera objevila u nás v ložnici záložku, kterou věnovala tatínkovi v r. 2008. Bylo na ní napsáno, jak jinak než :

Jdu spát v pokoji…

Přeji Vám všem krásnou neděli a těším se příště Kejt