Tajemství spojených srdcí

Vítám Vás u nás 🙂

Následující báseň  P. Josefa Veselého krásně vystihuje okamžiky uplynulých dní…a navíc v sobě skrývá i jednu touhu, přání…aktuální pro nadcházející dny…

                                                             “Tajemství spojených srdcí”

Aby se tak lidská srdce

    dovedla vždy k sobě  přiblížit

         Aby se více přelévalo čisté víno

                  z jednoho srdce do druhého

                              Aby stále teklo proudem

                                        Aby byl někdo,

                                                    kdo uvede do činnosti

                                                                        tento proud

                            Aby vždy byla srdce ochotná

                                         dávat ze své plnosti

                                                     Aby byla srdce tak plná,

                                                                   že by z nich neubylo

                                                                                ani po smrti

V tomto uplynulém víkendu jsme se, děvčata, domluvila na setkání, na výlet do Znojma a okolí… Bylo tam krásně…

dojely jsme na místo ubytování
vypadalo to tam krásně
měli tam ještě krááásnou nezmrzlou hortenzii
ozdobily jsme jim tam vstupní bránu
a vyšly jsme do města
u tohoto stolu nás čekalo dobré menu
něvěříme svým očím a uším .-)
polévka nás zahřála
jedna ulička
návrat ve tmě
a ráno nás čekal Retz
a uličky v něm
tyhle koupací jezírka mě okouzlila...brala bych je 🙂
nebo tohle
ozdobené vchody nás nezklamaly
v Pulkau byly zase krásné chvilky se zpěvem i tichem
a vlastně nás inspirovali tihle holubi...sedí tam jako noty... 🙂
uličkou ke hřbitovu a dalšímu kostelíku
cestou...
...
...uf, tak na tomto bych klečet nechtěla dlouho 🙂
hroby měli upravené jakoby jen zlehka...
a krásně
potkaly jsme jednu hodnou paní, co nás vzala všechny...
v Eggenburgu zas byly zajímavé tyto pomníky...na jednom byla místo kříže lebka a té si snad všimne každý 🙂
jedny tajemné dvéře...
...za kterýma nás čekal "náš" sv. Antonín... p.s. noc před tím jsme se dívaly na jeho život
cestou k výhledům...
noční pohled směrem k pivovaru a rotundě sv. Kateřiny ve Znojmu
mezi nově upravovanými terasami na stráni nad Dyjí
pohled k "našim"oknům a baroknímu sousoší Kalvarie...
tohle jsme si nemohly nechat ujít- už kvůli našim mužům 🙂
historický lis
káď bych hned brala s sebou... 🙂
v Laa an der Thaya Máří objevila stejnou hospůdku, jak v Irsku...prý to tam "vonělo" úplně stejně jako v reálu 🙂
radnice v Laa byla nádherná
cestou do termálních koupelí...
a tu odcházíme z termálních koupelí, vyhřáté a pěkně unavené

a míříme na cestu  k domovu 🙂

...aby vždy byla srdce ochotná dávat ze své plnosti...a aby byla tak plná, že by z nich neubylo ani po smrti...

díky Vám všem, kdo jste nám drželi palce, díky za tipy k výletům, díky za naše muže, kteří nás doma zastoupili a přeji Vám pohodový příští týden 🙂 Kejt

Když se otevřem, tak my dostanem

Vítám Vás u nás 🙂

Já tuším, že se divíte, co to mám za nadpis…ale, jak chviličku vydržíte- vysvětlím… 🙂

Vrátila jsem se o víkendu z Brna. Vím, Evíku, co chceš říct 🙂 jenže ani tentokrát jsem nestíhala 🙂

V Brně se totiž konala konference hnutí Modliteb matek… Co to jsou Modlitby matek se můžete dočíst třeba  zde http://farnostodry.cz/?page_id=997

Toto setkání se  koná jednou za rok…Většinou si ho nenechám ujít, protože se mi líbí a načerpám tam… Poslouchám přednášky,svědectví, modlíme se, slavíme mši svatou a docela dost se u toho napíši. Píšu si poznámky a pak se k nim vracím…Nejkouzelnější jsou pro mě okamžiky “náhod” nebo-li milostných pozdravů od našeho Pána, protože, jak jinak to nazvat než projevem lásky, když z úst kněze, kterého osobně neznáte , slyšíte na den narozenin zrovna ty slova, která jste slyšela v dospívání, když jste byla na dně a slovo jiného  kněze Vám dalo sílu do života?  To bylo třeba v roce 2009 a letos zas třeba “náhodou” se zpíval žalm, který nosím v srdci a vracím se k němu v těžkých chvílích nebo mi dojde souvislost, že pár dní před setkáním cítím nutnost modlitby za určité lidi a na konferenci mi přistane v rukou zprávička- pozdrav z Písma, která pro mě v prvních chvílích je úplně nepochopitelná, prostě jsem jí nerozuměla, rozčilovala jsem se, proč mám tak  těžký verš z Písma, že mu vůbec nerozumím a pak najednou v noci se mi rozsvítilo, jo, vždyť to je vlastně ono: Modlete se, aby Bůh otevřel dveře svému slovu… (Kol.4,3)

Prostě modli se…

mše svatá

A jak tak poslouchám ty přednášky a společně se zamýšlíme nad životem, slyším svědectví maminky, které zemřelo děvčátko v předškolním věku, slyším babičku, která prosí o modlitbu za svého rakovinou nemocného čtyřletého vnoučka, mladou paní, které zemřela kamarádka v mém věku, tak v tom hledám smysl, k čemu tu jsem vlastně “já”, když jsme zdraví, máme se rádi a žijem pospolu…

Pokochala jsem se nádhernou Stázičkou

A pak mi dala odpověď promluva otce Šebestiána Smrčiny:

…Boží láska je opravdová, nesobecká, chce nás udělat šťastnými a naše “vnitřní”  napojení na Pána nás uschopňuje milovat druhé, my se musíme otevřít a hledat toto napojení, chtít ho hledat, prosit, aby nám Pán tu lásku dal,protože sami nezmůžem nic, když budem hledat toto vnitřní napojení, pak  přijde samo, Boží láska si sama najde cestu…”Nejprve hledejte Království” 🙂 další pozdrav 🙂  Otec Šebestián nám přál, kéž neuváznem ve svých starostech, kéž neztratíme základní napojení ze kterého čerpáme, protože je tolik bídy ve světě, nejenom hmotné, ale i vztahové a my ji kolikrát ani vidět nechcem, ale , kdo jiný než my ji máme vidět? Vždyť jsme byli posláni sloužit– (my maminky doma, že? nám nemusí nic vykládat- děti, manžel, prádlo, úklid, vaření atd. atd), Pán každého z nás nějak vybavil, každý máme nějaké schopnosti, máme i rezervy, vyhýbáme se i těm situacím potřeby, nouzi, ale

když se otevřem- tak my dostanem…

protože naše srdce zaplaví radost, pokoj, svěžest, naděje… 🙂

sešlo se nás tam kolem čtyř stovek

No a pak jednou – před pár dny se mi tu v komentářích objeví pozdrav- ocenění

 od Letitii ze Slovenska za

Kejt – Klokočůvek (za povzbudivé svedectvo života, rodiny a viery)
viz.: http://letitia-tiba.blogspot.com/2011/10/ocenenie.html

Děkuji moc, nemyslím si, že by to bylo mou zásluhou, že se Vám mohu takto “otevřít”, ale otevřela jsem se a díky i za vaše obdarování a povzbudivá slova…díky, díky, díky…

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

p.s. jinak pracuji…

k dušičkám

…pracuji…

a další

…a pracuji…

a další

a další 🙂

Životní hra

Vítám Vás u nás 🙂

poslední růžičky ze zahrádky

Tak se nám doma konečně objevila nová koťata…Máma kočka je měla už před 14 dny, ale stále bylo ticho po pěšině…stále se jí nechtělo chlubit se novým přírustkem…Včera dítka lítala po dvoře a najednou Kačka zvolala: ” Ticho…já něco slyšííííím,…jééé…” a už šli po hlasech… 

a už jsou mezi námi

to bylo radosti… i kočár snesli z půdy, ale sranda byla, že než objevili ta  koťata, tak si půjčili podvozek  kočáru, dali si na něj sedačku a řádili po cestě…a pak,když už se dost najezdili najednou měli i uši připravené na to, aby zaslechli tenounké mňoukání…a hned věděli, jak kočár správně využít 🙂

Jinak jsem se setkala s novými lidmi v Brně při prodeji mých věnečků a moc jim děkuji- za vše, za milá slova a ochotné ruce pomoci  🙂

Mám napsat tvůj "pseudonym?" 🙂 🙂 🙂 to bysme řadu lidí popletli, co?
to jsem jáááá a věnečky
a to je kopule pavilónu...hned by se mi zamotala hlava, ale zaujala mě...tvarem mi připomněla sv. Petra v Římě

A pak jsem hledala něco pro povzbuzení-  otevřela svého “dvorního” básníka  a hned první báseň byla ta pravá 🙂 k zamyšlení i nasměrování…

Životní hra

      Abychom život svůj

             nehráli jen tak

     Abychom  při každé hře

             zůstali vždy sami sebou

                    Ať v bolesti  či nepohodě

                               dovedem jiným hrát pro radost

                               a svojí čestnou hrou

                                            učíme všechny pravdivě žít

                                                           pokorní a nenápadní

                                                                        v zákulisí nebo při potlesku

                                                                                                         v září reflektorů

                                  Abychom rostli v umění

                                          vděčně vše přijímat

                                          zlo  v dobré proměnit

                             a štědrými být v rozdávání

                                               Až na jevišti našich dnů

                                                             opona spadne naposled

                                                   kéž někdo jiný za nás říci může

                                                             že nehráli jsme jenom pro ošidný groš

                                                                                                                                                      (  P.Josef  Veselý)

Pro nadcházející víkend Vám přeji, ať ho hezky prožijete,  odpočinete a načerpáte nových sil. Těším se příště Kejt

Jakou hodnotu má přátelství?

Vítám Vás u nás 🙂

Přátelství má takovou hodnotu,

                 nakolik je ten první upřímný k tomu druhému

                              a nakolik si je ten druhý jistý

                                                věrností toho prvního…   

                                                                                                                                                (A. Guaidin)

           Od nás dnes jen krátce 🙂

Tento víkend jsme se “občerstvili” radostí ze společných setkání… Když jsme se  sešli v kuchyni , tak  jsem v jednu chvíli myslela, že kuchyň praskne hlukotem  sdílených prožitků… 🙂 nicméně přišla i chvíle ticha,kdy člověk slyšel vlastní slovo a my mohli vzpomínat na uplynulá léta.

sedíme nad fotkama z mládí
rozkrojení dortu k 89 narozeninám 🙂
"lehká" večeře- plněná pečená jablíčka a zapečené hrušky se sýrem, hrozn. vínem a zalité vínem 🙂

Když jsem tu na začátku vzpomněla přátelství, přišlo mi, že všechna naše setkávání se, vykládání, svěřování zážitků a předávání zkušeností směřují vlastně  k našemu rozšíření a prohloubení vidění světa… Jsem za to vděčná a díky Vám všem 🙂

 Přátelství pomáhá mladým vyhnout se chybám,

                 starým nahrazuje ubývající síly,

                                  dospělé povzbuzuje k ušlechtilým činům,

                                                    protože ve dvou se přemýšlí i jedná lépe…

                                                                                                                                                (Aristotéles)

dnešní setkání u pramene na Maria Skále
počítali jsme si do kroku
obešli jsme hřbitov
a někteří z nás vyzkoušeli i posilování rukou 🙂

Jinak uplynulý týden byl ve znamení tvoření…

chystání věnců
takhle to vypadá při práci- občas 🙂
tvořit chtějí i děvčata
a můj pohled z okna- neodolala jsem podzimním květináčkům

 Tak, tak u nás 🙂

Vybrat si přátele, znamená dát mu přednost před ostatními…

                       Obětovat se pro něj, znamená dát mu přednost před sebou samým…

Mějte se hezky a přeju Vám krásná, čistá přátelství 🙂  Kejt

p.s. A ještě jsem si vzpomněla- dostala jsem za úkol podívat se na rozdíly mezi mozkem muže a ženy a tak trochu to se vším souvisí 🙂

Bolest člověk prožívá v nitru

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jsme byli na pouti u P.Marie Bolestné na Cvilíně…

Hlavní oltář na Cvilíně

Kostel je zasvěcený P.Marii Sedmibolestné…otec Petr měl v promluvě pro děti nachystán úkol, aby daly dohromady sedm bolestí P.Marie- měl i nápovědu, takže jsme si osvěžili i dospělí, co těžkého Maria prožívala:- utíkala před Herodesem do Egypta, Simeon jí při obětování v chrámu předpověděl, že její duší pronikne meč, s bolestí hledá tři dny dvanáctiletého Ježíše v Jeruzalémě, jde s Ním při křížové cestě, je u Něho,když na kříži umírá, drží Ho po smrti na klíně a dívá se, jak Ho ukládají do hrobu… sedm bolestí…otec říkal, že bolest u člověka nejde vidět, člověk ji prožívá skrytě, v nitru, to, co Maria prožívala, když viděla svého Syna trpět- to jejich společné prožívání, to je nám skryté, ale Maria nám dala příklad- utrpení “nesla”, může to být povzbuzením pro nás, abychom každou bolest, trampoty, úzkosti nesli, Bůh je vidí a přidá je k oběti svého Syna…

pohled z boční strany kůru

Hm, je pravda, že je tento kostel tímto svým zasvěcením zvláštní; že nejsou jen kostely, kde je už z pouhého názvu slyšet pohlazení, povzbuzení a člověku je milo u srdce…tento kostel je připomínkou bolesti, utrpení, tíhy života… ale život je těžký…jen to umět přijmout…každé utrpení, bolest, nemoc je tajemství, někdy je zbytečné ptát se proč,( i když se tomu ptaní  nevyhneme)  až na věčnosti se dozvíme, proč to muselo být…  a někdy možná zpětně poznáme, že nás to utrpení, bolest, nemoc něčemu naučilo, že nás dovedlo k nějakému poznání…

A jinak jsme vystoupali na krásnou rozhlednu 🙂

Cestou vzhůru
vpravo otec Petr Kuník- co ho tu občas cituju 🙂
jeden -dá-li pán Bůh-a Martin bude chtít- budoucí svatý
cestou zpět jsme se zastavili na zámku v Raduni
kde byla i krásná výstava panenek a kočárků

 A ještě jsme sbírali žaludy, byly všude kolem, což v našich lesích nemáme…ale nejdou mi sem přenést, tak třeba příště 🙂

V týdnu jsme moštovali

nachystané jablíčka
šťáva tekla, ještě nebyl ani zapnutý odšťavovač
plním je do připravených lahví...
a pijem

 a ještě jsme tvořily s Evkou 🙂

napřed nasadit macešky
pak dozdobit květináčky
nachystat je
a dát do oken
aby potěšily
a přivítaly podzim
zrovna tak jako na kole u obchůdku 🙂

Tak myslím, že jsem dnes vyčerpala všechny mé zážitky i tvoření z uplynulých dnů. Díky Vám všem za  milé “stopy”, meily i nakouknutí jen tak. Mějte se hezky a nevzdávejte “to” … pěknou neděli a těším se příště Kejt

p.s. Jé, dnes jsem si vzpomněla, že kdybyste se chtěli podívat na ostatní fotky z naší pouti- můžete si kliknout zde :

http://farnostodry.cz/?p=2306   🙂