Vítám Vás u nás 🙂
Naše slepičky mají “havaj”. A když už náhodou něco snesou, žasnu 🙂 :
skořápka je krásně nakrčená, jak já po ránu :-)))
nebo je vejce malinké, jak od nějakého malého kuřátka
chystám se je vyfouknout a dnes použít… slepičky jedna jak druhá a tolik rozdílnosti ukrývají 🙂
Jinak u nás prší. Máří zažila hned první den sněhovou vánici, že nebylo vidět na krok. Těším se na její fotky. Ta naše krása zde vypadá přece jen trochu jinak:
Tento týden se v církvi modlíme za jednotu křesťanů. Docela těžký úkol. Někdy by mě zajímalo, co si lidé pod tím pojmem jednota představují. Jak ji vnímají. I já nad tím přemýšlím… jednota… aby byli jedno… Mě by se taková diskuze- setkání – dialog nad tématem jednota líbil, jen si nejsem jistá, jestli bychom naše úvahy neskončili silným rozladěním a nepochopením, neřku -li hádkou 🙂 nebo by někdo mlčel a raději ani nemluvil. Takže, co nás povede k jednotě? Chceme ji vůbec? Máme vůbec odvahu zadívat se do toho, co nám brání směřovat k jednotě? Mě nejvíc k vnímání jednoty nasměrovala knížka Trapisté z Tibhirine. A to říkám jen “nasměrovala k vnímání jednoty” – tak slabé to ponětí o jednotě mám. Jeden úryvek Vám z ní pošlu:
…Stejně hluboko se mu do paměti vryl druhý, rovněž zmiňovaný zážitek z vlastního kláštera, kdy se společně s muslimským přítelem obraceli k Bohu v noční tmě kaple s “modlitbou a vzdechy”.
Christian cítil, vlastně věděl, že zde, v modlitbě a tichu před Bohem,
vznikla jednota v konečné fázi, která sice neodstraní všechny lidské těžkosti,
ale způsobí, že se stanou druhořadými…
ve studnici modlitby
dostatečně hluboko,
narazili bychom na Boží vodu.
(tamtéž)
Přeji Vám pěkný den. I když prší a jednota je těžká věc 🙂 Těším se příště Kejt
myslím že už to, že se dokážeme jednou za čas sejít ke společné modlitbě, že se navzájem neposíláme do klatby…..že už nás Čechy nerozděluje Jan Hus…….už to jsou první krůčky na cestě k jednotě….Bohu díky za ten dar.
Take mi slepicky davaji takova vajicka .Jednota by byla krasna ale nevim jestli k tomu nekdy dojde.