Vítám Vás u nás 🙂
Listovala jsem včera před usnutím loňským kalendářem… a znovu objevila toto:
Slovo vydává svědectví o nás, o našich vlastnostech a třeba i o okamžité situaci v neviditelné krajině naší duše.
Slovo ukázněné dovede vnášet řád i do našich mezilidských vztahů.
Jak úžasné jsou chvíle upřímného sdílení a naslouchání, jaký mnohdy výraz pravého přátelství!
Máme-li tedy takovou zbraň, jako je slovo,
mělo by při jeho zrození být přítomno co nejvíce dobra a pravdy,
aby neponižovalo, ale osvobozovalo a proměňovalo.
A hlavně, aby se často vtělovalo do skutků upřímné a nezištné štědrosti a milosrdné lásky.
(P. Josef Veselý- O moci slova)
A vzpomněla si na svůj památník z dětství. Dala jsem ho jednou strýčkovi a jak byla zklamaná, když se mi tam místo kresby objevil tento verš:
PAMATUJ!!
Vystřelené slovo- vystřelený šíp
nelze nikdy vrátit
věnuje strýček Jéňa
(a ještě připsal) lepší to neumím
Jenže, tak nějak mi toto utkvělo z památníku nejvíc… kresby jsou milounké…ale tento veršík mě občas v hlavě “vyskočil”…a někdy bylo i pozdě…
Tak nám všem přeju pěkný den se slovem a kéž dělá radost. Těším se příště Kejt
Poučení nacházíme stále a na různých místech.
Přeji štěstí a požehnání. Anna
Strycek vedel o cem pise ale pro dite to moc neznamena az kdyz doroste a vi co tim chtel rict.Moc hezka vzpominka .
Krásný článek…a s tím památníkem je to opravdu tak – to, co nám prve připadá nudné, nezajímavé (text proti možným obrázkům), časem získá navrch a objevíme pravou hodnotu:-)
…Krása,nostalgie se mi vybaví jak vidím ten Tvůj památník jak ležel na půdě na stole.moc milé Katuš e.
Nádhera, krásný článek…
…..SLOVO…zrovna dnes o tom přemýšlím…protože můj manžel o komunikaci, o dialog, o sdílení , o naslouchání nestojí….a mně je to moc líto…Chápu, že autista o komunikaci nestojí, ale co já??? Mám ráda povídání, sdílení, pohled z očí do očí….