Vítám Vás u nás 🙂
Je krásně. Marianky měly tento víkend setkání v Rajhradu. Nejlepší na tom všem je, že jsem vůbec nevěděla,kam jedeme…jako věděla jsem, že jedeme do Rajhradu, ale kde vlastně budeme bydlet a co to je za místo…nic… a pak jsem koukala. Nádhera… poprvé jsme dojely k benediktinskému klášteru- špatně…zamířily jsme tedy ke klášteru sester Těšitelek- správně… vybalíme se, dosednu do lavice v kostele, rozhlížím se… je mi krásně…a najednou mi v hlavě začne cosi blikat…Těšitelky…že by? Je to tak. Při předloňské pěší pouti děvčat na Hostýn mi na faře v Hranicích na Moravě padla do rukou knížka Dávám všechno…měla krásný levandulový obal a ten název mě cvrnkl do nosu. Takže jsem se začetla do příběhu sestry Anežky, komtesy Františky Coudenhove-Honrichs z Kunštátu. A úplně mě pohltil… a jak tak sedím v tom kostele Nejsvětějšího srdce Ježíše v Rajhradě, najednou se mi začalo v hlavě vybavovat, že s. Anežka byla Těšitelka a že asi tady ten klášter pomáhala zakládat… je to fakt! Najednou jsem se cítila jako doma;-) a nějaké její větičky, co mě tenkrát oslovily, mám napsány v mariankovském sešitě 🙂 a přímo na místě! Že by “náhoda?” Ne, to jen je zase jedno Pánovo pohlazení 😉
tady jasně vidíte, koho zajímá focení 😉 děvčata vyhlížela nevěstu …
Při setkání si nejen vykládáme, lítáme po chodbách, boucháme dveřmi- tedy žádný klášterní klid, ale byly jsme navštívit nemocné v hospici, hledáme, kam vedou schody…
a v neděli to vypuklo:
Říká se, že kdo zpívá- dvakrát se modlí…my se to teprve učíme vnímat, ale stojí to za to 😉
…pomáhej mi,ať Krista ve svém srdci mám a lidem všem Jeho lásku rozdávám…
Mějte se hezky a těším se příště Kejt
