Jednota křesťanů ?

Vítám Vás u nás 🙂

Naše slepičky mají “havaj”. A když už náhodou něco snesou, žasnu 🙂 :

skořápka je krásně nakrčená, jak já po ránu :-)))

nebo je vejce malinké, jak od nějakého malého kuřátka

chystám se je vyfouknout a dnes použít… slepičky jedna jak druhá a tolik rozdílnosti ukrývají 🙂

Jinak u nás prší. Máří zažila hned první den sněhovou vánici, že nebylo vidět na krok. Těším se na její fotky. Ta naše krása zde vypadá přece jen trochu jinak:

Tento týden se  v církvi  modlíme za jednotu křesťanů. Docela těžký úkol. Někdy by mě zajímalo, co si lidé pod tím pojmem jednota představují. Jak ji vnímají. I já nad tím přemýšlím… jednota… aby byli jedno… Mě by se taková diskuze- setkání – dialog  nad tématem jednota  líbil, jen si nejsem jistá, jestli bychom naše úvahy neskončili silným rozladěním a nepochopením, neřku -li hádkou 🙂 nebo by někdo mlčel a raději ani nemluvil. Takže, co nás povede k jednotě? Chceme ji vůbec?  Máme vůbec odvahu zadívat se do toho, co nám brání směřovat k jednotě? Mě nejvíc k vnímání jednoty nasměrovala  knížka Trapisté z Tibhirine. A to říkám jen “nasměrovala k vnímání jednoty” – tak slabé to ponětí o jednotě mám. Jeden úryvek Vám z ní pošlu:

…Stejně hluboko se mu do paměti vryl druhý, rovněž zmiňovaný zážitek z vlastního kláštera, kdy se společně s muslimským přítelem obraceli k Bohu v noční tmě kaple s “modlitbou a vzdechy”.

Christian cítil, vlastně věděl, že zde, v modlitbě a tichu před Bohem,

vznikla jednota v konečné fázi, která sice neodstraní všechny lidské těžkosti,

ale způsobí, že se stanou druhořadými…

Kdybychom kopali

ve studnici modlitby

dostatečně hluboko,

narazili bychom na Boží vodu.

(tamtéž)

Přeji Vám pěkný den. I když prší a jednota je těžká věc 🙂 Těším se příště Kejt