Dnešní den a don Bosko

Vítám Vás u nás 🙂

Rok se s rokem sešel a zase si dnes připomínáme dona Boska. Psala jsem o něm i vloni :https://www.klokocuvek.cz/don-bosko/

Letošní den je ještě jiný. Protože v roce 2015 uplyne od narození dona Bocka 200 let putují celým světem jeho ostatky. Viz.:http://ostrava.sdb.cz/akce/ostatky-dona-boska-v-ostrave/ a

http://ostrava.sdb.cz/novinky/novinky-2013/don-bosco-navstivi-ostravu-a-havirov/

V naší farnosti jsme se domluvili, že bychom s dětmi z farnosti do Ostravy zajeli, ale aby děti věděly, kdo to don Bosko je, máme dnes a zítra v Odrách na faře pro ně nachystánu NOC NA FAŘE, s promítáním filmu o donu Boskovi, s  tvořením pro děvčata, s vycházkou pro kluky a s časem,který bude jen pro nás 🙂

🙂

A  jinak?

Pracuji. Aby se nám v učebně dobře setkávalo, měli jsme prostor pro naše výtvory a posezení, tvořím. Nejdříve nástěnky:

Kaččino zapojení do práce
přidělání podkladu
a na místě
opálit stůl
natřít
zakrýt nerovnosti
a stůl může sloužit
pak vzít křeslo
jakoby náhodou potkat látku, která sedí k barvě nátěru 🙂
a pak už jen ruce samy "jely"

Kouzelná práce. A  manžel mi říká: “Kejt, nemůžeš dělat něco, co by nám přineslo domů trochu peněz?” 🙂

Jenže to je těžké, toto mě baví, těší, naplňuje, mám ráda ty okamžiky, kdy vůbec nevím, co a jak mám dělat a jak najednou mi to v hlavě začíná vyskakovat, objevovat se, jak začínám vidět souvislosti, co je třeba udělat…

A  jelikož si čtu v té knize o Milosti přítomného okamžiku, tak vím, že …se duše dokáže nasytit, posílit, očistit, obohatit i posvětit pouze plností přítomného okamžiku a plněním svých povinností… a tak mám radost. Ježíš Faustyně řekl: ” Buď vděčná i za mou nejmenší milost, neboť  tvá vděčnost mě nabádá dávat ti nové milosti. A tomu se učím. A nebojte, manžela to těší také 🙂

Tak se mějte i vy hezky, užívejte si oteplení, sluníčka, vysvědčení našich dětí  a těším se příště Kejt

Pohnojený život?

Vítám Vás u nás 🙂

Je to nějaký ten den, kdy se mi nad ránem v paměti vynořil článek z  knížky Hany Pinknerové “Schválně jsem zaspala”  – Pohnojený život?

...

Knížka mi jednou přišla poštou-byla odměnou:

a s chutí jsem se do ní začetla. A už tenkrát mě zasáhlo zamyšlení nad kupou hnoje. Kolik času už uplynulo od toho přečtení a přesto mi článek – vyznání zůstalo v hlavě. A opravdu zůstalo. Máloco si z jejích knížek pamatuji tak přesně. Pohnojený život? A tak prosím, přijměte pozvání, posaďte se, pěkně se uvelebte a začtěte se s chutí do následujících řádků:

Pohnojený život?

” To by bylo něco pro Hanku, ta by z toho určitě udělala nějaký pěkný fejeton,”radovaly se holky v debatě na Facebooku, když objevily zajímavé téma. Jedna z nich totiž sdělovala ostatním, že na jejím balkonu báječně vykvetly muškáty, čímž se jí odvděčily za vydatné pohnojení. Pochvalovala si, že je to opravdu velký rozdíl. Druhá zareagovala zamyšlením, že je zajímavé sledovat, jak bohatě rostou pohnojené květiny a jak hojně plodí hnojená zelenina, ale jak neradostný je naproti tomu pohnojený život.

Přečetla jsem si jejich nepřímý vzkaz se smíšenými pocity. Psát o pohnojeném životě? Nerada píšu o nepříjemných věcech a toto by asi moc příjemné nebylo. Vždyť, co by mohlo být hezkého na životě pohnojeném- tedy na smutném, pokaženém, snad i promarněném či zbaveném naděje? Tak přece obvykle toto slovo chápeme a vykládáme. Ne, ne, to holky zklamu, o pohnojeném životě se mi psát nechce.

Pak jsme jeli s rodinou na víkend k babičkám. Cesta autem trvala asi hodinu. Projížděli jsme otevřenou krajinou a mezi poli jsme cítili silnou vůni hnoje. To mne v mé nesympatii k tématu ještě utvrzovalo. Jenomže jak jsem se snažila zároveň rychle vytáhnout okénko a zavřít větrání, napadlo mě, že teď to sice na polích hrozně smrdí, ale při příští sklizni bude díky hnojení hojnější úroda. Ten zápach je jen nepříjemným průvodním jevem něčeho dobrého, důležitého. Ach!

Jako bych dostala malý výchovný pohlavek. Tak povrchní uvažování! Opravdu z hloubi srdce jsem se zastyděla. Copak to se životem není stejné? Jak plytké bylo mé hodnocení tématu. V duchu jsem se holkám omlouvala, že jsem tak opovržlivě zamítala jejich návrh. Vždyť  přece život pohnojený bolestí,trápením, utrpením či ztrátou nese také hojnější ovoce. Všechny ty nepříjemné stavy, pocity a zkušenosti, ať jsme si je způsobili sami nebo byly zaviněny okolnostmi, brousí náš charakter a přinášejí opravdové ovoce! Bolest je tím nejlepším stimulátorem růstu každé osobnosti.

Například já. To, co se zpočátku zdálo být chybou, kdy ostatní říkali, ,,no tys to pohnojila!” se ukázalo vlastně velkým ziskem, z něhož čerpám, a stále je mi požehnáním. Rezignovala jsem na profesní kariéru a zůstala doma s dětmi. Déle než jen celou mateřskou dovolenou. Obě dcery jsem prvních pět let školní docházky učila sama doma. Někdy, zvláště zpočátku, mne docela mrzelo, že mi to někteří příbuzní a známí mají za zlé, a často jsem uvažovala, zda jejich hlasy nemají náhodou pravdu. Říkávali mi: ,,Opravdu bylo rozumné to všechno vzdát? Uvaž, vždyť jsi dnes po tolika letech praxe a se svými schopnostmi mohla už být…no  to zrovna ne…, ale třeba zástupkyně ředitele! Nebo vedoucí redaktorka! Ale za pár let, až skončíš s domácí školou a budeš zase hledat zaměstnání, nebudeš už vůbec nic. ztratíš kontakty. Kdo se o tebe bude v padesáti letech zajímat?To jsi vážně pohnojila…” Jenže z dnešního úhlu pohledu se tak vůbec necítím.

Léta doma s dětmi se přetavila do příběhů, které povzbuzují další ženy. Všechny ty zážitky, pochybnosti, strachy a bolesti i legrace mne obohatily tak, jak by to žádný zaměstnavatel svým platem nedokázal. Léta chudá na finanční prostředky mne vytrénovala v tvořivosti a vynalézavosti.Naučila jsem  radovat  se z věcí, které se za peníze pořídit nedají. Svým příkladem jsem mohla zlákat k následování i jiné maminky a inspirovat další rodiny. To, co mí známí označovali jako průšvih, se ukázalo být tím nejsmysluplnějším obdobím mého života. Jeden každý den po všechny ty roky jsem prožívala plnou jistotu, že jsem přesně na tom místě, kde mám být. Můj zdánlivě pohnojený život vydal bohaté plody.

Takže milé holky, tu úvahu o pohnojeném životě jsem přece jen napsala…

🙂

No, a proč se mi ten článek vynořil v paměti teď,když žádný hnůj široko daleko není cítit? Co já vím 🙂 Možná proto, že všechno, co nás potkává, ať příjemné nebo těžké má jednou vydat plody. Děkuji za váš čas dnes tady u toho čtení a přeji nám všem kvalitní hnůj 🙂 ať  jednou vydáme dobré plody…

Těším se příště Kejt

p.s. už se začínám těšit na práci na zahrádce...

Lednová krása

Vítám Vás u nás 🙂

Také je u vás taková krása? Musím říct, že  takovou  námrazu jsem nezažila pěkně dlouho. Musela jsem sice myslet i na řidiče, ale jinak jsem byla překvapená a potěšená. Tak takhle to vypadá u nás :

obalené větvičky
obalená branka
takhle vypadala kočka a čekala jsem, jestli opravdu skočí...
neskočila, jen zvolila pohodlnější postoj

a takhle to vypadá  na cestách:

všude šedo-bílo
pěkně si ta námraza hrála
všechno je krásně obalené, do detailů
každá koruna vypadala jinak
i tato koruna vypadá jinak
byl to frajer
přišel blízko
hlavu mi točil ze všech stran a úhlů
aj se uklonil 🙂
holka jedna- byla zvědavá, co tam dělám 🙂
...
asi jsou, ale nevím proč, nepátrala jsem po tom 🙂

Nádhera 🙂

Také jsem ve vánočním dárku narazila na tento úryvek:

Chápeme-li každý okamžik  jako projev Boží vůle, nalezneme v něm všechno,po čem touží srdce.

Existuje něco rozumnějšího, dokonalejšího a božštějšího než Boží vůle?Mohla by její nekonečná hodnota něco získat časovými, místními nebo věcnými různostmi? Když se ti sdělí tajemství toho, že lze nacházet vždy a ve všech věcech milost přítomného okamžiku, pak máš to nejcennější a nejdůstojnější, co si můžeš přát.

Co chcete, svaté duše? Dejte se do volného běhu, nezměrně rozhojněte svá přání, a otevřete dokořán své srdce: Pán je umí naplnit. Neexistuje žádný okamžik, v němž by vám nemohl dát najít vše, po čem toužíte.

(J.P.Caussade- Milost přítomného okamžiku)

Tak nám všem přeji otevřené srdce a naplněnost každého okamžiku, každého dne. Těším se příště Kejt

Muffiny u nás

Vítám Vás u nás 🙂

V tento poklidný lednový čas jsem konečně vytáhla z komůrky dárek k narozeninám. Totiž formu na muffiny.  Už dlouhý čas jsem  vnímala,že muffiny děti něčím přitahují, vždycky, když jsme je někde viděli, nebo i měli, dítka reagovala nadšeně. A tak jsem poprvé vyzkoušela, jaké to bude pečení. Kačka nadšeně pomáhala, natěšená, že je konečně pečeme. Těsto vyšlehala  nadýchané,krásně mi připomínala, co nám tam ještě chybí, použila jsem totiž náš oblíbený a jednoduchý recept ze Zuzčiné  kuchyně, který teda používám už třetí rok a stále v nás probouzí nadšení.

http://susieshousecr.blogspot.cz/2010/10/jablkova-babovka.html

Takže tentokrát jako muffiny:

Ještě správně odhadnout míru naplnění
vytáhnout z trouby, musím se přiznat, že mi to tentokrát vyšlo tak, tak, v pátek jsem totiž dělala na poslední chvíli stejnou buchtu pro dítka na setkání na faře a ta se pekla a pekla a stále nebyla a už byl čas k odjezdu, přikládala jsem, abych pečení urychlila, ale bylo to všechno na knap. Tím pádem mi nějak v hlavě utkvělo, že se mi to peče dlouho a měla jsem tedy při tomto pečení chuť odběhnout do kaple...už jsem byla na cestě,když jsem si řekla, že ty muffiny ještě zkontroluji. Ještě, že jsem to udělala!! Nevím proč, to byl tentokrát hukot a muffiny se tak rychle pekly, že jsem nestíhala obracet plechy...rozumíte tomu? Nu,není nad pečení v kachlových kamnech...
...
takže vítejte muffiny u nás 🙂

A ještě pak jsem si i četla:

“Nekráčejte vstříc nemilým událostem tohoto života s úzkostí, nýbrž s dokonalou nadějí, že Bůh jemuž náležíte, Vás z každé z nich vysvobodí. Chránil Vás až do nynějška; jen se pevně držte jeho Prozřetelnosti a on bude při Vás stát v každé situaci – a tam, kde už nebudete moci sama kráčet,on Vás ponese.Čeho byste se bála… vždyť náležíte Bohu, který Vás tak mocně ujistil, ,že všechno napomáhá k dobrému těm, kteří Ho milují´ (Ř 8,28) Nestarejte se o to, co bude zítra, protože tentýž věčný Otec, který se o Vás stará dnes, se postará i zítra, i kdykoliv jindy; buď na Vás žádné zlo nedopustí, anebo, dopustí-li, dá Vám i nezlomnou odvahu, abyste je snášela.

Zůstávejte v pokoji…odstraňte ze své představivosti vše, co Vás může znepokojovat, a často říkejte našemu Pánu: Bože, ty jsi můj Bůh a já se Ti svěřuji; budeš stát při mě, budeš mým útočištěm a já se nezaleknu ničeho, protože ty nejenže jsi se mnou, ale jsi i ve mě a já v tobě.

Buďte vskutku dítětem…; a jak víte, děti na spoustu věcí vůbec nemyslí, vždyť za ně na to myslí někdo jiný...”

(Sv. František Saleský- Dopisy)

Tak Vám přeji poklidnou neděli, radostné chvilky u Vás doma a těším se příště Kejt

Vzpomínka

Vítám Vás u nás 🙂

tak už i k nám dorazila krásná, čistá zima. Někdy je venku všechno jakoby v oparu a jindy svítí sluníčko.

ráno
odpoledne, za chvíli bude slunce za kopcem a je rázem tma...

Včera  mi “náhodou” padla do rukou vzpomínka na knížku Moravské  exultet (exultet znamená chvalozpěv a moravské proto, že popisuje příběh Aničky Zelíkové, která umírá v 17 letech a žila na Moravě v Napajedlích více zde: http://www.anickazelikova.cz/ a spojení slov Moravské exultet je jeden život moravské dívčiny,který proměnila ve chvalozpěv…) . V této knize jsem ležela kdysi dávno a napsala jsem si z ní úryvek do našeho začínajícího manželství.

…Kdo miluje , pro toho neexistují malé věci, ubíjející povinnosti, monotónní drobné práce. jsou malé trváním, námahou,oceněním v očích lidí, ne však v Božích očích. I když jsou malé, přece spojují mocnými pouty naše srdce s jeho Božským srdcem. Všechnu péči, kterou  budete věnovat manželovi, dětem, obětujte Pánu Bohu.Při všem myslete:Konám to pro Ježíše. A stojí-li vás to něco, můžete to spojit s  předrahou obětí Pána Ježíše na kříži. Pak i sebemenší oběť nabývá nesmírné ceny…kolik denně uděláte kroků, kolik slov pronesete, kolik úsměvů rozdáte,kolik prací musíte zdolat, to všechno můžete přinášet drahému Ježíšovi…nejlépe je hned ráno Ježíšovi obětovat celý den, se vším, co nás potká…čím věrněji se snažím konat malé věci, tím větších vítězství dobývám nad sebou. To je naším úkolem: zcela si podrobit naše já…

Přišlo mi to “náhodou” jako povzbuzení. Možná i povzbuzení do našich vztahů a domácností, do našeho úsilí dávat našim blízkým najevo lásku…vždyť ti naši nejbližší patří mezi to nejdražší, co máme…a dělat radost tomu, koho milujeme… 🙂

…kdo miluje, pro toho neexistují malé věci…

A ještě Vám posílám jedno zimní potěšení pro oko, které potěšilo i mě.

jedno nakouknutí do pytlíčku
jedna havaj od andílka 🙂
a jeden průhled skrz

Přeji Vám pěkný, pokojný den a těším se příště Kejt