Jeden večer

Vítám Vás u nás 🙂

Úplně nečekaně jsme se v sobotu večer ocitli na sv. Hostýně. Nečekané to bylo vtom, že byl opravdový večer…

…že jsme tam byli sami dva…

…cestou vzhůru jsme zamířili  k tomuto schodu našich předků…

pak úplně poprvé jsem zaregistrovala tuto sochu, že je to sv. Antonín, nikdy dřív jsem to nevnímala
baziliku jsme pouze obešli neb už měli zavříno

tak jsme se usadili u dveří

Ve včerejším žalmu byla větička:

…tak toužím  spatřit tě ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu…vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit…

a musela jsem se pousmát, když jsem si vzpomenula na předcházející večer i předcházející příspěvek tady. Ani to člověk nečekal a už přišla chvíle, kdy toužil človíček nakouknout do svatyně a pokleknout.

Otec Jeroným jednou napsal:

Možná, že jednoho dne pojedete do Fribourgu. Jestliže ano a pokud na mne úplně nezapomenete, vyhraďte si jedno odpoledne a vydejte se cestou, která stoupá k Matce Boží v Bouruillonu. Nejprve se vám naskytne malebný pohled na Fribourg. Až dojdete do poklidné vísky, vstupte do kostela a odporučte sebe i mne přesvaté Panně Marii. Až se domodlíte, nechtějte hned odejít s pocitem, že jste povinnosti učinil zadost. Bezpochyby upoutá vaši pozornost velké množství ex-voto, mramorových destiček, jež pokrývají stěny kaple. Jsou tam však i jiné, které se uchovávají v klenotnici kostela Matky Boží a které normální příchozí nespatří. Proto neodcházejte;vyhledejte správce kostela a nechte si ty destičky ukázat. Nespokojujte se s běžnou prohlídkou; udělejte ze sebe zaujatého zvědavce;důrazně žádejte, aby vám ukázal rovněž ex-voto, která jsou umístěna u nohou samotné Matky Boží. A pak možná uvidíte v pouzdře vyloženém zeleným hedvábem medaili, která byla kdysi odměnou za poslední tři roky mého studentského života. Není tam žádné bližší vysvětlení, jež by ostatně bylo zbytečné, protože mé jméno je na té medaili přímo vyraženo.

Je to vzpomínka na výjímečný dobrý vliv a samotnou svou přítomností vyjadřuje tato medaile vše, co jsem jí chtěl říci; Té,které chci neustále říkat: “Děkuji.”

(otec Jeroným Protože navždy trvá dlouho)

Děkuji 🙂 a přeji nám všem poklidný pracovní den 🙂 Kejt

Svatyně

Vítám Vás u nás 🙂

Teploty stoupají závratnou rychlostí a venku všechno rozkvétá během jediného dne 🙂

Těší mě, že se ještě mohu těšit na další květy 🙂 , rozkvétání ještě pokračuje…

na tuto krásu se už těším míň

a mezi chvilkami jsem znovu otevřela knihu Protože navždy trvá dlouho…dočetla jsem ke kapitole o kostelích, kapličkách- svatyních…a v hlavě mi vyskočil nastávající čas dovolených, výletů i to, že při návštěvách různých koutů země to člověka táhne ke kostelu…kdo ví proč…o. Jeroným napsal:

…není nic normálnějšího, než když se náboženský pocit konkretizuje do zaujetí pro nějaký kostel, pro nějaký klášterní kout, obraz nebo sochu; je to materiální základna duchovní věrnosti…

kdybych ty kostely nenavštěvoval,kdybych nechodil do svatyní…které dokáží zprostředkovat potřebnou ochranu a jsou pohostinné, náboženství by se pro mne nestalo čím je dosud- blízkostí, úctou, důvěrou, nadějí.

Pro každé zbožné dítě bude nebe něco jako poutní svatyně, z níž se už neodchází. Na druhé straně pozemská svatyně se již trochu nebi podobá. Je dobré jít do jednoho i do druhého. V obou najdeme pohodu pro duši a tajemství. A tak čtyři holé zdi tvořící posvátný prostor a uchovávající obraz Panny Marie mohou vtisknout do srdce pečeť právě tak živou, jakou by dokázala vrýt milovaná osoba.

chvíle po bouřce

A tak se těším na čas výletů a s ním spojenou pohostinnost svatyní v naší zemi.

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Komu bylo více odpuštěno, více miluje

Vítám Vás u nás 🙂

Sešel se rok s rokem a my si v církevním kalendáři zase připomínali sv. Antonína Paduánského,světce, kterého si naši předci vybrali za patrona naší kapličky. Letos jsme jeli pro ostatky sv. Antonína do Ostravy- Kunčiček  v době jejich festivalu( www.slezskalilie.cz ) a  poprvé jsme tam byli i na slavnostní mši svaté ze slavnosti sv. Antonína. Když jsem na chvíli nakoukla do kostela sv. Antonína tam u nich, byla jsem překvapená, jak na mě mrknul modrou výmalbou.

kostel sv. Antonína v OV-Kunčičkách

Při mši svaté otcové použili texty z neděle v liturgickém mezidobí (i když se při slavení patrocinia mohou používat texty přímo k tomu určené), a musím se přiznat, že jsem si ty texty i přála. Dívala jsem se na ně ráno a líbily se mi. Takže, když jsem uslyšela jejich čtení, zase jsem to brala jako pozdrav od Pána, že ví, o čem naše srdce sní 🙂 .

V evangeliu od Lukáše 7,36-8,3 je psáno o farizeovi, který pozval Ježíše k sobě domů na hostinu a  ženě- hříšnici, která na tu hostinu přišla a svými slzami lítosti umyla Ježíši nohy a  vlasy mu je utřela.Otec Kodet toto evangelium krásně rozebral a vedl nás k zamyšlení, jak je to s námi. Když byl Ježíš pozván na tu hostinu od člověka- farizea , Ježíš to neodmítl. I když viděl do srdce toho človíčka, věděl s jakými úmysly ho zve, jak ho posuzuje. Ale On se nebránil setkání s lidmi, kteří byli na okraji společnosti,  s lidmi,kteří hřeší, nebránil se pozvání obyčejných lidí. A tak přišel.  A teď si představte, ten trapas…  při té hostině se leží, jak je zvykem v tom kraji, je to hostina na úrovni a zezadu se k Ježíši přiblíží žena- všichni okolo vědí, co je zač a ona, sotva Ježíše uvidí, začne bečet…a bečet… a slzy padají na ty Ježíšovy nohy plné bláta a prachu, protože  se tam v té době chodilo bosky, a jak ta žena bečí a bečí a  slzy tečou a tečou…  mísí se s tím blátem a prachem a ona mu je začne patlat svými vlasy… Ježíš i ta žena ví, že je jí už všechno odpuštěno, proto ty emoce, Ježíš vidí do jejího srdce a vidí její otevřenost, lítost On věděl, že nepřišla, aby se s Ním setkala jako s nějakým VIP hostem, ona nic neřešila, ona věděla, že jí pomůže, ona nevěděla JAK to má udělat- proto přišly emoce, ale to byly slzy lásky, vděčnosti…Toto všechno Pán věděl, ale také věděl, co se odehrává v mysli těch druhých…proto se obrací na farizeje Šimona, proto se ho ptá, a Šimon mu odpovídá: však povídej mistře, povídej, co ty by jsi mi chtěl říct, však si řekni, CO chceš! Prostí lidé viseli Ježíšovi na rtech, kdežto farizeové a zákoníci ho pozorovali zpovzdálí a hledali za to by ho chytili…A co my? Nechováme se také tak? Neříkáme si, copak nám to ten pan farář zas dnes káže!?Neposuzujeme? My  kolikrát ani neslyšíme MLUV MISTŘE, chceme my slyšet srdcem?? Ježíš ale věděl, co se mu odehrává v srdci, co se nám odehrává  v srdci, a on už odpouští!! Kdo z nich ho má více rád??  Ten, komu více odpustil, to že nám to dobře myslí, že si to umíme spočítat neznamená, že nemáme srdce z kamene! Šimon pozval Ježíše jako nóbl návštěvu, my jsme schopni jít na mši jako na společenskou událost a posuzujeme toho druhého: v čem to dneska přišel??? má rifle, kraťase… co to má na hlavě??…takhle se do kostela nechodí!?…Do kostela se chodí s otevřeným srdcem, ON se s námi chce setkat! Pán trpí nad farizejema, ta hříšnice, ta byla zachráněna, ona přijala srdcem Ježíšovo odpuštění a  Ježíš ví, že nejdůležitější je, že milujeme!!Nesrovnáváme se…my máme ke zpovědi chodit s těmi hříchy, které souvisejí s neláskou k našim blízkým, s naší pýchou…  ten postoj farizeje- chudák,přehlédl, že má v srdci málo lásky a na tom nejvíc záleží, myslíte si, že Ježíšovi záleželo na nějakém umytí nohou? I my nakonec, kdybychom šli na tu mši jako na společenskou událost, tak přijdeme slušně oblečeni a včas! Na mši je nejdůležitější SETKAT SE s Ježíšem, slyšet Jeho slovo, za kterým se skrývá Jeho láska, Jeho  pohlazení, ta žena mu  slzami skropila nohy, olejem namazala, chtěla dát Pánu všechno a ty jsi mě- Šimone- ani nepolíbil, ani nepřivítal. I při mši svaté kněz hned na začátku políbí oltář, pak evangelium, na konci zase oltář, je to výraz lásky, je to políbení Kristu, protože teď začíná liturgie lásky, Ježíš je tu, aby se nám daroval, setkal se s námi od srdce k srdci a jak víme, to je nakonec nejdůležitější…setkat se… správně vidíme jen srdcem…správně milujeme jen srdcem…vnímáme srdcem…žijeme srdcem… otevřme svá srdce, aby se nám ON mohl darovat…na ničem v životě nezáleží víc než na této důvěrnosti s NÍM…

🙂

kněz vyndává ze schránky ostatky sv. Antonína a za chvíli začíná mše
a o pár hodin později zvoníme ke mši i u nás
aby bylo všechno nachystáno
po mši dostáváme požehnání s ostatky sv. Antonína
setkáváme se před kaplí
hodujeme
vykládáme
usmíváme se
jezdíme na kole
nebo na skútru
a to všechno pro vzpomínku na toho,který svou řečí dokázal otevírat srdce lidí Bohu

Setkání od srdce k srdci nám všem přeje a těším se příště Kejt

1.sv.přijímání v Odrách

Vítám Vás u nás 🙂

A tentokrát vlastně i z Oder 🙂 V neděli děti z farnosti přistoupily k 1.sv. přijímání. Celých 8. měsíců se děti na tuto chvíli připravovaly. Doprovázel je symbol zrna, které musí odumřít, aby vydalo užitek.  Děti si při návštěvě kostela- při mši svaté do připravených misek dávaly špetku obilí, které si poslední týden zasadily do hlíny a čekaly, co se bude dít 🙂 a dělo se- klíčil nový život…

vpravo miska s naklíčeným obilím

Připravovaly jsme  nástěnku:

nejprve se muselo obilí dosušit u kamen,protože neustále pršelo:-)
pak jsme s Kačkou stříhaly podklady pro zrna
slepicím odebraly jejich zrní a lepily ho na podklad
všechno jsme připravily na nástěnku
a když na nástěnce všechno drželo, byla připravena k převozu
a přišla neděle 🙂
nástěnka, otec Petr i prvokomunikanti při svátečním fotografování
dokončená výzdoba na místě
a je po všem, kostel je prázdný, všichni odešli ke svátečním obědům...

Ono to vypadá, že je po všem, ale není 🙂 . Ty čísla na nástěnce symbolizují počet dní,které uplynuly od křtu jednotlivého dítěte. Dnem křtu bylo do dítěte vloženo zrnko života víry a nyní klíčí. Děti pokročily na cestě k Pánu přijetím Eucharistie – zrno- duchovní život sílí a  roste, děti přijetím Eucharistie dostávají posilu, pokrm a a jsou na cestě, aby jednou vydaly plody svým životem. Kéž to zrnko má dobře zapuštěné kořeny a dobrou půdu i živiny a kéž roste správným směrem.  Přeji to častým přijímáním svátostí jim, sobě i Vám všem 🙂

Mějte se hezky a těším se příště Kejt

Svátek srdcí

Vítám Vás u nás 🙂

Dnešní ráno je překrásné, nejenže jsem cvrlikat ptáčky slyšela už velmi brzy, ale když jsem rozlepila jedno oko, a pak i druhé a uvědomila jsem si, že to dnes vypadá na krásný den, hned jsem se na ty ptáčky přestala zlobit, že cvrlikají tak brzy. A pak jsem došla do sálu a musela se smát, jak si kočka hověla mezi výzdobou, která se mi klube na stole…

ani se nehla...
asi nevěděla, kde se nachází a jaké nebezpečí by mohlo hrozit, kdyby mi něco shodila 🙂

Více obrázků bude příště, neb je práce ještě rozdělaná a čeká na dokončení.

A jinak? Prožili jsme hodně setkání, událostí a stejně zůstanu u těch dní, které prožíváme dnes a včera. Už jsem tu kdysi psala, že se mi líbí, jak se v církevním kalendáři míhají jeden svátek za druhým, připomínáme si různé slavnosti, různá výročí narození pro nebe svatých- těch lidiček, kteří nás mohou v něčem oslovit k následování anebo  povzbudit k děkování a vděčnosti. No, a dnes a včera jsou za sebou dva krásné svátky těch největších srdcí, která kdy tu pro nás bila: Ježíšova a Mariina. A že to srdce je ten nejdůležitější sval v našem těle, tak mi to nedá, abych vám nepřenesla včerejší zamyšlení o. Pawla k svátku Nejsvětějšího Srdce Ježíšova:

v tom dnešním světě, kdy je možná trochu víc bolesti, smutku, beznaděje, potřebují všichni dotek Božího Srdce, dotek srdce, které odpouští, o lidi se stará, srdce, které miluje…Jeho srdce není naplněné předsudky, nenávistí, zlobou, toto Srdce touží po jediném- lásku dávat a lásku rozdávat…toto Srdce trpí, když vidí, že není zájem, aby naše srdce plnilo, rozdávalo se…

Srdce je symbolem, středem našeho bytí…lidskosti…vztahu…lásky, kdyby svět zapomněl na srdce, stal by se chladným a tvrdým…pravá podstata člověka nespočívá v zevnějšku, v kráse, v síle, ale v nitru…v srdci…

Bůh hledí na  srdce, protože ono je výchozím bodem veškerého dění a chování … Bůh přislíbil : …odstraním z vašeho srdce srdce kamenné a dám vám srdce z masa…v žalmu 91 slyšíme prosbu: Stvoř mi čisté srdce, Bože…a sám Bůh nám slíbil: dám vám nové srdce a do nitra vám vložím svého Ducha…kéž by to nové srdce bylo v nitru každého člověka…musíme naše srdce přimět, aby tlouklo a musíme ho trénovat …

zkusme se dnes modlit tak,abychom si toto srdce plné lásky odnesli… jako dar 🙂

Srdce Ježíšovo

A dnes v slavení pokračujeme, protože je svátek Neposkvrněného Srdce P. Marie, momentálně slavím prací,ale už se těším na chvíli ticha a těším se na setkání s vámi příště. Přeji Vám poklidný, naplněný den 🙂 Kejt

p.s a sotva jsem tu skončila, podívejte, jak jsem našla v sále koťata:

zase se tulí k výzdobě
a to jsem tam ten kočárek dala schválně, aby je to nelákalo tahat za větvičky, a stejně si tam vyskočly