Říjen

Vítám Vás u nás 🙂

První mrazy už udělaly “pořádek” na zahradě. Je mi to líto, všechno svěží je fuč. Ale na druhou stranu se začíná nádherně vybarvovat listí, což dělá měsíc říjen krásným;-) a nastal čas přehodit kytky v truhlících.

není nad to, když na umytá okna zaprší 😉
v pozadí z porostlého plotu zůstalo smutně viset psí víno

Ale jinak se koukám kolem. Při ranním čekání na děti chodím uličkami jednoho městečka a sama se těším z toho, jak mají lidé hezky upravené domy a okolí. A když zase narazím na dům, na kterém je vidět kus uplynulého života, obdivuji stará okna, protože ta už většinou rekonstrukci nepřežijí. I když jsou nová okna krásná, málokdo je udělá kastlové. Ani my to nezvládli.

Dnes se mi při mši vybavila vzpomínka, že se o měsíci květnu říká, že je nejkrásnějším měsícem v roce. Není divu. Všechno se zazelená a rozkvete v plné síle. A jak mi šly myšlenky, tak jsem si uvědomila jednu spojitost s měsícem říjnem. Ten je také krásný svým zbarvením, svou změnou, svou pestrostí. A je také zasvěcený Panně Marii. Růžencové.

Mystičce Catalině Rivas řekla:

…Vězte, že při modlitbě růžence na vás vylévám svou milost. Při modlitbě růžence můžete získat obrovskou radost. Když vás vidím s růžencem v rukou, vstupuji do vašeho srdce, i kdybyste zrovna měli prázdnou mysl.

Pokud se byť jen jeden člen rodiny bude modlit růženec každý den, já rodinu zachráním. Ve chvíli, kdy se modlíte růženec, stávám se přítomnou mezi vámi a žehnám vám, zanechávám ve vás pokoj a víru. Když nastane čas, pocítíte na sobě milost.

Zachovávejte modlitbu růžence, neboť je to pro vás ochrana v těžkých časech…

Nádherné zaslíbení. Pořád mi připadá, že zaslíbení, která jsou nám z nebe daná, jsou nesmírně štědrá. Štědřejší než si vůbec umíme představit.

Vzpomínám si na jednu maminku, která přišla o své miminko. Bylo to už v pokročilém těhotenství. Vím, že by o tom nedokázala mluvit veřejně, ale když jsem se s ní po nějaké době setkala a ona se těšila ze života, z dalšího pokladu v rodině, měla v sobě takové zvláštní teplo, nedalo mi to, a s nejistotou jsem se ptala, jak to zvládla, tu ztrátu…a ona říká…prochodila jsem to…Co? Jak?… No, doprovázela jsem starší dítko do školky a cestou zpátky mi nejel autobus, tak jsem chodila pěšky…a modlila se růženec…

Mějte se krásně. I s růžencem v ruce. A těším se příště Kejt

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *