Vítám Vás u nás 🙂
Dnes Vám posílám jednu kapku po kapce…jeden kamínek ke kamínku…jedno sklíčko ke sklíčku, jak jsem je viděla v jedné kapli:
Včerejší den voněl nadějí, jarem, dnes po sluníčku není ani stopa. Chtěla bych zahlédnout za těmi kapkami v kapli slunce…muselo by by je úžasně rozzářit…
Nahlédla jsem k papeži Františkovi a narazila na jeho poselství k postní době. Překvapilo mě to. Musela jsem se podívat, kdyže to vlastně postní doba začíná. Člověk by řekl, jé vždyť máme ještě čas…
Ale stejně se mi jeho slova líbí. Tak nějak mi sedí do prožívání těchto všedních dnů. Prospěje mi, když se nad tím, čeho se můžu vzdát, zamyslím 🙂
„Postní doba je vhodnou dobou k sebezapření a prospěje nám položit si otázku, čeho se můžeme vzdát, abychom mohli přispět k obohacení druhých svojí chudobou. Nezapomeňme však, že pravá chudoba bolí: nebylo by platné sebezapření bez této kajícné dimenze. Nedůvěřuji almužně, která nic nestojí a nebolí.“
Mějte se hezky, přeji Vám pěkný den a těším se příště Kejt
Ach! Poslední věta poselství se dostane do mého diáře mezi další silné “hlášky”… Díky!