Rok: 2013

Vítám Vás u nás 🙂

Dnes jen krátce. Protože už dědeček dovyřezával ovečky, chtěla jsem Vám je vyfotit  a než jsem to stihla – jsou pryč. Už si je odnesl a mě překvapil. Těšila jsem se, že Vám je pošlu na obrázku. Tak jsem aspoň sáhla do “vánočního” šuplete a vytáhla ovečky, které máme od něj k Betlému. Posílám 🙂

Když vídávám dlátko v rukou dědečka, jak tvoří, jak mu to jde, jak po másle 🙂 , žasnu. Umí to, věřte mi, zkoušela jsem to a není to jak jednoduché, jak  to vidím u něj. Vím, že to bylo téměř už 40 let, co s vyřezáváním začal a tak se vlastně stal mistrem. Krásně mi to navazuje na mistrovství našich životů, jestlipak my se v něčem zdokonalujeme, rosteme. O.Slavo jednou v kázání pro kněze, který sloužil poprvé svou mši, řekl, že má být úžasným nástrojem Božího pokoje. Nástrojem. Ne tím, kdo na sebe ztrhne pozornost a Boha zastíní. Ale být nástrojem. Že také nikdo nechválí trubku, jak úžasně hraje, ale chválí TOHO, KDO na ni hraje. Tak i já mám být nástrojem v rukou mistra a také být trochu v pozadí, aby všichni chválili Boha, který mě drží v rukou a ne mě. Rozumíte tomu? 🙂

dědečkové dlátka

Ani jsem netušila, u čeho dnes skončím 🙂 . Ale být NÁSTROJEM, který krásně hraje… zní… by se mi líbilo.

Tak se mějte hezky a těším se příště Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Už i u nás se rozsvítila druhá svíčka adventního věnce.

Včera byla v evangeliu známá věta Jana Křtitele :…Připravte cestu Páně… vyrovnejte stezky… Vybavilo se mi jedno zamyšlení kněze, o jakou že to jde přípravu cesty, vyrovnání stezky…Jan Křtitel přišel z  pouště..samý písek, duny, vrchy, prolákliny, žádná rovina…a Jan Křtitel volá…připravte cestu, vyrovnejte stezky…vím, vím, že se jedná o práci na našich srdcích, ale mi se líbí přirovnání, že na vyrovnání stezky, přípravy cesty ve skutečnosti jsou potřeba bagry, buldozery, těžká auta, jde o těžkou, špinavou práci…a tak se nemusím divit, že i práce na mém  srdci je těžká, svízelná a že to někdy ten “buldozer” hrne hlava nehlava, ať to bolí nebo ne, ať se mi to líbí nebo ne…

V jedněch textech z katechetického a pedagogického centra pro rodinu v Ostravě, je v přípravě prožívání adventu v pokoji s nejbližšími,  u tohoto textu evangelia zamyšlení, že Janova slova slyšelo mnoho lidí a mohli nad nimi přemýšlet. A je dobře, že slyšíme, protože tak můžeme poslouchat, poznávat, jestli někdo nevolá o pomoc, pláče, má nesmělou prosbu, nebo něco vypráví. Je dobré slyšet a říkat dobrá slova. Můžeme si doma sednout a přemýšlet, co jsme dnes slyšeli. Obvykle si pamatujeme slova, která jsou pro nás důležitá. Můžeme si vyprávět mezi sebou vlastní zkušenost, kdy jsme si nějaká slova dlouho pamatovali -ať už byla pro nás dobrá nebo špatná.

Také můžeme navzájem jeden pro druhého vymýšlet “dobrá slova”, která potěší a udělají radost. Tohle bylo včera u nás zajímavé. Pro dítka docela těžké, dlouho z nich nemohlo něco vypadnout…i my dospělí jsme ztichli a přemýšleli…  až jsem si říkala, nad čím? Copak nevíme, co by toho druhého potěšilo? Ale líbilo se mi to ztichnutí všeho a jak jsme najednou každý přemýšleli, nad tím, co řekneme…

A druhý úkol byl, že ten, pro koho bylo “dobré slovo” určeno, pak mohl vyslovit, jaká “dobrá slova” , která by ho potěšila by si ještě sám přál.  A to Martin vypálil hned…”jít na počítač!”… 🙂

Tak takové bylo včera u nás zastavení v adventu.

Protože ve farnosti prožíváme s dětmi advent s anděli a vykládáme si o nich:

zkusila jsem anděla dát i na dveře:

a těším se na andělské zamyšlení příště. Také se těším na poslouchání, naslouchání, na slova…Přeji i Vám slova, která potěší, povzbudí, posílí…

Mějte se hezky Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Adventní doba se rozběhla plným tryskem. Mám ji ráda. Jak je ve vzduchu to očekávání. Jsem vděčná za ranní chvíle v kostele, kdy ještě napůl spící, mžourám očima a vidím jen ten svit svíček. Čím to, že tolik přitahují?

Otevírám si teď stránky knížky o.  Jeronýma. Doslova ležím nyní 🙂 v Dopisech bratru Patrikovi. A čtu:

…Váš dopis se mi líbí; vyjadřuje vaši osobnost a objevuje se v něm nový prvek- přednost rozumu před citem. A přece pro Vás cit je a bude velkým bohatstvím a hnací silou. Pro lidi s kterými se setkáte a kteří budou usilovat o získání Vaší náklonnosti, však nemusí být jednoduché jí dosáhnout. Nebudou se moci zbavit obavy, že Váš budoucí rozmar všechno změní.

Náš vztah vyžaduje velkou vzájemnou důvěru. Ve vaší tváři čtu silně vyvinutou schopnost zakrývat skutečné city. Mohu se vyhnout otázce, zda není tato schopnost užívána i proti mně? Nehovoří ze mne ani zatrpklost, ani nechci být zbytečně kritický! Dokážete mou otázku přijmout s úsměvem? Dokážete přiznat, že je v ní kus pravdy?

Naše přátelství potrvá- obdarováváme se přece navzájem tím, co je nám nejdražším. Kéž bychom mohli mít jistotu, že ten druhý si váží nabízeného daru, že umí ocenit hodnoty, které tento dar představuje.

Vždyť je to především dar srdce.

Obdarovávám toho druhého tím nejdražším, co mám? Když vidím tady ty dva, tak si říkám, že i kočka a pes nemusí být na sebe vždycky jako kočka a pes. 🙂 I tady ti dva se umí obdarovat svou přítomností. Aspoň na chvilku 🙂

Ale abyste neřekli, že netvořím:

Sáhla jsem po svých oblíbených notách a pak čekala…jestli se najde někdo, koho osloví… našel… 🙂

Ladila jsem věnce i do fialova:

A těším se na Vás příště! Kejt

Vítám Vás u nás 🙂

Tak nevím. Musela jsem se usmát, když na mě zničehonic z věnce vykoukl pavouček. Říkala jsem si, napřed beruška, teď pavouček…

No ale, když jsem za chvíli u dalšího věnce postřehla pohyb, tak to jsem si říkala, jestli bych to tvoření neměla nazvat- “tvoření se zvířátky”. Kroutila se mi tam housenka…

Ale tvořila jsem i s dětmi…

A co Vám napsat do těchto dnů? Blíží se advent, doba proměny, obrácení, naděje, čas, kdy chceme být intenzivněji se svými blízkými, protože je “něco” ve vzduchu…mě oslovilo to, co řekl papež František v uplynulé neděli o slavnosti Krista Krále:

…Dnes můžeme všichni přemýšlet o svých dějinách, svojí cestě.

Každý z nás má svoje dějiny, každý z nás má také svá pochybení, své hříchy, své šťastné i temné chvíle. Prospěje nám tento den přemýšlet o svých dějinách, hledět na Ježíše a z celého srdce mu častokrát, mlčky a srdečně opakovat: „Pamatuj na mě, až přijdeš do svého království. Ježíši, pamatuj na mne, protože se chci stát dobrým, chci se stát dobrým, ale nemám sílu, nemohu, jsem hříšník, hříšnice! Pamatuj však na mne, Ježíši. Ty si na mne můžeš vzpomenout, protože jsi středem, jsi ve svém království!“.

Jak krásné!

Řekněme dnes všichni, každý ve svém srdci, a víckrát: „Pamatuj na mne, Pane, ty, který jsi středem, ty, který jsi ve svém království!“

Slib, který dal Ježíš dobrému lotrovi, nám dává velkou naději. Říká nám, že milost Boží je vždycky štědřejší než modlitba, která ji žádala. Pán dává vždycky víc, je tolik velkodušný. Dává vždycky více, než o kolik je žádán. Žádáš jej, aby na tebe pamatoval, a on tě přenese do svého království! Ježíš je středem našich tužeb po radosti a spáse. Jděme všichni společně touto cestou.

více zde:http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19147

Mějte se hezky 🙂 ! Přeji Vám pěkné dny a těším se příště Kejt

p.s. a ještě ujíždím tady:-) :

Vítám Vás u nás 🙂

Tvořím a najednou kuk, z větviček zeleného chvojí se vyloupne beruška.

…chvíli jsem ji pozorovala, ale pak už musela pokračovat v práci…a pak se stavím u dědy a on tvoří takovou nádheru, že se mi tajil dech a s chutí bych si ty jeho ovečky posbírala k sobě na stůl 🙂

Bylo to krásné zastavení…vzpomněla jsem si knížku Milost přítomného okamžiku a větu z ní :

Chci se soustředit pouze na okamžik: ten mě má upoutávat.

Tak chci z lásky k tobě plnit svou povinnost a tobě dát plně volnou ruku 🙂

Jdu tvořit 🙂

A mějte pěkný, pokojný den. Těším se příště Kejt