Vítám Vás u nás 🙂
Tak mi to nedá, abych se nevrátila k včerejšímu svátku dvou bratří. Péťa se vrátil z pěší pouti na Velehrad a vykládal své dojmy. Některé se shodovaly s našimi jen podle toho, co jsme viděli v TV při přímém přenosu. Něco jsme sledovali i doma a uvědomila jsem si, že ani nedokážu pořádně pochopit, co pro nás ti dva udělali. Teda dokážu si představit něco, ale docenit to pořádně ani neumím. Občas mě mrazilo krásou a důstojností oslav. A pak to přišlo… Když promluvil náš pan prezident, možná jste i vy postřehli pískot, Péťa říkal, že chybělo málo, aby se to zvedlo všechno. Já jsem doma strnula… naštěstí pískot ustal, byla jsem ráda, styděla bych se…
Ležím teď občas v knížce D. Samuela Celým srdcem a když se ozval ten pískot, vybavil se mi její duch:
…kde je dobro,kde zlo? O co se opřít? Kde hledat pravé hodnoty? Kdo ukáže cestu?
Když si člověk uvědomí svou odpovědnost za dobro a zlo, jež koná, naučí se ovládat své spontánní postoje, vyplývající z momentální situace, neuvážených zvyků, afektovaných reakcí, zbrklých soudů. Místo, aby podlehl emocím, dokáže jich pak, je-li to možné, s rozmyslem využít k dobrému, nebo, jsou-li k ničemu či škodlivé, potlačit je, nechat stranou, případně se jich zbavit. Vyhne se tak pocitům frustrace, nespokojenosti, hořkosti. Je to blahodárné. Vloží tak mezi emoci a čin trochu rozumu,úvahy odstupu.
Křesťanská víra tedy nevyžaduje ani neslibuje dokonalost. Učí následovat Ježíše po cestě, kde se dobro proplétá se zlem jako dobré zrno s koukolem. Zlo sídlí i v srdcích světců. Pochybení se vplíží, aniž si to uvědomují, neboť mýlit se je lidské.
Pán je na této cestě průvodcem, jehož milost a přátelství jsou člověku oporou. Nevyžaduje, abychom byli dokonalí, žádá pouze, abychom směřovali k dobrou, čili, abychom odpovídali na jeho lásku.
Slabosti, rozpoznané a přijaté jako slabosti, nejsou této lásce na překážku, naopak. Obracejí náš pohled k němu. Jestliže jsme podlehli zlému, vždycky můžeme říci podobně jako dobrý lotr,který měl v srdci bázeň Boží: “Ježíši, vzpomeň si na mne.”
A tak mi přijde,když se zdůrazňuje vliv dvou bratří na náš život: jazyk, písmo, kultura a týmová spolupráce…jestli bychom neměli hledat společně cesty, které nás spojují a opustit ty, které nás rozdělují. Každý děláme chyby, každý zápasí, každý se střetává se svou ubohostí. Hledejme to, co nás spojuje, ne to, co nás rozděluje.
Tak se mějte hezky, přeji nám všem hezké, pokojné dny a těším se příště Kejt
I já bych chtěla udělat to co Vendula, nechodím k vám často, protože se vždycky musím zastydět, když u vás cokoliv čtu, jsme tak slabí s tím jak soupeříme v sobě s tím naším lidstvím a zapomínáme že Bůh si stejně jistě se vším poradí. Spolehnout se na Boží pomoc a vůli zapomínáme? Hezký nedělní den, milá paní Kejt a děkuji vám. Anna
Ahoj Kejt, moc krasny příspěvek – zkopírovala jsem si to na facebook – doufam, ze promines. Tez podekovani za text a fotky na strankach farnosti.