Vítám Vás u nás 🙂
Tentokrát kolem nás všude vonělo obilí. Tvořila jsem svatebně a s obilím.
Odpoledne jsem pak ležela s knížkou o. Jeronýma. Vím, že je to mnich, ale úryvek, který jsem četla mi tak krásně naskočil i k novomanželům a ke každým manželům zvlášť, že mi to nejde jinak než ho sem vypsat. Vím, bude dlouhý 🙂 , ale jestli ho dočtěte… pochopíte 🙂
… Vzpomínám si na první svědectví, jež se týkalo kláštěra v Sept– Fons. Muselo to být někdy v listopadu roku 1928 ve Friborgu. Hostili jsme u rodinného stolu dva mnichy z Maredsous, kteří se u nás zastavili cestou do nového převorství v Corbiéres. Při jídle přišla řeč na můj pravděpodobný vstup do nějakého cisterciáckého kláštera. Když kdosi ze spolustolovníků upřesnil, že půjde patrně o Sept- Fons, jeden ze ctihodných benediktínů prohlásil: ” V Sept – Fons se podle nejdůstojnějšího opata z Maredsous ještě nacházejí giganti modlitby”.
Toto ocenění potěšilo doma Chautarda, ne snad proto, že bylo formulováno poněkud bombasticky, nýbrž proto, že vyjadřovalo to podstatné, co si přál.
Protože jsem tehdy o životě modlitby ještě nic nevěděl, jenom jsem chápal, jakou hodnotu by mohl mít tento druh gigantismu. Přesto jsem se cítil polichocen tím, co říkají o mé budoucí komunitě; již jsem si maloval, jak se na ní budu podílet! O dvacet let později mi dal dom Godefroid Belorgey následovnou radu: “Pokud jde o vás, i nadále prožívejte svůj čas, že budete přítomen, hodiny přítomen, před Svatostánkem! ”
Chtěl snad , aby se rasa gigantů opakovala do nekonečna? To tím určitě nemyslel. Věděl, že v našem povolání nejde ani o významné postavení, ani, a to především o prestiž.
On, který znal věci zevnitř, by nikdy neřekl “giganti modlitby”, ale spíše: “věrní modlitby.” Tenkrát bych slovo “věrný” nepochopil o nic lépe než slovo “gigant” .
Jak je možné, že slovo “věrný”, nejkrásnější kompliment, který můžeme zamilovanému složit, se také hodí na mnicha?
Dnes je mi to už jasnější- právě díky těm hodinám stráveným před Svatostánkem.
Věrný je ten, koho nikdy nepřemůže opotřebování, ani jeho vlastní, ani, zdánlivé, Objektu jeho věrnosti!
🙂
(Otec Jeroným Umění naslouchat)
Kéž se nikdy neopotřebujeme a mějte se hezky a těším se příště Kejt
Ach, Kejt,
ta Tvá výzdoba, to je taková krása…máš kouzelné ruce…to je řimbaba a stračka s tím obilím? Nádherné, něžné, nemám slov.
Krásné dny Ti přeji. Šárka