Hlásej slovo

Vítám Vás u nás 🙂

Včera jsme u nás už oslavili hody k sv. Antonínovi z Padovy… Jeho svátek je v kalendáři ve středu, nicméně už včera bylo veselo 🙂

ale tak nejde ani tak o to, čím jsem byla obdarována do domácnosti, ale o setkání a mimo to setkání jsem ještě byla obdarovaná takovou nádherou, která už sama o sobě vypovídá o té kráse přírody, co je kolem nás 🙂

a tak jsme si mohli vychutnat Antonínův život…Ve filmu byla scéna, jak sv. Antonín prosí o život utonulého děvčátka a jeho modlitba šla z hlubin srdce...Otče, vyslechni bolest jiného otce…já tě jen prosím, prosím, prosím o pomoc…prosím o dech pro toto děvčátko…pro světlo jejich očí…květiny dýchají… mouchy a myši dýchají…dej dech této své dceři… a dej ať žije…dej ať žije…

ke konci filmu zazněla Antonínova modlitba:…neztrácej odvahu jít po cestě, která tě vede k Pánu…Bůh, který je schopen řídit větry a vichry…je schopen vyhnat z tvé hlavy zástup špatných myšlenek…vstoupí do tvé duše…usedne k tvému stolu…a ukáže ti pokoj a lásku…učiň, ať ten pokoj a láska se stanou Tvými zbraněmi…více zářícími pro tento svět…a pospěš  změnit svět podle  plánu…

toto čtení mám ráda…mám pocit, že vystihuje to, o co Bohu jde…ti “zajatí”, “uvěznění”, to všechno můžeme být my- zajatí do svých představ, uvěznění ve svých chybách…a On nám posílá hlasatele vhod i nevhod, aby nám ukazovali tu Jeho nesmírnou lásku a milosrdenství…a k tomu mi vyskakuje v hlavě myšlenka jednoho kněze,který říkal, že Boha už naše hříchy nezajímají, protože On už svého Syna za nás vydal, Ježíš se už za naše hříchy obětoval…Boha zajímá naše SRDCE…naše pohnutky, s kterými konáme a říkáme to, co konáme a říkáme…jednoduše řečeno…na konci života budeme souzeni jen podle lásky, která byla v našich srdcích… 🙂

…Celý život hledá člověk domov.

Jediný domov, ve kterém může žít věčně, je láska…

Přeji Vám pěkný týden…a na přímluvu svatého Antonína, kéž naše srdce Pán naplní pokojem a láskou…mějte se hezky a těším se příště Kejt