Následující báseň P. Josefa Veselého krásně vystihuje okamžiky uplynulých dní…a navíc v sobě skrývá i jednu touhu, přání…aktuální pro nadcházející dny…
“Tajemství spojených srdcí”
Aby se tak lidská srdce
dovedla vždy k sobě přiblížit
Aby se více přelévalo čisté víno
z jednoho srdce do druhého
Aby stále teklo proudem
Aby byl někdo,
kdo uvede do činnosti
tento proud
Aby vždy byla srdce ochotná
dávat ze své plnosti
Aby byla srdce tak plná,
že by z nich neubylo
ani po smrti
V tomto uplynulém víkendu jsme se, děvčata, domluvila na setkání, na výlet do Znojma a okolí… Bylo tam krásně…
dojely jsme na místo ubytovánívypadalo to tam krásněměli tam ještě krááásnou nezmrzlou hortenziiozdobily jsme jim tam vstupní bránua vyšly jsme do městau tohoto stolu nás čekalo dobré menuněvěříme svým očím a uším .-)polévka nás zahřálajedna uličkanávrat ve tměa ráno nás čekal Retza uličky v němtyhle koupací jezírka mě okouzlila...brala bych je 🙂nebo tohleozdobené vchody nás nezklamalyv Pulkau byly zase krásné chvilky se zpěvem i tichem a vlastně nás inspirovali tihle holubi...sedí tam jako noty... 🙂uličkou ke hřbitovu a dalšímu kostelíkucestou...... ...uf, tak na tomto bych klečet nechtěla dlouho 🙂hroby měli upravené jakoby jen zlehka...a krásněpotkaly jsme jednu hodnou paní, co nás vzala všechny...v Eggenburgu zas byly zajímavé tyto pomníky...na jednom byla místo kříže lebka a té si snad všimne každý 🙂jedny tajemné dvéře......za kterýma nás čekal "náš" sv. Antonín... p.s. noc před tím jsme se dívaly na jeho životcestou k výhledům...noční pohled směrem k pivovaru a rotundě sv. Kateřiny ve Znojmumezi nově upravovanými terasami na stráni nad Dyjípohled k "našim"oknům a baroknímu sousoší Kalvarie...tohle jsme si nemohly nechat ujít- už kvůli našim mužům 🙂historický liskáď bych hned brala s sebou... 🙂v Laa an der Thaya Máří objevila stejnou hospůdku, jak v Irsku...prý to tam "vonělo" úplně stejně jako v reálu 🙂radnice v Laa byla nádhernácestou do termálních koupelí...a tu odcházíme z termálních koupelí, vyhřáté a pěkně unavené
a míříme na cestu k domovu 🙂
...aby vždy byla srdce ochotná dávat ze své plnosti...a aby byla tak plná, že by z nich neubylo ani po smrti...
díky Vám všem, kdo jste nám drželi palce, díky za tipy k výletům, díky za naše muže, kteří nás doma zastoupili a přeji Vám pohodový příští týden 🙂 Kejt
Já tuším, že se divíte, co to mám za nadpis…ale, jak chviličku vydržíte- vysvětlím… 🙂
Vrátila jsem se o víkendu z Brna. Vím, Evíku, co chceš říct 🙂 jenže ani tentokrát jsem nestíhala 🙂
V Brně se totiž konala konference hnutí Modliteb matek… Co to jsou Modlitby matek se můžete dočíst třeba zde http://farnostodry.cz/?page_id=997
Toto setkání se koná jednou za rok…Většinou si ho nenechám ujít, protože se mi líbí a načerpám tam… Poslouchám přednášky,svědectví, modlíme se, slavíme mši svatou a docela dost se u toho napíši. Píšu si poznámky a pak se k nim vracím…Nejkouzelnější jsou pro mě okamžiky “náhod” nebo-li milostných pozdravů od našeho Pána, protože, jak jinak to nazvat než projevem lásky, když z úst kněze, kterého osobně neznáte , slyšíte na den narozenin zrovna ty slova, která jste slyšela v dospívání, když jste byla na dně a slovo jiného kněze Vám dalo sílu do života? To bylo třeba v roce 2009 a letos zas třeba “náhodou” se zpíval žalm, který nosím v srdci a vracím se k němu v těžkých chvílích nebo mi dojde souvislost, že pár dní před setkáním cítím nutnost modlitby za určité lidi a na konferenci mi přistane v rukou zprávička- pozdrav z Písma, která pro mě v prvních chvílích je úplně nepochopitelná, prostě jsem jí nerozuměla, rozčilovala jsem se, proč mám tak těžký verš z Písma, že mu vůbec nerozumím a pak najednou v noci se mi rozsvítilo, jo, vždyť to je vlastně ono: Modlete se, aby Bůh otevřel dveře svému slovu… (Kol.4,3)
Prostě modli se…
mše svatá
A jak tak poslouchám ty přednášky a společně se zamýšlíme nad životem, slyším svědectví maminky, které zemřelo děvčátko v předškolním věku, slyším babičku, která prosí o modlitbu za svého rakovinou nemocného čtyřletého vnoučka, mladou paní, které zemřela kamarádka v mém věku, tak v tom hledám smysl, k čemu tu jsem vlastně “já”, když jsme zdraví, máme se rádi a žijem pospolu…
Pokochala jsem se nádhernou Stázičkou
A pak mi dala odpověď promluva otce Šebestiána Smrčiny:
…Boží láska je opravdová, nesobecká, chce nás udělat šťastnými a naše “vnitřní” napojení na Pána nás uschopňuje milovat druhé, my se musíme otevřít a hledat toto napojení, chtít ho hledat, prosit, aby nám Pán tu lásku dal,protože sami nezmůžem nic, když budem hledat toto vnitřní napojení, pak přijde samo, Boží láska si sama najde cestu…”Nejprve hledejte Království” 🙂 další pozdrav 🙂 Otec Šebestián nám přál, kéž neuváznem ve svých starostech, kéž neztratíme základní napojení ze kterého čerpáme, protože je tolik bídy ve světě, nejenom hmotné, ale i vztahové a my ji kolikrát ani vidět nechcem, ale , kdo jiný než my ji máme vidět? Vždyť jsme byli posláni sloužit– (my maminky doma, že? nám nemusí nic vykládat- děti, manžel, prádlo, úklid, vaření atd. atd), Pán každého z nás nějak vybavil, každý máme nějaké schopnosti, máme i rezervy, vyhýbáme se i těm situacím potřeby, nouzi, ale
když se otevřem- tak my dostanem…
protože naše srdce zaplaví radost, pokoj, svěžest, naděje… 🙂
sešlo se nás tam kolem čtyř stovek
No a pak jednou – před pár dny se mi tu v komentářích objeví pozdrav- ocenění
Děkuji moc, nemyslím si, že by to bylo mou zásluhou, že se Vám mohu takto “otevřít”, ale otevřela jsem se a díky i za vaše obdarování a povzbudivá slova…díky, díky, díky…
Tak se nám doma konečně objevila nová koťata…Máma kočka je měla už před 14 dny, ale stále bylo ticho po pěšině…stále se jí nechtělo chlubit se novým přírustkem…Včera dítka lítala po dvoře a najednou Kačka zvolala: ” Ticho…já něco slyšííííím,…jééé…” a už šli po hlasech…
a už jsou mezi námi
to bylo radosti… i kočár snesli z půdy, ale sranda byla, že než objevili ta koťata, tak si půjčili podvozek kočáru, dali si na něj sedačku a řádili po cestě…a pak,když už se dost najezdili najednou měli i uši připravené na to, aby zaslechli tenounké mňoukání…a hned věděli, jak kočár správně využít 🙂
Jinak jsem se setkala s novými lidmi v Brně při prodeji mých věnečků a moc jim děkuji- za vše, za milá slova a ochotné ruce pomoci 🙂
Mám napsat tvůj "pseudonym?" 🙂 🙂 🙂 to bysme řadu lidí popletli, co?to jsem jáááá a věnečkya to je kopule pavilónu...hned by se mi zamotala hlava, ale zaujala mě...tvarem mi připomněla sv. Petra v Římě
A pak jsem hledala něco pro povzbuzení- otevřela svého “dvorního” básníka a hned první báseň byla ta pravá 🙂 k zamyšlení i nasměrování…
Životní hra
Abychom život svůj
nehráli jen tak
Abychom při každé hře
zůstali vždy sami sebou
Ať v bolesti či nepohodě
dovedem jiným hrát pro radost
a svojí čestnou hrou
učíme všechny pravdivě žít
pokorní a nenápadní
v zákulisí nebo při potlesku
v září reflektorů
Abychom rostli v umění
vděčně vše přijímat
zlo v dobré proměnit
a štědrými být v rozdávání
Až na jevišti našich dnů
opona spadne naposled
kéž někdo jiný za nás říci může
že nehráli jsme jenom pro ošidný groš
( P.Josef Veselý)
Pro nadcházející víkend Vám přeji, ať ho hezky prožijete, odpočinete a načerpáte nových sil. Těším se příště Kejt
Tento víkend jsme se “občerstvili” radostí ze společných setkání… Když jsme se sešli v kuchyni , tak jsem v jednu chvíli myslela, že kuchyň praskne hlukotem sdílených prožitků… 🙂 nicméně přišla i chvíle ticha,kdy člověk slyšel vlastní slovo a my mohli vzpomínat na uplynulá léta.
sedíme nad fotkama z mládírozkrojení dortu k 89 narozeninám 🙂"lehká" večeře- plněná pečená jablíčka a zapečené hrušky se sýrem, hrozn. vínem a zalité vínem 🙂
Když jsem tu na začátku vzpomněla přátelství, přišlo mi, že všechna naše setkávání se, vykládání, svěřování zážitků a předávání zkušeností směřují vlastně k našemu rozšíření a prohloubení vidění světa… Jsem za to vděčná a díky Vám všem 🙂
Přátelství pomáhá mladým vyhnout se chybám,
starým nahrazuje ubývající síly,
dospělé povzbuzuje k ušlechtilým činům,
protože ve dvou se přemýšlí i jedná lépe…
(Aristotéles)
dnešní setkání u pramene na Maria Skálepočítali jsme si do krokuobešli jsme hřbitova někteří z nás vyzkoušeli i posilování rukou 🙂
Jinak uplynulý týden byl ve znamení tvoření…
chystání věncůtakhle to vypadá při práci- občas 🙂tvořit chtějí i děvčataa můj pohled z okna- neodolala jsem podzimním květináčkům
Tak, tak u nás 🙂
Vybrat si přátele, znamená dát mu přednost před ostatními…
Obětovat se pro něj, znamená dát mu přednost před sebou samým…
Mějte se hezky a přeju Vám krásná, čistá přátelství 🙂 Kejt
p.s. A ještě jsem si vzpomněla- dostala jsem za úkol podívat se na rozdíly mezi mozkem muže a ženy a tak trochu to se vším souvisí 🙂
Dnes jsme byli na pouti u P.Marie Bolestné na Cvilíně…
Hlavní oltář na Cvilíně
Kostel je zasvěcený P.Marii Sedmibolestné…otec Petr měl v promluvě pro děti nachystán úkol, aby daly dohromady sedm bolestí P.Marie- měl i nápovědu, takže jsme si osvěžili i dospělí, co těžkého Maria prožívala:- utíkala před Herodesem do Egypta, Simeon jí při obětování v chrámu předpověděl, že její duší pronikne meč, s bolestí hledá tři dny dvanáctiletého Ježíše v Jeruzalémě, jde s Ním při křížové cestě, je u Něho,když na kříži umírá, drží Ho po smrti na klíně a dívá se, jak Ho ukládají do hrobu… sedm bolestí…otec říkal, že bolest u člověka nejde vidět, člověk ji prožívá skrytě, v nitru, to, co Maria prožívala, když viděla svého Syna trpět- to jejich společné prožívání, to je nám skryté, ale Maria nám dala příklad- utrpení “nesla”, může to být povzbuzením pro nás, abychom každou bolest, trampoty, úzkosti nesli, Bůh je vidí a přidá je k oběti svého Syna…
pohled z boční strany kůru
Hm, je pravda, že je tento kostel tímto svým zasvěcením zvláštní; že nejsou jen kostely, kde je už z pouhého názvu slyšet pohlazení, povzbuzení a člověku je milo u srdce…tento kostel je připomínkou bolesti, utrpení, tíhy života… ale život je těžký…jen to umět přijmout…každé utrpení, bolest, nemoc je tajemství, někdy je zbytečné ptát se proč,( i když se tomu ptaní nevyhneme) až na věčnosti se dozvíme, proč to muselo být… a někdy možná zpětně poznáme, že nás to utrpení, bolest, nemoc něčemu naučilo, že nás dovedlo k nějakému poznání…
A jinak jsme vystoupali na krásnou rozhlednu 🙂
Cestou vzhůruvpravo otec Petr Kuník- co ho tu občas cituju 🙂jeden -dá-li pán Bůh-a Martin bude chtít- budoucí svatýcestou zpět jsme se zastavili na zámku v Radunikde byla i krásná výstava panenek a kočárků
A ještě jsme sbírali žaludy, byly všude kolem, což v našich lesích nemáme…ale nejdou mi sem přenést, tak třeba příště 🙂
V týdnu jsme moštovali
nachystané jablíčkašťáva tekla, ještě nebyl ani zapnutý odšťavovačplním je do připravených lahví...a pijem
a ještě jsme tvořily s Evkou 🙂
napřed nasadit maceškypak dozdobit květináčkynachystat je a dát do okenaby potěšilya přivítaly podzimzrovna tak jako na kole u obchůdku 🙂
Tak myslím, že jsem dnes vyčerpala všechny mé zážitky i tvoření z uplynulých dnů. Díky Vám všem za milé “stopy”, meily i nakouknutí jen tak. Mějte se hezky a nevzdávejte “to” … pěknou neděli a těším se příště Kejt
p.s. Jé, dnes jsem si vzpomněla, že kdybyste se chtěli podívat na ostatní fotky z naší pouti- můžete si kliknout zde :
