Rok: 2013

Vítám Vás u nás 🙂

Otevřela jsem kamna a uviděla nádheru:

Jak je to zvláštní. Když se nad tím zamyslíte, plamen někdy hřeje a je to příjemné a někdy pálí a to bolí… A přitom je to jeden a ten stejný plamen.

Vybavili se mi  Trapisté z Tibhirine:

Hřejivý oheň do těchto  dní nám všem přeji a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

I když to není přesné, neb jsem nyní mimo domov. Ale myslím i na Vás 🙂 Včera jedno děvče otevřelo Bibli- knihu Moudrosti a slyšela jsem krásný verš, hodí se i k dnešnímu ránu, tak Vám ho posílám:

…Neboť jako prášek na misce vah je před tebou celý svět

a jako kapka ranní rosy padající na zem.

Nade všemi se smilováváš, protože všechno můžeš,

nehledíš na hříchy lidí, jen aby činili pokání.

Miluješ všechno, co je

a neošklivíš si nic z toho, co jsi učinil,

vždyť bys ani nemohl připravit něco, co bys měl v nenávisti.

A jak by mohlo cokoli trvat, kdybys to nechtěl, anebo být zachováno, kdybys to nepovolal k bytí?

Šetříš všechno, protože je to tvé, Panovníku, který miluješ život.

Všechno je před Pánem jako kapka ranní rosy a On o ní ví 🙂 líbí se mi to…

A pak také i já jsem, Veru 🙂 držela poprvé v rukou plstící jehlu a musím říct, že jsem byla velmi zvědavá, co bude…

vyfotit “jen” nožičky jsem v zápalu práce zapomněla

Právě se rozezvučely zvony kostela vedle, tak jsem neodolala, otevřela okno a uviděla tohle:

právě někdo běžel, jdou slyšet i hlasy a někdo jakoby jel s taškou na kolečkách 🙂

I v našem domě za chvíli začne pohyb…

Mějte se hezky, přeji Vám pěkný den a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Teď,když je u nás spousta bacilů, teplot, kašle,rýmy, vnímám, jak je slabá má trpělivost. A pak narazím náhodou  na článeček, nad kterým se pousměju.Jen si za slovo hněv dosaďte trpělivost a posuďte sami:

V životopise sv. Filipa Neriho je popsána takováto příhoda: svatý Filip byl popudlivý člověk, který se snadno rozzlobil a často vybuchl hněvem, a musel tedy rovněž snášet hněv svých spolubratří. Jednoho dne pocítil, že už to takhle dál nejde. Běžel do kaple, klekl si před sochou Krista a prosil Pána, aby ho zbavil hněvu.

Pak vyšel ven plný na­děje a první člověk, kterého potkal, byl jeden bratr, který v něm nikdy předtím nevzbu­dil ani ten nejmírnější hněv; nyní však, poprvé v životě, se k němu choval urážlivě a ne­příjemně.

Filip se rozzlobil a šel dál plný zloby, až potkal dalšího bratra, který mu byl vždycky zdrojem útěchy a štěstí. Avšak tentokrát mu i tento muž místo odpovědi mrzu­tě odsekl.

Filip běžel zpátky do kaple, klekl si před sochu Krista a řekl: „Pane, copak jsem tě neprosil, abys mě zbavil hněvu?“ A Pán mu odpověděl:

„Ano, Filipe, a proto znásobuji příležitosti, při kterých se tomu můžeš učit.“

(http://www.marinka.cz/rybnicek/pruvodce-adventem-2012)

Kdo ví, jestli pavouk myslí na to, co vzniká, když “trpělivě” tká…

p.s. tady na to asi nemyslel 🙂

Tak se mějte hezky, zdravě a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Začínám v ruce držet materiál a tentokrát je to skořice k adventnímu tvoření a její vůně se rozlévá všude kolem. Nejraději bych do ní zabořila nos, zatím se její vůně nemůžu nabažit:

a když k ní přidám badyán 🙂

chtělo by to říct, že výsledek by mělo být svařené víno 🙂

V posledních dnech  jsem držela v ruce knížku Trapisté z Tibhirine, něco Vám tu z ní nechám:

BÝT PROSTĚ TU

Příteli

udržuj stůl                                                                      připravený a hezký

a oči upřené                                                                   na práh

a mlčky bdi

abys tu prostě byl

až to  světlo

opět

přijde

a pozve se k jídlu

snaž se ho dobře                                                          přijmout

aniž bys víno                                                                 odměřoval

aniž bys chleba                                                             odvažoval

udělej všechno, jak se sluší

a nech všechno

aby to tu prostě bylo

(Christophe Lebreton)

Přeji Vámpěkné dny a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Včera se slavil v církvi pěkný svátek :-). Svátek posvěcení lateránské baziliky. Nu, musím přiznat, že jsem v něm trochu plavala a nechápala, jak můžeme něco- baziliku- slavit. Než při mši zaznělo, že vlastně Lateránská bazilika v Římě je “matkou” všech kostelů Říma i celého světa. A než nám o. Slavo nastínil, jak to vidí s tím kostelem- chrámem – on. Je pravda, že v evangeliu toho dne zaznělo: Ten chrám jste vy… každý nese svůj chrám v sobě, v srdci…každý z nás je chrámem, místem, ve kterém může žít a žije Bůh…jsem chrámem, ve kterém může žít modlitba…chrám- kostel bývá otevřený všem…každý v něm může najít své místo a my jako křesťané bychom se neměli uzavřít, ale otevřít…

Chrámy- kostely jsou vysoké, mají vysoké věže, jde na ně vidět za všech stran, ukazují nám směr- vertikální- k Bohu…ukazují, že Bůh je 🙂 Nu, lidé k Němu nepřicházejí…křesťan je jako kostel…on je “pohybující se” kostel. Kamkoli se pohne- lidé by měli vědět, že Bůh existuje- MY svou přítomností chceme říct, že Bůh existuje…

V polském jazyce existuje slovo košťul ve dvou významech- jako kostel, ale také jako církev. Je to jedno slovo! A dva významy, ale je to krásný, úžasný jev! MY se máme snažit, aby náš chrám, svatyně byla čistá, aby věděla, čemu slouží, aby věděla, že Bůh JE 🙂

Ne vždy se nám- křesťanům toto daří. Ten chrám jste vy. Ale mi se to strašně líbilo 🙂 . Ten den jsme zároveň měli setkání poutníků z pěší poutě Fulnek- Slavkovice. Třeba zde: https://www.klokocuvek.cz/na-ceste/ nebo i zde:https://www.klokocuvek.cz/co-te-nese/Vykládali jsme, vzpomínali…A padlo tam slovo svědectví…jaké my dáváme světu svědectví o naší pouti?… Musela jsem pak znovu myslet na to, jaký je smysl takového pěšího putování…a jaké vydáváme světu svědectví? Mi osobně se na pouti líbí čas s Bohem, jdu pěšky, nikam nespěchám, modlím se, zpívám a musím říct, že naše ” hudební  sekce” je skoro nenahraditelná, protože u nich vnímám, že se zpíváním skutečně modlí, že tam není spěch, předvádění se, naopak, kolikrát na sebe během hraní mrknou, jak vlastně dál…a hrají dál…, je o nás postaráno, protože nám bágly veze auto, doveze nám i jídlo, pak se nás ujmou lidé, kteří nám nabídnou ubytování, nocleh…slavíme mši svatou…krásný čas…náročný snad jen tou pěší chůzí, lidmi s kterými jdu a tím, co si nesu ve svém srdci. A jsem u toho. Pěší pouť obětuji za něco, za někoho…předkládám to Bohu a možná očekávám, že mě nějak vyslyší nebo ještě lépe- zasáhne. A jdu zbytečně, když to neudělá?? Když nemám hmatatelný důkaz o tom, že mě vyslyšel? Neřekla bych. Nepodávám sice světu svědectví  o vyslyšení mých proseb, ale na druhou stranu…předkládám to Bohu a jdu s Ním…trávím čas s Ním, vnímám i to, že jsme skvělá banda,která je možná někdy i unavena,  ale jdeme dál,  učí nás to shovívavosti, trpělivosti, toleranci a kráse…čas prožitý spolu se nám vrací, vynořuje se, jsou okamžiky, kdy vnímáme Boží  dotyky, Jeho krásu, pokoj, Jeho přítomnost, skrze čas, který s Ním jsem …a to je to, co naplňuje mé srdce, proč putuji… být  s Ním a učit se přebývat s Ním v každém okamžiku … já věřím, že Bůh JE a zvu vás všechny, putujte s námi příští rok 🙂  19.-26.7.2014, objevte Ho také, objevte krásu času prožitého s Ním 🙂 , mějme v srdci svůj  chrám, ve kterém přebývá ON 🙂 buďme  kostelem OTEVŘENÝM 🙂 …

Uf, to byl dnes dlouhý článek. Omlouvám se za přemíru slov. Někdy to nelze zastavit a když ty písmenka sázím vedle sebe, má to tady tu výhodu, že nikdo neprotestuje. Tak jestli jste to dočetli až sem, upřímně Vám děkuju a těším se na Vás příště Kejt